Je třeba přiznat, že tato nástraha dokáže boleny upoutat i v současné době. Dokonce se její účinnost začíná zvyšovat, což by potvrzovalo teorii „uzavřeného kruhu“ propagovanou západními sportovními rybáři. Někteří odborníci na přívlač (především v zámoří) tvrdí, že nemá smysl experimentovat s novými nástrahami, ale že bychom se měli vracet k nástrahám dávné minulosti (na které už údajně dravci zapomněli). Zkrátka asi znovu oprášíme plandavky, rotačky a devony. Něco pravdy na této teorii možná bude, neboť na mnoha navštěvovaných revírech dravci znají „moderní“ nástrahy (gumy a wobblery) lépe než obchodní zástupci rybářských firem.

Třpytky se obecně rozdělují na rotačky a plandavky. Jaké modely na boleny platí?

 

Dnes již historické kousky!

 

Rotačky pro bolena

Předně musím upozornit, že rotačky se příliš nehodí do extra silných proudů, kde se nejvíc projevuje jejich záporná vlastnost – kroucení vlasce. V prudkých partiích řeky často nepomůže ani důmyslná sestava obratlíků, ani nahazování napříč toku – vlasec stejně bývá po několika hodech plný smyček. Jedinou spolehlivou metodou zde bývá používání rotaček s asymetrickou zátěží (typ Cyankali), zvonečkových třpytek (typ Vibrax), nebo rotačních třpytek kombinovaných s jinými nástrahami (pouhý twistřík nebo i chomáč srsti na trojháčku dokáže třpytku slušně stabilizovat). Mezi výborné kombinované nástrahy patří rotačka s rybkovým tělem – s hodně přivřeným okem se jedná o jakéhosi mutanta rotačky s wobblerem.

Dobrou volbou pro boleny jsou i tzv. tandemové rotačky („stereorotny“). Jejich výhodou je vysílání dvojnásobných vibrací do okolí a také štíhlá ouklejková silueta.  

Na stojatých nebo mírně tažných vodách se dá v pohodě navázat i běžná rotačka. Na boleny se nejčastěji využívá velikost v rozmezí 0 – 3. Větší velikosti už bývají příliš pomalé, těžké a svým odporem zbytečně přetěžují prut nebo i samotný vlasec. Perfektní jsou rotačky označené jako long, jejichž plíšek připomíná „vrbový list“. Křidélko tohoto tvaru rotuje v 30 stupňovém úhlu kolem osy a třpytka tak klade vodě minimální odpor. Kromě toho má při tažení ideální rybičkovou siluetu.

 

Třpytka na boleny musí vzorně pracovat, hlavně nesmí zadrhávat při rozjezdu.

 

Modely, které fungují. Zleva - asymetrická Cyankali, zvonečková rotačka, zvukovka, tandemová rotna, vrbový list, rotačka s rybkovým tělem.

 

Jsou plandavky zapomenuté nástrahy?

Na boleny určitě ne! Jen je potřeba vybrat ten správný tvar a hmotnost. Hodně vypouklé a oválné plandavky, které se vyznačují agresivním chodem, jsou skvělými lákadly na okouny, štiky a sumce, ale bolen vám je „nežere“. Mnohem víc ho budou rajcovat modely štíhlých nebo šípovitých (Toby) tvarů s esovitým prohnutím plechu, které hladce kloužou vodou a jen zlehka se prohýbají. Marná rozhodně není ani „historická“ heintzka s tvarem plechu připomínajícím rybičku. 

Důležitá je i tloušťka plechu, neboť přímo určuje celkovou hmotnost nástrahy. Silný plech sice nástrahu umrtví, ale pro úspěšný lov bolenů jsou mnohdy zásadnější dlouhé náhozy jak vlastní chod třpytky. Z tohoto důvodu jsou někdy těžší vláčecí pilkry bez jakýchkoli známek viditelných vibrací mnohem účinnější než lehčí plandavky, které se vrtí, ale zase nedoletí do místa určení. Jak už bylo několikrát řečeno: aby bolen zaútočil, nesmí si stačit kořist detailně prohlédnout. Rozhoduje hlavně rychlost přitahování a moment překvapení.

 

Bolenové plandavky. Zleva - 2x šípovité Toby, 3x štíhlé plandy a vláčecí pilkřík.

 

Existuje však atypická plandavka, která při pohybu vytváří silné vlnění a boleni ji docela prožívají. Je to tzv. bolenová vrtule, neboli špóna. Jedná se o pásek plechu, který je stočený do spirály. Nástraha se sice bolenům náramně zamlouvá, ale lov s ní je docela utrpením – její rotace totiž způsobuje pekelné kroucení vlasce (snad ještě vyšší než u devonů). 

 

Bolenová vrtule, alias špóna.

 

Jaký odstín třpytky vybrat?

Barevná škála třpytek je rozmanitá; všeobecně platí, že do čisté, nízké vody a za ostrého slunce se má navázat rotačka matná (měděná či tmavě zbarvená). Naopak do přikalené, vyšší vody a při šerosvitu, třpytka výrazná – stříbrná nebo reflexní. Ovšem ani toto pravidlo nebývá vždy tutovkou. 

Kdysi jsem za jasného počasí zastihl lovící boleny pod jedním velkým splavem. Přestože vyzývavě třískali do obrovského hejna ouklejí, naprosto nereagovali na mé falešné ouklejky okované trojháčky. Vystřídal jsem téměř všechny nástrahy v různých odstínech perleťové, stříbrné a bílé a… Nic! Poblíž lovící neznámý kolega se rovněž snažil boleny přimět k záběru, avšak se stejným výsledkem. Teprve když v nouzi navázal meppsku se řvavě rudou reflexní folií, karta se obrátila. Přestože se podle mě taková nástraha do čisté vody hodila jako hřebík do oka, boleni byli opačného mínění. Prudce útočili na „rudou“ kořist a dokonce se jich pár nechalo nedobrovolně vytáhnout na břeh. Hlučné zdolávání ovšem velehejno ouklejí rozplašilo a rabující dravci zmizeli jako přelud.

 

Boleni mohou zaútočit na všechny odstíny nástrahy, záleží jen na jejich momentální náladě!

 

Vedení třpytek

Kromě volby správné třpytky je neméně důležitým faktorem její vedení. Bolen je povrchový dravec, a proto se snažím nástrahou kopírovat hladinu. Až v pozdním podzimu a v zimě ji pouštím níž. Vždy začnu pročesávat kraje vody, kde často boleni slídí po kořisti. Později prochytám i prostory na volné vodě. Nezanedbatelné je dobré maskování na břehu – bolen má oči jako rys! Pokud spatřím rybu proplouvat, nikdy nenahazuji třpytku před ní; dopad nástrahy by ji bleskurychle zahnal. Naopak se snažím dostat nástrahu za její ocasní ploutev a současně ji rychle rozjet. Bolen ve většině případů udělá obrat na místě a kořist napadne naslepo. Samozřejmě musím mít spolehlivou třpytku, která „startuje na první šlápnutí“, jinak celá akce vyšumí do ztracena.

Na hodně profláknutých revírech boleni často získají averzi k nástrahám přitahovaným ke břehu. Zde pomůže jediné: vedení třpytky opačným směrem – neboli přívlač z plavidla. Nástrahu pak nahazuji na samotnou mělčinu, a pak ji rychle stáhnu nad hloubku. Tímto způsobem se dá přelstít i zkušený trofejní kus, který má lovecké teritorium u strmých skal, mostních pilířů nebo u jiných nedostupných míst.

Vždy je třeba mít na paměti, že bolen je jedním z nejplašších vodních tvorů, a proto z plavidla nahazuju vždy vsedě a snažím se vyvarovat prudkých pohybů. Nelze opomenout i jemnost a přitom i kvalitu použitého náčiní.

 

Štíhlé třpytky představující rychle prchající ouklej na boleny platí!

 

Spolehlivé drobnosti

Ke třpytkám nerozlučně patří (často opomíjený) obratlík s karabinkou. Tato drobnost mnohdy bývá nejslabším článkem vláčecí sestavy, a proto se vždy vyplatí zkontrolovat každý kousek samostatně. Obratlík, který se neprotáčí a drhne, bez milosti vyřadím. Totéž platí o „podezřelé“ karabince; možná že by vydržela záběr okouna, ale jistojistě neobstojí při drtivém útoku bolena. Roztržený obratlík či rozevřená karabina už jsou pozdním varováním! Jedině důslednou kontrolou předejdete ztrátě životního dravce, spolu se ztrátou oblíbené nástrahy.

Velký bolen je soupeřem par Excellence; je podstatně těžší přinutit ho k záběru, než ho později, zaseklého, zdolat. Věnujte proto maximální pozornost přípravě před lovem a pekelně se soustřeďte v průběhu chytání. Stříbrný korzár žádné chyby neodpouští!

 

Nejběžnější typy obratlíků s karabinkami. První dva zleva raději na boleny nepoužívejte - předejdete tím hořkému zklamání!

 

Pán mělčiny

Rybařina je jako sázka do loterie. Rybář nikdy dopředu neví, co mu výprava k vodě přinese. Někdy to může být radost z bohatého úlovku, jindy hořké zklamání v podobě uniklé ryby, nebo i rozčarování z rozmlsaností šupinatých obyvatel vod odmítajících jeho nástrahu. Tak či onak i jalový den může rybáři připravit nejeden zážitek, na který bude dlouho vzpomínat. A každý zážitek je proto tak cenný, že se v budoucnu už nikdy nemusí zopakovat. Ne nadarmo se říká: Příroda je velké divadlo, které hraje samé premiéry a jen vzácně reprízy.

Kdybych měl znovu tu možnost prožít jedno jediné rybářské dobrodružství (a ovlivnit jeho výsledek), vybral bych si osobní setkání s obrovským bolenem, které se odehrálo před pěknou řádkou let na přehradě…

 

Po nedávných deštích je přehrada vrchovatá, ale voda je čirá jako slibvovice.

 

Po předešlých slejvácích je jezero vrchovaté. Naštěstí už opadl zákal. Voda je naopak čirá jako slivovice. A hladina je jako zrcadlo. Zdálo by se, že je přehrada bez života. Není to ale pravda. Mělčinou protahují houfy drobných rybek a svým neustálým blýskání přitahují pozornost dravců. Provokace rybiček nezůstává dlouho bez odezvy. V ranním šeru slyším hlasité mlaskání. Perleťovou rotačku vrhnu po zvuku. Několik otoček kličkou a ucítím klep do nástrahy. Podle zbrklé obrany ihned odhalím totožnost útočníka – je jím velký okoun! Hned po jeho puštění si s rozkoší dopřávám další záběry a souboje. Postupně si povodím, nebo alespoň popíchám, většinu členů „ježatého komanda“.

Vycházející slunce rozpouští opar nad vodou, ale zároveň s mlhou mizí i hladinové zálovy dravců. Nad přehradou se náhle rozprostře mrtvolné ticho. Rozplašené rybky se opět shluknou a nerušeně pokračují ve svých hrátkách. Čas nebezpečí pominul. 

Pokouším se výměnou nástrahy zviklat nezájem dravců. Po dvou hodinách marné snahy se pokorně vracím k osvědčené perleťové rotačce. Jen málokterámá třpytka by lépe imitovala velikostí i pohybem drobné plotičky v mělčině.

Slunce je už vysoko nad zátokou a výheň je čím dál úmornější. Nejvyšší čas skončit s neplodným lovem!

Zničehonic se ozve divoké zašplouchání. Padesát metrů ode mě se vytvoří kruh z vln. Prásk! Plesk! Rybky létají až na břeh. Příměří bylo přerušeno! Vybíhám do stráně ve snaze spatřit tvora, co dělá takový rambajz. Uslyším další vodní detonaci. Slídící predátor kopíruje souš a blíží se ke mně. Slézám k vodě. Špičku prutu protáhnu mezi keři a čekám na třetí útok.

Teď! Zalovení se odehraje pouhých patnáct metrů ode mě. Překlopím oblouček navijáku a připravím se na nához. Vlasec přidržuji třesoucím se ukazováčkem. Pod nohami mi zmateně prchá průvod vystrašených rybek. Hladina se utišuje a umožní mi spatřit „zabijáka neviňátek“. Pouhé dva metry od souše se plíží velký stín. Kolosální bolen! Dobře sedmikilové monstrum zvolna sleduje pás rybek nalepených na pevninu. Při pohledu na „Pána mělčiny“ znejistím. Šance na jeho ulovení je mizivá. Je to tutově starý a zkušený mazák. Snad pomůže jen moment překvapení. Musím třpytku nahodit za dravce a rychle ji rozjet ke břehu. Mám jediný pokus. Hop nebo trop!

Stanovenou strategii mi bolen vzápětí rozmetá jako domeček z karet. Doposud poklidně plující dravec přidá na rychlosti. Rybičky sunoucí se podél břehu znejistí. Nastává chaos; jedny se otáčejí, druhé prchají v přímém směru. Díky dezorientaci vytvoří zmatený blýskající se chumel. Jejich bezradnost dravci vyhovuje. Kořist je naservírována na stříbrném podnosu!

Ve velké rychlosti se bolen ohne do ostrého úhlu a řítí se proti břehu. Část rybek je doslova katapultovaná na souš. Dravec seká hlavou nalevo napravo – rozsévá hrůzu a smrt na všechny strany. Jeho hřbet trčící nad hladinu se mele snad jen půldruhého metru ode mě.

Nejvyšší čas něco podniknout. Třpytku zhoupnu do nehustší vřavy. Ještě ji stačím špičkou prutu rozjet. Bolen po ní okamžitě vypálí. Nasátá nástraha zmizí uvnitř rozeklané tlamy! Obluda jako raketa vystřelí na hloubku. V setině vteřiny je špička prutu stržena k hladině.

Vlasec se mi zařízne do prstu a s lupnutím praskne…

Hladina se uklidňuje a zvířený kal sedá na dno. Sedám si také. Cucám si šrám od vlasce a před očima mám černo. Školáckou chybou jsem prošvihl životního bolena! Vyloženě jsem podcenil temperament trofejního dravce. Naposledy se dívám na nedávné bojiště. Asi čtyři metry od břehu spatřím na dně cosi blýskavého. Zahlodá ve mně předtucha. Zouvám boty, svléknu kalhoty a nedočkavě se brodím se mělčinou. Špičkou prut zašmejdím u dna a hop – na koncovém očku visí má „oplakaná“ třpytka. S obdivem a úctou k bývalému protivníku prohlížím zdeformovanou nástrahu. Rotačka vypadá, jako bych ji vyrval ze svěráku. Dva hroty trojháčku chybí a středová osa třpytky je ohnutá skoro do pravého úhlu.

Začínám se na předchozí duel dívat střízlivýma očima. Kdoví zda bych zápas kočíroval do zdárného konce. Jak by se s takovým náporem a prudkostí vyrovnala brzda navijáku? Třeba by to odskákal prut. Prohra mě samozřejmě mrzí, ale dlouho se nelituji. Nástrahu jsem získal zpět (i když nepoužitelnou) a zážitek mi nikdo nevezme.

Zničenou třpytku jsem doma uložil mezi rybářské trofeje. Stala se památečním suvenýrem na nejkratší zápas s nejdivočejší rybou mé dosavadní rybářské kariéry.

 

Beze slov!

 

Text: ToRo

Foto: autor a přátelé