V dřívějších dobách bylo možná víc ryb a rozhodně méně rybářů. Tím chci naznačit, že na ryby nebyl vyvíjen takový tlak - lidově řečeno nebyly tak „vycepované“. 

Každý rok se na trhu objeví spousta novinek z oblasti krmení a nástrah. Při tak početné rybářské základně, která u nás vládne, se ryby zkrátka učí daleko rychleji a rybáři tím pádem musí jít chtě nechtě s dobou. Kdo chvíli stál – stojí opodál! 

Co tedy fungovalo v minulosti? A co funguje dnes? Začnu napřed s „modernou“…

 

Jakýkoli typ nástrahy by měl přinést kýžený výsledek!

 

Nástrahy současnosti

V našich končinách je bezesporu nejpopulárnější rybou – kapr. To nikoho určitě nepřekvapí. Tato ryba je poměrně snadno ulovitelná, a to i pro zatím nezkušeného začátečníka. Prvním krokem úspěchu je kapry nalákat k háčku. Já k tomu nejraději používám pelety. Této návnadě věřím téměř stoprocentně! Otázkou zůstává: jaké pelety použít?

V obchodech je jich na výběr víc než dostatečné množství. Neznalý člověk ani pořádně neví, jaký je mezi nimi rozdíl, a proto se při výběru vesměs řídí reklamou či recenzemi z internetu a časopisů, popřípadě nakupuje (podobně jako většina žen) jen podle nápaditosti obalu. Pojďme tedy společně proniknout do tajů pelet...

 

Výběr pelet na trhu je bohatý. Málokdo se v něm ale vyzná.

 

Pelety

Asi nejpoužívanějšími druhy na trhu jsou tzv. „pstružáky a halibutky“. Ze západu se náš sortiment rozšířil i o marine halibut, expander pelety a o pelety, které nemají žádný speciální název, takže jim pracovně říkejme „hrubé“.

 

„Pstružáci“ – aneb pstruhové pelety

Klasické pstruhové pelety mají hned několik výhod. Zaprvé jsou cenově dostupné, zadruhé: jsou lepivé, takže se v krmítku udrží i v proudu. Dokonce nespadnou ani z klasických krmítek při běžném lovu na těžko. Pro zajímavost uvádím, že v Anglii existují revíry, kde je jejich používání přísně zakázano. Není to tím, že by rybám nechutnaly, ale proto, že jejich nutriční složení je upraveno přímo na míru pstruhům. Souvisí to tedy s tím, že kapr má trávicí ústrojí bez žaludku a pstruh se žaludkem. Pstruhové peletky obsahují vysoký obsah olejů, který je pro kapry a jeho „družinu rybničnou“ dost těžce stravitelný. „Pstružáci“ obsahují cca 40% proteinu a 20% olejů, popř. tuků. U velmi kvalitních granulí může být tento podíl ještě vyšší. Navíc čím je průměr „válečků“ menší, tím jsou peletky „narušenější“ – u nich se může množství proteinů vyšplhat nad 50% a obsah olejů se točí kolem 20-25%!

 

Tmavé pstruhové pelety kaprům také chtnají, jenže jsou pro ně hůře stravitelné.

 

Halibutky

Halibut pelety! Kdo by je neznal? Patří v současnosti takřka k legendárním nástrahám. Jsou asi prvními z celé škály moderních nástrah, se kterými se v nové éře začínalo. 

Halibutky obsahují 45-55% proteinu a 15-25% olejů. Často se do nich přidává lososový olej kvůli zvýšení „mastnosti“. V čem tkví jejich výjimečnost? V množství složek, které v jiných peletách nenajdete. Kromě klasické rybí moučky je to např. moučka z mořských korýšů. Tímto bych rád vyvrátil fámu, že halibut pelety vyrobí přímo z halibutů. To je velký omyl! Tyto pelety naopak slouží jen k jejich výkrmu. Marine halibut, je tedy s troškou nadsázky jen „farmářská verze“ určená pro chov mořských ryb. 

Naopak halibut peleta je už vyvinutá přímo pro kapry. Tyto pelety jsou vyrobeny z kvalitnějších surovin, obsahují více stravitelné bílkoviny a různé posilovače chutí. Některé druhy v sobě mají dokonce látky na podporu imunity.

 

Mé oblíbené halibutky.

 

Hrubé pelety

Do skupiny hrubých pelet se řadí valná většina „válečků“, které nás lákají k nákupu v obchodech. Jsou různě barevné a mají i větší rozměry. Hlavním poznávacím znamením je to, že jejich povrch je už na první pohled drsný, vroubkovaný - takový neuhlazený. Mně osobně se tyto pelety zdají být lehčími. Jejich výhoda tkví v tom, že pro rybniční ryby jsou mnohem zdravější a stravitelnější, neboť obsahují asi 30% proteinu a podíl olejů je pod 10%. Zkrátka nejsou tak mastné. 

Do této skupiny lze zařadit např. Booster pelety, které jsou výborně savé - už proto se hodí k ochucování různými dipy - tedy k „boostrování“.

 

Úlovek na hrubé pelety.

 

Expander peleta

Dalšími peletami, které si dnes můžete vybrat ve vyšší nabídce jsou expander pelety. Při správném použití ji lze napíchnout přímo na háček. Toto nastražení je vhodné spíše při plavané, ale využijeme je i při federování, např. při krátkých náhozech, kdy se moc razantně nešvihá prutem. 

S těmito peletami lze pracovat různě. Pokud například vlastníte vakuovou pumpičku, máte vyhráno. Je to neideálnější způsob, jak pelety připravit „do akce“. Do nádoby se nasypou pelety, zalijí se vodou a ochutí dle libosti. Pelety vše „vcucnou“ do sebe. Pár tahů pumpičkou postačí k tomu, aby se vysál vzduch, a když už v nádobě žádný nebude, pelety klesnou na dno. Poté se voda slije, pelety se přemístí do sáčku, ve kterém musí být minimum vzduchu. Po nějaké době pelety „nakynou“ do patřičné velikosti. Hlavní je výhodou je, že se stanou „gumovými“.

 

Sáčky s expander peletami.

 

Význam proteinů, tuků a sacharidů

Co znamená procentický podíl složek pelet? K čemu je dobrý v praxi? 

Ryby jsou studenokrevní živočichové, a proto mají oproti teplokrevným jiné nároky na výživu. Ve své potravě potřebují hodně proteinů, protože mají vysoké tempo růstu, ale nižší nároky na energii (neudržují stálou teplotu těla, mají nižší nároky na pohyb, snadněji vylučují dusíkaté látky). Nicméně druhově se jejich nároky liší...

Nechci na nikoho apelovat, aby kupoval dražší pelety, protože jsou pro ryby nejzdravější, spíše bych chtěl vysvětlit, jaký je mezi jednotlivými druhy rozdíl (tedy kromě barvy, velikosti a vůně) co se týče nutriční skladby. Jen abyste měli srovnání mezi procenty uvedenými výše.

Tržní kapři se například přikrmují obilovinami. Ovšem při nedostatku přirozené potravy se jim podává granulovaná směs, která se skládá z 25-27% proteinu, 4-5% tuku. Tam, kde je přirozené potravy dost, granulemi se nepřikrmuje. Kdyby ano, byla by tato čísla ještě nižší. 

Tržní pstruh duhový se krmí granulemi, kde je protein 38-48% tuk 13-27% u mladších je potřeba tuku nižší a proteinu naopak vyšší.

Proteiny: Potřeba proteinů u ryb s věkem klesá. Vysvětlení je snadné. Čím je ryba starší, tím má nižší tempo růstu. Jedinou výjimku tvoří sumec.

Potřebné množství proteinů se mění i v průběhu roku. S klesající teplotou vody a se zkracováním světla si ryby začnou tvořit zásobní energetické látky. Tudíž je potřeba proteinů menší, zato tuku větší.

Plůdek pstruha vyžaduje v krmivu až 50 % proteinu, tržní rybě stačí 40 %. Dospělý kapr při absenci přirozené potravy cca 30 %, v přirozeném prostředí jsou ty hodnoty ještě podstatně nižší.

Nedostatek proteinů způsobuje vývojové poruchy, jako je jsou např. deformace kostry, svaloviny, ošupení, sníženou odolnost vůči infekcím a horší hojení ran. Naopak přebytek proteinů nadměrně zatěžuje trávicí soustavu, především ledviny a játra.

Tuk: Tuk není jen zdrojem energie, ale je i také složkou buněčných membrán. Tuk v krmivu ovlivňuje příznivě růst a ukládání živin. Na druhou stranu zvyšuje tučnost svaloviny, také nároky na množství kyslíku ve vodě a dříve se dostavuje pocit nasycení.

Jeho vyšší obsah v krmivu vyžaduje pstruh, neboť z něj získává energii, a také nedokáže tak dobře trávit škrob jako třeba kapr.

Sacharidy: Pro ryby je nejdůležitější součástí potravy škrob a vláknina. Vláknina je sice nestravitelná, ale tvoří balastní část pelet. Vláknina ředí trávicí enzymy. Bez ní by ryby nezvládli trávit koncentrovaná krmiva, došlo by k poškození jater nebo ledvin. U pstruhových pelet jich bývá do 2,5 %, kapr jich ovšem potřebuje až kolem 8%.

Energetická hodnota škrobu je 17 Kj, jeho stravitelnost u kapra se pohybuje kolem 70 %, u lososovitých ryb pod 50 %. Tento rozdíl se odvíjí evolučně podle skladby přirozené potravy. 

 

Kapr s vyváženou stravou může brzy dosáhnout výjimečných proporcí.

 

Nástrahy dob minulých

Abych se měl od čeho odrazit, rozhodl jsem se proti sobě postavit „staré“ a „nové“ nástrahy v přímé konfrontaci praktického lovu. Aby měl můj pokus co největší vypovídající hodnotu, připravil jsem své obvyklé feederové montáže. Za modernu jsem hned na začátek nasadil pelety. Nezbývalo, než ověřit, zda budou ryby zhýčkané, nebo ochutnají i některou z retro-nástrah. Měl jsem smůlu pouze v tom, že jsem si vybral den, kdy ryby extra nespolupracovaly. O to však byl každý úlovek cennější.

Připravil jsem si několik druhů nástrah, které jsem postupně zkoušel... 

 

Vybral jsem si k pokusům den, kdy ryby příliš nespolupracovaly.

 

Vařená brambora

První z nich byla vařená brambora - dnes již poměrně nedoceněná nástraha (i návnada), na kterou se tak trochu pozapomnělo. Brambory neobsahují žádné vyšší množství tuku ani bílkovin, ale obsahují sacharidy, z nichž nejvyšší podíl představuje škrob. Při přípravě je dobré bramboru úplně nedovařit, zvláště pak, pokud ji chci nastražit pod háček. Na straně, kde bude zarážka, je dobré nechat slupku. Brambora tak drží pevněji a ani při rázném švihu ji zarážka neprořízne. 

Nejlepší dip na bramboru je voda, ve které se brambory vařily. Pozor voda bude ještě nějakou chvíli teplá a brambora se v ní bude vařit dál, proto hrnec odstavte raději dříve. Kdo by přeci jen chtěl ochucovat, ideální volbou je přidání anýzu.

Kostkami brambor se dá samozřejmě provnadit krmné místo. 

Vzpomínám si na jednu „starodávnou“ krmnou směs, jež obsahovala za tepla rozšťouchané brambory zasypané šrotem.

 

Vařená brambora je kapří klasikou!

 

Chléb

Kůrka chleba byla nástrahou mého dětství. Když jsem byl malý kluk a sotva jsem udržel prut v ruce, chodíval jsem na něj lovit karásky. Ve skrytu duše jsem vždy doufal, že přijde obří kapr, který by splňoval tehdejší zákonnou míru - 35 cm! V mém rybníčku jich ale bylo jako šafránu. Do krmítka jsem tehdy nedával nic jiného než rozmočený a následně vyždímaný chleba. 

Pečivo je pro ryby atraktivní potrava, ale více jsem se setkával (a setkávám) spíše s používáním napařené housky, rohlíku, veky… Chleba vždy zůstával (a zůstává) v pozadí. 

Dle mého názoru, když kůrka fungovala kdysi napíchnutá na pořádném „zbrojováku“, musí fungovat i dnes, zvláště když se nastraží jemněji. Nebojte se chléb dát pod háček (jako peletu) a rázem máte „plovku“ za pár haléřů.

 

Chlebové kůrky jsou málo používané, ale kaprovité ryby je mají rády.

 

Burison

Další nástrahou z dob minulých je burison. Já jej používám rád dodnes. Líbí se mi, že se dá sehnat obarvený mix, takže si můžu pohrát a experimentovat s různými barvami. Hlavní předností burisonů je, že plavou! Na druhou stranu se snadno a rychle rozpouští, takže je vhodné zkombinovat je s jinými odolnějšími nástrahami. Kdo by také rád čekal na rybu u prázdného háčku, že? 

Burisony nastražuji převážně spolu s masňáky. Při lovu na stojaté vodě tak díky burisonům vytvořím z líně ležících červíků vznášející se shluk potravy, který lépe ryby zaregistrují. Nejednou mě tato kombinace u vody spasila, zvláště v chladnějším období sezóny. 

Nicméně skutečnost, že burison plave je výhodná i na řece. Nadnášející se nástraha se v proudu sice drží u dna, nicméně jak na ni tah vody působí, tu a tam se pohybuje do stran – to bývá výborný spouštěč rybího zájmu o nástrahu. Samozřejmě toto platí obecně o všech plovoucích nástrahách. 

V souvislosti s mým pokusem musím přiznat, že burison jsem nakonec nepoužil. V jeho případě nebylo co dokazovat - prostě funguje v současnosti stejně dobře jako v minulosti.

 

Šupináč chycený na burizon v kombinaci s masňáky.

 

Arašídové křupky

Tato klasická „hospodská pochoutka“ k pivu byla dříve hojně používané k lovu ryb. Kdesi a kdysi jsem četl, že arašídy fungují na kapry jako droga! 

Kdo teď dumá, jak se křupky dají nastražit na háček aniž by praskly, je to jednoduché - stačí je na chvíli zamíchat do vlhkého krmení a… křupky se za chvíli stanou se gumovými. Poté se dají v pohodě nastražit. Stejným postupem změknou i zavářkové kuličky do polévek.

 

Arašidové křupky se nechají zvláčnět ve vlhkém krmení.

 

Krupicové těsto

Další experimentální nástrahou bylo krupicové těsto. Pro ty, kdo už zapomněli jak se dělá, nabízím nejjednodušší recept. Stačí přisypávat krupici do vroucí vody a mícháním dosáhnout požadované hustoty. Když „uhňácáte“ těsto do koule, nezapomeňte ji vyválet ve vanilkovém pudinku. Variant na ochucení a ovonění existuje spousta - pudinkem počínaje, přes vanilkový cukr, až po přidání libovolné tresti (ovocné či rumové). Těsto lze snadno obarvit potravinářským barvivem. V případě těsta jsem šel s moderní dobou a nedával ho rovnou na háček, ale nastražil ho na pružinku pod háček.

 

Nastražení těsta na pružinku mimo háček.

 

Hrášek

Poslední retro-nástrahou, kterou jsem do souboje nachystal, byl sterilovaný hrášek. U něj jsem byl dopředu přesvědčen, že zaboduje. Na tuto luštěnině tu a tam chytám a vím, že funguje, i když je díky „plechovkové“ kukuřicí skoro zapomenutá. 

Nicméně velké chvíle hrachu přichází na vodách, kde je silný výskyt sinic vytvářejících zelené shluku a hrudky, kterými se ryby rády živí. Tady ryby „vidí zeleně“ a nic víc neřeší! 

Hrášek jsem v praktickém testu nakonec ani nevyzkoušel - nesehnal jsem totiž osvědčenou značku a mnou koupený hrášek byl tak měkký, že prostě nastražit nešel.

 

Hrášek platí hlavně na kapry, amury a tlouště.

 

Praktický experiment

A jaké je rozuzlení mého testování? Zjistil jsem, že ryby žerou i to, co žrali dříve. Vařená brambora mi chytla jediného kapra dne. Jeden mi předtím ještě spadl na druhý prut s kukuřici, který jsem nastražil pro srovnání. Na něm jsem točil nástrahy, na které chytám běžně. Chleba mě potěšil sotva deset minut po náhozu, kdy zachutnal pěknému línkovi. Pak ovšem najeli cejni - směle mohu konstatovat, že chleba jim chutnal snad více než masňáci. Na těsto mi rovněž brala bílá ryba, ale na místní poměry se sem tam spletl i lepší cejn. Jediná nástraha, která mě trošku zklamala, byla arašídová křupka. Ryby ji sice atakovaly, ale asi byla příliš objemná. A kapr ji prostě nevyčuchal...

Sečteno podtrženo výsledek nic moc. Dával jsem to za vinu nízké aktivitě ryb, protože i na druhý prut s moderními nástrahami jsem chytal hluboko pod možnosti, na které jsem zvyklý. 

Co tedy nastražovat? Na závěr mám jednu úvahu, proč jsou „staré“ nástrahy již v zapomnění. Pominu-li skutečnost, že nastupující generace rybářů chce být „in“ a tudíž chytá převážně na to, co je moderní. Ono to „moderní“ je i daleko pohodlnější. Jsem zvyklý ráno vstát, vzít tašku s peletami, plechovkou kukuřice, přihodit k nim z ledničky masňáky a… hurá na ryby! 

Přeci jen v dnešní uspěchané době by člověk ještě musel běžet do obchodu koupit křupky, doma se patlat s těstem a vařit brambory. To vše to vyžaduje nějaký čas. Mně se po prácí nic chystat a připravovat nechce. Každopádně za sebe říkám, že retro-nástrahy jsou stále funkční. Tu a tam, když bude nálada, se k nim určitě vrátím.

 

Není čas ztrácet čas - popodnout cajk, nástrahy a hurá na ryby!

 

Text: Dušan Poliak (Duši)

Fota: autor a archiv redakce Chytej.cz