Pokud vás odpovědi na tyto otázky zajímají, vstupme na chvíli společně do hájemství tajemného řeckého boha spánku Hypnosa, abychom se přesvědčili, zda tento vládce noci spánkem a sněním obdaroval i ryby. A mně nezbývá než si přát, aby se vám při četbě tohoto článku skutečně neklížily oči.

 

Paprsky předjarního slunce vytáhly k vodě i první muškaře

 

Spánek

Spánek je útlumově-relaxační fáze organismu, při níž se snižuje či mizí funkčnost některých smyslů, snižuje se tělesná teplota i krevní tlak a zpomaluje se dýchání. Spánek je nezbytný pro většinu živočichů – jeho nedostatek či dlouhodobá absence se projevuje zhoršením všech funkcí organismu. Při pokusech na psech a kočkách vedlo odpírání spánku a opakované buzení zhruba po patnácti dnech k jejich smrti. Velmi odlišná je však mezi živočichy celková doba spánku – pohybuje se mezi 2 až 20 hodinami denně. Spánek přitom probíhá v několika fázích. Nejdůležitější je tzv. REM fáze, která byla prokázána u všech druhů savců i některých ptáků (u nižších živočišných druhů, včetně ryb, zatím prokázána nebyla). V této fázi spánku se také zdají sny, které jsou projevem činnosti mozku, jenž i ve spánku intenzivně pracuje. Živočichové zaujímají při spánku různou polohu – člověk spí, jak víme, vleže se zavřenýma očima, někteří savci ovšem spí i s očima otevřenýma (např. dobytek), jiní dokonce vestoje (např. koně nebo sloni), nebo visící za nohy dolů (např. netopýr nebo někteří papoušci). Také nepohyblivost ve spánku je relativní, jak si již brzy vysvětlíme i na příkladu ryb. 

 

Spánek ryb

Podobně jako jiní živočichové musí i ryby dopřát svému tělu potřebný odpočinek. Vědecké výzkumy a pozorování spolehlivě prokázaly, že i u ryb lze skutečně pozorovat útlum, který se dá nazvat „rybím spánkem". Pokud se například projdete v noci s baterkou kolem vody a posvítíte si na drobné rybky, stojící u břehu, vyrušíte je z nočního spánku. Stejně tak, pokud například zničehonic rozsvítíte v místnosti s akváriem. Rybky v tomto stavu mají zpomalené dýchání i pohyby ploutví a některé dokonce leží na dně. V této chvíli se také dají snadněji ulovit, někdy i do ruky. Některé ryby během spánku mění i barvu – výrazné vybarvení je nahrazeno mdlými a vybledlými barvami. Určité druhy ryb se během spánku obalují silnou vrstvou slizu, čímž brání tomu, aby predátoři ucítili jejich pach. Například korálový ploskozubci – tzv. papouščí ryby – se schovají doslova do „spacáku“ z vlastního slizu, ve kterém stráví nerušeně noc, chráněni před nepřáteli. Ryby spí pochopitelně jako mnoho jiných živočichů s otevřenýma očima, neboť nemají víčka. Nehybnost ryb ve spánku je však relativní – ryby i v této klidové fázi plavou, i když většinou na místě. Paryby, jako jsou žraloci nebo rejnoci, se pohybují i ve spánku, neboť nemají plynový měchýř ani jiný pomocný dýchací orgán a dýchají pouze žábrami. Dlouhá nehybnost pak představuje pro tyto živočichy smrtelné nebezpečí. Některé ryby, jako jsou cichlidy, naopak leží při spánku na boku. U jiných akvarijních druhů (nejznámější jsou tlamovci) přečkávají mláďata noc v tlamách svých rodičů. Ne všechny ryby však spí v noci. Některé z nich mají obrácený rytmus spánku – spí hlavně přes den a aktivní jsou převážně v nočních hodinách. Takto obracený biorytmus má například úhoř, mník, sumec a také mnoho mořských dravců. Většina ryb je však do určité míry aktivní jak ve dne, tak i v noci. Je tomu tak proto, že rybí spánek neprobíhá celistvě, jako například u člověka, ale v krátkých přerušovaných intervalech. Vodní svět je nelítostný a ryby se musejí mít neustále na pozoru před možným útokem predátorů. Snad i proto nedosahují nejhlubších fází spánku a z klidu je probere prakticky jakékoli drobné vyrušení.

 

Pozorování a pokusy se spánkem ryb byly činěny hlavně na akvarijních rybkách

 

Ryby jak známo nemají víčka – tento okoun tak musí nejen lovit, ale dokonce i spát s otevřenýma očima

 

Teplota vody a aktivita ryb

O tom, že ryby spí podobně jako většina ostatních živočichů, jsme si už pověděli. Jak je to však s jejich aktivitou v závislosti na vnějších, zejména klimatických podmínkách? Nejdůležitější veličinou, která bezprostředně ovlivňuje chování a biorytmus ryb, je teplota vody. Obecně se dá říct, že ryby jako živočichové zvládají přežívat v teplotním rozmezí asi od – 2°C (což je teplota mrznutí mořské vody) do 48°C (nejvyšší teplota, kterou snášejí některé rybky, obývající horké prameny). Každý jednotlivý druh má ale podstatně užší teplotní rozmezí, v němž je schopen dlouhodobě přežívat. Ještě užší je pak rozmezí optimálních teplot pro rozmnožování daného druhu. Za nevhodných teplotních podmínek buď k výtěru vůbec nedojde, nebo je vývoj jiker abnormální a nevzejde z nich životaschopné potomstvo.

 

S nástupem zimy mizí postupně naše vody pod ledovým příkrovem. S ochlazením vody se snižuje i aktivita mnoha druhů ryb.

 

Biorytmus živočichů mírného podnebného pásma, do kterého spadáme i my, je přizpůsoben především střídání ročních dob, které přináší opakující se pravidelnou změnu počasí. Drtivá většina našich druhů ryb je aktivnějších v teplejším období roku. Po zimě, během níž je činnost jejich organismu utlumena, ožívají s nástupem jara, kdy také většinou dochází k jejich reprodukci. Existují ovšem i výjimky. Typickým chladnomilným druhem našich vod je mník jednovousý, kterému vysloveně svědčí teploty mezi 3 – 10°C. Při této teplotě je potravně nejaktivnější a dokonce se i vytírá. Proto se mu také někdy poeticky říká „ryba se žhavým srdcem“. Existují ale ještě větší otužilci, zejména mezi rybími druhy arktických a antarktických moří. Největší extrémistkou je však v tomto směru asi rybka Dallia pectoralis, vzdáleně příbuzná štice, která obývá menší stojaté vody v tundrových oblastech Aljašky a Čukotky. Tyto tůňky obvykle promrzají až na dno a zmíněná rybka tak tráví velkou část roku zamrzlá v ledu, kde čeká na krátké polární léto. V této chvíli samozřejmě dochází k útlumu jejích tělesných funkcí a rybka se blíží stavu, který nazýváme zimním spánkem nebo též hibernací.

 

Na jarní únavu existuje jeden osvědčený lék – vyrazit k vodě

 

Hibernace

Hibernace je specifická reakce živočichů na nepříznivé zimní období, které přečkávají v klidovém stavu a při útlumu fyziologických procesů (projevující se především snížení tělesné teploty) ve vhodném úkrytu, zvaném hibernakulum. S hibernací se nejčastěji setkáváme v říši savců, např. u netopýrů, ježků, křečků, nebo syslů. Zimu však takto mohou přežívat i jiní živočichové, například některé druhy motýlů.  

Kromě klasické hibernace existuje i nepravý zimní spánek, při kterém zvířata zůstávají neaktivní v úkrytu, ale jejich teplota se nesnižuje a občas se z tohoto stavu probouzejí a vycházejí ven. Takto přečkávají zimu např. jezevci, medvědi a…v podstatě také některé druhy ryb.

 

Zatímco člověk na sklonku zimy často pociťuje příznaky tzv. jarní únavy, příroda se naopak probouzí ze zimního spánku

 

Zimní spánek ryb

Pokud tedy teplota vody příliš poklesne, upadá řada rybích druhů do jakéhosi druhu „zimního spánku“. Obvykle se před tím shlukují do hejn a shromažďují v hlubších místech, kde se kumuluje teplejší voda – u vody totiž existuje zvláštní anomálie, neboť největší hustotu má voda o teplotě 4°C, která tudíž klesá ke dnu a vytváří u dna vrstvu se stálými teplotními podmínkami. Některé druhy ryb, jako je např. kapr, vytvářejí svým pohybem v měkkém dně mělčích vod prohlubně, rybníkáři zvané „lože“. Tyto zimní kapří „pelíšky“ jsou dobře patrné v bahnitém dně po výlovech rybníků. Jiné druhy (úhoř, lín) se zase zarývají do bahna.

 

Všechny sumcovité ryby patří mezi teplomilné druhy, při poklesu vody tak mohou ryby upadnout do stavu, který se podobá zimnímu spánku.

 

Pokud je však zima mírnější, dochází občas k pohybu zimujících ryb a za oblev někdy i ke sporadickému příjmu potravy. Proto také můžeme vyloženě teplomilné druhy, jako jsou kapr, lín, úhoř nebo sumec, za určitých okolností ulovit i v zimě. Část našich ryb přitom do zimního spánku vůbec neupadá a vyloženě chladnomilné druhy, jako je mník, mohou naopak při výrazném oteplení vody během léta upadat do zvláštní letargie, označované jako „letní spánek“ – aestivace. 

Zimní spánek nezná ani většina druhů mořských ryb. Jako všude existují ovšem i tady výjimky. Například antarktická ryba Notothenia coriiceps upadá do stavu jakéhosi zimního spánku, a to za zcela neodpovídajících podmínek. Jak jsme si totiž výše řekli, předpokládá se, že ryby snižují svůj metabolismus jen v závislosti na teplotě vody. Rozdíl zimní teploty vody oproti létu však v Antarktidě činí pouhé 2°C, což je podle zoologů ke snižování metabolismu příliš málo. Domnívají se proto, že rybka "zimním spánkem" reaguje spíše na změny množství slunečního světla.

 

Mník jednovousý je naopak i potravně nejaktivnější v chladném období roku

 

Mají také ryby sny?

Ryby si tedy obdobně jako jiní živočichové „dobíjejí baterky“ spánkem. Mají však také své sny? Zdává se štice o tom, jak ulovila břichatou plotici a línovi, jak si pochutnává na pořádné žížale? Pokusy na krysách dokázaly, že zvířata (míněno především savce) skutečně sní. Jejich mozková aktivita byla během určitých fází spánku stejná jako u snícího člověka. Vědci se ale nemohou shodnout na tom, o čem zvířata sní. Jedna z hypotéz tvrdí, že sny pomáhají zvířatům udržet si v paměti to, co dělala během dne. To jim umožňuje uchovávat v podvědomí důležité informace – kde najdou vodu nebo kde je dostatek potravy. Tyto pokusy však byly uskutečňovány pouze na savcích. Jak již bylo zmíněno v úvodu článku, u ryb nebyla zatím prokázána REM fáze spánku, při níž vznikají sny. Je tedy možná, že ryby si o lepším životě nemohou nechat ani zdát.

 

I když sumec dokáže být bdělý i během dne, aktivitou oplývá zejména v nočních hodinách

 

Sny se možná rybám nezdají. Jsou však důležitých snů jiných – těch našich rybářských.

 

To však myslím není až tak důležité. Podstatnější je to, že ryby jsou důležitou součástí jiných snů – snů nás, rybářů. A tak mi na závěr nezbývá než vám popřát mnoho barevných rybářských snů, které se posléze u vody zhmotní v ještě zářivější realitu.

 

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Štěpán Krejčí, Josef Ptáček