Kdo je RNDr. Jan Hodovský?

Třiačtyřicetiletý Jan Hodovský zasvětil celý svůj profesní život vodohospodářské problematice a otázkám ochrany životního prostředí. Absolvoval brněnskou přírodovědeckou fakultu, kde v roce 2004 získal titul doktor přírodních věd. Kariéru odstartoval na Zemědělské vodohospodářské správě v Brně, poté pracoval v Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR, následně přešel na ministerstvo životního prostředí. Působil také jako ředitel ČR pro zastupování státu v otázkách vodní politiky EU nebo jako tajemník Ústřední povodňové komise. Od listopadu 2013 je generálním ředitelem státního podniku Povodí Moravy. Je ženatý, má dvě děti. Ve volném čase se věnuje sportovnímu rybolovu, zejména muškařině a přívlači.

Rozhovor

Pane doktore, letos nás zasáhla nevídaná sucha. Ta mají dopady na všechny odvětví lidské činnosti, rybáře nevyjímaje. Jak vnímáte klimatické výkyvy, ke kterým na našem území dochází? Dokážete odhadnout budoucí vývoj?

Na to bych potřeboval věšteckou kouli. To, co je ale zcela zřejmé je fakt, že se musíme připravit na stále intenzivnější výkyvy, ať už v podobě sucha nebo povodní. Já sám se více obávám první možnosti. Sucho totiž na rozdíl od povodní přichází pozvolna, nenápadně. Jeho dopady jsou ale často mnohem drastičtější a mají dlouhodobý charakter. Lidé jej navíc podceňují, přestože zasahuje celou společnost a její aktivity. Přižene-li se silná povodeň, během krátkého času se vše změní, média chrlí jednu bombastickou zprávu za druhou. Ale za pár týdnů už si skoro nikdo, a teď mě berte s rezervou, nevzpomene... Extrémním suchům se až do letošního léta média prakticky nevěnovala, a ani v lidech nevyvolává takové emoce jako povodně. Proto je také větší problém realizovat nejrůznější opatření na udržení vody v krajině. 

Říkáte opatření, co konkrétně máte na mysli? 

Celá naše krajina je významně poznamenaná lidskou činností. Pokud to někdo dává na účet období socialismu, částečně se mýlí, protože k významným změnám krajiny došlo ve druhé půli devatenáctého století po průmyslové revoluci. Dnes na naše pole a lány navíc směřuje těžká technika a anorganická hnojiva, půda je silně degradovaná, neschopna zadržet vodu. Voda ji navíc místy silně eroduje. Proto pod opatřeními vidím například velkou šíři změn ve struktuře krajiny i v samotném zemědělství. Samozřejmě však zde vidím i technická opatření, jako jsou menší nebo větší vodní nádrže.

Výstavba nových přehrad vždy budí emoce. Pro nás rybáře je to většinou vítaná změna, kdy „dostaneme“ k dispozici nový revír. Lidé v dotyčných lokalitách se ale záměrům většinou brání. Je v silách Povodí lidem vysvětlit význam nových vodních děl?

Správně jste použil slovo vysvětlit. O ničem jiném to zkrátka není. Je zcela pochopitelné, že lidé v dotčených oblastech se podobným stavbám často brání, protože jim často berete rodnou hroudu. Proto se při hledání vhodných lokalit preferují místa, kde střety s osídlením nejsou, nebo jsou minimální. Tento typ staveb však představuje veřejný zájem a zájmy jednotlivců by měly ustoupit zájmu společnosti, samozřejmě však při dodržení všech zákonných postupů, kompenzačních principů atd. Mnohdy znamená ústup desítek obyvatel ochranu desítek tisíc obyvatel níže v povodí dané řeky, a to jak při povodni, tak i suchu a zajišťování vody pro domácnosti, zemědělství, průmysl apod. Výstavba vodních děl sebou kromě ochranné funkce před povodněmi a zásobní funkce v době sucha nese také řadu dalších multiplikačních efektů. V podobě rozvoje turismu, rekreačních aktivit a všech návazných služeb. Nové vodní dílo tak může být i impulsem k oživení často opomíjených a ekonomicky slabších lokalit. Na tomto serveru samozřejmě nemůžu opomenout potenciál v podobě nového atraktivního revíru pro sportovní rybáře na nádrži i pod ní.

Vztah vodohospodářů a sportovních rybářů se může jevit jako poměrně komplikovaný. Přeci jen protichůdné zájmy často jitří emoce. Podnikáte v tomto směru nějaké kroky k vzájemnému sblížení?

Chápu, že ne ve všechny kroky státních podniků Povodí vnímají rybáři s nadšením. Musíme si ale uvědomit, že správa povodí zahrnuje celou řadu úkolů a zákonných omezení, které nemusí jít rybářům vždy zcela „na ruku.“ Pokud jsou ale lidé otevřeni dialogu, každý problém lze vyřešit. Mojí výhodou je, že jsem sám aktivním rybářem a nově i porybným, takže se na věci dokážu dívat s patřičným odstupem nebo tak říkajíc očima „druhé“ strany. Někteří vodohospodáři nemají mezi rybáři nejlepší pověst, ale přiznejme si, že jejich názory často pramení z neznalosti dané problematiky nebo z nedostatku informací. Tím ale rozhodně neříkám, že vše, co vodohospodáři doposud udělali, bylo zcela správné. V oblasti správy vodních toků se ale v ČR postupně mění trend, což mě jako vystudovaného přírodovědce se zaměřením na hydrologii a životní prostředí nesmírně těší. Stále častěji se přistupuje k řešením blízkým přírodě, to bylo dříve nemyslitelné. Vodní toky u nás dostaly v posledních padesáti letech pořádně zabrat a řada změn je dnes již nevratná. Kde to ale je možné, tam bychom se měli snažit o efektivní nápravu. 

Na území Moravy je spousta vod, které slouží jako vodárenské nádrže a nesmí se na nich rybařit. Přesto na ně PMO prodává omezený počet zvláštních povolenek. Trošku to zavání vydáváním tzv. „bílých povolenek“ z éry socialismu. Je možné, aby si běžný rybář na podobných revírech zachytal oficiálně?

Povodí Moravy spravuje celkem 15 vodních nádrží ve zmíněném režimu. Na tyto nádrže, kde jsou vyhlášena v souladu s vodním zákonem ochranná pásma, nejsou prodávány jakékoli zvláštní povolenky. Jsou pověřeny vybrané osoby řad zaměstnanců k ostraze nádrže a prvního ochranného pásma. Těmto je umožněn ve zvláštním režimu sportovní rybolov. Ostraha, která byla zavedena v loňském roce, je vysoce efektivní, protože se ukázalo, že na těchto nádržích je pytláctví velice rozšířené. V minulosti byla vydávána povolení k rybolovu na vodárenských nádržích ve větším měřítku, ale toto bylo pro nesystémovost odbouráno.

Nyní naopak uvažujeme, že bychom, pokud to odsouhlasí příslušný vodoprávní úřad, umožnili počtem a kontrolou regulovaný sportovní rybolov postupně na několika vodárenských nádržích. O této skutečnosti budeme rybářskou veřejnost včas informovat.

Na mnoha řekách nově vznikají rybí přechody, o jejichž funkčnosti ale mnohdy pochybují i odborníci. O to víc jsou rybochody trnem v oku u rybářů, protože díky nim ubývají místa, kde se smí chytat. Plánují se další podobné stavby. Pokud ano, kde?

Odpovím obecně, protože tento problém je obecný. Je nutno respektovat české, bohužel místy nevhodně postavené, zákony. Ty říkají, že při rekonstrukci příčné stavby musí investor zajistit její migrační zprůchodnění. Proto dostává náš podnik tyto striktní požadavky od orgánů ochrany přírody v povolovacím procesu. Dále zde existuje koncepce zprůchodnění říční sítě v gesci Ministerstva životního prostředí a Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, jejíž priority se dostávají do investičních strategií i správců povodí. Pochopitelně vnímám nevoli rybářů. Mohu za Povodí Moravy, s.p. přislíbit, že podobné návrhy projektů ve fázi přípravy zveřejníme.

Jste vášnivý rybář. Jak a kdy jste se k rybařině dostal? Čemu se v rybařině nejvíce věnujete?

S rybařením jsem jako většina z nás začal již v útlém dětství. Běhal jsem kolem potoka s lískovým prutem a ohnutým špendlíkem. Dění kolem vody a život pod hladinou mě vždy fascinovaly, a když jsem v ruce sevřel svůj první rybářský lístek, propukla má vášeň naplno, i když v naší rodině rybářské tradice založeny nebyly. V rybařině rád experimentuji a neustále zkouším nové věci. Obecně preferuji aktivnější metody, ať už muškaření, nebo přívlač, ale i pár dní na kaprech pod bivakem má pro mne také své osobité kouzlo. Víte, myslím si, že Jan Werich měl naprostou pravdu když tvrdil, že čas strávený na rybách se do délky života nepočítá. Je to pro mne na prvním místě relaxace a poznání, nikoli „masařina“. U vody opravdu nesnáším čekatele na „násaďáky“ a říkám, že těm se má odsypat z náklaďáku a také ty, kteří dělají u vody nepořádek a okupují místa, jako by byly v jejich majetku. Proto jsem se krom rybáře chtěl stát i porybným…

Co byste vzkázal čtenářům Chytej.cz ?

Ať netráví příliš mnoho času u počítače a vyrazí k vodě. Podzim je pro nás rybáře nádherné období, příroda hraje všemi barvami, ryby jsou před zimou při chuti a na mnoha revírech opadl tlak rekreantů a turistů, zkrátka není na co čekat.:) Vzkazuji ale všem také, aby se chovali k rybám a to i těm nejmenším, jako by to byly jejich blízcí, s přirozenou úctou a pokorou.

- red