Samozřejmě existuje řada možností a vázacích technik, jak vyvázaného tělíčka dosáhnout. Ve velké míře to však záleží na dobrém matriálu a především na trpělivosti a zručnosti vazače. Trpělivosti však především! 

Mně se také občas vyvázané tělíčko nepodaří, jak říkám, chce to především trénink a mít na kontě i nějaké ty „svěráčkohodiny“. Faktem zůstává to, že muška s pěkně vyvázaným tělíčkem se v krabičce vyjímá jako perla a po otevření „muškovnice“ zaujme snad každého. Ze vzorů s vyvázanými tělíčky používám nejčastěji tiplice a vážky. Malé jepičky s takovýmito tělíčky používám minimálně. Při vázání tiplic a vážek jsem zkoušel různé metody a techniky. Bohužel většina jich byla zbytečně složitých a neefektivních. Proto jsem nakonec po dlouhém tápání zakotvil asi u tří technik, které používám pravidelně i na další vzory mušek. Postupně je představím v dalších dílech. 

Uvedené techniky si můžete vyzkoušet, nebo je můžete považovat za inspiraci použitelnou k vlastním účelům. Důležité je, aby nebyla technika příliš složitá a pracná. Navíc by muška měla samozřejmě i něco vydržet. Hrát si pul hodiny s vyvazováním tělíčka, které se po dvou či třech záběrech rozpadne, je zbytečné.

V dnešním dílu si ukážeme, jak navázat tiplici s prodlouženým tělíčkem vyrobeným z pera bažanta. Tento typ tiplice je smáčivý, to znamená, že se po chvilce potopí pod hladinu. Příště ukážu, jak navázat mokrou tiplici z vlny a naopak suchou variantu z jelení srsti. 

 

Co je vlastně tiplice? 

Jedná se o druh suchozemského hmyzu, který se vyskytuje na březích jezer, rybníků a větších řek. Nejhojnější výskyt tiplic můžeme zaznamenat na přelomu léta a podzimu, kdy se za chladných vlhkých dnů tiplice hojně vyskytují. Všeobecně je známo, že tiplice nejsou příliš dobrými letci. Létají nepravidelným klátivým pohybem a často jsou větrem strženy na vodní hladinu, kde se stávají snadnou a vydatnou kořistí pro pstruhy. Napodobeniny tiplic jsou opět jedním z těch typů mušek, kde si musíme více než s barvou a odstíny pohrát se siluetou. Silueta je v tomto případě tvořena třemi základními prvky. Jednak je to prodloužené tělíčko s článkováním, další jsou dlouhá špičatá křidélka ve tvaru písmene „V“ a konečně ony známe nožičky. Nožičky jsou na tiplici základ a dodávají jí život. Jsou zároveň silným atraktorem pro rybu. U nožiček bych se chvíli zdržel. 

Tiplice se váže se čtyřmi páry nožiček na každé straně. Nožičky se dělají z hnědých paprsků bažanta (je možné použít i ocasní pero krocana), kdy se od velkého pera odtrhnou dvě větvičky a udělají se na nich dva uzly. Každý asi v jedné třetině délky větviček. Pokud máte šikovné prsty, tak můžete uzly udělat jen tak. Osobně doporučuji používat pinzetu, je to rychlejší a přesnější. Dále používejte pouze ta pera z bažanta, která nejsou stará a vyschlá, ty totiž lehce praskají a udělat na nich jeden uzlík je obtížné a dva uzly už téměř nemožné. Čili rada na závěr – používejte při uzlování nožiček kvalitní pero z bažanta a pinzetu, ušetříte si vlastní nervy a čas. Pokud je pero suché, můžete ho namočit do vody a nechat oschnout, bude se s ním lépe pracovat. Jakmile se vám podařilo udělat na nožičce dva uzlíky, tak už stačí jen vzít nůžky a odstřihnout jednu větvičku na začátku a jednu uprostřed mezi uzly. Tím vznikne tenká nožička se dvěma výraznými uzly, zesílená na konci, za který nožičku navážeme. 

 

 

Teď bych se trošku podrobněji zmínil o vázání prodlouženého tělíčka, jehož vázací postup lze prohlédnout na obrázcích. 

U tohoto postupu používám hnědé pevné větvičky z pera bažanta a měděný drátek, kterým se tělíčko kroužkuje. Jako výztuž tělíčka můžeme použít odraný dřík z prsního pírka kačera. Dobré zkušenosti mám i s odraným pírkem z volete obyčejného bažanta. I zde je dřík výrazně konický a dobře se s ním pracuje. Kritickým krokem je u této operace zpětné kroužkování čili zpevnění tělíčka. To doporučuji dělat výhradně měděným drátkem. Měděný drátek vydrží víc než běžná vázací nit a navíc se s ním lépe pracuje. Barevná kombinace přírodní bažantí hnědé a tenké lesklé mědi je také na ryby více účinná. 

 

Kam tiplice použít?

Tiplice používám převážně na jezerech při lovu pstruhů. V menších velikostech se dají výborně použít i na větších klidných řekách na tlouště nebo pstruhy. Pokud lovím na jezeře na suché tiplice, používám jen jednu. Někdy se dají použít i dvě a to tak, že jednu smáčivou umístím na konec návazce a jednu suchou silně plovoucí umístím na horní návazec. Někdy není špatné tiplici jen tak decentně oživovat potahováním a ostrým cukáním za muškařskou šňůru. Záběry bývají často razantní a agresivní.  

 

Vhodný materiál vázání

K navázání tiplice budeme potřebovat: pero z bažanta, měděný drátek, dva dlouhé úzké srpky z pera kohouta zbarvení grizzly, pírko z bažanta se silným a výrazným dříkem, hnědý dubing s příměsí lesklých vláken, kvalitní hnědý srpek z kohouta hnědé barvy a jeden krémový srpek Coq de leon. 

 


 

Postup vázání

 

1) Upnu suchý háček velikosti 8 pevně do svěráčku. 


 

2) Na ramínko háčku navinu vázací nit. 


 

3) Navážu dřík z pera bažanta, ten poslouží jako páteř vyvázaného tělíčka.


 

4) Navážu tenký měděný drátek.


 

5) Měděný drátek navinu na dřík pravidelnými oviny. 


 

6) Od pera bažanta odtrhnu snopeček paprsků a navážu ho k ramínku háčku. Stačí jej přichytit jen několika oviny ve stejném místě, kde se navázal dřík. 


 

7) Nyní nastane kritický krok, kdy musím šikovně stáhnout všechny paprsky tak, aby byly rovnoměrně obtočeny kolem dříku a začít tělíčko kroužkovat drátkem.


 

8) Po dotočení posledních ovinů drátek pevně přichytím vázací nití a odstřihnu jeho přečnívající konec. Dále nůžkami odstřihnu přečnívající štěty na konci tělíčka. 


 

9) Na nit si nadabuju menší množství hnědého dubingu. 


 

10) Knotek natočím kolem začátku tělíčka. Zamaskuji tak začátek tělíčka a zesílí se hlavohruď, což je důležité pro správnou siluetu. 


 

11) Teď začnu postupně navazovat nožičky. Všechny by měly směřovat dozadu, nejlepší je navazovat nožičky postupně po jedné nebo po dvou tak, aby na každé straně byly dva páry. 


 

12) Po tom co jsou všechny nožičky navázány, stačí jen odstřihnout jejich přečnívající konce co nejtěsněji u ramínka háčku. 


 

13) Od srpků z kohouta odtrhnu spodní části a přiložím je k sobě. Navážu je tak, aby se nezkroutily a držely tvar. 


 

14) Křidélka překlopím dopředu a udělám několik křížových ovinů. Po tom co dostanou tvar písmene „V“ odstřihnu přečnívající dříky


 

15) Za křidélka navážu dva srpky z pera kohouta. Hnědý a druhý krémový Coq de leon.


 

16) Nejprve natočím hnědý srpek a to zhruba tři oviny za křidélky a jeden až dva před ně. 


 

17) Do skřipce uchopím druhý srpek a udělám vše obráceně, natočíme dva oviny za křidélky a čtyři před nimi. 


 

18) Nožičky překlopím dozadu a vyvážu mušce pěknou hlavičku. Zakončím jí ztraceným uzlem. Očko zakápnu lakem a muška je hotova!


 

19) Pohled shora.


 

20) Pohled zespodu. 


 

21) Jednoduší „betaverze“ tiplice


 

22) Tiplice s kouřově šedými křídly


 

23) Olivová tiplice. 

 

Text a fota: Tomáš Vítek (Tomucha)