Lovit ve vlnách se splávkem není rozhodně nic jednoduchého a k rozpoznání záběru potřebujeme mít dobré a vycvičené oko.

 

A kdy jindy si povídat o větru, než právě v říjnu, měsíci papírových draků, holých strnišť, jimiž se prohání severák a padajícího listí, které podzimní vítr vhání do své vířivé centrifugy.

 

Vítr – jako encyklopedické heslo

Vítr je horizontální proudění vzduchu v atmosféře, vyvolané rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země. Při jeho popisu nás zajímají především jeho směr, rychlost a ochlazovací účinek. Síla větru se klasifikuje pomocí tzv. Beaufortovy stupnice, která má dvanáct stupňů – od nuly, znamenající bezvětří, po dvanáctku, značící orkán. Vítr je živlem, který lidem může pomáhat, stejně jako i škodit, a platí to také pro rybáře. Energii, skrytou ve větru, využívají například větrné mlýny nebo větrné elektrárny, vítr je také důležitým pohonem pro vodní plavidla – plachetnice. Vítr ale také dovede ničit a každoročně mu padnou za oběť tisíce lidí, včetně neopatrných rybářů. Vítr se projevuje i některými vizuální efekty na obloze – například převažují-li na večerní obloze jasně žluté barvy, dá se očekávat, že bude větrno. Ranní červánky zase vypovídají o tom, že v noci foukalo a jsou předzvěstí dalšího ochlazování a nevlídného, nadále větrného počasí.

 

Ranní červánky na obloze jsou předzvěstí zhoršeného a větrného počasí.

 

Vliv větru na braní ryb

Je nepochybné, že vítr patří mezi meteorologické jevy, které nejvíce ovlivňují braní a aktivitu ryb. Zároveň jde však o natolik složitý a komplexní fenomén, navíc vždy provázaný s dalšími meteorologickými faktory, že nelze dávat žádné jednoduché rady v tom smyslu, kdy je vítr rybářův kamarád a kdy naopak nepřítel. Proměnných je zkrátka příliš mnoho a rybařina není nikdy jako rovnice o jedné neznámé, kde si za „x“ dosadíme správné číslo a máme vyhráno.

Vítr má několik obecných vlastností, kterými se ve vodním prostředí projevuje. Především vytváří vlny, ochlazuje a okysličuje vodu, napomáhá vytváření přirozeného zákalu, způsobuje termoklimatický efekt, aktivuje podvodní proudění a s ním spojené víření dna. Tyto jevy jistě nemalou měrou ovlivňují aktivitu ryb.

 

Také s jemnými předprutovými číhátky dokážou vítr a vlny dělat učiněné psí kusy.

 

Směr větru

Co se týče samotného větru, záleží zejména na směru proudění, jeho síle, ochlazovacím účinku, i na ročním období, ve kterém ten který vítr vane.

Mezi nejdůležitější parametry patří určitě směr větru. V našich zeměpisných šířkách obecně platí, že příhodnější k lovu je vítr jižních a západních směrů, naopak východní vítr nebo severák je mnohem méně příznivý.  Je to dáno především tím, že vítr jižní, jihozápadní či západní doprovází zpravidla stálejší a teplejší počasí. Pro braní ryb je asi nejoptimálnější západní či jihozápadní vítr, s nímž je spojeno ustálené, mírně teplé počasí, většinou beze srážek, nebo jen s občasnými přeháňkami.  Východní či severní vítr bývá naopak většinou studený a ochlazuje tedy vzduch i vodu. Zejména v zimě jsou tyto faktory krajně nepříznivé; nejenže významně omezují aktivitu ryb, ale jsou nepříjemné i pro nás rybáře. Jiná je situace v letním období – zde pokles teploty vzduchu a vody, spojený s jejím prokysličením, může naopak aktivitu ryb probudit. Důležitou roli hraje také to, zda vítr fouká jen přes den nebo i v noci. V jižním a západním proudění, které přináší stálejší a teplejší počasí, se vítr zpravidla na noc utišuje, což je pro rybařinu lepší. Vítr foukající i v noci je většinou předzvěstí zhoršení počasí nebo zdůrazňuje fakt, že počasí je dlouhodobě špatné. Ryby také většinou dobře reagují na teplý, nepříliš studený vítr, který přichází po delším teplém, ale bezvětrném počasí. Vůbec platí, že mezi nejvhodnější okamžiky k rybolovu, zvláště na větších vodních plochách, patří ty chvíle, kdy se zvedne vítr a začnou se dělat vlny, ovšem – aby to zase nebylo příliš jednoduché – nesmí být tato situace spojena se zhoršením počasí a výrazným poklesem tlaku vzduchu.

 

Začne-li foukat mírný západní či jihozápadní vítr, nastává ideální čas vyrazit na vodu.

 

Síla větru

Důležitou roli hraje i síla větru. Příznivý je zejména slabý či mírný vítr. Při ustáleném, jasném a teplém počasí (zejména v létě) se přes den nemusíme bát ani větru silnějšího. Naproti tomu opravdu silný fičák, ohýbající větve stromů nebo čerstvý ledový vítr, přinášející chlad a déšť, přítelem rybáře rozhodně nejsou. Podstatné je také to, zda ve větru lovíme na tekoucí vodě nebo na větší stojaté vodní ploše. Na pstruhové říčce má vítr na procesy ve vodním prostředí mnohem menší vliv než na údolní nádrži. Zde se dávají vodní masy vlivem větru do pohybu, zvedají se vlny (při čerstvém větru i s pěnovými čepicemi), víří se dno a voda se přikaluje. V těchto chvílích má vliv i to, zda lovíme na návětrné straně (kam vítr fouká) nebo hledáme únik před větrem na závětrné straně břehu. Chytat v místě, kde nám čerstvý vítr fučí přímo do obličeje, není nic příjemného ani z hlediska našeho komfortu, ani z pohledu technické náročnosti lovu, může nám to však přinést kýžené šupinaté ovoce. V prokysličené a přikalené vodě jsou ryby aktivnější a navíc vítr na návětrnou stranu nafoukává plankton a další přirozenou potravu ryb. Ryby zde proto vyjíždějí za potravou i do mělčin a často je i při silném vlnobití můžeme lovit kousek od břehu. 

 

Kudličky jsou za teplého, slunečného a větrného dne většinou při chuti.

 

Termoklimatický efekt

Při lovu ve velkých hloubkách nad 10 metrů můžeme zase využit tzv. termoklimatického efektu, což je složitý proces, při kterém se ve větrném počasí míchá v závětrné části nádrže teplejší voda z vrchního sloupce s chladnou a na kyslík chudou vodu spodního sloupce, což přináší živiny do jinak na potravu velmi chudého prostoru v hloubkách nad 10 metrů. Zejména kapraři proto za větrného počasí na hlubokých vodách vyhledávají místa na závětrné straně, kde by se kapři měli kvůli dostatku potravy zdržovat. 

 

Mírný vítr probudil k denní aktivitě i candáta.

 

Jak je vidno, vítr má opravdu mnoho tváří, a určit, která z nich se na rybáře usmívá, a která naopak mračí, chce mnoho zkušeností a ani tehdy si nemůžeme být nikdy stoprocentně jisti, dokud se o aktivitě ryb s rybářským prutem sami nepřesvědčíme. Jen velmi orientačně a s mnoha velkými „Ale“ se dá říct, že rybářův kamarád je vlahý a teplejší vítr jižního, jihozápadního či západního směru. Tento vítr má mírnou intenzitu, fouká jen přes den a na noc se utišuje a provází ho ustálené počasí bez výrazných teplotních výkyvů, déletrvajícího deště a prudkých změn tlaku vzduchu. Pokud takový vítr přes den fouká, nebojíme se hledat ryby i v poměrně vysokých vlnách na návětrné straně, a to i velmi blízko břehu.

 

Rybář proti větru

Jako mladý, začínající rybář, jsem neměl vítr vůbec rád. Neuměl jsem v něm pořádně nahodit a hlavně rozpoznávat záběry. Splávek tančící ve vlnách mě rozčiloval, stejně jako polystyrénový policajt, pohupující se ve větru, a nedovolující správně přečíst jemné cejní záběry. Navíc mi nárazový vítr občas sfouknul do vody mikrotenový sáček s vařenými kolínky, kelímek s červy i jiné rybářské propriety, které jsem nechal „rozumně“ větru napospas volně poházené na svém lovném místě. Snad proto jsem si vsugeroval, že ryby ve větru prostě nežerou a toužebně čekal na chvíli, kdy televizní rosnička na příští dny předpoví bezvětří či jen slabý proměnlivý vítr. Pokud se tak nestalo a předpověď hlásila větrné počasí, měl jsem po náladě a na ryby se kvůli tomu mnohokrát ani nevydal. Už dávno vím, že se jednalo o jeden z mých největších začátečnických omylů, protože větru, pokud to není uragán, lámající stromy a neprovází ho vyloženě psí počasí, se opravdu není třeba bát. Samozřejmě, že vítr rybařinu vždy do určité míry komplikuje. Chytat třeba s lehkou plavačkovou sestavou v silném vichru se může stát doslova utrpením. Boční či točící se nárazový vítr nám nedovoluje přesně nahodit, a když už se nám to povede, vytlačí nám vítr a vlny rychle splávek z lovného místa kamsi do „slepých“ míst, kde už není zakrmeno. Proto musíme neustále přehazovat, přičemž sestava se nám často při náhozu zamotá a ztrácíme množství cenného času jejím věčným upravováním. Ve velkých vlnách, které vítr doprovázejí, také obtížněji indikujeme jemné plavačkové záběry. Nic z toho však není důvod, abychom – podobně jako já kdysi – propadali panice a lovecké beznaději.  Existuje spousta možností, jak se i silnému větru postavit: použijeme těžší sestavu, vyměníme lehký pevný splávek za hmotnější „angličák“, který i ve vlnách „lépe drží“, zkrátíme lovnou vzdálenost a přidáme více koncové zátěže, abychom udrželi sestavu na prokrmeném místě. Pokud ani tak splávek na místě neudržíme, vrátíme se zkrátka k původnímu významu slova plavaná, necháme splávek volně driftovat a věříme, že ryba vezme naši nástrahu i v pohybu.  Z vlastní zkušenosti vím, že pokud vítr vybudí ryby k aktivitě, berou v pohodě plovoucí nástrahu i kapři nebo velcí cejni, kteří se jinak raději krmí v klidu ze dna. 

S čím žádným technickým zlepšovákem nic moc neuděláme, to je detekce záběru ve větru a ve vlnách. Zde pomůže jediné: prutohodinami, strávenými lovem v těchto podmínkách, si je třeba pomalu vycvičit oko.  Po čase sami přijdeme na to, že najednou už dokážeme rozeznat, kdy čihátko povyskočilo do výše přičiněním ostré vlny a kdy se o to postaral opatrný záběr cejna - lopaťáka. Také budeme vědět, kdy se špička feederového prutu chvěje proto, že se do ní opřel vítr a kdy se rozvibrovala pod náporem ryby. A plavačkový splávek, který se dal nepatrně na hladině do pohybu proti směru proudění vody, bude najednou důvodem k razantnímu záseku. Pochopíme zkrátka, že lov ve větru i přes všechny popsané potíže může být velká zábava, a navíc korunovaná úspěchem.

 

Přívlač ve větru

Pokud však vzhledem k výše zmíněnému dovedu pochopit, co mě v raném rybářském věku odrazovalo ve větru od plavané a položené, neumím si ani dnes pořádně vysvětlit, proč jsem stejným způsobem přistupoval i k přívlači. U vláčení ve větru zcela odpadá problém s indikací záběru i udržením nástrahy na lovném místě. Komplikací je snad jedině délka a přesnost nahazování v bočním větru a protivětru, což lze do značné míry opět eliminovat tím, že použijeme větší a těžší umělé nástrahy. 

 

Ostrý protivítr znesnadňuje lov zejména s lehkými vláčecími nástrahami.

 

A dravci ve vlnách opravdu berou! Zažil jsem už na rybách mnoho pohádkových chvil, kdy vítr vybudil predátory z letargie a vyvolal u nich doslova lovecké běsnění. Zejména v okamžiku, kdy se zvedá teplý denní vítr západního či jihozápadního směru (zpravidla začíná foukat v dopoledních hodinách a utišuje se krátce před soumrakem) je ten nejlepší čas vyrazit k vodě s vláčecím prutem. Okouni, štiky, ale třeba i boleni bývají v těchto chvílích na vrcholu potravní aktivity.  

 

Pěkný přehradní okoun si však svého smáčka stejně našel.

 

Vítr je zkrátka meteorologický fenomén, který je samozřejmou součástí našich životů a provází nás v různých podobách po celý kalendářní rok. Někdy nám přihraje lovecké štěstí, jindy naopak odfoukne naše rybářské naděje. Před jeho ničivým potenciálem je třeba mít respekt, ale v drtivé většině případů se ho není třeba přehnaně bát. Opravdu komplexní rybář jde k vodě téměř za jakéhokoli počasí a odvážně se staví i proti větru!

 

A ještě jeden „pruhovaný“ vyvláčený ve větru.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor