Vyvázané tělíčko z jelení srsti je trošku náročnější na výrobu. Je důležité vybrat správný materiál, pomůcky i postup. Možností je pochopitelně více a všechny je popsat, by bylo na menší knížečku, takže bohatě postačí ty základní.

 

 

Plovoucí modely 

Tělíčko z jelení srsti je výborné na suché napodobeniny tiplic a vážek, popř. větších májovek. Jelení srst je dutá a perfektně plave na hladině. Struktura tělíčka je tvořena snopečkem jelení srsti, který je svázaný vázací nití, její oviny jsou zajištěny lakem. Tělíčko samotné nemá žádný základ (jako tomu bylo v minulé lekci). Při vázání tělíčka z jelena se používá jako základ jehla, která se po ukončení vázání z tělíčka vytáhne. 

K vázání budeme potřebovat svěráček a dlouhou, pokud možno co nejtenčí jehlu. V první fázi upneme jehlu do svěráčku zhruba pod úhlem 45 stupňů. Na špičku jehly navážeme vázací nit, stačí jí přichytit pouze několika oviny. Odstřihneme si od kůže snopeček srsti z jelena. Síla snopečku závisí na velikosti mušky. Žádné pravidlo na poměr tloušťky snopečku vůči velikosti mušky neexistuje. Muška prostě musí vypadat přirozeně. Snopeček přiložíme k jehle a u špičky jej přichytíme zhruba pěti pevnými oviny nití. Tyto oviny musí být pevně dotažené a měly by ležet na sobě. Postupným svazováním snopečku tělíčko zpevníme a zvýrazníme mu článkování. Barva nitě by se měla mírně lišit od šedého tělíčka. U vážky je důležitý kontrast modré a černé. Ideální je tmavší šedá nebo tmavě hnědá elastická nit. Nyní budeme oviny postupně pokračovat směrem dolů. Aby nebyly vidět jednotlivé závity mezi článkováním, tak si po vyrobení každého dalšího článku srst odklopíme bokem, nití přejdeme na jehlu, zhruba třemi oviny se posuneme dolů, přiložíme snopeček zpět a uděláme další článek. Takto postupujeme až ke konci. Na konci tělíčko zakončíme a postupně zalakujeme řídkým lakem oviny na tělíčku. Tento krok je velice důležitý, protože výrazně ovlivní životnost mušky. Jako poslední krok těsně před zaschnutím laku stáhneme celý svázaný snopeček z jehly a necháme doschnout. Spodní část necháme delší a konec zastřihneme, zhruba 2 mm od posledního ovinu. Vázací nit neodstřihneme, ale necháme jí na tělíčku. Už nezbývá nic jiného, než přiložit snopeček k háčku a tělíčko klasickým způsobem navázat. Hlavní finta vázání těchto tělíček spočívá pouze ve vázání přesných a správně utažených ovinů. Dále si dejte pozor na to, aby jehla procházela přesně středem snopečku a tvořila tak osu tělíčka. Jinak by se mohlo stát, že budou oviny na jehle vidět a tělíčko by mohlo být nesymetrické. Zároveň i všechny oviny musí být pevně stažené, jinak se může stát, že se po vytažení jehly některý z ovinů uvolní a tělíčko se rozpadne. Na obrázcích II – IV jsou modely mušek vázané tímto způsobem.

 

 

 

 

 

Mokré modely

Poslední způsob jak vázat tělíčka tiplic je maximálně jednoduchý a celkem vtipný. Stačí k tomu delší jemné syntetické vlasy Fibers, které se pomocí jednoduché finty zkroutí do snopečku a složí se k sobě. Celý postup můžete vidět na obrázcích A - D. Knotek se dá vyrobit i z jemnějšího syntetického dubingu, ale na to už je potřeba mít trošku cviku. Z delších jemných vláken se to dělá nejlépe. Nejprve si z většího snopečku vytáhneme několik vláken (množství záleží na velikosti tělíčka), která napneme a zkroutíme je mezi prsty co možná nejvíce. Až díky zkroucení tvrdý a bude mít tendenci se stahovat k sobě. To je znamení, že musíte přiložit volné konce k sobě tak, aby se knotek nepovolil. Stažený knotek se zkroutí a stočí se. Vznikne tak pěkné tělíčko, které je ideální na mokré tiplice, vážky, napodobeniny pakomárů nebo malých chrostíků. Výroba takového knotku trvá jen několik sekund a podle mého názoru i docela dobrým efektem. Navíc tento typ tělíčka je skoro nerozbitný, protože se při záseku ryby bezvadně přizpůsobí.

 

 

 

 

 

 

Na přiložených fotografiích jsou modely mušek vázané tímto způsobem.

 

 

 

 

Kdy, kde a jak je nasadit?

Ti, kteří chytají na stojatých vodách, se už určitě setkali s ladně si poletujícími modrými motýlicemi, šídly a vážkami. Tento druh hmyzu se zdržuje na větvích a stéblech pobřežní vegetace. Nejhojnější výskyt je zhruba od května do konce léta. To je ideální období, kdy můžete lovit pstruhy na jezerech a rybnících na napodobeniny vážek. Při chytání na suché vážky používám vždy jedenu mušku, pokud ale chcete lovit na mokré nebo smáčivé vážky, tak se dají použít i dvě mušky ve vzdálenosti zhruba 1,5 m od sebe. Tato sestava by se měla nahazovat podél břehů, kde je výskyt tohoto hmyzu největší.

 

 

 

Potřebný materiál na výrobu vážky

K navázání vážky budete potřebovat: jemné modré vlasy Fibers, modrou srst z jelena, dva srpky z kohouta grizzly, modrý syntetický dubing, větší modré pírko na nožičky, pírko z Coq de leon a černý fix na dobarvení tělíčka. 

 

 

 

Vázací postup

 

1) Nejprve si do klasického pákového svěráčku upnu dlouhou tenkou jehlu zhruba pod úhlem 45 stupňů. 


 

2) U špičky jehly navážu zhruba pěti oviny vázací nit.


 

3) K jehle přiložím snopeček delší srsti z jelena.


 

4) U špičky srst přichytím několika pevnými oviny nití, které pokládám na sebe.


 

5) Snopeček odvrátím od jehly, třemi oviny nití se posunu směrem dolů na úroveň dalšího článku.


 

6) Snopeček zase přiložím k jehle a nití jej obvážu. Celý postup opakuji, dokud se nedostanu až na konec tělíčka, kde vázání zakončím ztraceným uzlem.


 

7) Jednotlivé články zalakuji řídkým lakem, lak se přitom musí vsáknout i do jednotlivých ovinů.


 

8) Nit ukončím ztraceným uzlem na konci tělíčka a nechám lak zaschnout.


 

9) Tělíčko rychle stáhnu z jehly a zastřihnu jeho konec. Pozor: vázací nit neodstřihnu!


 

10) Upnu „mokrý“ háček vel. 8 pevně do svěráčku. 


 

11) K háčku přiložím tělíčko a navážu jej.


 

12) Po tom, co jsem tělíčko pevně navázal, tak zešikma odstřihnu přečnívající srst. Tělíčko ještě zafixuji několika oviny, aby si zachovalo vzpřímenou polohu.


 

13) Na nit přiložím menší množství modrého dubingu a stočím jej do tenkého snopečku.


 

14) Snopeček začnu navíjet kolem místa, kde jsem navázal tělíčko. Zamaskuje se tím přechod a zvýrazní se hlavohruď. 


 

15) Přiložím si k sobě dvě pírka z kohouta grizzly. Od pírek odtrhnu jejich jemné konce. Pírka musejí být stejně dlouhá a široká!


 

16) Přiložím pírka k ramínku háčku a stejným způsobem, jaký jsem popisoval v předchozích dílech, je navážu. 


 

17) Pomocí křížových ovinů křidélka zafixuji tak, aby držely tvar písmene „V“. Jejich střed můžeme pro jistotu zakápnout lakem. 


 

18) Od modrého pírka kohouta nebo slepice odtrhnu spodní prachové peří a navážu jej dvěma oviny za a dvěma oviny před křidélky. Oviny musím udělat opatrně, aby neovlivnily tvar křidélek. Zároveň navážeme i pírko z Coq de leon. 


 

19) Modré pírko uchopím do skřipce a navinu tři oviny za křidélky a dva před nimi. Zajistím jej a odstřihnu volný konec.


 

20) Druhé pírko uchopím do skřipce a natočím ho zhruba čtyřikrát. Přichytím jej vázací nití a odstřihnu jeho zbytek. Nožičky překlopím dozadu, vyvážu mušce hlavičku.


 

21) Zakončím mušku ztraceným uzlem, zalakuji hlavičku a muška je hotova!


 

22) Pohled shora.


 

23) Pohled zespodu. 


 

 

Text a fota: Tomáš Vítek (Tomucha)