Podzim se nese ve znamení lipana.

 

Co nabízí podzim…

Podzimní muškaření nabízí, podle mého názoru, ty nejkrásnější zážitky z celé sezóny. Sluneční paprsky problikávající skrz zataženou oblohu a spolu s jinovatkou na kobercích opadaného listí dodávají lovu neopakovatelnou atmosféru. Lipani jsou nyní maximálně aktivní a rapidně se zvyšuje šance na pěkné úlovky. Větší kusy jsou ale ostražití a dokonale využívají svých zkušeností k tomu, aby se vyhnuly „falešnému“ hmyzu. 

 

Neopakovatelná atmosféra pozdního podzimu.

 

Na co se připravit

Při muškaření je teď víc než jindy nutné respektovat aktuální přírodní podmínky – voda je většinou průzračně čistá a nízko pod běžným stavem. Proto je potřeba na lipany používat tenké vlasce - nejlépe fluorocarbon, který není pro ryby tak dobře viditelný jako běžné vlasce. Obvykle během lovu na morkou mušku nebo nymfu používám vlasec o průměru 0,12 mm. Pokud je voda po dešti, nebo je mírně přikalená, dá se přejít i na průměr 0,14 mm. Při nymfování vyvstává na podzim jeden velký problém - tím je listí. Jednak pluje na hladině a co je horší, hromadí se u dna. Prochytávání tůní se zatíženými hlavičkami a „bagrování dna“ se tak kolikrát míjí účinkem, protože donekonečna jen čistím návazcem dno od listí. V těchto případech je nejefektivnějším řešením použít mírně zatížené mikronymfy, které se budou pohybovat ve vodním sloupci těsně nade dnem. Samozřejmě lze problém zcela obejít a zkusit lovit lipany „na sucho“. 

 

Lipanů ubývá, a tak si zalouží svobodu!

 

Základem jsou suché vzory mušek! 

Vázání suchých mušek vyžaduje maximální preciznost a výběr vhodných materiálů. Při podzimním lovu lipanů používáme háčky od velikostí 16 až 22. Na takto malý háček je důležité vázat pouze kvalitní materiály, které netáhnou vodu a v maximální možné míře udrží mušku na hladině. Ideální je používat CDC peří, které je vyzkoušené mnoha generacemi vazačů a pro tyto účely je takřka ideální. Dobře se s ním pracuje a při navazování nenabývá příliš na objemu. Rozhodně pro tyto účely nedoporučuji používat žádné dubingy z králíků apod. Většina z těchto materiálů se hodí převážně na nymfy nebo mokré mušky, u kterých je naopak vítané, aby se při nasátí vodou muška potápěla. 

Na tak titěrné háčky se příliš materiálu nevejde, proto je potřeba dělat pečlivě oviny a doslova jimi šetřit. Pokud na malém strýmříkovi uděláte navíc deset ovinů vázací nití, tak to nebude poznat ani na výsledku, ani na funkčnosti mušky. Pokud ale uděláte deset ovinů navíc u suché mušky na háčku č.18 či menším, pak věřte, že pokud nemáte nějakou extra super tenkou nit, bude to, sakra, znát! Muška a její části určitě nebudou pravidelné, nit bude prosvítat pod materiály, pod kterými nemá být vidět. Vázání malých mušek vyžaduje sladění více věcí najednou. Proto je nutné oviny prostě a jednoduše šetřit tak, jak to jen jde. 

V dnešním pokračování ukážu vázání nejmenších mušek. Konkrétně jednoduché okřídlené jepky s křidélky z výřezů letek a CDC peří. Tento základní vzor lze kombinovat jak z hlediska vázacích technik, tak i barev nebo použitých materiálů. Osobně nejčastěji používám mušku se štěty z CDC peří a nožičkami dubovanými do smyčky. Tato jepka vydrží spoustu záběrů a nožičky z CDC peří ji pořád budou skvěle držet na hladině. Křidélka je možné vázat kromě výřezových letek také z CDC nebo špiček srpků. 

Pokud je chcete vázat z CDC peří je dost důležité pohrát si se správným oddělením materiálů. Pokud jsou křidélka i nožičky z CDC, pak se poměrně snadno z mušky stane jeden velký nepřehledný chomáč chlupů. Výřezové letky v kombinaci s CDC nožičkami jsou ideální variantou. Pokud chcete, aby výřezy z letky vydržely o pár ryb a záběrů více, doporučuji je impregnovat speciálním přípravkem Wings fix. Ten spojí jejich větvičky tak, že se nerozpadnou ani nerozjedou v průběhu navazování křidélek. Zmíněná impregnace zasychá několik minut, proto si vždy obě letková pera naimpregnuji ještě před vázáním mušky a než se dostanu ke křidélkům, mohu s nimi začít pracovat. Pokud spěchám, můžou se čerstvě naimpregnovaná pírka položit na radiátor, kde zaschnou mnohem rychleji. Jen pro připomenutí, letková pera bereme ze sekundárních letek ptáků jako je bažant, slepice, husa, kachna atd. Sekundární letky se nacházejí hned za primárními, to znamená, že jsou z druhé řady letkových per na křídle. K tomu, abychom mohli správně navázat křidélka, která tvoří tvar písmene V, je nutné použít vždy výřez z levého a pravého křídla (na fotce 6 u vázacího postupu můžete obě letková pera vidět - levé i pravé). Velikost výřezových křidélek je dána šířkou výřezu a také velikostí háčku. Křidélka by měla být velikostně přiměřená mušce. Nožičky uděláte jako klasický CDC dubing s tím, že na jedny nožičky postačí polovina většího pírka, které umístíte do skřipce. Po odstřihnutí dříku se větvičky umístí do volné smyčky, ta vznikne zaháknutím nitě za háčky u rotačního setrvačníku. Stažením nití, uvolněním skřipce a roztočením hlavy setrvačníku vznikne knotek. Ten se odstřihne od setrvačníku a upne se do skřipce, s jehož pomocí navinete knotek pohodlně kolem křidélek. Do takového knotku se potom dají zakomponovat i lesklá vlákna nebo větvičky z pírka koroptve.

Na následujících snímcích jsou další úspěšné vzory „suchých lipanovek“.

 

Emerger

 

Kočí

 

Krémová CDC jepka

 

Palmer

 

Šedá CDC jepka

 

Lov na sucho s lipanovými muškami

Na podzim je tento způsob nadmíru aktuální a u lipanů sklízí ovace. Obelstít velkého lipana se suchou muškou chce trochu praxe a zkušeností - zkrátka mít navázanou vhodnou mušku a do začátku mít i kousek toho štěstíčka. 

Chytání na drobné suché mušky vyžaduje od muškaře dobrý zrak! Polarizační brýle jsou nezbytností k rychlému rozpoznání záběru. Se suchou muškou lovím nejčastěji proti proudu nebo šikmo proti proudu. Výhodné je se dostat na co nejmenší vzdálenost a nahazovat mušku kousek nad sbírající rybu. Házení suché mušky s dlouhým návazcem kolem 15 m není moc účelné. Zvláště pak, pokud je to na rychle tekoucí vodě. Díky proudu totiž muška začne po pár vteřinách brázdit vodu a stává se naprosto neúčinnou (pokud se ovšem nejedná o záměrné brázdění chrostíka nebo broučka). 

Určitě doporučuji: naučte se vázat malé suché lipanovky! Jsou sice pracnější a náročnější, ale až na ně budete v listopadu na své oblíbené vodě „mastit“ jednoho pěkného lipana za druhým, určitě mi dáte za pravdu, že to za tu námahu stálo. 

 

Z tohoto důvodu se naučte vázat suché lipanovky.

 

Vázací pomůcky 

Nůžky, skřipec, skřipec s pružinkou, bobina s tenkou nití a finišer pro zakončení ztracených uzlů. 

 

Vázací pomůcky

 

Vázací materiály

háček vel.18 – 22, velké kvalitní CDC pírko, odraný paprsek z pera páva.

 

Vázací materiály

 

Postup vázání

 

1) Vhodný háček upnu pevně do svěráčku.

 

2) Klasickým způsobem navážu vázací nit.

 

3) Navážu snopeček větviček z pírka CDC, aby vytvořil štěty.

 

4) Navážu odraný paprsek z páva a nit umístím do držáku. S pomocí rotačního ramene navinu paprsek kolem ramínka háčku. 

 

5) Dřík zafixuji vázací nití a odstřihnu jeho zbylou část. 

 

6) Z letek s pomocí ostrých nůžek vyříznu dvě křidélka a složím je k sobě tak, aby tvořily tvar písmene V.

 

7) Křidélka přiložím k ramínku háčku, udělám jeden volný ovin nití a rychle stáhnu. Odstřihnu zbylou část křidélek. 

 

8) Do skřipce umístím CDC pírko a odstřihnu dřík. 

 

9) CDC vložím do smyčky a s pomocí rotačního setrvačníku vytvořím knotek.

 

10) Do skřipce upnu knotek a navinu jej kolem křidélek. Vždy dva oviny za křidélky a dva před.

 

11) Knotek zafixuji vázací nití a odstřihnu jeho zbytek. 

 

12) Zakončím ztraceným uzlem a muška je hotova!

 

 

Text a fota: T. Vítek