Chytali jsme v místech, která jsou za běžného stavu vody skrytá pod hladinou nádrže.
Vstával jsem poměrně brzy a po nákupu snídaně a svačiny v pekárně jsem nabral směr vltavské rameno přehrady. Na místo jsem dorazil ještě před začátkem povolené denní doby lovu, a tak jsem měl alespoň čas v klidu posnídat. Je to zvláštní pocit, sedět na místě, kde normálně bývá několikametrová hloubka. Nevídaně suchý rok řece namísto stojatých vod přehrady vrátil říční dravost a posunul ji téměř do původního koryta.
Voda se vrátila do bývalého koryta řeky.
Za rozednění pomalu scházím k odkrytému starému jezu a elektrárně. Pohled na vodní dílo je vážně impozantní, při plném stavu vody zde ryby musely nacházet doslova ideální úkryty. Nelením a pouštím se do prochytávání úseku pod jezem. Zvolil jsem gumové nástrahy, především menší kopyta, nymfy a v klidnější vodě přijde řada i na smáčky.
Pohled na tok pod elektrárnou.
Po předchozím velmi studeném a větrném dni to vypadá, že se počasí na dnešek uklidní a vykoukne i sluníčko. Bohužel rybám se změny počasí a průtoku vody příliš nelíbí a moc s námi nespolupracují. Měníme barvy, velikosti i způsob vedení, ale není nám to nic platné. Odměnou je nám jen pár okouních dorostenců. Ve chvíli kdy popojdeme o něco níž, začíná vylézat sluníčko a aktivita ryb se o něco zvýší. Sotva na hladinu dopadly sluneční paprsky, vidím, jak se Jarda pere v proudu s lepší rybou. Za chvíli ke břehu přivádí menšího bolena. Rychlá fotka a dravec míří zpět do vody.
Kamarád chytil menšího bolena...
Já za chvíli kontruji menším candátkem na oblíbeného smáčka.
Já kontroval candátkem.
Následně se rozhodnu proházet tažnější vodu výraznějším kopytem. Dva hody - nic. Při třetím urazí nástraha ve vodě sotva dva metry a do prutu dostávám ránu, že mi ho útok skoro vyrazí z ruky. Zpočátku souboje nemám příliš velkou šancí. UL proutek se ohýbá až k navijáku a ryba si bere po proudu metry vlasce. Nedá se nic dělat, musím za ní! Po chvíli přetahování ji dostávám ke břehu do klidnější vody, kde ji následně zdolávám. Výsledek? Krásné stříbrné torpédo – bolen 63 cm. Udělám pár fotek a vracím krasavce zpět do vody. Dvakrát máchne ocasem a je pryč.
Můj bolen mě pěkně prohnal!
Stejnou taktiku zkoušíme s Jardou dál, ale žádný větší kousek se už neobjevil.
Do oběda dochytáváme pouze menší okouny a jednoho candáta do 35 cm. Bohužel jsme za celé dopoledne nepřišli na žádný recept, který by rybám vyloženě zachutnal. Záběry tak přicházely pokaždé na něco trochu jiného - jak barevně, tak typově. Přesto příjemné dopoledne, nejen díky úlovkům ale i díky netradičnímu prostředí pohybu de facto tak trochu „pod hladinou“.
Všechny ulovené ryby skončily opět v mokrém živlu.
Text a fota: Jan Vojta (www.honzovorybareni.cz)