Všechno je trochu jinak! 

Voda postupně absorbuje světlo o různých vlnových délkách, což znamená, že barvy v podstatě s přibývající hloubkou mizí jedna po druhé - jak bílé sluneční světlo postupně prochází vodním sloupcem. 

Absorpce světla vodou je vyšší pro delší vlnové délky (červená strana barevného spektra), než pro kratší vlnové délky (modrý, resp. fialový konec barevného spektra). Vnímání barev a jejich viditelnost ve vodě se proto se vzrůstající hloubkou, nebo vzdáleností od pozorovaného objektu rychle mění. První barva, která pod vodou zmizí je - červená. Červené nástrahy přestávají být vidět už asi 4-6 metrů pod hladinou. V kalné vodě mizí dokonce ještě dvakrát rychleji. Jako další přestávají být viditelné barvy oranžového spektra, pak barvy žluté, zelené, fialové a jako poslední modré. Modré a fialové tóny tedy pronikají nejhlouběji ze všech.

 

Změny barev v závislosti na hloubce

 

Jak rychle se vnímání barev mění, záleží samozřejmě také na intenzitě slunečního světla, na tom, jestli je slunce přímo nad naší hlavou nebo nízko nad obzorem, na momentální oblačnosti, stejně tak na barvě a zakalení vody i na přítomnosti nejrůznějších těles ve vodě, od planktonu po řasy a plevel.

I ve velmi průzračných vodách (například v moři, nebo horských jezerech), pronikne pod 9 metrů pod hladinu asi jen 25% slunečního světla, které dopadá na hladinu vodní plochy. V hloubce 90 metrů pak z původního množství světla zbývá už jen asi 0,5%. Jinými slovy tam dole už je to celkem ponuré a tmavé místo. U nás, v kalnějších sladkovodních rybnících, nádržích a řekách je tato ztráta světelné intenzity s rostoucí hloubkou ještě výrazně rychlejší.

Tento jev - absorpce světla vodou - má značný vliv na rozdíl mezi tím, jak věci vypadají nad hladinou a jak pod ní. Bílé objekty se pod vodou jeví jako šedé nebo namodralé, a tmavost modrých/šedých objektů pod vodou se zase se vzrůstající hloubkou rapidně zvyšuje. Zářivě červené objekty se sotva pár metrů pod hladinou změní na tmavě červené, hnědé nebo černé. Hlouběji, 12 nebo 15 metrů pod hladinou se už svět jeví jen jako šedo-modro-černý.

 

Změny odstínů nástrah podstatně ovlivňuje průzračnost vody.

 

Je potřeba také zdůraznit, že tato ztráta nebo změna viditelných barev se projevuje v obou rovinách – tedy jak ve svislé (do hloubky) tak vodorovné (do dálky). Tedy 4 metry svislé vzdálenosti mají na vnímání barev stejný účinek jako 4 metry horizontální nebo diagonální vzdálenosti mezi objektem a pozorovatelem, tedy mezi nástrahou a rybou. Červená nástraha tedy vypadá jako hnědá, pokud ji ryba pozoruje z bezprostřední blízkosti, ale 4 metry hluboko, a stejně tak hnědá se jeví i bezprostředně pod hladinou, pokud ji ryba pozoruje ze vzdálenosti 4 metrů.

 

 

Celkově se tedy zdá, že absorpce světla a s ní spojené změny vnímání barev pod vodou tak trochu zpochybňují význam barev kdekoli jinde než v dokonale průzračných vodách. Přesto však věřím, že každý z nás bude i nadále ctít své oblíbené barvy, na které nedá dopustit. Zeptám-li se šestice rybářů na nejúčinnější barvu nástrahy, dostanu pravděpodobně šest různých odpovědí. 

Napište mi třeba do komentářů pod článkem, nebo na Facebooku. Stačí poznamenat: „Má oblíbená kombinace je tato!“ 

 

Zhoršení či zlepšení světelných podmínek mění i konkrétní počasí.

 

I tak je ale možná na čase místo výběru těch skutečně „tutových“ barev, začít vážněji přemýšlet spíše nad tvarem, způsobem pohybu, velikostí, akcí, rychlostí a dalšími charakteristikami nástrah. Ty totiž pravděpodobně mají na výsledek lovu o dost větší vliv než samotné barvy, a tak si zaslouží poposkočit na našem žebříčku hodnot o pár levelů výš.

 

Někdo tvrdí, že barvy nástrah jsou určené jen pro oči rybáře. Ryby je prý vnímají jinak...

 

Jan Vojta (www.honzovorybareni.cz)