Jak z velké ryby vyrobit velkou mrtvolu!?

Kdysi před léty jsem spolu s kamarádem surfoval po rybářských internetových stránkách, a narazili jsme na opravdu výjimečný úlovek českého rybáře ze španělské přehrady Riba-Roja. Když jsme si prohlíželi snímky impozantního sumára okolo sta kilo hmotnosti, kamarád, který mi nahlížel přes rameno vydechl: „Podívej! To muselo být úplný hovado!“ Zahleděl jsem se na monitor a vzápětí jsem zjistil, že vůbec nemluví o rybě...

Na inkriminované fotce bylo totiž zřetelně vidět, že obrovský sumec byl uvázán na silném lanu, které ovšem přemožitel protáhl mezi žaberními oblouky! 

 

To je zmiňované foto - lano žaberní oblouk doslova láme!

 

O co jde?, možná si říkáte. O život!, odpovídám. Jak je totiž všeobecně známo, rybí žábry jsou dýchacím organem (stejně jako u savců plíce), a to orgánem velmi citlivým, neboť právě zde dochází k okysličení krve. Při výraznějším poškození nebo dokonce přetržení žaberního oblouku dochází v důsledku silného krvácení k rychlému vysílením ryby a následně i k její smrti. Zkrátka, mám vážné pochybnosti zda tento „vousatý král Ebra“ ještě brázdí rodné vody – i přesto, že byl určitě po vyfotografování „nadmíru opatrně“ puštěn zpět.

 

Kdoví, zda takto nakonec neskončil...

 

Navlékátko - ANO!

Co je to navlékátko a jaké jsou jeho přednosti? Navlékátkem se rozumí pevná šňůra, provaz či lano ukončené smyčkou, které se rybě provleče tlamou a pod skřelovou kostí se vyvede ven. Samozřejmě nesmí být provlečeno mezi žaberními oblouky, jako tomu bylo ve výše uvedeném a odstrašujícím případu. Po provlečení se konec šňůry provleče smyčkou a vzniklé oko se dotáhne. Ryba je tak bezpečně fixována za čelist. Konec lana se přiváže ke stromu, balvanu, plotu, ukotvené lodi, atd. a živý úlovek se pak opatrně položí do vody. Vše se zdá být o.k.! 

V západní Evropě či v zámoří se s uchycením živých ryb za čelist či skřele (navlékátka, karabinové spony, fixovací klipsy) můžete setkat mnohem častěji než například s jejich uchováváním ve vezírcích a látkových pytlích. Samozřejmě se přednostně navlékají „velkohubé“ druhy ryb - tedy hlavně dravci. 

 

Pokud vede navlékátko mimo žaberní oblouk, riziko poškození ryby téměř neexistuje.

 

Výhody navlékátka? Uvázaná ryba je pěkně volná po celé délce. Nelepí se jí na kůži žádná síť vezírku, ani látka saku a tudíž nehrozí žádné poškození ochranné vrstvy slizu na jejím povrchu. Při použití delšího provazu má možnost odplavat dál od břehu a sama si může vyhledat klidnější zónu k odpočinku. Dost bylo chvály!

 

p3.jpg

Obdoba navlékátka - vylovovací kleště.

 

Navlékátko -  NE!

Na tomto místě považuji za nutné čtenáře upozornit, že v tuzemsku se používání navlékátka PŘÍSNĚ ZAKAZUJE! Doslova je v zákonu o rybářství uvedeno: je zakázáno ryby upoutávat provlékáním provázku pod skřelemi, navlékat je zaživa na proutky, apod. Co je na navlékátku tak špatného, že je u nás nelze používat? A proč by to nešlo alespoň v případě sumců? Z mého pohledu vůči použití navlékátka (byť jen na sumce) existuje několik výhrad, které se ovšem dají, když ne úplně odstranit, tak alespoň výrazně omezit:

 

1) Šoky z tvrdých nárazů při pokusu o únik 

Tato výhrada by stála v anketě o navlékátku pravděpodobně na prvním místě. Představte si situaci, že se uvázaný sumec lekne, vyrazí prudce od břehu, ale v plné rychlosti ho na místě „stopne“ napnutá šňůra. Je jasné, že se fousáč po několika podobných pokusech propracuje k totálnímu vysílení, nebo alespoň k trvalému poškození čelisti. Výjimečně se též může utrhnout. Veškeré rybí utrpení má na svědomí pevná a neprůtažná šňůra, na které sumec visí! V zámoří používají k uvazování ryb (především bassů) pružná lana různých průměrů a pevností. Pro představu: jsou z hodně podobného materiálu z jakého se vyrábějí tzv.„natahovací pavouci“ k upevňování zavazadel na zahrádky osobních vozů. Můj kamarád si právě z takového „gumového autolana“ vyrobil dlouhé navlékátko, které si nemůže při zahraničních výpravách vynachválit (a sumci určitě také). Uvázaní fousáči na gumě mohou klidně vyrazit jako Formule 1 a stejně si neublíží - guma je zbrzdí a pak odpéruje jako při bungee-jumpingu.

 

p6.jpg

Důsledkem dlouhodobého použití navlékátka může být odření kůže. Gumové lano ale tvrdé rázy zcela pohltí.

 

2) Poškození rybí tlamy v místě uvázání 

Sumčí čelist je hodně houževnatým „materiálem“, a proto ji nijak zvlášť neporaní ani několikahodinová fixace. Případné povrchové odření okolí tlamy se hojí, oproti jiným částem těla, o hodně rychleji (dle mého názoru používání vezírku sebou nese podstatně vyšší riziko poškození kůže a doprovodného zaplísnění). Jakémukoliv zranění v místě úvazu lze předejít použitím široké kovové karabiny, která bude pevně svírat čelist a minimálně se bude viklat do stran. 

 

Důsledek neznalosti anatomie...

 

... skončil proříznutím tlamy a protažením slabého provázku. Tak tedy opravdu NE!

 

3) Stresy z omezení pohybu, ruchu, mělké vody a světla

Aby se uvázaný sumec cítil „jako ryba ve vodě“ a ne jako voříšek u boudy, je nutné použít dostatečně dlouhé navlékátko. Jen tak si dravec může sám vyhledat nějaké místo k odpočinku. Při rozhodování, kam u břehu rybu uvážete, mějte na paměti, aby vybrané místo bylo tzv. „za větrem“. Čili co nejdál od otravných koupáčů nebo rušného kotviště lodí. Rozhodně nevhodné jsou též prosluněné písečné pláže, kde dravce bude stresovat přemíra světla, mělká voda a nedostatek úkrytů. Aby byl „rybí zajatec“ v pohodě, musí mít naopak hloubku nebo alespoň stín, nikdo a nic jej nesmí rušit. Sumec si pak pokojně zalehne na dno a ani nemá snahu utíkat.

 

4) Vlečení za lodí

Za absolutní zhovadilost považuji tažení sumce za plovoucí lodí. Takový případ jsem jednou viděl na vlastní oči a bohužel nikoli v cizině, nýbrž na našem svazovém revíru! Navíc se nejednalo o žádné krátkodobé uvázání sloužící k dosažení nejbližší pevniny. Naopak, sumec byl násilím vlečen několik hodin a kilometrů za současného bubnování vábničkou nad hlavou. Tehdy jsem si pomyslel, že by lovci neškodilo přivázání na hlaveň tanku při ostrých střelbách při manévrech. Alespoň by si částečně zakusil pocity, jaké zažíval nebohý dravec...  

 

Znovu upozorňuji: V ČR je používání navlékátka zákonem zakázáno, takže výše uvedené rady můžete využít pouze v zahraničí, ale také ne ve všech zemích (důkladně se napřed seznamte s místními pravidly pro provozování sportovního rybolovu)!

    

Jak sumci nedopřát (pomalou) smrt

Osobně si ale myslím, že větší nebezpečí než navlékátko, představuje pro fousáče neodborná manipulace. Příroda sice sumcům nadělila do vínku: hroší kůži, sloní sílu a medvědí odolnost, ale to vše je dimenzováno pro vodní prostředí. Na souši je sumec bezbranný a zranitelný jako batole. Jeho hmotnost spolu s holým povrchem těla a měkkým břichem jej vystavuje několikanásobně vyššímu riziku poškození, než jaké hrozí jiným rybím druhům. 

Hodně sumcařů dnes používá velké podušky, aby dravce izolovali od tvrdé země. Je to jistě chvályhodné, ale zdaleka to není všechno. Během pozdějšího fotografování či filmování úlovku se rybáři dopouští tolika kiksů, že „měkké poleženíčko“ je rybou rázem zapomenuto.

Co vše sumci může ublížit? Proti povrchovým zraněním je sumec celkem odolný, ale o to víc je háklivý na vnitřní zranění. Toto si neuvědomují mnozí rybáři a s úlovky se zacházejí jako s neživými hračkami. Například nešetrné „masírování“ břicha může způsobit natržení měkkých vnitřností (jater, sleziny, ledviny) a tím i krvácení do dutiny břišní. Takto „pomačkaného“ fousáče nečeká ve vodě nic jiného než pomalá smrt… a jeho přemožitel se zatím na břehu bije v prsa a chvástá se, jaký je „pouštěč a rybomil“. Bohužel návody k takovému zacházení s úlovkem dávají známé sumcařské osobnosti, které v časopisech, videokazetách a DVD se sumci doslova tančí „rock‘n‘roll“ - přehazují si ryby přes rameno, obtáčejí si je kolem těla, vzpírají je za prsní ploutve vysoko nad hlavu, apod.! Jak falešně pak zní jejich vyznání, při kterém rybáře žádají o šetrné zacházení s jejich „vousatými miláčky“. Přitom už nikdo nespočítá mrtvoly, co po nich zůstaly a zamořily vodu…

 

Jak zacházet s uloveným sumcem?

Pokud je sumec určený k puštění, tak se k němu chovejte maximálně šetrně! Zbytečně jej nezvedejte a nepřenášejte na břeh - vyprostit a přesně změřit se dá i na mělčině. Jestliže budete úlovek na břehu vážit, musí celá akce proběhnout maximálně rychle a patřičně „bezbolestně“. Rybu pokládejte výlučně na měkký podklad. Při vysoké vzdušné teplotě ji často polévejte. Foťte a filmujte dravce jen ve vodě! Je-li sumec nadlehčován vodou, dá se ním celkem pohodově manipulovat. Pak se s ním můžete třeba i „pomazlit“ – opřít si jeho hlavu o rameno, nebo jej podržet v náručí a pozvednout na hladinu (jen se za všech okolností vyhýbejte střetu s choulostivým břichem). 

Správný úchyt při vodorovném držení je následující: jednou rukou sumce uchopte za čelist a druhou ruku podsuňte pod kořenem ocasu za řitním otvorem. Nikdy nestrkejte prsty do řitního otvoru! Ne to není žádný nechutný vtip – někteří „sumcaři“ (ale i kapraři) to dělají z důvodu pevnějšího úchopu a hlavně proto, aby jim na snímku nebyly vidět ruce. Rovněž si nehrajte na kulturistu a nezdvihejte rybu do výšky jen za prsní ploutve nebo za skřelové kosti (styl „uchopení rohů či řidítek“)! Při držení v náručí a nebo při svislém zdvihu přiložte dlaně z obou stran na sumčí tělo těsně pod prsní ploutve, a pak bez zbytečného tlaku můžete rybu pozvednout. „Vidlička“ tvořená palcem a ukazováčkem se zapře o kořen prsní ploutve – takové držení je bezpečné, dostatečně spolehlivé a nijak neublíží.

Sumec není zločinec, a tak jeho „věznění“ nijak zbytečně neprodlužujte. V rámci euforie z úlovku se tak bohužel často děje. Než se sumec důkladně změří, zváží a než se k vlastní spokojenosti „vyblejskne a natočí“ šťastný lovec (po něm jednotlivě i společně všichni pomocníci a kolemstojící čumilové) uběhne půlhodina až hodina, při níž je ryba víc nad hladinou jak pod ní. Pokud vidíte, že se zdokumentování úlovku může protáhnout, udělejte raději delší pauzu a nechejte sumce odpočinout. Když totiž vypustíte úplně vysílenou rybu, je jasné, že daleko neodplave. Po několika desítkách metrů klesne ke dnu a zapíchne se do něj jako torpédovaná ponorka. Bahnitý nános zalepí žábry a nedostatek životodárného kyslíku dokoná dílo zkázy – další trofejní sumec nerozdýchal „zájem veřejnosti“...  

Pokud všechna výše zmiňovaná negativa eliminujete, pak vám kromě krásných vzpomínek a památečních fotografií (filmových záběrů) zůstane i dobrý pocit, že dravec střet s vámi přežil bez úhony. Věřte, že čisté svědomí je nad tlusté album snímků a polici plnou videokazet s trofejními úlovky...

 

p8.jpg

Zdaleka nejlepší je rybu ulovit a ihned po případném focení zase pustit...

 

Španělské sadomaso!

Přehrada Mequinenza – duben 2001: Byla to má premiérová výprava za rybami na Ebro! Na těch deset dní rybolovu v jedné z nejznámějších sumčích lokalit jsem se těšil jako kojenec na matčino ňadro. Přestože mé sny a představy nakonec nebyly úplně realizovány, tento výlet mi navždy pevně uvízl v hlavě. Je zvláštní, že si dodnes detailně vybavuji většinu zážitků z pobytu, kdežto z následujících (a často mnohem úspěšnějších) výprav bych z mozaiky paměti vydoloval jen pár střípků. Možná je to tím, že vše co se v lidském životě stane poprvé má v sobě „punc originality“, který brání vzpomínkám rychle se vypařit...

Určitě zklamu čtenáře, kteří v mém následujícím vyprávění budou očekávat kvanta ulovených velkých sumců. Pravda, pár kousků do metru a půl jsme za pomoci vábničky ulovili, ale celkově byly úlovky na míle vzdáleny „velikostním i skupinovým orgiím“, o jakých se člověk dozvídá z rybářských médií. Nám to tehdy příliš  nevadilo. Při mizerném braní sumců jsme se o to víc věnovali přívlači candátů a bassů. Pamatuji se na neuvěřitelné množství záběrů a vítězných soubojů s ježatými dravci. Ó, jak jsem tehdy místním záviděl jejich revír. Radost z nespoutané rybařiny mi však brzy sebralo několik otřesných zážitků. Každý z nich byl doslova fackou rybářské etice... 

 

Facka I: 

Spolu s bratrem vyhlížím vhodnou zátoku, která nás ukryje před zesilujícími větrnými poryvy. Konečně ji nacházíme. Loď ostře zatočím za skalnatý převis. Hle, nejsme tu sami.U kamenné římsy se pohupuje zakotvený člun, jeho posádka ale není nikde na dohled. Kopírujeme břeh a plujeme dál do nitra zátoky. 

„Dívej, támhle!“ upozorňuje mě brácha. Za křovím na břehu je vidět jakýsi pohyb. Přeřadím na nižší rychlost a pomalu se suneme vpřed. Křoví náhle prořídne a před námi se rozestře pozvolná pláž. Na ní spatříme u kmene stromu tři klečící chlapy. Co dělají? Projíždíme ve vzdálenosti asi 15 metrů. Chlapi se po nás otočí. Něco si německy šeptají. Náhle domnělá „kláda“ mezi nimi ožije a překulí se ze stráně. Naskytne se nám hrůzostrašný pohled. Po písku až k vodě sjede dobře padesátikilový sumec. Hlavu má celou zakrvácenou a ze zátylku mu trčí ruční pilka. Chlapi po něm skočí, uchopí ho a vlečou zpět. Nás si už nevšímají a věnují mordování ryby. Aby nepoškodili sumčí hlavu určenou k preparaci, tak ji odřezávají zaživa. Je to hnus! Když se za hodinu vracíme zpět, už po řeznících není ani vidu, ani slechu. Bezhlavý trup sumce leží v mělčině a vysoko nad ním krouží černí ptáci... 

 

Facka II:

Připlouváme do kotviště. Loď uvazujeme a vyndáváme z ní náčiní. Po břehu se k nám připotácí podnapilý chlapík, chvíli očumuje a pak česky spustí: „Hele, neviděli ste ve vodě nějaký sumce?“ 

„Ne, my chodíme na candáty.“ odpovídám úsečně. 

Ochmelka upřesňuje: „Tak sem to nemyslel. Sumci byli uvázaný na dlouhým špagátu, ale blbě sem to přivázal ke stromu a teď sou v prd… !“

Vzápětí dodává na svou omluvu: „Měl jsem trochu vypito!“ 

Zvažuji, zda opilce nemám poslat pořádným výkopem za uniklými sumci. Má jediné štěstí, že jsem ověšený bágly a v rukou nesu pruty a echolot. Se zaťatými zuby míříme do kempu a za zády ještě slyšíme mumlání: „Ňáký sumce si určitě chytnu, ale tý šňůry je fakt škoda…“ 

 

Facka III:

Na jezeře duje vichr a kvůli vlnobití se nedá vyplout. Náhradním revírem nám dnes bude přítok do přehrady, který je víc v závětří. Pojedeme zavláčet pod velký splav. Na místě nás překvapí nebývalá koncentrace rybářů. Vítr k řece zavál snad všechny domorodce z okolí a také cizince z kempů. V němém úžasu hledíme na ten Babylon. Ozývá se pokřikování a nadávky v různých světových jazycích, není nouze o násilné vytlačování z míst či úmyslné přehazování. Nestačíme se divit, co se tu děje. Připadá nám, že před námi probíhají mezinárodní závody v masařině. Zatím jednoznačně vedou Francouzi, kteří mají nejlepší místo přímo u přepadu. Na rybky lapají candáta za candátem a občas se jim povede i menší sumec. Všechny ryby bez rozdílu druhu a velikosti vrství do poblíž zaparkovaného přívěsu. Jak se později dozvídáme, ze zabitých dravců vyřežou jen hřbetní filety, které se dobře dají zpeněžit v hotelech, penzionech či restauracích a zbytek ryby (asi 75%) zahodí. Konkurují jim ale „těžaři“ z Německa a Holandska. V pomyslném souboji se dobře drží i místní borci, kteří sice nechytají tak často (nemají na to potřebné vybavení), ale přesto je patrné, že mají domácí revír dostatečně „osahaný“. Chycené ryby však přímo nezabíjejí - navlékají je na drát z plotu jako korálky a spíše jen symbolicky je namočí do mělčiny. Suchý vzduch a horké slunce se už o úlovky postará… 

Nemáme chuť zde rybařit. Půlhodinka pozorování nám stačila ke konstatování, že se mezi rybáři všech zemí Evropy najdou „pěkní dobytkové“. Nezbývá, než si toužebně přát, aby se v budoucnu výskyt takových jedinců (alespoň u nás) snižoval. 

 

Chovejme se u vody tak, aby jsme si byli pokud možno jisti, že se s tímhle pohledem na námi ulovenou rybu nesetkáme.

 

Text: ToRo

Fota: autor a redakce Chytej.cz