K moderním nástrahám se dají počítat i wobblery.

 

Mutant zvaný Cikáda

Zcela odlišnou nástrahou (co do provedení, práce i tvaru) je cikáda. Cikády vznikly v zámoří, ale k nám si našly cestu z Německa a Polska. Tvarem těla se podobají plandavkám, akcí wobblerům a olověnou zátěží umístěnou v hlavové části mají něco společného i s jiggy. Na našich revírech mají rozhodně zelenou, neboť ještě nejsou rybami dostatečně okoukané. 

Starší prototypy cikád byly vyzbrojené párem trojháčků, avšak v rámci „vychytávání much“ byl „bříškový“ trojháček odstraněn. Velice často se totiž při náhozu zachytával za vlasec, a tím znehodnocoval práci nástrahy. Vzhledem k celokovovému provedení je cikáda dostatečně těžká a létá opravdu daleko. Při lovu bolenů se proto přitahuje vždy se zvednutou špičkou prutu. 

Značnou výhodou nástrahy je možnost nastavení agresivity vibrace. K tomuto účelu slouží několik otvorů ve hřbetní straně cikády. Do těchto otvorů se zachytává oblá karabinka a podle toho, jaký chod nástrahy vyžaduji, můžu regulovat její vlnění „přeparkováním“ karabinky. Tak se dají vytvořit mírné záchvěvy nebo naopak zuřivé třepetání nástrahy.

Je zajímavé, že na cikády zaútočí jak všechny druhy dravců (včetně bolena), tak i ryby „mírné nátury“ – plotice, cejni, líni, parmy, ostroretky aj. Miniaturní cikádu při pomalém vedení rád vezme i kapřík.

Zápornou vlastností nástrahy je méně zaseklých ryb v poměru k množství záběrů. Dost útočníků se od ní „odrazí“, nebo jsou zaseknutí mimo tlamu a v průběhu boje se seklepou. Přesto zvládnutá technika lovu s cikádami přináší vysoký trumf ve hře s mazanými šupinatými protivníky především na hodně frekventovaných revírech.

 

V cikádách se snoubí vlastnosti hned několika různých nástrah. Možná proto je boleni milují.

 

„Bezlopatkové“ wobblery - jerkbaity

Tyto nástrahy slaví v posledních letech u bolenů (a nejen u nich) jedno vítězství za druhým. Jerky (wobblery bez náběhové lopatky) pocházejí z USA a poprvé zaútočily na evropský trh zhruba před 20 lety. Evropským průkopníkem jerkových nástrah je polská firma Salmo - s modely Warrior a Slider. Čím se liší jerkbaity od jiných umělých nástrah?

 

Bolenům se jerky líbí, kolikrát jim odpustí i divokou barvu.

 

Tvarem trupu a originálním chodem! Nástrahy jsou poměrně těžké a naprosto aerodynamické. Už z tohoto důvodu se s nimi daleko nahazuje. Při chytání bolenů je tato výhoda mnohdy rozhodující. O správnou prezentaci ve vodě se už musí postarat sám rybář. Po dopadu jerka na hladinu musí začít svižně navíjet a současně poškubávat špičkou prutu. Tím se dosáhne zvláštního širokého chodu (nástraha nejede v ose a netřepe se přitom jako běžný „lopatkový“ wobbler) - vytváří široké oblouky na obě strany a zatáčky vybírá náklonem na bok. Perfektně tak imituje rybku kličkující před pronásledovatelem. Takový bleskurychlý a zmatený úprk kořisti je pravá výzva pro mrštného bolena.

 

Bolen si troufne i na pořádnou porci. Tento dorostenec atakoval i velký sumcový jerk.

 

Propy

Nejbližšími příbuznými jerků jsou propy. V podstatě se jedná o doutníkovité jerkbaity doplněné o vrtulku na konci těla. Některé modely mají vrtulku na obou koncích. Jedná se o plovoucí nástrahy, které při tažení rozrážejí hladinu, a díky rotující vrtulce na zádi za nimi zůstává dlouhý pás bublinek. Boleni tuhle atrakci milují! 

Pouze při opakovaném používání propů na stejné lokalitě o ně záhy ryby ztrácí zájem. Nástraha se jim zkrátka brzy okouká. 

 

Bolen neodolal víření vrtulky propa.

 

Popy

O něco delší „neokoukanost“ si udrží pop. Svým způsobem je to tak trošku atypický wobbler. který byl původně vytvořen k lovu štik a zámořských okounků v zarostlých a mělkých revírech. Jeho vlastnosti jej přímo předurčují pro chytání bolenů.

Ač je pop plovoucí nástrahou, je vyvážen tak, že na hladině leží zešikma s ponořenou zádí. Jelikož je těžiště umístěné do ocásku, dosahuje se s ním dlouhých náhozů. Oproti klasickému wobbleru nemá žádné nořítko (lopatku), a proto při pomalém tažení na něm nejsou patrné žádné viditelné vibrace. Úspěch v lovu s touto nástrahou spočívá pouze ve správném způsobu vedení. Na boleny fungují dlouhé hody proti proudu a pak rychlé přitahování po vodě za současného poškubávání špičkou prutu. Díky dodanému trhavému pohybu se pop chvílemi zanořuje, různě kličkuje a miskovitou hlavou čeří vodu, čím napodobuje překotný úprk rybičky.

Proč tahat popa a propa s proudem dolů? Je to logické vyústění pozorování lovících bolenů. Když dravci udeří do hejna ouklejí, rozplašené rybičky se nikdy neprobíjí proti tahu vody, nýbrž odstřelují do stran a snaží se prchat po proudu, aby nabraly rychlost. Tím pádem nástraha svižně stahovaná proudem dolů nebude bolenům tolik podezřelá. 

Jakmile dosáhnete přirozeného vedení, potom můžete počítat se záběrem. V ideálních podmínkách i s hromadnými dravčími útoky. Takové bolenové kamikadze jsem už zažil několikrát a dodnes mám na co vzpomínat…

 

Barvy popů na boleny by měly být střízlivé a co nejvíc podobné rybičkovému šatu. Na pestré a žabí odstíny jsem moc bolenů nechytil.

 

Když se boleni zblázní!

Konečně mi nastala týdenní dovolená. Jediné co mi do plánů nezapadá, je ukrutné horko, které zrovna panuje. Smysluplně vláčet se dá jen do rozednění a pak až navečer. Přes den je to hotový očistec. Stačí pár minut na slunci a připadám si jako volské oko na pánvi. Přesto se nevzdávám. Snažím se prochytávat hlavně vývařiště jezů, kde je ve vodě víc kyslíku a tudíž by zde měli být dravci víc akční.

Výsledky lovu jsou však i tady poměrně žalostné. Za celý víkend jsem „zdolal“ dva miniaturní candátky a pár okounů. To se musí radikálně změnit!

V pondělí ráno přejíždím pod další splav. Od rozednění protahuji gumkou hlubokou vanu pod přepadem. Záběru se však nedočkám. Jakmile „žhavý puchýř“ vyšplhá na oblohu, vypaří se ze mě poslední zbytky soustředění i naděje. Je to marné, je to marné, je to marné…

Skládám náčiní a ustřihnutou nástrahu vracím do boxu. Ještě než zavřu víko, zrak mi padne na popíka. Ejhle, tebe jsem ještě s vodou neseznámil. Vylovím nástrahu a znovu sestavuju vláčák. Přestože je hladina naprosto klidná naperu popa do zpěněného proudu. Popotáhnu ho po hladině a… Prásk! Je tam! První kloudná ryba za tři dny! Asi dvoukilového bolena mám za chvíli u nohou. Pouštím ho a hned zkouším, zda jeho záběr nebyla náhoda. Prásk! Tak tedy nebyla…

Za dvě hodiny zdolám sedmadvacet kousků! Stříbřití dravci mi do popíka práskají jako šílenci. Kam nahodím, tam vyfasuju záběr! Ulovené ryby přitom nejsou žádné přerostlé oukleje. Průměrná délka - šedesát čísel! Pár exemplářů mělo určitě k pětasedmdesáti. Věřím, že kdybych vydržel házet až do večera, určitě by se spletl i nějaký ten generál a minimálně bych počty ulovených bolenů zdvojnásobil. Jenže kolem poledne mi dojde pitná voda a žhavé slunce mě propéká jako stejk. Však zítra je také den.

O úspěch se musím začerstva podělit. Hned po návratu volám ze základny kamarádovi. Zdenda lituje, že nemohl být se mnou. Ubezpečí mě, že si vezme v práci volno, nakoupí ty správné popy a ve středu už budeme boleny „kosit“ spolu. Domluveno.

V úterý ráno vláčím nedaleko chaty. Žádný zájem ze strany ryb nezaregistruju. Chtěl jsem boleny pod splavem šetřit na příjezd kamaráda, ale nakonec neodolám. Po obědě na ně vyrážím. Do soumraku vytáhnu tucet ryb průměrné velikosti. Zdá se, že dopolední chytání je z nějakého důvodu mnohem účinnější. 

Je středa a přijíždí kamarád. Je správně nahecovaný. V rybářském krámku vykoupil všechny popy a hned je touží testovat v praxi. Vzhůru do díla!

Dřeme až do soumraku a dohromady „uděláme“ 7 (slovy sedm) půlmetrových bolínků. Zdeněk brblá, že kvůli těm pár čudlám si volno brát nemusel. 

„Ty puštění boleni to asi rozkecali ostatním,“ bráním se.

Opravdu to tak i vypadá. V čisté vodě je vidět, jak dravci nástrahu pronásledují, ale na poslední chvíli se od ní odkloní. 

Nakonec jsme si boleny přece jen zachytali. Přesunuli jsme se pod jiný splav, pod kterým operovaly doposud nezrazené ryby. Zdeněk mě konečně přestal osočovat z kecání a dosyta otestoval nakoupené popíky.

 

Památeční fotka - důkaz, že boleni povrchovky prožívali před dvacetiletím a prožívají je i dnes...

 

Každým rokem vyběhne na trh spousta „převratných“ novinek, které rybáře zaujmou spíše bombastickou reklamní kampaní, než vlastní účinností při lovu. Přiznám se upřímně, jsem k nim skeptický. Nicméně je nezatracuji, může se třeba jednat o nástrahy, které jsou třeba úspěšné místně nebo za určitých podmínek. Důležité je naučit se s nimi pracovat tak, aby byly lákavé pro ryby. Právě zvládnutí techniky lovu dělá z obyčejného rybáře, rybáře úspěšného. Pranic nepomůže zázračná nástraha, pokud s ní lovec neumí zacházet. Každý typ lákadla vyžaduje své. Odlišně se oživuje rotačka, jinak se chytá na gumu či wobbler. Jedno mají nástrahy společné, dravec nesmí mít ani náznak podezření, že se jedná o podvod. 

 

K novým a účinným nástrahám se dá počítat i bolenový Salmo Thrill. Svou konstrukcí však patří spíš mezi wobblery. Takže o něm zas až příště...

 

Text: ToRo

Foto: autor a přátelé.