Ocasní pero z páva. Pozná ho snad každý lajk.

Různé barvy per ze pštrosa.

Paví peří

Peří z páva je již notoricky známé také unerybářů. Dlouhá nádherná pera z konce ocasu samce s typickým duhovým okem leckde zdobí květináče a vázy v domácnostech. 

Na stole muškaře-vazače je tento materiál doslova pokladem, protože je základem pro vázání jednoduchých a přitom velice účinných mušek, které se dají použít k lovu snad všech druhů ryb. Paví pero má pro vazače mušek bezpočet využití. Nejčastěji se z něj vážou tělíčka suchých nebo mokrých mušek. Dlouhé paprsky z pera páva jsou zbarvené do zelena v různých odstínech. Podle stáří pera a jeho vyzrálosti se řídíme při výběru těch správných per na mušky, které chceme právě vázat. Stará a vyzrálá pera mají odstín do měděných barev, barevné štětinky nejsou tak husté a místy prosvítá dřík. Tato vyzrálá pera se hodí k vázání jelcových broučků a suchých mušek. Vzory mušek vázané měděných odstínů dokážou skvěle napodobit celou řadu druhů suchozemského hmyzu. Ty nejvyzrálejší pera, mají výrazný dřík. Ten má své využití u suchých mušek RedQuills a spousty dalších vzorů, kde se používá odraný paprsek z pera páva.

Detail na  jemné větvičky parsků páva.

Vázání z páva 

Na začátku vázání je potřeba nehty nebo školní gumou stáhnout z paprsku páva jeho jemné štětinky. Doporučuji používat spíš školní gumu - je to jednodušší a podstatně rychlejší způsob, jak zbavit paprsek štětinek. Protahování mezi nehty je také celkem snadné, ale je k němu potřeba trocha praxe. Ne vždy se to povede napoprvé a bez prasknutí dříku. Samotný dřík se používá k vázání tělíček suchých mušek, kdy se dřík váže buď za silnější, nebo naopak za slabší stranu na ramínko háčku. Volba strany záleží vždy na délce tělíčka a zbarvení dříku. Poté se postupným navíjením(buď ručně nebo s pomocí rotačního svěráčku) navine na ramínko háčku. Odraný paprsek z páva je ideální pro vázání tělíček suchých jepic nebo tenkých a dlouhých tělíček jezerních pakomárů. Pokud vážete jepice na lipany, stačí dřík pouze navinout. Na pstruhové mušky už je lepší jej podmáznout lakem nebo po navinutí tělíčko přelakovat. Dřík je poměrně náchylný na poškození a ostré zoubky pstruha dříve či později tělíčko zničí. 

Paprsky z páva sedají kromě vázání tělíček využít také na zárodky křidélek nymf, nebo se často přidávají do křidélek streamerů. Při vázání tělíčka z páva je rozdíl v tom, zda navážete snopeček paprsků za jeho tenké špičky, nebo za silnější části, které byly u stvolu pera. Pokud chcete, aby tělíčko broučka bylo masivní (jak se říká „výživnější“), je rozhodně lepší navázat snopeček paprsků za jeho silnější konec. Díky tomu, že se bude hned ze začátku navíjet silná vrstva, která se po pár ovinech převine ještě jemnou částí snopečku, získáte silné, ale při tom jemně chlupaté tělíčko. Tenká tělíčka se vážou přesně naopak – kdyjako první navážete jemnou stranu snopečku a v jedné vrstvě navinete páva na ramínko háčku. Tyto dva rozdíly ve vázání paprsků je důležité se zapamatovat.

Páv navázaný za jemné konce.

Tenké jemné tělíčko z jedné vrstvy.

Paprsky z páva navázané za silnější konce.

Výrazné a silné tělíčko.

Peří ze pštrosa

Obdobné pravidlo platí i pro práci s prachovým peřím pštrosa. Pero pštrosa je hodně podobný materiál, se kterým se zachází stejně jako s pávem. Pštros má na sobě obrovskou hromadu peří, ze kterého však nelze použít úplně vše. Až si budete vybíratvhodné pero v muškařském obchodě nebo na pštrosí farmě, nedívejte se po těch nejdelších a nejhonosnějších perech (jakými jsou ozdobené „hopsandy“ tančící kankán). Velká pera jsou sice krásná na ozdobu (viz kankánové tanečnice), ale vázat se z nich nic pořádně nedá. Tedy alespoň ne malé pstruhové mušky. Spíš je třeba využijete na štikové a bolenovéstreamery. 

Z pštrosa je nejlepší jemné prachové peří, které má pštros pod křídly. Tato pera jsou dlouhá cca 35 až 40 cm a mají jemně šedou barvu. Přírodní odstín je patrný na přiložených fotografiích. Obarvené peří už je třeba kupovat v prodejnách s vazačskými potřebami. Osobně kromě přírodní šedé používám ještě olivovou, černou a vínově červenou barvu. Z červenévážu hlavně chrostíky s červeným zadečkem. Tyto mouchy se mi osvědčily snad všude, kde jsem na ně chytal. Nejlépe fungují na pstruhy a jelce. 

Detail na jemné chmýří na paprscích pštrosího pera.

Pštros navázaný za jemné konce a navinutý ve snopečku na ramínko háčku.

Vázání se pštrosem

S pštrosím peřím se pracuje stejně jako s pávím. Nůžkami z pera odstřihnu snopeček o několika paprscích, a pak ho navážu buď tenkou, nebo silnější stranou na ramínko háčku. Záleží pouze na tom, jakého tvaru tělíčka chci při vázání docílit. Páv se pštrosem mají tu výhodu, že je můžete mezi sebou také libovolně kombinovat. Pštros se s pávem výborně doplňuje - páv má výrazný zelený lesk a pštros dodá tělíčku jemný chlupatý objem. Mix obou peří se mi osvědčil na napodobeniny různých suchozemských broučků. Na podobná tělíčka používám vždy cca 5 paprsků z páva a pštrosa, které mezi sebou kombinuji v různých poměrech. Podle toho jaký odstín má tělíčko mít, přidávám do snopečku více červeného pštrosa a méně páva a naopak. Pokud knotek„vytuníte“perleťovou lametkou nebo knotkems CDC peří dubovaného do smyčky, získáte neskutečně účinné kombinace různých odstínů tělíček. 

Kombinace páva a pštrosa.

Broučkové tělíčko z kombinovaných paprsků pštrosa a páva.

Zpevňování tělíček

Zpevnění tělíček je nutné z důvodu ochrany poškození navázaného materiálu o ostré zoubky pstruhů. Když stočíte všechny paprsky páva dohromady, vznikne kontek. Ten se poté navíjí na ramínko háčku. Pokud jej nijak nezajistíte, dojde brzy po prvních záběrech k podření paprsků a roztrhání celého tělíčka. Ubránit se tomu můžete hned třemi způsoby. 

U prvního způsobu stačí zkroutit celý snopeček na vázací nit. To znamená, že paprsky budou navinuty kolem vázací nitě a při navíjení snopečku se tělíčko automaticky zpevní. Tento způsob je osvědčený a vyzkoušený. Je ideální pro použití na tělíčka, u kterých se vyžaduje vysoká odolnost. Výhodou je, že se tělíčko nemusí kroužkovat. 

Druhou z možností je navinout páva (pštrosa) a potom hotové tělíčko převinout (kroužkovat) řídkou spirálou tam a zpět. Na to je ale potřeba mít nit v barvě tělíčka a tato niť musí být co možná nejtenčí. 

Třetím způsobem, jak fixovat tělíčko proti poškození, je klasické kroužkování. Spočívá v navinutí kroužkovacího materiálu kolem tělíčka. Ke kroužkování se používají různé drátky, lametky, nitě apod. Při vázání z páva nebo pštrosa používám nejraději tenký měděný drátek nebo průsvitnou perleťovou lametku - v kombinaci s šedými a nazelenalými odstíny podkladu vytváří kroužkování zajímavé variace. 

Peří z páva i pštrosa nesmí chybět ve výbavě žádného vazače. Čím dříve se naučíte tento materiál ovládat, tím dříve si krabičky „nabijete“ mouchami, které opravdu chytají. Hodně zdaru při vaší činnosti. 

Ať vám koušou!

Text a fota: Tomáš Vítek