1. Žižka

 

 

Tohoto duháka v délce 34 cm jsem ulovil na kuličku sýru při lovu na dírkách. Při vyprošťování háčku jsem si povšiml, že ryba má jen jedno funkční oko. „Slepá strana“ mi prozradila, že pstruh kdysi dávno musel přijít o celou levou oční bulvu. Kupodivu hluboká rána se rybě úplně zacelila a dokonce se zatáhla novou kůží. Na snímku je patrné, že kůže zcela překryla prázdný oční důlek. Co bylo příčinou ztráty oka? Mohu jen hádat – možná ho vyklofl rybožravý pták, možná ho vypíchl rybářský háček. Zajímavé však bylo, že pstruh těžké zranění nejen přežil, ale dokonce se mu bezezbytku zahojilo.

 

2. Slepec 

 

 

Duhák na fotografii měřil 39 cm a vážil 70 dkg. Jednalo se o přírodní rybu, kterou jsem uvláčel před léty na sklonku léta v řece Svratce. Už jeho ulovení bylo zvláštní. Při protahování hlubší tůně mi jakási tmavá ryba opakovaně přijížděla za wobblerem až k nohám, ale odmítala nástrahu dobrat. Teprve když jsem nasadil aromatický twister – Power Bait, ryba se konečně rozhoupala k útoku. Zásek mířil do černého a začal tanec! Po sérii skoků a divokých úniků jsem rybu dostal do podběráku. K mému překvapení se z ní vyklubal zmasilý duhák, který, jak jsem dodatečně zjistil, byl dočista slepý. Možná právě proto nemohl dobře zaměřit tažený wobbler, ale navoněnou gumovou nástrahu čichem lokalizoval přesně. Pstruh byl výrazně zbarven, ale obě jeho zorničky byly mléčně zakalené. Domnívám se, že zákal mělo na svědomí napadení očí cizopasnými larvami motolic.

 

3. Hurvínek  

 

 

Tento pstruh s netradičně uzpůsobenou hlavou měřil 33 cm. Ulovila ho přítelkyně na gumovou nymfu – „růžovku“. Ryba uvízla na háčku po dlouhé sérii ochutnávacích ťukanců. Až po zdolání jsme zjistili, proč byl záběr tak zdlouhavý. Ryba měla klabonosou hlavu. Horní čelist byla doslova stočena do dutiny ústní a tvořila jakýsi „papouščí zobák“. Bylo s podivem, že se poměrně objemná nástraha vešla do tak miniaturního otvůrku tlamky. Ryba navíc měla oči vyboulené jako Hurvínek. V tomto případě se podle mého názoru jedná o genetickou vadu pravděpodobně způsobenou nevhodným příbuzenským křížením. Kdyby se jednalo o chorobu (např. Yersiniózu), duhák by určitě neměl zájem tak vytrvale útočit na nástrahu a pak urputně bojovat o svou svobodu. 

 

4. Zakrslík a tlusťouška

 

 

Další snímek představuje párek duháků čerstvě vysazených do soukromé pstruhové vody. Oba duháci byli uloveni na pomalu vedenou plandavku. Ryby byly silně ztučnělé a vnitřnosti měly doslova obalené „vnitřním sádlem“. Jikrnačka (dole) měřila 44 cm a vážila téměř 1,5 kg. Mlíčák (nahoře) měřil 36 cm a vážil necelý kilogram. Samec měl navíc výrazně zkrácené tělo v oblasti tukové ploutvičky. Ačkoli šlo pravděpodobně o stejně staré sourozence, díky deformaci páteře mlíčáka u něj došlo ke zpomalení růstu, a tím i k očividnému rozdílu ve velikosti a hmotnosti obou ryb. Na vině tohoto stavu byla, z mého pohledu, špatně zvolená skladba potravy během výkrmu. Ve snaze rychlého dosažení tržní velikosti byly ryby v chovu silně překrmovány olejnatým krmivem. Pravděpodobně jim byla naordinována „jednostranná granulová dieta“.   

 

5. Vychrtlík

 

 

Opakem předchozích cvalíků je tento vychrtlý pstroužek z Poličky, který zabral na umělé patentky na marmyšce. Při jeho 30 cm délky měl na výšku sotva tři centimetry! Jeho žalostná kondice a tvrdé břicho mě donutilo k předčasnému ukončení jeho trápení. Usmrceného duháka jsem vykuchal, abych zjistil příčinu jeho bídného stavu. Svalovina ryby byla téměř žlutobílá, ve střevech se nacházel podivný nazelenalý rosol a v žaludku nedopalek z cigarety. Ryba pomalu umírala na otravu nikotinem! Apeluji proto na rybáře - kuřáky, aby své „vajgly“ necvrnkali do vody a ani je nenechávali při lovu na dírkách na ledě. Jak je vidět zvídavý duhák si je může ve vlnách zaměnit za skutečnou potravu a je zaděláno na neštěstí. Tvrdí se, že odhozený nedopalek, který náhodně pozře kůň, může být příčinou jeho smrti. U ryby je tato pravděpodobnost stoprocentní!  

 

6. Zlatá rybka

 

 

Žlutí a sytě oranžoví duháci, případně čistí albíni, nejsou dnes takovými kuriozitami, jakými byli ještě před nějakými dvaceti lety. Jedná se totiž o ryby, které jsou za tímto účelem cíleně šlechtěné. Zlaté zbarvení kůže (xantorismus) způsobují žluté buňky (xantofory) obsahující žluté nebo oranžové barvivo. Při jejich nadbytku vznikne výrazný zlatý nebo oranžový lesk těla. Jeho nejznámějšími nositeli jsou kapři, karasi, jeseni, líni, a jak je patrné, tak vzácně i pstruzi duhoví. Okrasné varianty pstruhů se v současnosti vysazují hlavně do komerčních vod kvůli zvýšení atraktivity revírů. Za pořádnou kliku však lze považovat, setkáte-li se s pestrými duháky na svazových pstruhovkách. Zde je totiž naděje na přežití atypicky zbarvených ryb minimální, protože jim hrozí vyšší tlak od rybožravých predátorů. Na přiloženém snímku je kamarádův úlovek z řeky Svitavy z posledního dne loňského srpna. Přírodní pstruh i „zlaťáček“ (oba cca 35 cm) byli zdoláni na wobbler těsně po sobě v jedné hlubší tůni. Jednalo se asi o ryby vysazené před zahájenou. Podle stavby těla a dorostlých ploutví lze usuzovat, že se duháci adaptovali na „divoký“ život v proudné řece. 

 

Text: ToRo

Fota: autor a přátelé