Horké letní poledne na slepém rameni - vedro je rybářům i rybám.

 

Sezónní nabídka potravy

Příroda to opravdu dobře vymyslela – v každém ročním období jsou totiž aktivní jiné druhy ryb. Počínaje mníkem v zimě a amurem v létě konče. Přeci jen, od jara už jsem byl letos silně „překaprovaný“, nadšení po dravčí zahájené už ze mě také pomalu vyprchalo, krom toho v letních parnech byl každý dravec opravdu vydřený. Tedy alespoň u mě…. 

Nicméně mohl jsem začít zkoušet ryby, se kterými se během sezóny až tak často nesetkávám. Nyní dokonce s relativně malým úsilím. 

 

Amur bílý je typickým letním druhem - čím větší telo, tím líp mu chutná.

 

Čerstvé ovoce na váš stůl

Konečně jsem se dočkal sezónního ovoce! Začalo to třešněmi, malinami, následovaly meruňky, mirabelky, posléze i ryngle a švestky. Nicméně člověk by neměl být sobec a měl by se umět se „švestičkami ze své zahrádky“ podělit. Lov na ovoce je pro mě takovou typicky prázdninovou záležitostí (stejně jako je pro letní večery stvořené grilování). Stačí jen nahodit, svalit se do stínu a čekat na záběr. Ovoce dokonale vyselektuje rybí obsádku. Záběrů nebude mnoho, ale zato jsou od větších ryb a v 99% případů se jedná o cílený lov určitých druhů.

Kdo si smlsne na meruňce, špendlíku? Více než pravděpodobně amur! A kdo si dá třešeň, rybíz nebo malinu? No přeci jelec tloušť! 

Právě o těchto „ovocných gurmánech“ budou následující dva díly taktik lovu feederem.

 

Na čerstvé ovoce se každoročně netěším jen já...

 

Ovoce – nástraha i návnada v jednom

Začnu výhodami rostlinné svačinky. Pokud překonám svou lenost, mohu si nasbírat, natrhat, (popř. koupit) přesně tolik ovoce, kolik pro lov potřebuji a krmit tak můžu po kýblech. Na druhou stranu nemusím tahat k vodě tašku naditou zbytečnostmi a pro jednou si lámat hlavu s krmením. To jistě uvítá každý rybář. Stačí mít pruty, zátěže, háčky a (ovocnou) nástrahu. Lov je naprosto jednoduchý a jak už to tak bývá, je také účelný. 

Kdy, kde a jak napovím v následujících řádcích. Trochu teorie a představení soupeře také neuškodí... 

 

Natrhat, nasbírat a pak už stačí jen krmit a lovit.

 

Guru všech vegetariánů – Amur bílý

Amur bílý je u nás nepůvodní introdukovaný druh. Do ČR byl poprvé dovezen v roce 1961 (na Pohořelicko). Ve svém původním areálu rozšíření dosahuje až hmotnosti 50 kg.

Představuje velký rybí druh s válcovitým až zavalitým tělem připomínajícím jelce tlouště. Na rozdíl od něj má černě pigmentovanou pobřišnici, což napovídá, že se sluníčka nebojí, ba naopak - vyhřívající se jedinci na hladině rybářům šetří práci a odhalují, kudy vedou jejich cestičky.

Amur je typickou hejnovou rybou a je velmi plachý. Při vyrušení vykazuje nadměrnou pohybovou aktivitu, která se rychle přenáší na zbytek skupiny. 

Kdysi jsem navštívil pro mě nový revír. Na první pohled se mi zalíbil jeden zarostlý kout, který doslova „smrděl“ amury. Bohužel pro mě (pro amury spíše bohudík), se v něm nesmělo chytat. Nicméně jsem si alespoň sedl co nejblíž to šlo. A čekal a čekal a čekal… 

Když už jsem začínal mít pochybnosti, jestli se ve vodě nějaký amur vůbec vyskytuje, přijelo po břehu auto, vystoupil z něj pán a hned za sebou hlučně zabouchl dveře. V ten moment zarostlá hladina doslova explodovala! Jakoby do vody naskákalo několik metrákových chlapů! Podle způsobeného rambajzu byla na nevelké ploše stísněná snad stovka amurů. 

U nás se amur chová v teplejších rybnících. Je odolný vůči vodnímu zákalu a nenáročný na obsah kyslíku ve vodě. Proto se perfektně hodí do rybníčků, kde je voda přes léto opravdu teplá jako kafíčko. Začíná mu šmakovat, když má voda kolem 14-15 C, při teplotě 25 C už se doslova přežírá. Při této teplotě je schopen denně zkonzumovat vodní rostliny v množství odpovídající až 120% vlastní váhy! Inu není to zrovna troškař... Stravitelnost rostlinné potravy je však poměrně nízká, protože amur není schopen (stejně jako ostatní rybí druhy) strávit celulózu. 

Amur bílý pohlavně dospívá v závislosti na klimatických podmínkách a podmínkách chovu ve věku 3-11 let, v ČR (konkrétně v podmínkách jižní Moravy) v 5.-7. roce. 

 

Amur je houževnatý a bojovný soupeř.

 

Jak se na amury připravit? 

V první fázi je zapotřebí - napřed je najít! Troufám si říct, že u nás (na jižní Moravě) žijí amuři snad v každé vodě. Samozřejmě čím je její plocha nižší, tím je snazší na ně narazit. Na druhou stranu na menší vodě budou více opatrní, neboť jsou pod větším tlakem a pravděpodobně budou i více „ochytaní a probraní“. Už proto také narazit na větší jedince je zde o dost složitější. Kdežto ve velkých rybnících, přehradách či jezerech je podstatně vyšší naděje setkat se s pořádnými exempláři. Ale hledejte je na několika desítkách a stovkách hektarů… 

Pokud nemám čas na přípravu místa, volím vždy malé vody. Naopak pokud mám co do vody nasypat a připravit si místo dopředu, tak se zaměřím se na rozlehlejší revíry. Pak nezbývá než doufat, že se potkám s opravdovým velikánem, protože souboj s ním opravdu stojí za to! 

 

Na menších vodách se spíše setkáte se středněvelkými kusy.

 

Kde amury hledat? 

Prvním záchytným bodem je blízkost vodní vegetace - rákosu, orobince nebo stulíků. Pokud nic z toho v daném revíru není, hledejte vrbu a podívejte se, zda její větve visící do vody nemají oždibané listy. Pokud není k mání ani vrba, soustřeďte svou pozornost na tvrdost dna. Amur nemá rád příliš měkké a řídké dno, a tak, pokud má na výběr, bude tam, kde je podloží tvrdé. 

(Ne)skutečné „amuří hostiny“ se v létě odehrávají těsně u břehu, zvláště tam, kde z ovocných stromů do vody žbluňkají dozrávající plody. Nyní už zbývá jediné – být v pravou chvíli na správném místě! A kdy nastává ta pravá chvíle? To může být různé, pokud je na revíru klid, budou ryby v pobřežní zóně i přes bílý den. Amur nemá problém zajet do opravdu nízké vody, ale k tomuto odvážnému manévru potřebuje naprostý klid a pocit bezpečí. Na rušnějších místech nalézají tyto dvě podmínky jen brzy ráno, navečer a v noci. 

 

Všímejte si, jestli nejsou oškubané lístky na převislých větvích, jestliže ano, na vině jsou amuři.

 

Mirabelky alias špendlíky

Amur nade vše miluje přezrálé špendlíky. Živí-li se jimi v revíru už několikátou sezónu, tak se naučí na dané místo vracet pravidelně. Ale i přesto se řídí heslem: „Důvěřuj, ale prověřuj“! 

Jak montáž tedy sestrojit, aby nezazdila nástrahu? Osobně  používám co nejmenší zátěže (5-20 g), záleží však, kam potřebuji nahodit. Návazec dělám z cca 25 cm dlouhého fluorocarbonu. Přeci jen je téměř neviditelný a chytám převážně v mělké a čisté vodě poblíž břehu. Mimoto je fluorocarbon tužší, oděruvzdornější, což se při soubojích v těsné blízkosti souše může též hodit. Háček volím se širokým obloučkem a kratším ramínkem, takový dobře sedí v tuhé amuří tlamce. Ovoce jde nastražit buďto přímo na háček nebo na vlas. Osobně mám raději vlas, ovoce na něm lépe drží a neposunuje se po háčku.

Zde je několik rad, jak mirabelku nastražit. Pokud dám ovoce jak boilies, není co řešit. Jen jedna drobná připomínka - vyplatí se dodržet co nejmenší vzdálenost mezi plodem a háčkem - samozřejmě zas ne tak, aby byl háček schován hned před ním. Zvláště u menších nebo opatrných ryb, se stává, že i upřímné záběry končí zásekem do prázdna. Ryba totiž požužlá jen plod, ale háček od tlamky nenasaje. Dá se tomu zabránit tím, že budu chytat jen na menší části ovoce. Zarážka musí být na straně, kde je na plodu slupka. Takto nastražuji například kousek meruňky nebo švestky. Amuři totiž nemilují jen mirabelky, úplně stejně je přitahují meruňky, ryngle a švestky. Pro mě jsou přesto stejně top nástrahou špendlíky!

 

Amuři milují špendlíky nade vše!

 

Další vhodné ovoce

Vzpomínám si, jak jsem chytal v revíru, kde široko daleko nerostla žádná meruňka. Přesto jsem hned při prvním pokusu dostal dva hrčáky na kousky dozralých meruněk, které jsem si vzal k vodě. A to během první hodiny lovu! 

K meruňkám poradím jeden fígl. Čerstvě utržené plody jsou většinou příliš tuhé, tak zakrmujte a také chytejte na měkké a přezrálé meruňky ležící pod stromy, které jsou sladké a plné šťávy. Dají se v pohodě nabít i na háček. Ještě lepší variantou je nastražení zavařených meruněk ze sklenice - ty jsou totiž ještě měkčí a háček nemá problém z dužiny „vystřelit a trefit do černého“, tj. do rybí tlamky. „Kompoty“ se dají použít i mimo sezónní výskyt čerstvého ovoce, jen je nutné s ním dopředu vnadit, aby si na ně ryby zvykly.

I když se třešně považují především za laskominy tloušťů, tak i při jejich použití na amury můžete být příjemně překvapeni. Pokud třešničku napichuji přímo na háček, tak mi přináší výhodu, že při záběru zásek dobře sedí. Nicméně musím být opatrný při náhozu, neboť hlavně přezralé plody nedrží úplně perfektně. Proto je nastražuji tak, jako bych prošíval rohlík. Háčkem propíchnu slupku, protáhnu ho co nejdál dužinou a vyvedu ho ven, pak ho otočím o 180 stupňů a vrátím zpět do plodu. Jen dávám pozor, aby oblouček háčku nebyl schovaný za peckou.

 

I meruňky mají něco do sebe...

 

Vnadění 

Otázka bohatého vnadění je na místě, protože amur toho dokáže spořádat opravdu hodně. Jen pro pořádek uvedu, že např. deset kilo ovoce není pro jednodenní lov nijak extra velká porce. Zaleží samozřejmě na konkrétním revíru, resp. na početnosti jeho obsádky. Rybář si nejlépe udělá představu, když druhý den po zakrmení zkontroluje, kolik plodů ještě zůstalo na dně. Amur je opravdu neskutečný žrout! Krmný koeficient se u něj pohybuje v rozmezí 20–40, což znamená, že ryba na přírůstek 1 kg hmotnosti musí pozřít 20–40 kg potravy. Tento koeficient roste, přijímá-li amur převážně vodní rostlin a zvyšuje se ještě víc, když jsou rostliny tvrdší. Jen pro zajímavost - krmný koeficient u sumce nebo štiky je 3 – 5. Tím je logicky odvozeno, kolik potřebuje daný druh bílkovin ve své přirozené potravě. U amura se nedoporučuje příliš krmit doširoka, ale spíš pěkně na „jednu hromadu“. Stačí navnadit den dopředu, a pokud jsou ryby při chuti, tak druhý den máte velkou šanci na skórování. Kupodivu to platí i mimo pravou „ovocnou“ sezónu, stačí jen vytáhnout mirabelky z mrazáku nebo meruňkový kompot ze spíže.  

 

Portrét býložravého neotesánka.

 

Amur a feeder 

Lov amurů na feeder s nastraženým ovocem beru jako účinnou disciplínu na efektivní krátké vycházky. S feederem chytám proto, že si potřebuji slušně zachytat za 3-4 hodiny. Proto předčasné zakrmování vynechávám a chytám tam, kde za mě nakrmila příroda. Předem si vyhlédnu několik míst, kam samovolně padá ze stromů do vody přezrálé ovoce a nahazuji právě tam. Praktikuji i „šoulačku“, kdy v průběhu lovu několikrát změní loviště. Pokud někde amury najdu, jejich záběry na sebe nenechají dlouho čekat. 

A proč chytám s feedery? Skoro každý rybář má tuto techniku spojenou s ultra lehkým chytáním, ale když se vybavení patřičně naddimenzuje, tak je to ve skutečnosti lov na těžko. Snad jen s tím rozdílem, že při federování je mnohem snazší přečíst záběry. Po létech praxe jsem zvyklý z každého pohybu špičky poznat, co se děje pod vodou. 

Souboj s amurem si na přijatelně jemném náčiní vždy parádně užívám. Měkká špice pomáhá dobře tlumit výpady. Asi většina rybářů ví, že hned po záseku jde amur ke břehu docela snadno. Jakmile ale vycítí blízkost břehu, tak se splaší a v gejzíru vody rychle prchá na hloubku. Teprve potom začne ten pověstný nekonečný souboj. Amur vytrvale jezdí ze strany na stranu, hlavou se tlačí do dna a ani za nic se nechce nechat zdvihnout k hladině. Z ničeho nic provádí prudké otočky a dlouhé výpady - to jsou ty okamžiky, kdy měkčí feederová špice dává vteřinku času navíc, abych stihl zareagovat a víc povolil brzdu. Zdolávání amura je vždy zkouškou rybářovy trpělivosti. Nic se nesmí uspěchat! Ke konečnému vítězství mohou přispět i další faktory - třeba množství překážek ve vodě. Amur totiž rád vymetá ty nezaneřáděnější kouty revíru – ponořené stromy, pařezy a zatopené keře či pole rostlin. Čím méně je pod hladinou vázek, tím lépe pro rybáře. Zaseklý háček se z tuhých a masitých pysků amura vyřízne jen vzácně.  

Na závěr bych chtěl apelovat na rybáře, aby k lovu na ovoce používali výhradně jednoháčků! Někteří „lovci“ mají tendenci nastražovat ovoce na trojháčky. Údajně je to kvůli lepšímu držení nástrahy a snad i pro „vyšší šanci“ jistějšího záseku. Jistější zásek to možná přinese, jenže ryba s typicky oblým tvarem tlamy má nejvyšší předpoklady, aby jí trojháček sešil pysky k sobě. Což v případě bojovného amura, u nějž je riziko utrhnutí opravdu velké, může mít fatální následky!

 

Oblý jednoháček s kratším ramínkem drží velmi pevně, trojháčky není nutné používat.

 

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)