Hrubé dubingy jsou díky tuhým vláknům objemné, a tak je nejlepší používat je tam, kde už je předem jasné, že budeme tělíčko pořádně vyčesat a zvýraznit.
Nejčastěji se Hard dubing používá na hlavohrudi nymf a pakomárů, na objemná tělíčka různých nymf, jezerních lur, streamerů a spousty dalších mušek.
Většina hrubých dubingů je vyrobena z přírodních materiálů. Jedná se především o tuleně, který je poměrně oblíbený. Bohužel nevýhodou přírodního tuleně je vyšší cena, a tak je originál často nastavován příměsí různých vedlejších materiálů, které mají dražší materiál nahradit levnější napodobeninou. Vlastnosti těchto náhražek potom plně odpovídají ceně.
Výhody a nevýhody Hard dubingu
S hrubým dubingem se nepracuje zrovna snadno, což platí vesměs všeobecně pro přírodní i syntetické dubingy. Vlákna hrubého dubingu nejsou tak dlouhá a jemná jako u běžné syntetiky. Při stáčení dubingu na nit se tak nezachytávají jedno o druhé. Právě proto se s klasickým hrubým dubingem pracuje obtížněji, záleží ovšem na zručnosti a zkušenostech vazače. Osobně s hrubými dubingy pracuji často, preferuji ale syntetické dubingy před přírodními. Samozřejmě je vhodné naučit se pracovat s oběma typy. Nejčastěji používám přírodní hrubý dubing z australské vačice k vázání hlavohrudí zlatohlavých nymf. Hrubou syntetiku využívám (kromě hlavohrudí) na další části mušek, třeba na tělíčka.
Zlatohlavá nymfa
PNT nymfa s hlavohrudí z Hard dubingu
Se syntetickými dubingy se muškám lépe tvarují silnější a objemnější tělíčka, tvarování je ale lepší dělat s klasickým knotkem ručně stočeným na nit. Při dubování s rotačním svěráčkem stačí potom dubing na niti stáčet dle potřeby. Ruční dubování hrubé syntetiky (ale i přírodní) jde hůře, protože obtáčením bobiny kolem ramínka háčku a postupným utahování se knotek občas přetrhne. Při troše opatrnosti a cviku to ale samozřejmě jde.
Druhou možností je nadubovat hrubou syntetiku do smyčky, je to jednoduché a rychlé. Bohužel tělíčko už nevytvarujete tak přesně, protože vám vznikne jen rovný pravidelný knotek. Tato technika je lepší na větší tělíčka, která musejí být hodně objemná. Dubování do smyčky je lepší použít například při vázání větších a delších tělíček, např. u jezerních lur a larev chrostíků.
Lura s tělíčkem z Hard dubingu
Při natáčení takto nadubovaného knotku je nejlepší před každým dalším ovinem přetáhnout všechna vlákna směrem dozadu. Pokud chcete mít extrémně chlupaté tělíčko, tak můžete kromě přetažení vláken dozadu použít i suchý zip a vlákna postupně vyčesávat. Jen předem upozorňuji na větší spotřebu dubingu. Výsledek ale stojí za to.
S hrubými dubingy tak můžete nahradit nožičky u menších vzorů streameříků typu Woolly Bugger. Stejně tak se dají vyčesat nožičky na blešivcích, suchých palmerech, dále tělíčka housenek, chrostíků atd. Možností je nespočet.
Chrostík s vyčesaným tělíčkem
Housenka
Pokud chcete z Hard dubingů vázat suchá tělíčka jepic, je dobré po nadubování tělíčko pořádně vyčesat a zastříhat do požadovaného tvaru nůžkami. Tělíčka těchto suchých mušek se potom dají zakápnout impregnací Extra Floatant. Muška má potom vynikající plovoucí vlastnosti!
Černý brouk s hlavohrudí z Hard dubingu
Vosa s kombinovaným tělíčkem
Ještě bych se rád zmínil o jednom kladu hrubých dubingů. Při kombinování více odstínů na jednom tělíčku bývají barvy ostře ohraničené, což na rybu může působit nepřirozeně. Výhoda hrubého dubingu tedy spočívá v tom, že po vyčesání začnou materiály splývat a nepřirozená hranice se mezi nimi vytrácí. Samozřejmě vyčesávání lze použít i u normálních jemných dubingů, ale přechody barev mezi nimi se nezamaskují tak dobře.
Palmer Bibio
V dnešní ukázce navážu suchého jezerního palmera Bibio, který bude mít tělíčko vyčesané z černého a červeného Hard dubingu. Pro lepší plovoucí vlastnosti má muška na tělíčku palmerové nožičky, na kterých předvedu, jak muška vypadá před vyčesáním suchým zipem a po něm.
Bibio je známý jezerní palmer, který napodobuje „vše a nic“. Bibio používám při chytání duháků na jezerech jako horní přívěsnou suchou mušku. Na spodní přívěs nasadím mírně zatížené mušky např. pakomára nebo zatíženou jezerní nymfu. Bibio je vzor použitelný celoročně. Často se kromě červeného středu tělíčka používají i jiné barvy jako fluozelené a růžové odstíny.
Zelené Bibio
Červená barva je ale kromě jezerního chytání skvělá i na řeku, kde jí ochotně berou jelci a pstruzi. Na řece používám Bibio v červené barvě převážně během léta jako jedinou suchou mušku.
Vynikající je však i mokrá verze Bibia s mírně zatíženým tělíčkem a delšími nožičkami. Nožičky na mokrého palmera by měly být řídké, aby při dopadu na hladinu nebránily mušce v potopení. Bibio je dobré někdy oživovat jemným potahováním za šňůru, ale to už je dáno konkrétními podmínkami lovu.
Pokud se vám bude zdát vaše muška z Hard dubingu málo výrazná, můžete před použitím váš Hard dubing trošku vytunit přidáním lesklých vláken syntetického dubingu. Po vyčesání suchým zipem budou kromě dlouhých vláken z tělíčka vyčuhovat i lesklá vlákna, která fungují jako spolehlivý atraktor do mírně přikalené vody.
Použité vázací materiály
Háček vel. 8, černý Hard dubing, červený Hard dubing, kroužkovací materiál – měděný drátek nebo lametka.
Vázací postup
1) Upnu háček pevně do svěráčku.
2) Navážu vázací nit.
3) Jako první si navážu kroužkovací materiál - měděný drátek. Vázání ukončím zhruba na úrovní pomyslného protihrotu háčku.
4) Nadubuji část černého Hard dubingu. Knotek musí být u obloučku stažený.
5) Postupným otáčením rotačního ramene a přidržováním černého knotku navážu tělíčko, ale pouze kousek před polovinu ramínka háčku.
6) Stejným způsobem nadubuji i červený střed. Pozor na to, aby prostřední část plynule navazovala na černé tělíčko.
7) Tělíčko dokončím tak, že nadubuji opět černý Hard dubing, přední třetina tělíčka musí navazovat na silnější střed. Postupně směrem k očku by se tělíčko mělo opět zužovat.
8) Tělíčko je v podstatě hotové. Zatím je nebudu vyčesávat, ale vytahám pouze případné žmolky a celkově je upravím před natočením palmerových nožiček.
9) Ze skalpu černého kohouta nebo slepice vyberu jedno delší měkčí pírko a odtrhnu od něj spodní prachovou část.
10) Pírko navážu u očka přesně v místě, kde přechází holý stvol do větviček. Odstřihnu přečnívající stvol a uchopím pírko do skřipce.
11) Bobinu s nití položím do držáku.
12) Nastavím si úhel, pod jakým budu nožičky natáčet a začnu točit s rotačním ramenem.
13) S vázáním nožiček dojdu až k obloučku, kde jsem začal vázat tělíčko.
14) Jedním ovinem kroužkovacího materiálu si přichytím srpek, aby se nerozmotal. Kroužkovací materiál držím napnutý pevně v rukou.
15) Postupným otáčením ramene si tělíčko okroužkuji a přejedu až k očku.
16) Zafixuji kroužkovací materiál vázací nití a odstřihnu jeho volný konec. Mušce vyvážu pěknou hlavičku a zakončím ztraceným uzlem. Hlavičku můžu zalakovat lakem Head Lacquer.
17) Mušku upravím suchým zipem a vyčešu pořádně nožičky i Hard dubing. Muška je hotova!
popisek fotky
Text a fota: Tomáš Vítek (Tomucha)