Tloušť - milovník peckovin i bobulí.

Kdo dál?

Ovocnou přesnídávku občas dopřejí i další druhy z čeledi kaprovitých. Sporadicky menší porce sladkého ovoce atakují perlíni, plotice, kapři, líni a další, v jejich případě se ale rozhodně nejedná o cílený lov. Ovšem hned po tloušti bývá pravidelným příjemcem ovoce - jelec jesen. Lovci amurů na jižní Moravě na něj kolikrát nadávají, protože dokáže tak dlouho „bubnovat“ do jejich nastražené meruňky, až ji ze sestavy srazí. Vraťme se však zpět k tloušti…

Jelec jesen má ovoce také rád!

Tloušť – všežravec se slabostí k ovoci

Na začátek trocha zoologické teorie. Literatura uvádí, že tloušti dorůstají maximálně do délky 80 cm a hmotnosti až 6 kg. Průměrně však dosahují pouze kolem 40 cm a kilové hmotnosti. 

Na svého největšího tlouště jsem narazil na své domovské pstruhovce. Stál jsem v blízkosti hlubokého „lavoru“ a snažil se třpytkou přemluvit nějakého pstruha k záběru. Po několikátém nához jsem ucítil, jak mi wobbler ztěžkl pod útokem ryby. Přisekl jsem a začal zdolával menšího duháčka. Rybka se usilovně mrskala, nicméně měla smůlu, háček seděl dobře. Jen pár metrů před podběrákem se za pstroužkem náhle zjevil „megatloušť! Jasně jsem viděl jeho rudé břišní ploutve a černé ocasní kormidlo. Zatajil jsem dech – délka jelce hrubým odhadem atakovala hranici 70 cm! Ke zdolávanému duhákovi vystartoval celkem 3x. Pokaždé se mu asi něco nezdálo, a tak se pokaždé propadl do hloubky. Podle mě by pstruha stejně neuchvátil, „hlavatý veterán“ jen obhlížel, co se děje v jeho panství. Samozřejmě nemusím dodávat, že ihned po puštění úlovku jsem tišinou protáhl všechny nástrahy, které jsem měl tehdy u sebe. Bezúspěšně! Věřím, že jestli „veletloušť“ ještě žije, tak hlídkuje v tůni dodnes...

Jelci tloušti se vyskytují v Anglii a celé kontinentální Evropě, v Asii na jih po řeku Eufrat a na východ po Severní Dvinu. V ČR žijí v téměř všech vodách. Najdeme je ve všech rybích pásmech, pstruhovými potůčky počínaje a stojatou vodou konče. Všude jsou ovšem (vesměs neprávem) přehlíženi.

Přitom patří ke skvělým sportovním rybám, které na prutu urputně vzdorují. Bojují „férově“, nevyhledávají záměrně vázky a obrana vždy spočívá v charakteristických výpadech. Mimo to jejich ulovení vyžaduje od rybářů jistou dávku umu - tloušti jsou totiž velmi opatrnými a náladovými rybami (hlavně starší jedinci), které se na háček jen tak zlákat nedají.

Velcí tloušti většinu času tráví v úkrytech a neopouští úsek toku, v němž žijí - podnikají pouze kratší výtěrové migrace. Na jaře jelci vyjíždí do mělčin, kde se zdržují až do podzimu. V zimě naopak vyhledávají hlubší a klidnější vodu, což je logické z hlediska úspory energie v chladném období. 

Potravní spektrum je velice široké - tloušti jsou typickými všežravci - živí se zooplanktonem, zoobentosem, náletovou potravou, řasami, semeny rostlin, vyššími vodními rostlinami, ovocem, rybkami a různými poživatelnými odpadky. Zhruba od 15 cm délky jsou „polovičními“ dravci. 

Patří mezi pomalu rostoucí druhy, větších rozměrů dosahují jikrnačky, které se také dožívají vyššího věku. Jejich nejvyšší zjištěný věk byl neuvěřitelných 16 let! Pohlavně dospívají ve 3-5 letech. 

Jelcovo tělo je silné a svalnaté, ale i přes jeho zmasilost se z hlediska poživatelnosti netěší u rybářů příliš veliké oblibě. Možná i proto, že jeho maso je „blátivé“ a plné kostí, snad i proto, že se mu říká „rybí popelnice“. 

Co se jeho apetitu týče, je skutečně velký a různorodý. Napovídají tomu již velká ústa, která jsou schopná pohltit cokoliv poživatelného - od bahýnka, přes rybičku, až po kdejakou „delikatesu“ vyplavenou z čističky. 

Tloušť je ryba, která se dá lovit na různé nástrahy a různými způsoby. Od muškaření a přívlač, přes plavanou až po feeder. 

Tloušť je nejuniverzálnější rybí druh - vyskytuje se téměř všude, dá se chytat všemi rybolovnými technikami a na jakékoli nástrahy.

S prutem na tlouště

Na tlouště musím jít najisto! Vyhřívající se jedinci jsou jasnou nápovědou, kde hledat, a kam nahazovat. Tloušť bývá první rybou, kterou lze spatřit pod hladinou pouhým okem při příchodu k vodě. Nápadným znakem je jeho typická silueta a rudé břišní ploutve. Většinou se však takto předvádějí pouze menší jedinci. Ti větší jsou pod nimi, nebo ani nevyjedou z úkrytů. 

 Kam tedy nahodit? Určitě za zkoušku stojí vracáky, přechod tišiny a proudu. Jako každá ryba nepohrdne ani tloušť žádnou překážkou v toku jako jsou mostní pilíře či větve stromů. Určitě zajímavým místem, kam směřovat nához, je kamenitý násep podél břehu. Tloušti rovněž velmi rádi čekají pod břehem, pod travami, jednak je to perfektní úkryt a jednak jim odtud padají broučci rovnou do tlamky. Už proto je má nejúspěšnější jelcová nástraha je imitace hmyzu, které nahazuji těsně pod protější břeh. V případě tloušťů nemusí platit, že dále je lépe.

Na lovném místě musím udržet naprostý klid, jinak se mohu rozloučit s úlovky velkých kusů!

Tloušť a feeder

Vhodnou rybolovnou technikou na jelce je i „fídrovačka“. Špička prutu nemusí být extra tvrdá, pokud to tedy proud dovolí. Tlouště si na prutu užijete, bojuje srdnatě, i když ne příliš vytrvale. Koncovou sestavu je však nutné maximálně zjemnit. Návazec volím dle velikosti ryb v lokalitě a prostoru ke zdolávání. Pokud je dostatek prostoru, tak i na průměr 0,12 mm lze v pohodě zdolat i velké kusy. Poblíž překážek přitvrdím na „šestnáctku“. Ve finále zbývá dořešit jen zátěž. Každé hlučné šplouchnutí v mělké vodě může napáchat veliké škody. Pokud to situace dovolí, nacvaknu na vlasec jen sestavu bročků. Pokud jsem nucen volit těžší olůvko, kvůli delšímu náhozu, nebo silnějšímu proudu, tak zvolím jen takovou hmotnost, která je skutečně nutná. Někdo používá páternoster někdo průběžnou montáž. Tak jako tak je vhodný delší návazec, klidně i 80 cm. 

Tlouští záběry jsou poměrně ostré a trhavé, s krátkým návazcem by mohly jít záseky do prázdna. Navíc nástraha vrtící se na krátkém návazci v proudu nepůsobí pro ryby moc důvěryhodně. Osobně volím páternoster, neboť u této montáže je předpoklad, že tah vody bude nástrahu mírně nadzvedávat ode dna. Jelcovo koncové postavení úst napovídá, že není klasický sběrač dna a takto prezentovaná nástraha by se mu měla líbit více. 

Háček používám o velikosti 6-8. Na menší háček napichuji třešeň jen za okraj. Nutností jsou však opatrné náhozy. Větší háček ukryji celý do třešně, nesmí být ale schovaný za peckou. Pecku lze z dužiny vytlačit (třeba sirkou), tím nebude překážet při záseku. Navíc se tím uvolní i šťáva, což určitě není na škodu. Většinou z třešně zuby stáhnu slupku - podle mě je to pro jelce lákavější sousto. 

Setkal jsem se s názorem, že při lovu tloušťů záleží na barvě ovoce. Troufám si říct, že ryba barvu moc neřeší, důležité je, aby byla třešeň zralá, nebo ještě lépe - přezrálá. Jako je amur přitahován špendlíky, na jelce platí třešně. Za zkoušku však stojí i jiné druhy ovoce, nejlépe ty, které se přirozeně vyskytují u vody. Perfektní jsou třeba maliny, které se na háček nastražují jako kůrka pečiva. Větší plody (třeba. švestky) je lepší naporcovat na menší kousky. 

Nastražení třešně na malý háček.

Vnadění

Otázka vnadění je u tloušťů též na místě, ale provádí se jinak než u amura. V případě tlouště vnadím střídmě - jen abych rybu seznámil s tím, na co budu chytat. 

Jelec je velice plachý a pokud chci nějaký ten kousek vytáhnout i na břeh, musím se chovat opravdu opatrně - žádné dupání, prodírání se křovím. Velcí tloušti jsou především tam, kde mají klid a klid je tam, kde je nepřístupný terén. Rozhodně nejsem ten rybář, který by na sebe nechal nalétávat hejna komárů, vracel se domů spálený od dvoumetrových kopřiva a hledal, kde všude mám zapitá klíšťata. Raději si den dopředu prozkoumám terén, prošlapu si místo, nakrmím ovocem a až druhý den se v tichosti vracím. Vyplatí se rovněž zakrmit více míst nedaleko sebe (třeba po 50 metrech), aby se v případě vyplašení jednoho loviště dalo rychle přemístit na další. Vím, že s takovou přípravou na mě bude čekat lov, jak se sluší a patří. 

Přezrálé třešně plné sladké šťávy jsou pro tlouště delikatesou, které neodolá.

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)