V první tůni při nahození rybky jsme zjistili, že nemáme co kouřit. A co by člověk kvůli závislosti neudělal – mazal jsem ten kiláček domů. Když jsem se vrátil, právě ukládal štiku 55 cm do vezírku, a to se slovy: „Nějak jsem nemohl najít tvůj splávek, tak jsem to zvedl a byla tam.” To si ještěani nerozbalil svůj cajk! Ve druhé tůni nato mu na první nához třpytky přišel candát okolo 40 cm. Toho pustil a už začala masáž, jaký že jsem břídil. V další tůni ho potkal tloušť, a tak to šlo až do večera.
V poslední tůni, kdy měl na různé způsoby lovu ve vezírku 1 štiku, 3 okouny a 2 líny, nastalo vyvrcholení po záběru zřejmě štiky na plavanou na můj prut. Ryba ale nástrahu po pár sekundách pustila, a protože jsme již chtěli končit, řekl jsem jen: Vezmi si můj prut a protáhni tady třpytku. A ta snad ještě ani nedopadla a štika už visela – měla 62 cm, tak šla za první do věčných lovišť (a ať mi někdo vypráví, že to nebylo štěstí nebo náhoda). Pro úplnost – já měl jednoho lína a okouna.
O tom, jak je štěstěna vrtkavá, se kamarád přesvědčuje poslední dva roky, kdy zde prakticky nic nechytil a de facto jen asistuje u lovu mých trofejních ryb.
Předloni v září, kdy se po vydatných, ale ne tak drastických deštích zvedla a zakalila řeka natolik, že vláčet by nikoho nenapadlo, jsme šli lovit na položenou okouny, což je zde při takovém stavu řeky poměrně úspěšný lov. Po několika marných pokusech v různých tůních jsem ze zoufalství (a trochu ze srandy) navázal starou zoxidovanou plandavku vyrobenou tchánem někdy před 10 lety. Po náhozu do proudu, který by měl problém překonat losos, přišla rána do prutu a začal velmi srdnatý boj ryby, která plně využívala sílu proudu. Když jsem ji asi po 2 minutách zahlédl, napadl mne bolen. Po několika minutách ale „přistál” v podběráku tloušť 57 cm (!) a více než 2 kg váhy. Tento úlovek dle mého názoru nemá s rybářským uměním nic společného – byla to jen otázka štěstí a náhody.
Další náhodou jsou také ostroretky ulovené loni v listopadu. Opět jsem šel na okouny s hnojáčky v kapse a plavačkou, a v první tůni jsem se sešel s místním plavačkovým králem, který poměrně bědoval, že nežerou (měl 2 tlouště a plotici bezmála 35 cm dlouhou). Trochu nervózně jsem vybalil cajk a začal lovit s ním. Po několika utržených háčcích a bez záběru jsme kolem poledne dorazili k poměrně rozlehlé tůni – mé oblíbené. Bohužel voda stále až v místech, kde jsou během roku 2 m kopřivy, takže o vázky rozhodně nebyla nouze. Až dosud jsem tvrdošíjně lovil na své hnojáčky, ale zde jsem se rozhodl požádat o dva bílé červy a začalo mega–představení ostroretek!
Přestože jsme chytali na prakticky totožnou sílu a barvu vlasce (jen já jsem zvolil asi o 2 mm menší háčky), jsem během 10 minut ulovil ostroretky 52 a 54 cm – obě skoro 2 kg. Chtěl bych také podotknout, že břeh je zde poměrně vysoký a zvednout rybu by se mi nepodařilo (u sebe jsem měl jen pstruhový rakeťák), naštěstí onen dotyčný měl klasický rozkládací podběrák. Takže zase náhoda a štěstí. Také to onen dotyčný ještě teď rozdýchává a mele pořád něco o „nejhloupějších sedlácích a největších bramborách”.
Proto tedy doporučuji: Lovte na netradiční nástrahy i na netradičních místech cíleně a nebude to jen náhoda. Já jsem vloni s tímto začal při vláčení na pstruhové Svatavě, po několika záběrech na mělčině, kde pomalu pstruh neprojede, aniž by si odřel břicho při nepovedeném náhozu, nahazuji do těchto míst už cíleně a vězte, že mám úspěchy.