A přece jsou takových tichých bláznů i dnes jen v naší zemi statisíce. Nabízí se otázka: Kde se to v těchto lidech (tedy v nás) vůbec bere? Ale přesnější by asi bylo zeptat se: Co to v nich (tedy v nás) zůstává? Co nás stále a stále pudí chopit se rybářských nástrojů a vydat se na lov, v době, kdy si obživu již nedobýváme chrastěním zbraní, ale nanejvýš tak chrastěním mincí u pokladny supermarketu. Proč stále pokračujeme v psaní tohoto příběhu našich dávných předků?  Proč stále rozséváme ty svoje tiché blázniviny, proč jsme ochotni vyměnit tolik času, peněz i osobního pohodlí za chvíle mlčení u vody? Vydejme se tedy v tomto seriálu společně proti proudu řeky času, až k pramenům poznání o naší lidské minulosti. Nahlédněme do dávného svazku soužiti člověka (lovce) a ryby (jeho kořisti) a zkusme se dopátrat i toho, proč tato kronika nekončí, proč v ní přibývají stále nové a nové listy, nové a nové příběhy. Proč nás tyto stránky nepřestávají vzrušovat a naplňovat, byť už třeba nejsou psány naší vlastní krví v urputném zápase o přežití.  

Z jaké důvodu v nás přetrvává ona potřeba lovit ryby...

...a to za jakéhokoli počasí?

Lov ryb v pravěku

Paleolit

Počátky rybolovu lze hledat už v paleolitu, což je označení pro nejstarší a nejdelší období lidských dějin – tzv. starší dobu kamennou.  Odpovídá zhruba časovému období mezi 2,5 mil. až 8000 let před naším letopočtem. V této době se člověk zručný (homo habilis) poprvé učí používat nástroje a i díky jejich ovládnutí se stává úspěšným lovcem. Lidé starší doby kamenné se živili pouze z přírodních zdrojů, záměrná výroba potravin ještě nebyla objevená. Je těžké také přesněji odhadnout, jaký podíl v potravě pravěkých lovců tvořily ryby. Záviselo to také určitě na místních podmínkách. Jisté však je, že zejména v oblastech velkých řek a jezer byl podíl ryb v potravě tehdejších lidí významný, možná i převládající. Žádné písemné důkazy pochopitelně z této doby nemáme, ale archeologické nálezy nám poskytují dostatek důkazů k poznání, že se tito první pravěcí lovci rybařině cílevědomě a také velmi úspěšně věnovali.

A jak paleolitičtí lovci ryby chytali?

Člověk této doby si už vyráběl i sofistikované lovecké zbraně (luky, šípy, oštěpy), se kterými se vydával i na lov opravdu velkých zvířat (mamutů, zubrů, jelenů, sobů apod.) Tyto zbraně také používal k chytání ryb.  Zároveň se už ovšem objevují první vysloveně rybářské nástroje, vyráběné z kostí ulovených zvířat. Nejstarší rybolovnou zbraní je asi úzká kostěná harpuna, opatřená několika řadami protihrotů, které chycenou rybu pevně přidržely, aby nemohla utéct. Tato harpuna se nasazovala a uvazovala na dřevěné násady, tak, aby chycená ryba při výpadu vytrhla harpunu z dřevěné násady a nemohla tak křehký kostěný nástroj poničit. Kostěné harpuny se svými pečlivě opracovanými zpětnými hroty jsou také jasným důkazem toho, jak důležitou roli sehrával pro člověka doby kamenné rybolov a jak zkušenými rybáři už tito naši dávní předkové byli.

Mezi první nástroje, určené speciálně k lovu ryb, patří kostěné harpuny, opatřené několika řadami protihrotů. *

Ještě zajímavější jsou však nálezy prvních kostěných udic – tedy háčků. Jak asi přišel člověk na myšlenku utrhnout si od úst kus masa, nastražit ho na ostrý předmět, na který potom rybu, která pozře nástrahu, vytáhne z vody? Jisté je, že toto je princip ve své podstatě dodnes platný, myšlenka, která přežila statisíce let a na kterém stojí i idea sportovního lovu ryb. S nadsázkou by se tedy dalo říci, že prvním sportovním rybářem nebyl nikdo jiný než pravěký paleolitický lovec. Nejstarší kostěné udice jsou i morfologicky velmi podobné našim háčkům, jen jim chybí zpětný hrot. Zatímco však dnes upouštíme od protihrotů, abychom rybu co nejméně poškodili, tehdy se lovilo zcela opačně. Protože na tyto masivní kostěné háčky bez protihrotů by se ryba obtížně zasekávala a zdolávala za ústa, má se za to, že technika lovu spočívala v tom nechat rybu, aby nástrahu i s háčkem pozřela až do žaludku a teprve potom se vytahovala z vody. 

Pravěký lovec v paleolitu již používal k chytání ryb kostěné háčky.

Je všeobecně známou věcí, že pravěcí lidé také hojně využívali k lovu různé pasti, padací jámy apod. Je proto velmi pravděpodobné, že podobné postupy používali také při lovu ryb. Je možné, že paleolitický lovec používal různé kamenné či proutěné ohrádky nebo plůtky, že uměl přehradit řeku a nahnat ryby do určitého uzavřeného prostoru, kde je mohl snáze ulovit. Život v této době byl stálým každodenním bojem o přežití. Člověk byl proto nucen neustále přemýšlet a pracovat – potřeba přežití sebe i svých blízkých ho nutila ustavičně rozvíjet a zdokonalovat své lovecké nástroje a postupy. Jen tak mohl uspět a stát se dominantním živočišným druhem na této planetě. 

Mezolit

Mezolitet, neboli střední dobou kamennou, označujeme období mezi cca 8.000 př. n. l. a začátkem neolitizace, což je v oblasti střední Evropy zhruba 5.500 let př. n. l. Toto období je charakteristické prudkou změnou podnebí i dynamickým vývojem lidského druhu. Také rybářství zaznamenává významné pokroky. Objevují se první vrše, sítě a dokonce i primitivní čluny. Sídliště mezolitických lidí byla roztroušena prakticky po celém území naší republiky, a to zejména v blízkosti řek. Lov ryb hrál v životě lidí zásadní roli. Mezolitický člověk byl jistě výborný pozorovatel a dokázal využít svých znalostí a cyklicky se opakujících přírodních jevů ve svůj prospěch. Uměl zužitkovat například pravidelné migrační tahy atlantických lososů, které v období od května do října přinášely hojnost potravy. Nalézáme však kosterní pozůstatky i dalších ryb – například jeseterů. V oblasti Dunaje pod Devínem se objevují také kosti původních říčních kaprů – sazanů.

Neolit

Neolit, neboli také mladší doba kamenná, je pravěké období, ve kterém se namísto dosavadního lovu a sběru stává hlavním zdrojem obživy lidí zemědělství. Člověk se vymaňuje ze své závislosti na přírodních zdrojích, namísto sběru a lovu začíná pěstovat kulturní rostliny a chovat hospodářská zvířata. K domestikaci (chovu) ryb však doba ještě nenazrála a ani v samotném lovu neolit žádné revoluční změny nepřináší. Všechny čtyři hlavní lovecké nástroje: udici (háček), harpunu (ost), vrš a síť, znali lidé už v mezolitu. I tak se však lidé rybařením nadále zabývali a své lovecké umění postupně zdokonalovali.

Zajímavým nálezem z této doby je asi 80 kusů jednohrotých vidlic, které sloužily speciálně k lovu zimujících úhořů v bahnitém sedimentu brakických vod při pobřeží Baltského moře. Vyrobeny byly ze dřeva a kostěných hrotů. Podobné nástroje ze železa se k lovu úhořů v některých oblastech používají dodnes. 

Náčiní k lovu úhořů v mezolitu...

...a dnes.

Eneolit, doba bronzová a doba železná

Eneolit, neboli česky doba měděná, je závěrečnou fází doby kamenné. Je charakteristická rozšířením nové suroviny, kterou se lidé naučili zpracovávat – mědi. Udice k lovu ryb, vyrobené z mědi, byly nalezeny například při vykopávkách u sumerského města Ur.

Po období eneolitu následují doba bronzová a doba železná, jimiž se de facto završuje pravěk. Zpracování kovů – bronzu a železa, se zpočátku v rybářství neprojevuje příliš výrazně. Lov ryb má své ustálené formy a pro výrobu náčiní se používají nadále kosti a tradiční rostlinné materiály ze dřeva, lnu nebo konopí. Z této doby máme z našeho území mnoho cenných nálezů kostěných udic. Zcela ojedinělý je pak nález nástroje, vyrobeného z kančího klu, který sloužil zřejmě jako primitivní naviják pro rybářskou šňůru.

Kostěné udice a naviják, vyrobený z kančího klu, z doby bronzové.

Dnes už se navijáky z kančího klu rozhodně nevyrábějí.

Postupně se však začínají objevovat první kovové udice. Jsou měkké, ale mívají už protihrot a očko pro lepší přivázání rybářské šňůry (podobně jako dnes muškařské nebo kaprové háčky). Z železa se vyrábějí také vícehroté harpuny.

Měděné udičky již byly opatřeny protihroty a očky k lepšímu uvázání rybářské šňůry.

Jeden z typů bronzového háčku s protihrotem a horními zářezy k uvázání šňůry.

V době, kdy třeba na našem území žijí ještě lidé na úrovni doby kamenné, se však již v oblasti Mezopotámie či delty Nilu rozvíjejí vyspělé starověké kultury, které znají písmo a zachovávají nám proto i první slovesné zprávy o lovu ryb. A právě rybářství ve starověku a prvním pokusům o domestikaci (chov) ryb – zejména kapra – se budeme věnovat v příštím díle tohoto seriálu.

text + foto: Tomáš Lotocki

kresby: Jana Hauskrechtová

* Kresby jsou volnými výtvarnými parafrázemi ilustrací z knihy Rybářství a jeho tradice Jiřího Andresky, která pro mne jako celek byla jedním z důležitých pramenů informací k tématu historie lovu ryb.