Ovšem musím podotknout, že otec je naprosto perfektní. A přitom stačilo málo a ten můj tichý blázen by se k rybaření zřejmě již nikdy nevrátil.

Foto: Mirek Thiele Jak to tedy bylo: Když jsem se před více než pěti lety s manželem blíže seznámila měla jsem ho sice za velkého frajírka, ale na druhou stranu měl proč! V té době byl velmi úspěšný sportovec, dokonce reprezentant v plážovém fotbale a na slušné úrovni hrál i hokej. Občas si odskočil k tenisu nebo do Alp na lyže, chodil hrát basket, odbíjenou a jiné, prostě sportovní blázen, který na co šáhne, to mu jde. Ovšem nevěděla jsem, že je duší i rybář, a proto jsem s ním celkem v klidu odjela na dovolenou k nám na chalupu k Berounce a to byla ta chyba. Když jsme se procházkou dostali k řece začala ta proměna. Naprosto okouzlen se vrátil na chalupu, skočil do auta a těch 100 km se vrátil k rodičům pro rybářské vybavení. V noci se vrátil a hned začal spřádat plány, jak zítra k řece opět vyrazíme. A také ano. Jako dva správní pytláci jsme dorazili. Já dostala úkol hlídat a manžel chytal. A světe div se, něž jsem se otočila, už měl na břehu kapra. Pobízela jsem ho, ať skončí, že nás někdo chytí, ale marně. Jeho odpověď: "kdo by tady v té pustině chodil" byla ovšem vyvrácena, neboť jsem špatně hlídala. Kde se vzal, tu se vzal, 50 metrů ode mne stál člověk. Co teď?

Manžel hodil prut do trávy a celkem klidně vylezl za mnou. No, ale co čert nechtěl. Zabral opět kapr a prut se sunul travou do vody–prekérní situace, co teď. Naštěstí to byl tremp a po pozdravu odkráčel kamsi na své cestě, manžel skočil po prutu, který již byl skoro ve vodě a kapra vytáhl. Okamžitě jsme toho adrenalinového sportu zanechali a vydali se zpět i s kapry. Řekla jsem ale Rudovi: "dost, pokud chceš chytat tak, na povolenku, na tohle nemám nervy". To byla ovšem ta moje největší chyba. Protože v tomto státě prolezlém korupcí si obstaral povolenku během několika dnů, alespoň tak jsem si to myslela. Nebylo to úplně tak, protože si asi 5 let platil jakýsi udržovací poplatek, což jsem nevěděla. Od té chvíle začal přerod člověka v rybáře.

Napřed chodil s kamarády jenom tak posedět, takže jsem tomu nepřičítala takovou váhu. Ovšem předloni začal s přívlačí, takže již v únoru tahali gumy ve vaně, ostatní plechová bižuterie se válela po celém bytě a neslyšela jsem nic jiného než, kdy už bude 16 dubna. Ovšem vrchol nastal s muškařením. Mám pocit, že Rudovi narostou tykadla a promění se kuklu nebo jinou larvu. Prostě hrůza. I v té největší zimě se obléká do toho skafandru a odchází lovit. Alespoň, že se dali dohromady s Mirkem, neboť kolikrát jsem o něho měla strach, protože když je zabrozen v té studené vodě skoro po prsa a uklouzl by, no nevím nevím jak by vylezl z vody v prsačkách se zátěží cca 50 kg. Hrůza! Několikrát nás vzal s Adamem na lov místech, kde mohu jezdit s kočárkem, alespoň on to tvrdí. Ještě že máme teréní tříkolku, protože normální kočár by takové kotáry nezvládl. Ale na druhou stranu asi umí. Kdykoliv mi chtěl ukázat jeho vysněného lipana, tak chytil. Kdyby jste viděli s jakou láskou se s ním mazlí a jak to prožívá, máte pocit, že vůbec nevíte s kým žijete. A tak s muškou plyne dál mé rodiné soužití.

Například už i dovolená se vybírá s ohledem na možnost muškaření, pokud budu chtít k moři, bude to asi Slovinsko, neboť tam se dá muškařit–katastrofa. Na druhou stranu prakticky nevím co to je mít muže v hospodě a o syna se strará také vzorově (akorát si myslím, že kdyby už taky mohl zabrodit bylo by to ještě lepší) a v tom skafandru by ho milenka asi taky nechtěla a když ho vidím s prutem, jak mu září očíčka, tak i věřím, že ta jeho vášeň pro lipany je daleko větší než válení se s nějakou babou.

Tak co Vážené spolubydlící rybářů máte stejný případ pro Chocholouška doma?

S pozdravem vydržet a nepřemýšlet o tom, Petra Gašparová