Z toho vyplývá i okruh povolených přírodních nástrah: živé a mrtvé rybky, nebo jejich části (plotičky, slunky, oukleje, okounci, hrouzci, ježdíci nebo karásci), červi (hnojní žížaly, dešťovky, rousnice, bílí červi) a pijavice.

Živé rybičky ve velikostech od 3 do 8 cm patří k nejlepším letním a podzimním nástrahám vůbec. Ovšem i žížaly jsou při lovu okounů neocenitelné, především v zimě a na jaře. Dokonce bych řekl, že v tuto dobu jsou jednoznačně preferovanou nástrahou každého lovce.

Výjimky potvrzují pravidla, takže i masožravý fešák okoun se dá (nutno zdůraznit že vzácně) zlákat na ´nemasitou´, resp. rostlinnou nástrahu. Třeba na něco, co vyrostlo na stromu u řeky, nebo i na kousek chleba či těsta. Takových případů jsem několik zažil. Například v roce 1987 jsme na přehradě Jesenice u Chebu vychytali více než 40členné hejno okounů od 18 do 30 centimetrů. Začali jsme lovit na malé plotičky (asi 3 cm), které nám však po ulovení třináctého okouna došly... A protože se nám nedařilo ulovit do čeřenu další, a už vůbec se nám nechtělo odejít od rozdělané práce, napadl mne pošetilý nápad – natrhat zelené malinové listí, kterého bylo všude na břehu dost, nadělat z něj drobné ruličky a nastražit je na osiřelé háčky. A co na to okouni? Brali dál, jako kdybychom na malé rybičky vůbec nepřestali lovit. Jen bylo nutné s onou nástrahou vždy po třech vteřinách poškubnout. Agresivní reflexy hltavých všudybylů fungovaly bezvadně. Opakuji ale, že k takovým situacím dochází jen výjimečně! Rozhodně bude rozumnější držet se osvědčené živočišné stravy...