S oblibou používám tvar vrbový list. Po tomto typu třpytky sáhnu nejen na tekoucí vodě. Věřte mi, že i na stojatých vodách s ním mám o hodně větší úspěchy než s jinými rotačkami. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že se jedná o přetížené třpytky, se kterými mohu velmi dobře měnit rytmus vedení třpytky při současném bezchybném otáčení lístku. Co se týká velikosti, začal jsem chytat s dvojkami (velikost lístečku cca 2,5 cm) a menšími třpytkami, ale v letošní sezóně preferuji spíše trojky (velikost lístku asi 4cm) a pouze na některé druhy ryb, např. jeseny, tlouště a pstruhy používám menší velikosti.

Foto: Pavel Dvořák A nyní již k vlastnímu lovu. Přívlači se intenzivně věnuji každým rokem od 16.4. až do konce roku a převážně zkouším chytat na rotační třpytky. Přestože s postupným ochlazováním vody ubývá záběrů, mohu vás ubezpečit, že v ideálních podmínkách (např. letos) si na rotačku dobře zachytáte i v listopadu, kdy teplota vody nedosahuje ani 7°C. Chce to jen na správném místě a správným způsobem předložit „dobře pracující” nástrahu.

Možná se v duchu divíte, jakouže to dělám vědu s chytáním na rotačku, že zásadní je vybrat správnou barvu a takovou třpytku, která se roztočí hned na první otočení navijáku, a záběr pak „na sebe nenechá dlouho čekat”. Ano, máte pravdu, ale pouze v některých dnech. Osobně začínám vláčet tak, že tahám třpytku téměř pravidelně zpravidla asi 20 až 50 cm nade dnem. Je zajímavé, že v některých dnech je to nejúčinnější způsob vedení rotačky a dosáhneme s ním jasně nejlepších výsledků, aniž musíme vymýšlet něco jiného. Pokud však nedostanu do 15 minut záběr, začínám nejen měnit velikosti a barvy nástrahy, ale rovněž měním způsob vedení třpytky.

Způsob vedení třpytky přizpůsobuji místním podmínkám, a to zejména proudění vody. V proudící vodě používám vedle výše uvedeného rovnoměrného vedení třpytky další čtyři způsoby.

Prvním z nich je prudké povytažení třpytky až na hladinu a dále zhruba 0,5 m prakticky po hladině, kdy se za třpytkou objeví zčeření vody. Takové vedení nástrahy s úspěchem používám na boleny, jeseny a tlouště, zejména v teplých dnech, v poledních a v odpoledních hodinách, tedy prostě tehdy, když můžeme rybu očekávat u hladiny. Zpravidla dostávám záběr hned po vykonání prudkého pohybu, občas musím k dosažení kýženého záběru proces opakovat.

Druhým způsobem je naopak neagresivní vedení nástrahy tak, že nahodím kolmo před sebe a nechám proud, aby s nástrahou pracoval sám, kličkou navijáku vůbec neotáčím, tj. nástraha se pohybuje po pomyslném oblouku se středem ve špičce prutu. Představuji si, že nástraha se pohybuje těsně u dna a snad simuluje pohyb potravy, která je unášena proudem. Chce to rychlejší proud, správný výběr třpytky, která bude hmotnostně přesně to pravé, trochu či více cviku a šikovnosti a občas špičkou prutu korigovat chod nástrahy. Tento způsob vedení třpytky se mi osvědčil zejména brzy ráno a v dopoledních hodinách a fungoval zejména na jeseny a tlouště, také jsem tímto způsobem chytil několik pstruhů.

Třetím způsobem je nepravidelné vedení nástrahy, o kterém se můžete dočíst v mnoha článcích o rotačních třpytkách. Třpytku prudším tahem zvednu až 1,5 m nade dno a poté ji nechám opět klesnout až téměř ke dnu a celý proces neustále opakuji, přičemž rychlou a pomalou fázi se snažím nepravidelně střídat. Dopředu upozorňuji, že tento způsob vedení třpytky je alespoň pro mne velmi náročný a rozhodně se nedá říct, že jsem ho zvládl za několik málo docházek k vodě. Přesto doporučuji zkoušet výše uvedené vedení nástrahy, a to zejména ve dnech, kdy přímo vidíte, jak ryba jede za třpytkou, ale monotónní pohyb ji nevyprovokuje k záběru. Nejčastěji záběr dostávám ve zrychlené fázi případně ihned po zpomalení – pravděpodobně se ryba bojí, že jí uniká jedlé sousto. Právě tímto způsobem jsem v letošním roce vyprovokoval k záběru několik větších jesenů včetně kousků přes 50 cm! Tato metoda se mi zdála úspěšná i na boleny a štiky, ale nebyla tak úspěšná jako jiné zde uvedené způsoby vedení. Dále je třeba zdůraznit, že takto agresivně vláčím výhradně v letních měsících, resp. když je teplota vody aspoň 12°C. S přicházejícím podzimem se snažím, aby pohyb nástrahy byl vláčnější, ale princip nepravidelnosti pohybu zůstává.

Posledním způsobem, o který se při vedení třpytky pokouším, je vedení těsně u dna, přičemž třpytka občas jemně zavadí o dno, případně na kratší dobu (cca 1 sec.) úplně přeruším navíjení. Když jsem si tento způsob zkoušel v mělké vodě, viděl jsem, že se na zlomek sekundy zastavila rotace lístečku a zvířil se obláček bahna. Tato technika mi rovněž připadá nesmírně složitá a kromě jiného je náročná i po finanční stránce – i s pletenkou budete muset „při občasném orání dna” počítat s tím, že za návštěvu aspoň jednu třpytku necháte ve vodě. Ale na druhé straně mi tento způsob vedení nástrahy přinesl v letošním roce mnoho záběrů a úlovku snad všech druhů dravců mimopstruhových vod, a to včetně mého dosud největšího sumce. Záběry přicházejí zpravidla ihned po kontaktu se dnem, případně ihned po krátkém přerušení navíjení. Měl bych zdůraznit, že tento způsob vláčení využívám na pomalu tekoucích bahnitých řekách nebo mrtvých ramenech. Podmínkou je solidní, pokud možno čisté dno. Zejména v pozdním podzimu mám při tomto způsobu vláčení největší problémy s listy, které se usazují na dně nádrží a toků.

Na závěr bych vám rád prozradil moji tajnou zbraň, kterou používám zejména na stojatých vodách. Pokud již vláčíte delší dobu a prochytáváte hlubší revíry, zajisté odpočítáváte pohyb nástrahy po nahození, než dosedne na dno. Zpravidla se pokouším o to, abych zlomek sekundy před dopadem třpytky na dno prudce švihnul se špičkou prutu, čímž se snažím vyrovnat vlasec do přímky a zároveň uvést nástrahu do pohybu. Avšak také používám metodu, že nechám třpytku klesnout až na dno a teprve po 3–5 vteřinách stejným pohybem uvedu rotačku do pohybu. Takto jsem chytil zejména štiky, ale kupodivu třeba i boleny – opakovaně v jednom dni, takže to nepovažuji za náhodu.

V letošním roce se mi hluboce do paměti vryla příhoda, kdy jsem na starém rameni „přemlouval” k záběru štiku. Věděl jsem o ní, zkoušel všechny možné způsoby vedení a nic. Asi po 15. náhozu jsem nechal drobnou stříbrnou rotačku klesnout úplně na dno a zhruba 5 vteřin počkal. Ihned po uvedení do pohybu následoval slabý záběr, o hodně prudší zásek a poté dlouhý napínavý boj, který skončil až po čtvrtém navedení na podběrák. Zubatá měřila na místní poměry nadprůměrných 81 cm.

Pokud jste začátečníci, zajisté si z popsaných způsobů vedení rotačky vyberete ten, který vám bude nejvíce vyhovovat a se kterým dosáhnete nejlepších výsledků, případně vymyslíte i různé kombinace nebo vylepšení výše uvedených způsobů. A pokud jste ostřílení profesionálové, bych byl velmi rád, pokud mi napíšete své postřehy z chytání na rotačku nebo alespoň připomínky k tomuto článku. Pamatujte si: pravidelným vedením rotačky možná nachytáte spoustu průměrných ryb, ale pokud vás zajímají větší kusy, snažte se je překvapit a vyprovokovat k útoku nepravidelným pohybem nástrahy.