Klasická sobota. Výjezd směr Nechranická přehrada, konkrétně Čachovický přítok. Dorazit až po šesté hodině ranní se ukáže jako zásadní chyba! Obě strany už jsou rybáři beznadějně obsazené.
„Tak co, jak to jde?“ ptám se.
„Stojí to za houby, od čtyř ani ťuk. Nikdo!“ zní odpověď.
Panuje nízký stav vody a koryto přítoku spíš připomíná kaňon. Sice se vmáčknu mezi ochotné kolegy, ale po čtyřech hodinách chytání jsem stále bez záběru. Svou marnou snahu vzdávám. Respektuji mínění ryb: Dneska, prostě, ne!
Odcházím od vody a v ruce svírám prut s utrženým návazcem. Poslední ohlédnutí do kaňonu.
A hele, něco v něm loví! Občas to zašplouchalo i předtím, ale rybičku nastraženou na těžko ani na plavanou nic nechtělo.
Nedá mi to. Spíš z lenosti tentokrát vynechávám splávek i olůvko. Jen tak na holý vlasec navážu samotný háček. Napíchnu malého okounka a trpělivě čekám na další zálov. V okamžiku, kdy se hladina rozvíří útokem, rybičku zhoupnu do vody. Bum! Škub! A už hrčí brzda...
Ze složených věcí si vezmu vidličku, vezírek, podběrák a opatrně scházím po svahu až k vodě. Chvíle napínavého souboje a hezký bolen - rovných 70 cm, končí v síti. Za obdivu a možná i závisti ostatních rybářů.
Během necelé půlhodinky jsem takhle slézala ze stráně celkem 6x! Boleny v rozmezí 40 – 80 cm hned pouštím. Žádný z přítomných kolegů už se mnou nepromluvil. Posledním „dravcem“, který se nechal na rybičku nalákat, byl kapr 54 cm. Toho jsem si ponechala. Při odchodu od vody mi nikdo neodpověděl ani na pozdrav.
Odjížděla jsem od vody a vzpomněla si přitom na Otu Pavla, hlavně na jeho: Petrova vůle - dneska jo!
Text: Monika
Fota: redakce Chytej.cz