Pod tlustou zelenou dekou se ukrývá valná většina ryb z revíru.

Co se děje pod „zeleným ledem“?

Rybáři kobercům okřehku přezdívají „zelený led“! Když hladina zaroste touto vodní vegetací, většina kolegů si s ní neví rady a raději rychle uteče k tekoucím vodám, popřípadě s nevalnými úspěchy loví v místech, kde je hladina jakžtakž volná. Málokterý rybář si však uvědomuje, že 90% ryb z revíru se drží právě pod tím „protivným zeleniskem“ a mají se tam čile k světu. Co k tomu ryby vede? Pod příkrovem nacházejí ochranu před nebezpečím shora – nejen před rybožravými ptáky, ale i před rybáři. Koberce okřehku navíc za bílého dne vytvářejí za pomoci fotosyntézy životodárný kyslík, a proto je pod nimi plno zooplanktonu, larev hmyzu, plžů – čili přirozené rybí potravy. Plovoucí shluky rostlinek tak nabízejí šupinatým obyvatelům revíru nejen relativní bezpečí před vnějším světem a prokysličenou vodu, ale i bohatě prostřený švédský stůl. Kapři okřehková pole milují ještě z jednoho důvodu – jsou pro ně chutnou a vydatnou vegetariánskou svačinkou...

Kromě kaprů pod okřehkem zabere i...

...lín a...

...karas!

Lov na těžko pod příkrovem zeleniska

V závislosti na tloušťce koberce, lze zvolit hned několik možností, jak dostat nástrahy do akční zóny. První možností je lov na položenou nebo feeder s těžším krmítkem, které po náhozu prorazí vrstvu rostlinstva a dostane nástrahu pod ni. Pokud v kombinaci s krmítkem použijete nadlehčenou nebo plovoucí nástrahu, tak metoda může mít vysokou účinnost. Problém nastává pouze tehdy, když se ostrovy okřehku dají vlivem větru nebo tahu vody do pohybu a vlasce uvězněné mezi lístečky vlečou s sebou. Pak se čihátko v průvěsu začne zvedat, feederová špička se ohýbá čím dál víc a lehčí krmítko dokonce může začít orat dno. Je jasné, že jakákoli identifikace záběru či šance na rybí záběr jsou ty tam. Rybářům nezbývá nic jiného než se přesunout na místo, kde je příkrov zatím v klidu nebo se mohou pokusit najít čistější hladinu.

Zelenisko se díky proudění vody větru posunuje sem a tam, potom může způsobovat problémy při rybolovu.

Lov na plavanou tamtéž...

Ač je to k nevíře, mnohem lépe se s plovoucí vegetací vyrovnává rybář lovící na plavanou než jeho kolega „těžkotonážník“. Je to proto, že ryby pod zeleným příkrovem spíše slídí po potravě ve sloupci, a nikoli až u dna. Při pohybu okřehkového pole s ním plavačková sestava putuje stejnou rychlostí a je daleko přirozenější, než když táhnoucí traviny vlečou po dně krmítko. Avšak i lov se splávkem má svá úskalí a mouchy. Plavačkář totiž musí napřed nějakým způsobem dostat lehkou nástrahu pod „zelenou deku“. Existuje několik cest, jak si poradit. Jednou z nich je lov s klouzavým splávkem. Dá se použít především extrémně těžká zátěž v kombinaci se splávkem o větším výtlaku. Pro tyto účely se nejlépe hodí waggler (anglický klouzavý splávek) s gramáží až do 5 g. Tato těžká sestava snadno prorazí i poměrně silný koberec rostlin a nástraha se tak dostane pod něj. Slabinou takové sestavy bývá fakt, že splávek i jeho vyvážení klade beroucí rybě poměrně značný odpor. A větší kapr, jak známo, není žádný blbec… 

Vždy se vyplatí lovit na okrajích plovoucích koberců, k tomu nejlépe poslouží plavačka.

Lov s pevným splávkem 

Lepší variantou je chytání s pevným splávkem. Ač se to mnohým může zdát jako holá utopie, opak je pravdou! Při výběru správného místa je to naopak řešení zdaleka nejvhodnější. Základem celé sestavy je plavačkový prut dlouhý alespoň 4 metry, spolehlivý naviják s citlivou brzdou a vlascem o průměru 0,20 – 25 mm. Samotnou montáž tvoří štíhlý splávek, např. dikobrazí osten, vyvážený několika broky, a háček s nástrahou. 

Co dál? Nastavím si vhodnou hloubku, obvykle do jednoho metru nebo i nižší, neboť se kapři v drtivé většině případů pohybují nehluboko pod zeleniskem. Ještě před lovem si nachystám několik koulí krmení o velikosti pomeranče. Skvěle k tomuto účelu poslouží i lehce uhnětená hlína z krtince, do které zamáčknu pár zrn vařené kukuřice, hrstičku řepky nebo vařenou pšenici. Pak si do dlaně připravím prut a druhou rukou vhodím krmnou kouli do vody nedaleko břehu. Po dopadu krmné koule na hladinu se okřehek rozestoupí, a v té chvíli je nutné rychle spustit sestavu do oka volné vody. Je potřeba spěchat, protože hladina se do několika málo vteřin zase neprodyšně zatáhne. Zdá se to být trochu krkolomné, ale po pár pokusech se dá spouštění sestavy naučit bez zaškobrtnutí. Pokud se vše podaří tak jak má, z koberce rostlin zůstane trčet jen špička splávku a několik decimetrů pod ní se vznáší na háčku nástraha připravená na „rybí ochutnávku“. Nástrahou může být vše, co kaprům chutná – vařená kukuřice, hrášek, kousek brambory, pšenice, rousnice, shluk bílých červů, apod. Obava, že vhození koule do vody ryby rozplaší, je celkem bezpředmětná. Možná, že na chvíli odplují, ale brzy se zase vrátí a budou zvědavě šmejdit kolem krmení z rozpadající se koule. Nástraha je přitom nedaleko zákrmu, a nezbývá než čekat, až jí některý ze „slídilů“ vyčenichá.

Až se jednolité zatáhnutí hladiny roztrhá, tak už je rybáři hej!

A je to tu!

Nazelenalé šero pod rostlinami brzy ukolíbá kapří ostražitost, nabízí rybám pocit bezpečí. Pokud rybář vydrží číhat v klidu, kapři se zanedlouho dostaví na scénu. Je nutné nespustit splávek z očí ani na okamžik! Záběry jsou totiž hodně upřímné a hlavně nečekané! Nekoná se žádné ťukání, popojíždění či pokládání brku, splávek prostě bez varování bleskurychle zmizí pod rostlinným kobercem! Mnohokrát se mi stalo, že než jsem stačil položit ruku na rukojeť, tak mi našponovaný vlasec ohnul špičku prutu. Více povolená brzda navijáku je při tomto způsobu lovu nezbytností. Zaseklý kapr hned míří do větší hloubky, anebo prchá k nejbližší překážce. Během kapřího úniku se na vlasec nabalí spousta travin a spojení s rybou tak může být dost problematické. Už proto používám k lovu silnější vlasec (až 0,25 mm), ze kterého během zápasu průběžně traviny otřepávám. Provádím to tak, že zvednu špičku prutu a rozkmitám ji do stran, aby zachycené chuchvalce okřehku odpadly. Za žádných okolností přitom nesmím povolit protitah vůči rybě. Kapr se po chvíli běsnění uklidní, a pak ho za neustálého „čištění“ vlasce pomalu přitahuji ke břehu. Zdolávání ukončí prostorný podběrák. Rybě ani nedávám „cucnout kyslíku“, je totiž oslepena zelení a bývá dezorientovaná. Jakmile je kapr nadosah, jednoduše ho naberu do sítě i s celým balíkem travin. 

S postupem podzimu začíná jednolitá masa rostlin mizet.

Lov mezi plovoucími ostrovy

Jak se čas více nakloní k podzimu, jednolitý koberec okřehku dostane trhliny a začne postupně řídnout. S ochlazením vody a úbytkem slunečního světla se rostlinky přestanou množit. Rychlé mizení zeleně má na svědomí také spásání rybami a vodním ptactvem - okřehek chutná hlavně divokým kachnám, lyskám a labutím. Do mezer mezi jednotlivými ostrůvky zeleně se teď dá snadněji nahazovat - chce to jen dobrou mušku, pevné ruce a trpělivost. Nyní už nechytám a nezakrmuji na jednom místě, ale poletuji po břehu a aktivně krmící se ryby vyhledávám. Kapři se futrují zeleninou k prasknutí a jejich činnost je snadno prozradí. Díky polarizačním brýlím mohu spatřit stíny ryb proplouvající mezi jednotlivými ostrůvky. Dalšími stopami jsou i typická zavlnění či vyboulení koberce nebo dokonce hlučné nasrknutí plovoucích rostlinek. Pokud se tiše a opatrně připlížím do dohozové vzdálenosti k pasoucím se rybám, není nic snazšího, než některou z nich přelstít. Ponor pevného splávku nastavím tak, aby se nástraha vznášela jen pár decimetrů pod hladinou. Na háček napíchnu jediné zrnko kukuřice a „omočím“ je schválně v okřehku. Kolem hlavního chodu tak vytvořím zeleninovou oblohu. Když drobné lístečky obalí nástrahu, nahodím ji co nejblíže k „rybímu krmelci“. Domnívám se, že sytá žluť prosvítající kukuřice a její vůně brzy naláká nějakého strávníka ke svačince na háčku. Pozor, ryby se v prosvětlené vodě stávají zase více nedůvěřivé a obezřetné, proto snižuji sílu používaného vlasce – průměr 0,18 mm je plně dostačující i vzhledem k menšímu nabalování rostlinstva v průběhu boje. Záběry v průrvách mezi plovoucími ostrůvky už nebývají tak razantní. Častěji se dočkám váhavého ochutnávání. Splávek se naklání, popojíždí, přitápí, avšak ve valné většině případů se nakonec stejně rozjede a zanoří se pod zelený příkrov. 

Při lovu pod hladinou bývá hotovou loterií druhové spektrum úlovků - kromě kaprů chytám celkem běžně i amury, líny, plotice, cejnky malé, jeseny, karasy stříbřité a kupodivu i cejny velké. O překvapení rozhodně nebývá nouze…

Vynikající nástraha - kukuřice obalená okřehkem.

Sedmero rad na závěr

1) Lov přímo pod koberci okřehku, v jeho trhlinách anebo na jeho okrajích – v příšeří vegetace se skrývá valná většina rybí obsádky revíru!

2) Neboj se chytat nedaleko břehu a nezapomeň lovné místo pravidelně zakrmovat!

3) Zachovej na břehu naprostý klid! Popocházením můžeš způsobit otřesy, které ryby vnímají postranní čarou a které je mohou vyplašit.

4) Sleduj stopy ryb - výskoky či pohyb pod kobercem okřehku! Přednostně chytej právě tam!

5) Bedlivě hlídej splávek - záběry jsou nečekané a prudké! Brzdu navijáku raději povol víc než obvykle.

6) Používej kvalitní vlasce z důvodu nabalovaní rostlinstva během zápasu, zvýšíš tím své šance na úspěšné zdolání. Během boje nezapomeň setřepávat z vlasce zachycené rostliny.

7) K vylovení používej prostorný podběrák, ryba je téměř vždy obalena objemnou „otepí“ rostlinstva.

Prostorný podběrák je nezbytností!

Lov pod „zeleným ledem“ je adrenalinový sport se vším všudy. Na technické problémy s výběrem místa, nahazováním, identifikací záběrů a sestavou neustále obalenou zeleniskem ihned zapomeneš, když špička ohnutého prutu zmizí pod „rostlinnou dekou“ a kvílení brzdy přehluší hlasité kvákání žab. Opravdu to stojí za to! Na praktické zkoušky máte zatím ještě dost času, ale můžete jej využít na doplnění vhodného náčiní a třeba i na pilování přesnosti náhozů – při lovu v okřehkových polích se bude hodit. Hodně štěstí.

Křehké lístečky okřehku nechutnají jen rybám, ale i vodnímu ptactvu.

Text a fota: Tomáš Rozsypal