V našich zemích máme pojem migrace často spojený s ptačími tahy do teplých krajin a zpět.

Hromadný pohyb příslušníků určité skupiny živočichů z jednoho místa do druhého nazýváme migrací. Migrace ryb je velmi běžný jev, se kterým se setkává každý rybář a který také do jisté míry určuje a podmiňuje možnosti i úspěšnost lovu. Pojďme si proto nyní, na prahu jara a tedy v čase, kdy se rybí společenstva probouzejí jako pověstné armády spáčů v mýtické hoře Blaníku a začínají aktivně protahovat vodu, rozebrat problematiku migrace ryb trochu obšírněji. Věřím totiž, že nám toto téma může přinést spoustu užitečných informací a poznatků, které pak lze prakticky uplatnit i při samotném lovu ryb.

Migrace

Jak už bylo výše řečeno, migrací je myšleno stěhování určitého množství konkrétních živočišných druhů (vč. člověka) z jednoho místa do druhého. Migrace mohou mít různé příčiny a z ekologického hlediska je dělíme na pravidelné (cyklicky se opakující) a nepravidelné (náhodné). Mezi pravidelné migrace se řadí např. tah ptáků do teplých krajin nebo lososů do řek na trdliště. Nepravidelné migrace mohou mít celou řadu nejrůznějších příčin a patří mezi ně i šíření invazivních a expanzivních organismů. Migrace mohou probíhat v řádu hodin, dní nebo i roků, stejně jako na vzdálenost několika metrů nebo i mnoha tisíce kilometrů. Patrně nejdelší migraci vykonává tažný pták rybák dlouhoocasý, který dvakrát do roka přelétá téměř polovinu planety, neboť léto tráví v Arktidě a zimu v Antarktidě. Vzdálenost, kterou urazí, tak přesahuje 17 000 km. Houževnatí turisté se však vyskytují i mezi hmyzem – např. saranče Schistocerca gregaria, migrující mezi kontinenty přes Atlantský oceán, nebo motýl monarcha stěhovavý, migrující kvůli rozmnožování z jihu USA na sever a do Kanady. V našem životním prostředí je asi nejtypičtějším a nejviditelnějším druhem migrace stěhování ptáků do teplých krajin a zpět, které má často až symbolický a metaforický význam (tah divokých hus, odlet vlaštovek) a objevuje se i v tradičních rčeních či pranostikách (Na hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout). Neméně pozoruhodné jsou však i migrační projevy některých druhů ryb – například tahy lososů nebo úhořů na trdliště do míst svého narození patří mezi velkolepá představení, kterými nás kouzelnice příroda nikdy nepřestane udivovat a fascinovat.

Dlouhé migrační cesty však podniká i hmyz, například některé druhy motýlů.

Migrace ryb a jejich dělení

Ryby patří mezi nejpohyblivější příslušníky vodní fauny. Nakonec i my lidé známe přirovnání být hbitý, mrštný, či čiperný jako ryba. Většina z ryb má hydrodynamický tvar těla, jako stvořený k neustálému pohybu ve vodě. Pohyb ryb můžeme dobře sledovat i my rybáři. Při čekání na záběr lze pod hladinou pozorovat pulzující hejna ouklejí, neustále těkající z místa na místo, v řece nás uchvátí pohled na blýskající se těla parem a ostroretek, které při shánění potravy pomalu táhnou vodou a u břehu nám dělají společnost hejna pruhovaných okounků, nahánějících drobný plůdek. V přírodopisných filmech nás pak uchvacují podvodní záběry na ladně koordinované pohyby sardinek, sleďů, makrel a dalších drobných ryb, putujících v sevřených tisícihlavých hejnech moři a oceány. Migrace ryb mohou mít přitom celou řadu příčin, často i společně propojených. Na základě jejich podoby a účelu dělíme migrace do několika kategorií:

Podle prostředí, ve kterém se ryby nacházejí, rozeznáváme migrace potamodromní (v rámci sladkých vod), oceánodromní (v rámci slaných vod) a diadromní (migrace mezi sladkou a mořskou vodou). Diadromní migrace dále dělíme na katadromní (ze sladké do mořské vody za účelem rozmnožování), anadromní (migrace z mořské vody do sladké za účelem rozmnožování) a amphidromní (mezi sladkou a mořskou vodou během života, avšak nikoli za účelem rozmnožování).

V našem povídání se pochopitelně nejvíce zaměříme na migrace sladkovodních druhů ryb, žijících na našem území, ale stranou nenecháme ani zajímavé migrační tahy v rámci moří a oceánů a pochopitelně nevynecháme ani diadromní ryby (úhoř, losos), jejichž migrace jsou vůbec nejzajímavější a obestírá je stále celá řada tajemství a nezodpovězených otázek.

Podle doby konání dělíme migrace na pravidelné, např. cyklické sezónní migrace do trdlišť v době tření nebo zimovišť v chladném období roku, a na nepravidelné, které jsou většinou zapříčiněny vnějšími okolnostmi, např. snížením nebo naopak zvýšením stavu vody.

Podle aktivity pohybujících se jedinců rozeznáváme migrace aktivní a pasivní. Při aktivním způsobu migrace ryby překonávají odpor fyzikální sil a doprovází je zvýšený výdej energie. Typickým příkladem je migrace proti proudu řeky za účelem rozmnožování, při níž ryby překonávají nejen sílu proudící vody, ale i některé příčné překážky (jezy, splavy). Například pstruh obecný dokáže při své migraci na trdliště překonávat překážky až do výše 1,15 m. Pasivní migrace je typická zejména pro čerstvě vykulený plůdek ryb, který je z míst líhnutí unášen proudem a usazuje se ve vyhovujících podmínkách. U ostruch, amurů a tolstolobiků, kteří se vytírají volně ve vodním sloupci, takto pasivně migrují s pomocí tukové kapénky i jejich jikry. Proudění vody se přitom neodehrává jen v tekoucích vodách, ale i ve vodách stojatých, v mořích a oceánech. I mnoho mořských ryb proto využívá k migraci sílu mořských proudů. Za pomoci golfského proudu migrují ze Sargasového moře k evropským břehům larvy úhoře říčního. Mořských proudů využívá k migraci i plůdek sledě obecného. Takto unášen proudem může urazit i tisícikilometrovou vzdálenost.

Pro pstruhy obecné jsou typické aktivní migrace do míst rozmnožování, při kterých jsou schopni překonávat odpor říčního proudu i vysoké příčné překážky

Podle směru pohybu rozeznáváme migrace horizontální a vertikální. Horizontální migrace se v našich podmínkách vyskytují častěji. Typické jsou pro řeky, kde se ryby pohybují lineárně po proudu, proti proudu nebo laterálně v období záplav, kdy ryby vytahují do zatopených záplavových území mimo koryto toku. Opakem horizontálních jsou migrace vertikální, se kterými se můžeme setkat ve vodách s větší hloubkou. Tímto způsobem ryby migrují často za potravou (následují třeba plankton, který se během dne shromažďuje u hladiny a v noci klesá do větších hloubek). Vertikální migrace může být motivována též únikem před predátory, vyhledáváním lépe prokysličených míst nebo přezimováním u dna ve větších hloubkách.

Okounci, migrující do příbřežních partií za potravou v podobě drobného rybího potěru, se mohou stát naší poměrně snadnou kořistí.

Podle biologického účelu rozeznáváme tři hlavní typy migračních aktivit: migrace potravní, migrace třecí a migrace za útočištěm, kam patří např. i migrace na zimoviště. Toto přehledné dělení však nelze brát úplně doslova. Vodní ekosystém je složitý a ryba souběžně reaguje na velké množství nejrůznějších podnětů. Účely migrace se tak často vzájemně doplňují či překrývají. Nicméně i pro sportovního rybáře je velmi užitečné znát účel i charakteristické znaky pohybu ryb. Proto si o jednotlivých důvodech rybích migrací povíme něco více:

Potravní migrace

Základní podmínkou přežití každého živočišného druhu je mít neustále zajištěné dostatečné množství energie ve formě potravy. Ta k nám však nespadne z čistého nebe. Jak praví lidová moudrost: pečení holubi nám sami do úst nevlétnou. Také ryby se musí většinu svého života pořádně ohánět, aby si zajistily dostatečný přísun potravy. K vyhledávání potravních zdrojů je přitom pochopitelně zapotřebí pohybu a přemisťování se z místa na místo.  

Potravní migrace jsou velmi různorodé a jejich projevy mohou být u různých druhů zcela odlišné. Pokud například při lovu na plavanou přilákáme vnadící směsí hejno kaprovitých ryb k naší nástraze, jedná se také o svého druhu potravní migraci. Takto tedy i my, sportovní rybáři, můžeme chování ryb bezprostředně ovlivnit a využít v náš prospěch. Potravní migrace jsou taktéž spojeny s ontogenickým vývojem ryb. Ryby za potravou migrují ponejvíce v období tělesnou růstu a rozvoje. Pro ryby jsou také typické cyklické potravní migrace, objevující se v určitém období roku, např. na jaře nebo v létě. Tak zkušený rybář ví, že se v  konkrétním prostředí – např. v řece pod jezem – objevuje daný druh jen v určitém období a pak z tohoto prostředí zase mizí. Tuto zkušenost tak může rybář využít k cílenému lovu s tím, že se jedná o vyloženě sezónní záležitost a je třeba využít příležitost dříve, než ryby z tohoto místa zase odplují. 

Kaprovité ryby jsou v létě aktivní, jejich migrace za potravou však většinou nepřekračují vzdálenost 3 kilometrů.

Takovéto sezónní migrace jsou někdy spojeny i s migracemi za účelem tření. Například některé lososovité ryby po vytření migrují na lokality s dostatečnou potravní nabídkou, aby doplnily energii, vydanou při náročném tahu a během samotného výtěru. 

Není žádným tajemstvím, že v našem zeměpisném pásmu je většina ryb potravně nejaktivnějších v teplém období roku. Studie, prováděné u mnoha běžných druhů kaprovitých ryb, jako je cejn velký, parma říční nebo jelec tloušť, však prokázaly, že v letním období se délka migrací pohybuje okolo 3 km a jen výjimečně jsou delší. Ryby tedy v tomto období aktivně vyhledávají potravu, ale nepodnikají přitom nikterak dlouhé migrace (asi proto, že potravní nabídka je v tomto čase široká a nějaké dlouhé „vandrování“ tedy nemají zapotřebí). 

Zakrmování je základem úspěšného lovu ryb na plavanou – vycházíme přitom z poznatku, že ryby ve vodě potravu aktivně vyhledávají a podnikají potravní migrace.

Zajímavým druhem je v tomto směru štika obecná, která je všeobecně vnímána jako samotářský teritoriální druh, který se ani při honbě za potravou příliš nevzdaluje od svého úkrytu. Studie opravdu prokázaly, že štiky absolvují tahy za potravou jen velmi zřídka a jejich migrace nepřesahují vzdálenost 2 kilometrů. Na druhou stranu však u jedinců, kteří tyto delší migrace prováděli, byla zjištěna vyšší hmotnost i délka těla. I štikám se tedy zřejmě vyplatí vydávat se při vyhledávání potravy na delší migrační cesty. 

Štiky jsou teritoriální ryby a dlouhé potravní migrace většinou nepodnikají, avšak jedinci, kteří potravu aktivně vyhledávají i na větší vzdálenost, dosahují větších velikostí i hmotností.

Stimulem k migraci může být též kvalita potravy. Například část populace plotice obecné v některých nádržích může po ukončení třecích migrací v přítocích s odstupem jednoho nebo více měsíců migrovat opětovně do přítoků z důvodu kvalitní potravní nabídky, která je vzhledem k převládající živočišné složce atraktivnější než převážně rostlinná strava v jezeře. Pokud kvetou v okolí vody ovocné stromy, jako jsou třešně nebo mirabelky, shromažďují se v době zrání plodů pod převislými větvemi stromů tloušti a amuři v očekávání sladké pochoutky, padající z větví do vody. Také tuto zkušenost může přemýšlivý rybář využít k ulovení třeba i trofejního kusu. 

Velké plotice z přehradních nádrží vytahují do přítoků nejen za účelem tření, ale i kvůli lepší potravní nabídce

Život pod vodou má zkrátka svoje pravidla a zákonitosti a týká se to pochopitelně i vyhledávání potravy. Lépe proniknout do těchto tajů podvodního světa pomáhá i nám být úspěšnými lovci, ať už nám ulovená kořist slouží též ke zpestření jídelníčku, či jen k naší zábavě a relaxaci.

(pokračování příště)

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Štěpán Krejčí