Kdy a kam „muškosplávek“ nasadit?
Extra plovoucí chrostíky používám na pomalu tekoucích nebo stojatých vodách. Jsou součástí celkem efektivní metody lovu, která je vhodná hlavně na opatrné a ochytané ryby. Princip metody spočívá v sestavě složené ze dvou až tří mušek, z nichž horní přívěsná je právě onen plovoucí a dobře viditelný chrostík a pod ním jsou na prostředním přívěsu a na konci návazce dvě lehké nymfičky (mohou to být nezatížení pakomáři nebo mikronymfy s mosaznou hlavičkou). Pamatujte na to, že chrostík může mít ty nejlepší plovoucí vlastnosti, ale dva jiggy nebo dvojici „wolframek“ jednoduše neunese.
Jak lovit?
Celý systém této techniky spočívá v tom, že se mušky na delším návazci se nechají vyklesat a bez jakéhokoli oživování se nechají unášet slabým proudem, popř. vzplývají na a pod klidnou hladinou jezera. Záběr od ryby (i ten sebenepatrnější) se okamžitě projeví na plovoucím chrostíkovi. Ten se většinou potopí, nebo se alespoň pohne do některého směru.
Během lovu je důležité udržovat s muškami neustálý kontakt. Pokud chcete horní mušku úplně odstranit, můžete použít jen velké vzory chrostíků, které budou plavat a hlavně budou dobře vidět.
Další možností je použít „něco“, co udrží dvě nymfičky na hladině a zároveň může vydráždit ryby k útoku. Jedná se potom už o klasické vzory chrostíků doplněné o pěnu nebo o více CDC pírek s více nožičkami a duté jelení srstí. Chytit rybu na mušku-splávek není nic neobvyklého ani výjimečného. Jen je potřeba počítat s tím, že určitě vyšší účinnost budou mít dvě přirozené mušky ve vodě (na rozdíl od jedné nepřirozeně velké na hladině). Velikost chrostíka je potřeba zvolit podle typu vody a také mušek, které chrostík ponese. Doporučuji mít po ruce ještě nějaký impregnační prostředek, kterým se dá mušce v nadnášení trochu pomoci. Ještě je důležité nezapomenout na to, aby boční návazec, na kterém je chrostík umístěn, nebyl příliš dlouhý. Záběry musejí být ihned identifikovatelné, proto návazec musí být dlouhý maximálně 5-10 cm dlouhý. Pokud bude návazec příliš dlouhý, bude chrostík-splávek málo citlivý a záběry nebudou tak dobře patrné. Tím celá sestava ztrácí účelnost a smysl.
Vázání splávkového chrostíka
V dnešním pokračování ukážu vázání dospělce chrostíka, který je vhodný jako indikátor záběru, ale nicméně se sem tam na něj také něco chytí. Při vázání splávkových chrostíků můžete klidně popustit uzdu vlastní fantazii. Důležité je pouze dodržet přírodní vzhled mušky a používat kvalitní materiály, které ji udrží na hladině. Osobně nejčastěji používám CDC peří ve větším množství. Na tyto vzory běžně nasadím 4 až 6 pírek (v závislosti na velikosti mušky). Dalším materiálem, který dokáže perfektně udržet mušku na hladině, jsou kvalitní dlouhé srpky, které se navážou v hustých ovinech kolem ramínka háčku.
Nezřídka se můžete setkat i s různými chrostíky navázanými z různých pěn a polycelonů. Pokud vyberete opravdu kvalitní pěnu s uzavřenými póry, tak budete mít jistotu, že takovou mušku potopí jen ryba. V opačném případě budete dokolečka ždímat pěnovou hlavičku nebo tělíčko a tahat vodou utopenou mušku. Na výběr pěny je potřeba klást důraz, jinak bude celý efekt opačný a vodou nasátá pěna se bude potápět.
Dalším s extrémně plovoucích materiálů je vcelku často používaná jelení srst. O této srsti jsem si už zmínil několikrát. Není potřeba nějak zvláště rozebírat její vlastnosti ani vázací techniky. Z jelení srsti můžete kromě tělíčka vázat také nožičky nebo křidélka. Výhodou je, že se dá použít jako hlavní nebo doplňující materiál a poměrně snadno se s ní pracuje.
Potřebné vázací materiály
Háček vel. 8, telecí ocásek červený, CDC pírka, delší kohoutí srpek, jelení srst, krémový dubing.
Postup vázání
1) Háček upnu pevně do svěráčku a navážu vázací nit.
2) Na ramínko háčku navážu tenký snopeček červené telecí srsti.
3) Přes červený snopeček navážu ještě jeden tenký hnědý snopeček telecí srsti.
4) Na nit si nadubuji krémový dubing a přichytím dlouhý srpek z kohouta.
5) Dubing nasoukám na nit a navinu na ramínko háčku.
6) Srpek navinu hustě kolem ramínka háčku, na konci zafixuji špičku, kterou ale neodstřihnu.
7) Na ramínko háčku navážu 4 až 5 pírek CDC a odstřihnu jejich dříky.
8) Vyvážu mušce základ pro hlavičku a nachystám si jelení srst.
9) Snopeček srsti navážu nad hlavičku a pevně nití stáhnu.
10) Ostrými nůžkami odstřihnu tupé konce hlavičky.
11) Pomocí skřipce navinu zbytek srpku kolem hlavičky a vytvořím tak zbytek nožiček. Muška je hotova!
12) Pohled zespodu.
Text a fota: Tomáš Vítek - Tomucha
Zase hezké, ale zase blbě autor v hlavičce :-)
Tady ten Ferda mravenec z Černobylu (barvy jsou na vaší libovůli, při večerním lovu používám i luminiscenční materiál a když tu pěnu nasytíte chemií z luministečních lámavých indikátorů, vidíte ji spolehlivě a trubičku můžete na takovou podvoru i fixovat celou):
Opakovaně si čtu v „Entomologii pro muškaře“ od autorů Reisingera, Baurenfeinda a Loidla. Je to bohatý zdroj informací „ze života hmyzu“. Na imitace různých vývojových stádií potočníků jsem chytil asi většinu ryb technikou muškaření. A lovy téměř po tmě na pupy, kdy záběry pstruhů 40+ byly skutečně poctivé a těsně před 22 hodinou jsem vložil do košíku posledního (já se netvářím, že si ryby neberu, moje žena je má ráda na talíři, ale beru si pstruhy tak 33,35 a víc), když před tím jsem spoustu pěkných i větších potočáků pustil. Na dospělce jsem bůhví co nenachytal, i když je mám v různém provedení, z různých materiálů a v různé velikosti.
A když si pročtete tu „entomologii“, dojdete k závěru, že bez imitace dospělce potočníka, lhostejno, zda z CDC nebo ze zimní srsti vysoké, se dá žít.
Jako mušku splávek užívám, většinou mušky typu „palmer“ s tělíčkem z plovoucí pěny, často ve stylu proslulých atraktorů resp. stimulátorů amerických muškařů. To se prostě potopit nedá. A pro ryby je to asi také potočník a často to rafne potočák třeba na Oravě, nebo na Váhu v poledne, to nedokáže odmítnou, vypadá to jako dobrota, pokud ovšem není hic…
Ty fotky jsou z webu.