U vody je krásně, i když třeba ryby moc nespolupracují.

Rybaření je jednou z nejpopulárnějších lidských činností nejen u nás, ale i ve světě. Většina lidí však přesto nemá ani ponětí o tom, co se skutečně děje na březích našich řek, jezer a rybníků. Existuje obrovské množství předsudků a mýtů o nás o rybářích i o našem koníčku. Průměrný Čech se třeba domnívá, že je to hrozná nuda, že na rybách zaručeně vždycky prší (nebo že ryby berou hlavně, když prší), že na ryby chodí jenom staří lidé (respektive staří muži v důchodu), že jediná ryba, kterou my rybáři dokážeme chytit je malá (ačkoli se v daném rybníce samozřejmě ukrývá hned několik štik, schopných spolknout celou labuť), a že si tento svůj malý úlovek vždycky dokážeme náležitě přikrášlit a hodiny o něm vyprávět… 

Takže dříve, než se i Vy připojíte k „tichým bláznům“ sedícím v každém počasí u vody, přečtěte si níže uvedené rady, které jste o rybaření zatím možná nevěděli. Ta nejdůležitější je hned první...

Aktivní rybařina je o level výš než ta sedavá.

Rybolov je víc než jen chytání ryb!

Samozřejmě, když chytíte nějakou rybu, je to fajn. Ale pokud chodíte na ryby jen kvůli úlovkům, tak vám něco důležitého uniká. Ryba na prutu je odměna! Na rybách jste blízko přírodě, sedíte tiše na jednom nebo několika místech - tak tiše, že skoro splýváte se svým okolím. Najednou zjistíte, jak se příroda chová ve dne a že není pravdou, že v noci za tmy všechno spí. Studujete stanoviště, pozorujete ho, zjišťujete, kde by mohly být ryby a pokud je to možné, snažíte se je přimět, aby zabraly. Když vám to půjde, pravděpodobně i nějakou rybu chytíte, a pokud nechytíte ani jednu, budete i tak spokojeni protože jste strávili příjemné chvíle u vody se vší tou krásou kolem.

Rybolov není jen o úlovcích, ale hlavně o pobytu v přírodě a jejím pozorování.

Všechno smrdí! 

Nebo někomu možná voní, ale všechno je prostě cítit. Ryby jsou cítit. Vaše návnady jsou cítit – ať už se jedná o červy, nejrůznější moučky, směsi, pelety nebo boilies. Je pravda, že některá aróma voní dnes celkem příjemně (třeba taková brusinka, tuti fruti nebo pampeliška, co říkáte?), jiné jsou na tom s vůní o poznání hůř. Když budete mít štěstí a něco chytíte, rázem začne být cítit váš podběrák a věřte, že ten už se této své vůně nikdy nezbaví (obzvlášť když ho někdy zapomenete vyndat z batohu a nechat uschnout). Vaše oblečení se brzy stane hadrem, do kterého si budete během chytání utírat ruce, takže začne „vonět“ i vaše oblečení. Pokud máte sklep, kde si své vybavení a oblečení můžete skladovat odděleně od zbytku domácnosti, máte pravděpodobně vyhráno. Pokud takové štěstí v podobě sklepa nebo kůlny nemáte, připravte se na věčný boj se svými blízkými: „Nemůžeš si ten smrad odnést někam jinam?“ Co teprve masní červi zavření v lednici, aby byli k použití co nejdelší dobu. Je tu snad někdo, kdo slyšel od své manželky: „Samozřejmě jen si tam ty červíky dej, vůbec mi to nevadí.“

Nástrahy nevoní, jenže ryby to vidí jiínak...

Stanete se terčem narážek

A to v tolika různých variantách, které jste si před tím, než jste vzal poprvé do ruky prut, ani nedovedl představit. Za prvé, nikdo nebude věřit, že jste tu rybu skutečně chytil – dokonce ani tehdy, když máte fotografický důkaz. „Photoshop je mocný!“ budou do Vás rýpat se samolibým úsměvem. Také se připravte na (ne)veselé dvojsmysly týkající se délky vašeho „prutu“. A samozřejmě musíte počítat s hodinami a hodinami hájení svého přesvědčení „chyť a pusť“. Každý nerybář, bude kroutit hlavou a prohlašovat: „To přece nedává žádný smysl!“ Jakkoli trpělivě budete vysvětlovat, že všechny ryby, které chytíte, neházíte na pánvičku, ale vracíte opatrně zase zpátky do vody, abyste s nimi mohli bojovat znovu další den, setkáte se vždy jen s udiveným pohledem, nechápavým vrtěním hlavou a možná někdy budete z výrazu obličeje schopni vyčíst i upřímnou obavu o vaše duševní zdraví. A někteří „ekonomové“ vám střelhbitě spočítají (na základě průměrné ceny povolenky, lístku, pohonných hmot, rybářských potřeb a mnohého dalšího), že i kdybyste všechny ryby domů odnesl, ta povolenka se vám prostě finančně nemůže vyplatit. Takže, proč ještě ryby vracet zpět…

Nebojujte s tím, nemá to smysl.

Malá ryba, taky ryba! I ten sebenepatrnější úlovek posunuje vaši praxi výš. Navzdory posměchu.

Nejlepší čas, kdy na ryby vyrazit je podvečer nebo brzy ráno

Na začátku budete ztrácet hodiny a hodiny během dne zíráním na nehybný splávek, prut bez jediného cuknutí, budete tahat svůj vlasec tam a zpět skrz hlásič záběru, abyste ověřili, že skutečně funguje. Nikdo vám neprozradí, že jediné co musíte udělat, je vrátit se po večeři a začít chytat se setměním. Ryby milují večery, obzvláště ty, které přicházejí po jasných, horkých letních dnech, které ryby strávily lenošením. Teprve večer vody začínají žít. 

Další dobrý čas je také brzké ráno. S postupujícím dnem se ale výsledky lovu zhoršují, zatímco s postupující tmou jsou podmínky pro chytání lepší a lepší.

Stmívání a rozednívání se bývá pro většinu ryb časem nejvyšší potravní aktivity. Právě tehdy by měl být rybář u vody.

Kapr není jediná ryba na světě!

Možná to pro jistotu ještě jednou zopakuji. Kapr není jediná ryba na světě a úspěch u vody se nepočítá na množství nachytaných a vyfocených kaprů nebo na jejich množství zapsaném v povolence. Ano, možná se tomu ani nechce věřit, ale je to tak. Je všeobecným trendem zabývat se lovem kapitálních úlovků ve všech odvětvích rybařiny. Vše jde ruku v ruce s novými systémy, technologiemi a možnostmi. Znám spoustu skvělých kaprařů (a jako rybářů si jich velice vážím) a uznávám je především pro jejich postoj k rybařině a rybářské dovednosti. Všichni jsou to ale rybáři, kteří se ke kaprařině dostali přirozeným vývojem a postupně. V mladí chytali nejrůznější ryby všemi možnými způsoby, až jejich cesta skončila u moderní kaprařiny a tím i u velkých a těžkých protivníků.

Z mého pohledu bohužel existují i další rybáři (a přijde mi, že jich je čím dál víc), kteří jsou dnes posedlí jenom velkými kapry! Domnívají se, že jediným způsobem, jak nějaké dostat, vede přes dlouhodobé kempování u jezera nebo přehrady. Daná vodní plocha je samozřejmě obvykle proslulá tím, že v ní žije několik kapřích monster (která se pravděpodobně budou jmenovat třeba Herman, Vincek nebo možná Velká holka apod.). Tihle rybáři chytají často i na čtyři pruty (někteří podobní fiškusové přiměli svou partnerku, aby si udělala rybářský lístek, a mohli tak nahodit příslušný počet prutů), mají nejmodernější sonary, celé soustavy hlásičů záběru a příposlechů. Nástrahy navážejí do vzdálenosti půl kilometru. Tato úvaha neútočí na rybáře vyznávající tento druh lovu, ale na dnešní dobu. Marketing a firmy samozřejmě cítí obrovský potenciál k prodání drahého vybavení a z toho důvodu je lov velkých kaprů to nejčastější, co se v současné sportovní rybařině skloňuje. Myslím, že to mnoho rybářů (a bohužel i těch začínajících) připravuje o poznání opravdové a nefalšované rybařiny a s ní spojených krásných pocitů a především nasbírání tak důležitých zkušeností, které následně při lovu největších a chytřejších ryb tolik potřebují. Přece jenom, když už do vybavení na několikadenní výpravy investuji, těžko se přeorientuji na jiný styl lovu. A to je opravdu škoda.

Nemusíte se vybočení bát, vážně rybařina není jen o kaprech. Jezera, rybníky i řeky jsou plné jiných druhů nádherných ryb, které stojí za pozornost. Takže ano, nemusíme všichni chytat jenom a pouze a pořád dokola kapry, když je tu tolik skvělých a zajímavých ryb jako jsou karasi, cejni, tloušti, parmy, sumci, okouni, štiky, candáti a desítky dalších.

Ulovení bojovné a opatrné parmy je v mnoha ohledech cennější, než vítězství nad celkem běžným kaprem.

Buďte potichu!

Mnohem důležitější, než stát se přeborníkem v nahazování do velkých vzdáleností, nebo utrácet velké peníze za nejmodernější techniku je jiná věc. Naučte se být potichu, sledujte vše kolem sebe a reagujte pružně na nastalé situace. Právě tohle ztracené umění je naprosto klíčové pro váš úspěch. Možná budete překvapeni, jak obtížné je pro mnoho lidí se tomu naučit. Sedět, chytat a neříkat nic. Jakmile tohle zvládnete, zjistíte, že ryby – obzvláště za soumraku – si klidně připlují přímo k vám. A ryby, které se nebojí, je snazší chytit.

Ryby o vás nesmí vědět! Klid, rozvaha a ticho přináší záběry.

Nemusíte mít dokonalou techniku, abyste mohli začít 

Přečetli jste si nějaké články, bavili se s pár zkušenými rybáři a nyní vám připadá skoro nemožné, abyste něco takového mohli zvládnout? Jste zahlceni informacemi, začínáte pochybovat, jestli jste vůbec vybrali správný prut a naviják, polovině věcí absolutně nerozumíte, natož abyste je uměli byť jen vzdáleně napodobit? Ano, vaši kolegové mají na jednu stranu určitě pravdu - dobrá technika vám určitě v dlouhodobém horizontu pomůže nahazovat s jistotou a přesněji, volit správné vybavení pro různé podmínky a díky tomu chytit více ryb. Ale upřímně – každý prostě nějak začínal, každý zamotal desítky návazců, utopil desítky nástrah. A i ti nejlepší rybáři odcházejí čas od času od vody bez jediného záběru. Důležité teď je, že máte chuť. Tu si rozhodně nenechte vzít! Nejdůležitější je pro vás čas strávený u vody, vše ostatní přijde.

Technika je důležitá, ale její význam se dost přeceňuje. Důležitější je zjistit zvyky ryb v dané lokalitě.

Jakmile se jednou chytíte, už vás to nepustí 

Nestává se to každému, ale někdy, když začínající rybář sedí v autě a jede po práci k řece, nebo když na břehu v podvečer navazuje, nebo když pozoruje pstruha, který zrovna vycucne mušku z hladiny, nebo když uslyší ten typický zvuk, když kapr udělá to samé… 

To vše může být ten pověstný „spínač“. Někde hluboko ve vás – je tam a najednou ho něco spustí. Najednou jste rybářem a bez ohledu na to, kolikrát jste už u vody byli, prostě budete chtít jít znovu. A bez ohledu na to, kolik ryb jste chytili (nebo téměř chytili), nikdy to už nebude stačit. 

A je to. Chytili jste se! Od teď jste prostě rybářem a už jím budete napořád. U vody budete šťastný a postupně s přibývajícím věkem (a zkušenostmi) už to ani nebude o tom něco chytit, ale o tom, že u vody vám prostě bude dobře.

Výdrží a zkušenostmi se postupně propracujete k trofejním úlovkům.

Nezbývá než vám všem, kteří jste se stejně jako já chytili, popřát Petrův zdar!

Jan Vojta (www.honzovorybareni.cz)

Fota: archiv redakce Chytej.cz