Jedna rousnice = žádná rousnice. Teprve jejich dostačující zásoba má smysl.

 

Uchovávání rousnic

Rousnice jsme zdárně nalovili – proplétají se ve sběrném kbelíku a zavrtávají se do připraveného mechu. Nyní nastává otázka, co s nimi dál?

Pokud jsme je chytali na rybolov nejbližších dní, tak klidně vydrží i v nádobě, do které jsme je dávali. Horší by bylo, kdybychom je v ní ponechali delší dobu než týden. Žížaly totiž špatně snáší „pobyt“ v plastových či kovových nádobách, neboť se většinou zapaří. Jakmile uhyne jedna, postupně chcípnou všechny. Jak tedy uchovat rousnice po dobu až 6 měsíců s minimálními ztrátami?

 

Dešťovky sbírané na uskladnění musí být zdravé a nepoškozené!

 

Do čeho? Aneb postup výroby celulózy

Dešťovky se živí rostlinnými zbytky, tedy především celulózou. Tato složka je obsažena i v papíru, který se dá snadno opatřit. Vezměte tedy kartónovou krabici, popř. noviny (nesmí to být lesklý křídový papír), natrhejte je na menší kousky a jednotlivě je zmačkejte. Tento krok je dost důležitý, neboť na sobě ležící vrstvy papíru jdou dál špatně zpracovávat. Zmačkané útržky umístíte do vaničky (kýblu) a spaříte teplou vodou z vodovodu (ještě lepší je horká voda z rychlovarné konvice). Nikdy nepoužijte ke spařování papíru vanu v koupelně, protože tiskařská čerň je téměř neodstranitelná! 

Když je papír dostatečně nasáklý, pořádně jej promíchejte. Čím déle budete papírovou hmotu míchat, tím bude jemnější. Poté ji přemístěte do libovolného látkového pytle (používám starý povlak na polštář), pověste ho a kroucením vyždímejte přebytečnou vodu.

Vyždímaná „kaše“ musí poté ještě vychladnout. Mezitím si nachystáme nádobu, ve které budou rousnice uskladněny. 

 

Natrhám karton nebo staré noviny na menší kousky a pomačkám je.

 

Kousky papíru zaliji horkou vodou.

 

Spařený papír důkladně rozmíchám, aby se rozmočil a ještě víc rozmělnil.

 

Z kousků vyždímám přebytečnou vodu.

 

Ubytování rousnic

K tomuto účelu používám bedýnku od ovoce, kterou vyložím starým koberečkem (může být i prostěradlo). Hadrová výstelka musí být hustě tkaná, ale přitom prodyšná. Na ni nasypu asi dvaceticentimetrovou vrstvu papírové hmoty. Nakonec na povrch rozložím nasbírané rousnice. Zdravé a nepoškozené žížaly se ihned začnou zahrabávat, ty zbývající odstraním a co nejdříve je vychytám nebo zkrmím. Povrch bedýnky zakryji přeloženým jutovým pytlem od brambor, aby žížaly nevylézaly a také, aby zbytečně vysychala celulózová směs. Zeleninová přepravka s deseti litry papírové hmoty v pohodě pojme až 300 rousnic! Z celulózy mají bydliště i potravu. Směs je lehká, takže žížaly neumačkává jako hlína. O to lépe v ní mohou růst a tloustnout.

Bednu (bedny) skladujte ve sklepě nebo garáži. V místnosti nesmí v zimě mrznout a v létě v ní nesmí být moc horko – teplota by neměla přesáhnout deset stupňů celsia. Čím vyšší teplota, tím více žížaly žerou a tím častěji je nutné papírovou hmotu obměňovat. 

Velmi dobře se k uskladnění dešťovek hodí i starší lednice. Přepravky od ovoce se do ní sice nevejdou, ale vzhledem k nízké teplotě lze žížaly v ledničce skladovat na menším prostoru. Průměrná lednička pojme v pohodě až 1500 rousnic, přičemž vydrží čilé a čerstvé po dobu několika měsíců. Přesto doporučuji papírovou hmotu kompletně vyměňovat každé dva až tři týdny. Je přitom bezpodmínečně nutné dávat do nové hmoty pouze zdravé a nepoškozené jedince.

 

Přepravku na ovoce vystelu hustě tkanou látkou, do které přesypu vyždímaný papír.

 

Na vychladlý a rozmočený papír přesyp rousnice. Žížaly se po chvíli zavrtají. Povrch zakryji celtou a přepravku přesunu do chladu a tmy.

 

Dokrmování žížal v zajetí

Samotný papír rousnicím jako potrava nestačí, proto je potřeba dokrmovat! Úplně postačí, když na povrch občas přihodíte kousky zeleniny nebo listí z ovocných stromů. Jen žížalám nedávejte slupky z ovoce či brambor, které mohou být chemicky ošetřené – mohly by celý chov zlikvidovat! Jablka nebo okurky je dobré nenapřed nahrubo nastrouhat. Dají se použít i rozdrcené vařené brambory. Někdy bývá doporučováno přikrmování sedlinou z kafe (lógrem), ale pozor – pokud přeženete množství této „pochoutky“, může se stát, že vypěstujete super-tvrdé, skoro až „drátěné“ rousnice. Tyto dešťovky ztrácejí svou obvyklou pohyblivost, vláčnost a jsou velmi tuhé. Když potom chytáte se špičkou háčku schovanou v nástraze, musíte počítat s vyšším procentem zkažených záseků. Háček se zkrátka z gumové žížaly špatně dostává ven…   

 

Čiperné žížaly chytají!

 

Pokud si chcete udělat zásobu rousnic na zimu a časné jaro, tak právě nyní – na podzim – máte poslední možnost nasbírat větší množství. S postupem ochlazení už žížaly na povrchu těžko najdete!

 

Příště: Jednotlivé způsoby nastražení rousnic – klady a zápory

 

Text a fota: ToRo