Ivo, kdy jsi vlastně začal chytat ryby a kdo tě k rybaření přivedl?
U mě to bylo poněkud zvláštní. Můj otec je vášnivý myslivec a z pochopitelných důvodů se snažil, abych tomuto koníčku propadl i já. Když jsem chodil s otcem krmit zvěř, nebo jsme z posedu pozorovali stáda srnek a laní, tak to se mi líbilo, to nepopírám. Jenže všechno skončilo v momentě, kdy mne vzal otec na první hon. Výhřad mrtvých zajíců a bažantů po honě na mne působil dosti depresivně a veškeré mé plány stát se jednou myslivcem vzali v ten moment za své. Já chápu, že myslivost není jen o zabíjení zvířat, ale mě to tehdy okamžitě přestalo bavit. Můj mladší brácha chytal v tu dobu ryby a občas mě vzal s sebou. Je pravda, že mi chvíli trvalo, než jsem našel v lovení ryb udicí zalíbení, ale fakt, že smrt nemusí být vždy nutným vyústěním tohoto stylu lovu, měl za následek, že jsem začal chodit na ryby s bráchou. V době dospívání však začali převažovat jiné zájmy, především muzika, a rybaření šlo tak trochu stranou. Před deseti roky jsem se k rybaření (zase díky bráchovi) znovu a rád vrátil.
Zabýváš se lovem trofejních kaprů. Proč právě kapr?
Víš, mně nikdy nešlo o rybí maso. To kouzlo, které do dneška vnímám, je v očekávání té toužené změny, kdy čihátko, zatím jen jakoby netečně a líně visící pod prutem, vystřelí směrem vzhůru, nebo když splávek, pohupující se po hladině najednou potichu zmizí. V tu chvíli vnímám to vzrušení a ten pocit radosti, že nastává čas souboje s rybou. I ta další fáze zdolávání je natolik adrenalinová, že v momentě, kdy mám rybu v podběráku ze mne všechno vyprchá a já toužím po opětovní situaci v podobě záběru a zdolávání. Kapr jak známo je po sumci naše nejbojovnější ryba a vzhledem k tomu, že jsem vyrůstal na břehu řeky Labe byla volba specializace na lov kaprů jen otázkou času. Kapr mi poskytl za těch několik let nesčetné množství razantních záběrů a četné chvíle napětí při zdolávání, za což mu budiž čest a sláva.
Jaké jsou tvé oblíbené popřípadě neoblíbené revíry?
Já bydlím v Ústí nad Labem a Labe mi teče takřka pod okny. Proto jezdím nejraději právě na tuto řeku. Na Labi jsem ulovil opravdu hodně velkých krásných kaprů a vzpomínky na tyto zážitky mám uchovány hluboko v paměti. Před několika roky jsem jezdil společně s bratry Šimkovými na Žernoseckou pískovnu. Na této vodě tehdy kapry téměř nikdo nelovil a my jsem tam zažili dvě nádherné sezóny. Bohužel v dnešní době se situace změnila a tento revír je v současnosti pod velkým tlakem rybářů, proto jsem na tuto vodu přestal jezdit. Mám rád u vody klid a pohodu a proto hledám raději odlehlá místa. A neoblíbené revíry? Nejezdím na privátní vody. Nejde o peníze, ale mám pocit, jako bych lovil v zoologické zahradě. Ačkoli jsem se zařekl, že na žádnou soukromou vodu nepojedu, dvakrát jsem toto předsevzetí porušil a dodnes toho lituji. Jednou jsem se nechal zlákat kolegou kaprařem na návštěvu jednoho Maďarského revíru a před dvěma roky jsem byl na jedné privátní vodě u nás. Všude, kam ses podíval stály bivaky, kapři se lovili stále dokola a bylo to na nich bohužel rapidně znát. Rozpíchané tlamky, vytrhané šupiny, odřená kůže. Důsledek toho, že ne každý je k rybám šetrný. Dnes už vím, že opravdu nikdy! Ten pohled byl opravdu žalostný.
Lovíš kapry převážně na boilí. Používáš komerční nástrahy nebo si boilí vyrábíš doma?
Používám obě alternativy. Při lovu kaprů existuje mnoho faktorů ovlivňujících braní, ale za ty roky strávené u vody jsem vypozoroval jedno–snad mohu říci–pravidlo. Komerční boilí funguje rychleji, ale většinou jen krátkodobě. Na mé domácí nástrahy si kapři poněkud déle zvykají, ale za to je přijímají delší dobu.
Myslíš si, že může být boilí jako návnada a nástraha jednou překonáno?
To je těžká otázka. V současné době je slovo boilí již příliš nekonkrétní. Je to samozřejmě tepelně zpracovaná kulička těsta – jednoduše řečeno. Ovšem výchozí těstová hmota může mít nesčetné množství modifikací (ptačí zob, mléčné proteiny, rybí moučky atd.) v kombinaci s chuťovými stimulátory a aromaty. Ovšem z konstrukčního hlediska je boilí momentálně na vrcholu mezi návnadami, ačkoli připouštím, že nemusí fungovat vždy a za všech okolností nejlépe. Ale k tvé otázce, boilí bude překonáno zase jen boilím. V jiné podobě, v jiném tvaru, v jiném složení základní směsi. Neumím si však představit, že přijde nějaká jiná, výrazně účinnější nástraha. Ovšem budoucnost může ukázat, že se mýlím.
V loňském roce jsi vydal historicky první cédéčko písniček o rybách a rybářích s názvem "Všem tichejm bláznům". Můžeš nějak přiblížit zrod tohoto projektu a jak se celá deska připravovala?
Ono je hodně paradoxní, že jsem díky muzice zanechal v mládí rybaření a pak jsem se k muzice díky rybám opět vrátil. Všechno vlastně vzniklo v době, kdy můj kamarád Milan Zelenka natáčel videokazetu o lovu trofejních kaprů. Zmínil se, že shání nějakou písničku s rybářským textem a že nemůže nic vyhovujícího objevit. Tak jsem jen tak z hecu sedl ke kytaře a napsal písničku s názvem "Všem tichejm bláznům". Můj kamarád Petr Král tuto písničku ve studiu nahrál a nazpíval a Milan Zelenka ji použil na té videokazetě hned třikrát. Je fakt, že po uvedení této kazety na trh byl ohlas na tuto písničku až nečekaný. A tak mě napadlo, že bych mohl složit dvanáct písniček o rybách a vydat je na CD. Další nápad spočíval v tom, že jednotlivé písničky budou zpívat umělci, kteří se ve volném čase věnují rybaření. Proto jsem oslovil Rudolfa Hrušínského, Petra Koláře, Kateřinu Brožovou a Ríšu Tesaříka. Všichni to brali jako bezvadný fór a přislíbili účast na tomto projektu. Později k nim přibyli Kamil Gott, Míla Schelinger a Blues o sumci nemohl zpívat nikdo jiný než–li můj kamarád a specialista na sumce Pavel Tomi. V květnu jsme oslovili naši přední vydavatelskou firmu Popron music, které se tento nápad velmi zamlouval. No a pak už se jen natáčelo, zpívalo a míchalo. Práce to byla sice mnohdy únavná a s producentem této desky Petrem Králem jsem se občas doslova pohádal o jeden jediný akord, ale výsledek za to stál. Je to asi tím, že rybáři pracovali s rybáři (Petr je rovněž rybář) a mnohdy jsme opouštěli nahrávací studio až dlouho po půlnoci. Deska vyšlo v loni na podzim a podle reakcí posluchačů soudě, se lidem líbí. Ostatně písnička Vánoční, kterou na desce zpívá Kateřina Brožová, se umístila v prosincovém radiožebříčku nejhranějších písniček na dvanáctém místě, což byl pro mne jako pro autora obrovský úspěch.
Jaké jsou tvé rybářské plány cíle?
Asi dál chytat kapry. Řeku Labe mám sice rád, ale poslední dobou mne začínají lákat takové ty odlehlé zapomenuté rybníčky či propadliny. Jednak je u nich úžasný klid a navíc mohou skrývat i jistá překvapení. Jednu takovou vodu jsem navštívil bohužel jen jednou v září tohoto roku. Chytil jsem tam několik velkých línů a dva kapry okolo deseti kg. A přesto označují místní rybáři tuto vodu jako mrtvou. Příští rok se tam určitě pojedu podívat. Trochu uvažuji o napsání povídkové knížky, ale ten nápad je zatím jen v zárodku.
... a přání ?
Je nejvyšší čas, aby se rybáři začali k rybách chovat opravdu s úctou, kterou si zaslouží.
Opravuji: už to tak dávno mělo být.