Praxe mne naučila, že o něco málo důležitější než barva či tvar rotačního listu třpytky je způsob vedení této nástrahy. Po nahození necháme třpytku klesnout ke dnu. Krátkým trhnutím ji pak uvedeme v pohyb. Ten musí být střídavý, kdy po několika vteřinách pomalého vedení třpytky nízko nade dnem následuje krátké zrychlení, jako kdyby si nástraha všimla číhajícího okouna, a proto se dala na úprk. Dravec reaguje instinktivně – nečekané krátké zrychlení ho probudí z letargie a v sedmi případech z deseti jej vyprovokuje k útoku na nástrahu! Monotónní pohyb bývá spíše neúspěšný. Kolikrát také zaútočí v okamžiku, když třpytka zadrhne o překážku na dně.
Barvy – jak na ně okouni reagují?
Přestože hlavní role patří technice vedení nástrahy, také barva třpytky je důležitá a nesmí se podceňovat. Pochopitelně, že na každém revíru mohou být poznatky odlišné, nicméně obecně platí, že okouni upřednostňují: kombinaci žluté s černou, červenou a její odstíny, zlatou a červeno–zlatou, stříbrnou, stříbrně–modrou či perleťově–bílou, černou s červenými doplňky.
Jak okouni vidí barvy?
Viditelnost barev závisí především na čistotě vody, hloubce vedení nástrahy a oblačnosti. Při stmívání či zataženém počasí bývá na mnoha revírech úspěšná zlatá, červeno–zlatá, červená, bronzová nebo zlato–zelená. Také žlutá (zlatá) s černými pruhy či puntíky, která mívá své opodstatnění při východu slunce, dokáže okouna při dráždivém vedení pořádně zblbnout.
Jasná obloha bez mráčků si pro změnu žádá stříbrné nástrahy, které mohou být dekorovány modrými, černými, zlatými či zelenými prvky. Dráždivost stříbrných nebo zlatých rotačních třpytek na okouny se dá zvýšit přimalováním puntíků (červená, černá, modrá a zelená barva) nebo pruhů. Takový malý zásah lihovým fixem či lakem do vzhledu křidélka může učinit z neatraktivní kovové nástrahy hotovou ´rybolapku´. Rotační třpytky mohou být navíc zakončeny červeným či cihlově–hnědým střapcem kolem trojháčku (materiál: chemlon, peří, bavlna apod.), aby tím byla pozornost dravé ryby ještě více upoutána. Střapec můžeme navíc napustit živočišnou pachovou esencí.
Jakou zvolit velikost?
Pokud při lovu okounů hodláme preferovat rotační třpytky s oválným křidélkem (Vaškovky, Aglia či Black Fury /Mepps/, Effzett /D.A.M./, Celta, Super Vibrax atd.), budeme se rozhodovat mezi velikostmi 00 (nejmenší), 0, 1, 2 a 3, a to především podle rybek, jimiž se okouni v daném území živí. Tajným tipem jsou znovuobjevené tzv. cyankálky.
U třpytek s křidélkem ve tvaru vrbového listu (např. Waterwings /Zebco/, Effzett /D.A.M./, Long Aglia /Mepps/) to budou velikosti 0 až 2. Rozměr vláčené třpytky považuji spíše za druhořadý. Pakliže dobře pracujeme s nástrahou v atraktivním kabátu, je většímu okounovi celkem lhostejné, frčí–li zrovna kolem něj třpytka velikosti 1 či 2. Prostě po ní vyjede.
Také okouni však mají své dny, pro které je typická jejich náladovost. A právě v takové době může velikost třpytky sehrát zásadní roli. Tak jako tomu bylo například v srpnu roku 1998 na přehradě Hracholusky u Plzně. Večer tam okouni (kolem 25 cm) aktivně lovili, takže jsem si neskromně myslel, že budu tahat z vody jednoho po druhém. Zvolil jsem třpytku č. 2 s oválným stříbrným křidélkem. Jasný favorit, říkal jsem si.
Jenže chyba lávky – okouni lovili dál, ale nástrahy si ani jeden z nich nevšímal. Zkusil jsem tedy zlatou barvu, posléze červenozlatou. Avšak kromě jediného zoufalce, jenž se přikolébal omrknout si třpytku až k mým gumovkám, pořád nic. A tak jsem znovu sáhl po stříbrné, jenže ve velikosti „0”. A to byla trefa do černého! Za malou chvíli bylo v mém vezírku deset pruhovaných krasavců. Jak se tedy ukázalo, onou nástrahou jsem vystihl velikost a vzhled přirozené kořisti, kterou okouni pronásledovali. Pak už stačilo jen upoutat na sebe pozornost o málo agresivnějším pohybem.