To už nebylo o tom, že se ráno Háček se Splávkem sejdou, a v poledne upeče chycenou rybu žena nebo dcera, a je hotovo. Tady už šlo o pověst a také trochu o peníze. Řeči o tom slyšel hostinský od Štiky a okouna. Proto se do organizování Memoriálu vložil právě on - hostinský Koleška od Štiky a okouna, který rovněž vymyslel nový název pro rybářské závody. Určitě příhodněji. Protože jsou to závody (zábava) především pro seniory, závod pojmenoval "Seniorský rybářský mariáš". Chlapi sedí u Postřižínského piva u něj v hospodě a mastěj karty, vlastně mariáš. O rybách jen blouzní u stolu. Jsou víc v hospodě než na rybách. Aby je alespoň na chvilku vyhnal ven na vzduch, využil myšlenky Splávka a Háčka a uspořádal pro dědečky Seniorský rybářský a mariášový turnaj v hospodě U štiky a okouna. To aby toho vzduchu nebylo na ně najednou příliš. 

Cenou za vítězství v Senioráku bude kompletní oběd, pět piv a sada čeburašek pro lov okounů, štik a dravců vůbec...

 

Část interiéru hospody U štiky a okouna

 

Hostinský Koleška znal slušného a ochotného lokálkáře z Polabských šlehů, místních tištěných novin, který bezúplatně otiskl noticku o chystaném Senioráku v rubrice „Z domova“. A také na webových stránkách hospody U štiky a okouna to Koleška vyvěsil. Motto bylo: "Jakýkoliv rybář může kdykoli a kdekoli udělat jakoukoli chybu, proto se může i přihlásit!" A v podmínkách uvedl, že se dne toho a toho koná na Kozelské tůni "Seniorský rybářský mariáš". Podmínkou přijetí je vybavení vercajkem minimálně 50 let starým. Chytá se jen na jeden prut. Soutěž má dvě fáze. Jednu u vody a druhou v hospodě u mariáše. Obě soutěže se vyhodnotí a sečtou a bude určen vítěz. Nezbytnou podmínkou umístění ve výsledkové listině je zabodování v obou soutěžích. Koleškovými organizačními spolupracovníky budou dědové Splávek a Háček, kteří dohlédnou na opravdové stáří vercajku a připustí vlastníka do soutěže. Silony mohou být nové. Pruty mají být nejlépe štípané nebo bambusové, podběráky s pevnou rukojetí a pevným kruhem. Vidličky původu „domo robo“. O správnosti určení výherců hry v mariáši bude rozhodovat sám hostinský Koleška. Každý dostane bývalých federálních pět korun v drobných, a kdo zůstane v poslední čtveřici, je ve finále. A kdo po půl hodině hry ve finále bude mít nejvíc peněz je vítěz. Kdo první bude bez peněz, vypadává a je poslední, kdo druhý, je předposlední. Hrací peníze se bezpodmínečně vrací ihned po hře hostinskému.

Vstupní poplatek na Seniorák je symbolických 100 Kč.

Ohlas mezi rybáři nebyl ohromný, ale přece jen se přihlásilo dvacet rybářů. Vesměs domorodců, kteří to ke Kozelské tůni nemají daleko. Přespolní Mihule chyběla, musela hlídat nemocná vnoučata. Nejstarším účastníkem byl Konětopský Dospiva, kterému táhlo na pětaosmdesát. Kdyby do jména přidal písmeno „t“, tak by se jmenoval Dostpiva. Ale na rybách byl často a byl jako vydra. Historický vercajk měl svůj vlastní. Cajk to byl úžasný! Štípané pruty z tonkinu, mosazné spojky jako blesk a navijáky Stabily III.

Tři dny po svatém Petru se při nástupu k vodě objevovaly skutečné skvosty rybářského vybavení. První nahození a lov je zahájen. První rybu chytil Cicvárek. Byl nesmírně pyšný a doma s ním nebude k vydržení. I když to byla jen čudla, jeho panímáma to bude slyšet denně. Buchvaldek ho zvěčnil i s rybou. Druhou rybu chytil Koleška - také malého kapříka. Koleška měl žížaly ukryté v zaoblené krabičce z pozinkovaného plechu s dírčičkami na vzduch. Prostě paráda. Musel to kdysi udělat nějaký moc šikovný klempíř. 

U vody je krásně, neotravuje manželka či manžel, dle příslušnosti k pohlaví partnera, nebo jenom i bytná, vrátný nebo všudypřítomný internet. Rybáři si proto krátí dlouhou chvíli různými kratochvílemi, když už vyzkoušeli všechny možné a nemožné presentace nástrah. Jednou z nejčastějších zábav při mizerném braní ryb je usnutí rybáře. Většinou je sladké spaní přerváno záběrem, který přerve nejen spánek, ale i silon. Rybář má potom přervané spaní a jsouc rozrušen, těžko znovu usíná. Anebo prostě čučí do prázdna a je mu líto promarněného záběru.

Další kratochvílí je protahování se zády k prutům a krátké procházky od prutu na prokrvení dolních končetin. Obojí většinou končí rázným záběrem a nulovým úlovkem. Výjimečně ztrátou prutu, který odtáhne ryba nenávratně do hluboké vody. Rybář se v době klidu věnuje i duševní činnosti, cvičí mozek, veršuje. Tvoří epigramy, posílá kamarádům telegramy neboli SMS. Čte noviny, luští křížovky či sudoku, nebo fotí. V poslední době i surfuje na mobilu na internetu nebo na něm hraje hry.

Hladový rybář je, dle dědy Splávka, špatný rybář! Ryby vycítí jeho duševní rozpoložení, a proto mu neberou. Čím je člověk starší, tím víc se musí udržovat v kondici, tudíž neustále běhá po břehu, něco prohlíží, někam nakukuje, něco vymýšlí a o něčem spekuluje.

Děda Žbánek chytal na brčko, protože už jinou montáž nedovedl pořádně navázat, jelikož už špatně vidí. Užmoulal kuličku z anýzového krupičného těsta, napíchnul na háček a šup s tím do vody. Ale to, že brčko zajelo po chvilce pod vodu tak lehce, jak jehla injekce do hýždě, viděl dobře. Zkušeně zasekl a zkušeně také zdolal kapra. Starý čtyřmetrový bambusák vrzal v mosazných spojkách, ale protože byly vyleštěné dozlatova, vydržel. Achatinová očka ve slunci rubínově červenala, stejně jako se červenal děda v obličeji radostí i námahou. Stabil IV si během zdolávání kapra spokojeně hrkal. Kapra podebral podběrákem s bambusovou násadou. Už mu kapra děda Splávek přeměřil a pustil. 

 

Muzeální vercajk dědy Žbánka

 

Nejmodernější Žbánkův naviják.

 

Splávek i Háček měli plné ruce práce s měřením a zapisováním, že se už těšili do hospody na jedno točené. To již ale halekal Dospiva, aby šli kvapem přeměřit jeho úlovek, chytil na forpas dva karásky najednou. Měl velkou radost, že mu tak naskakují body. Děda chytal střídavě i na druhý štípaný prut s navijákem Roen. To aby neztrácel čas s napichováním nástrahy. Karáskové nekladli velký odpor a retro vercajk si zachytal.

 

Roen - kdopak by ho neznal!

 

Celkovým vítězem rybářské části se stal hostinský Koleška se svým fešáckým navijákem Noris Shakespeare 2200 II a laminátovým prutem značky ABU. Háček se Splávkem mu dohromady naměřili poctivých 117 cm ryb. Druhý byl Dospiva a třetí Žbánek. Nejhůře dopadli Háček se Splávkem, protože neustále odbíhali od svých prutů, aby změřili úlovky ostatním. Měli tak spoustu promarněných záběrů a spravedlivě se proto čílili. Stále opakovali, že jestliže se závod bude v budoucnu opakovat, musí být najmutá speciální síla – MÍRA. 

Cicvárek byl rád, že nebyl poslední, ale jen třetí od konce, to pro něj byl úspěch. Buchvaldek fotil, aby byla památka. Všechny chycené ryby šly pochopitelně zpátky do vody.

Poté se rybáři přestěhovali do hospody. Unaveni dvouhodinovým chytáním lačně svlažovali vyschlá hrdla Postřižínským pivem a šikovali se ve čtveřicích ke karetním hracím stolům. S mariášem to bylo rychlé, za chviličku už seděla poslední čtyřka Háček, Splávek, Žbánek a pochopitelně Koleška. Buchvaldek s Dospivem kibicovali Žbánkovi, ale ten je hnal. A celkově vyhrál druhou fázi turnaje Koleška červenou stovkou se sedmou a zelená to strčila. Žbánek byl na prášky, měl v ruce loženého durcha. 

Protože Koleška byl znalý věci a měl pro dědky pochopení, oběd měl přichystaný pro všechny. Naservíroval chlupaté knedlíky se zelím a pečeným libovým bůčkem. Kapry by nikdo nebyl v tomto stavu schopen obírat a účastníci závodů by se mohli dostat do péče rychlé záchranné nebo, v horším případě, se také udusit. Nachystané menu jedli v klidu, pili a dobře se bavili. Koleška ví, že se nedá obecenstvo v hospodě jenom dojit, ale že se musí i krmit. A protože první cenou byl oběd, tak ten vlastně ušetřil, protože vyhrál on sám.

Děda Splávek už měl větší špičku a stále dokola vypravoval historku, kterou mu zase prý vypravoval jeho děda. Ten na vojně sloužil u mariny v Itálii za první Velké války. Historka se odehrála kdysi dávno. "To ještě u ostrova Sardinie žily v moři sardinky. Sardinci loví sardinky a Sardinky dávají sardinky do krabiček. Sardinci loví na ostrově Sardinie sardinky, ale nedávají si je do krabiček jako sardinky, ale do postele. Plodí s nimi sardinčata, která se někdy stávají sirotky. Sirotci na Sardinii se sytí syrovou sýrovou syrovátkou nebo sardinkami." Děda Háček toho měl také dost a ten zase dokola opakoval, že amur bílý žije v řece Amuru. A amura že pozve na ruma. Prostě cambajs. 

Cicvárek zase volal manželce a chlubil se jí, jaký je pašák a že přijde o chvilku později domů. Trošku se totiž ženy bál.

Hostinský Koleška si zaslouží pokračování úspěšné akce, přece jen byla tržba, chlapi si platili pivo a panáčky. Chlapi na oplátku měli pro co žít a na co se těšit. A rádi budou chodit do hospody U štiky a okouna, protože oprašovat vzpomínky je to nejkrásnější hned za čerstvými zážitky. Každá dobrá myšlenka musí být vyfutrovaná ekonomickou podstatou. A vo tom to je! Cicvárek a Žbánek se už nedočkavě předběžně přihlásili na příští Seniorák. Každý účastník navíc dostal od Kolešky na památku čeburašku. A Buchvaldkovy fotky ze závodů visí v hospodě na čestném místě hned u pípy...

 

Zkuste si lov na starý vercajk také Vy! Určitě ve své rybářské skříni nějaký objevíte. 

 

Text a fota: Jiří Ondráček