Vzpomínky

Břeclavský jez na Dyji. Lovím nedaleko neznámého rybičkáře. Mně to bere, kolega se jen dívá. Kromě trojice drsků vytahuji z řeky už alespoň desátého candátka. 

„Na co chytáš?“, ptá se rybář a smutně dodává: „na živou nic nejde...“

„Mám tam smáčka,“ odpovím.

„Co to je?“ diví se rybář.

Nástrahu mu ukážu.

„Je to možné, taková ptákovina! Že to vůbec žerou,“ utrousí pohrdavě.

Jeho reakce mě vrací o několik let zpátky. Tenkrát jsem se pro změnu divil já. Spíše z výzkumných důvodů jsem tehdy nástrahu zavěsil na krátkou jiggovou hlavičku a na tuto „obludnost“ se mi pověsil sotva píďový okounek. Byl jen o pár centimetrů delší než samotný smáček. Pruhovanému dravčíkovi to ale vůbec nevadilo, směle zaútočil a bez nejmenších problémů došplhal až na háček.

 

 

Správná délka háčku

U smáčků s hodně měkkým tělem se nemusím bát, že by dravec rozpoznal zradu. Ryba „vyšplhá“ po poddajném tělíčku až na relativně krátký háček. Tady platí pravidlo, že oblouček háčku by měl z tělíčka vyčnívat v přední třetině, maximálně v půlce nástrahy. Použitím hlavičky s delším ramínkem háčku bych ztratil to nejdůležitější – originální pohyb potřebný k oživení nástrahy.

 

 

Naopak u smáčků z tužšího materiálu volím takové typy prodloužených háčků, které musí bezpečně ohlídat ocasní partie nástrahy. Je to nutnost, protože tuhé smáčky používám jen v silných proudech. V nich se rybí útok nikdy nezopakuje, a tak ten jediný rybí kontakt s nástrahou potřebuji zužitkovat!   

 

 

Jak je nastražovat?

A) Na klasickou jiggovou hlavičku s nálitkem („twistrovku“) – NEDOPORUČUJI! Jedná se o nejméně vhodný způsob nastražení. Při využití twisterové zátěže normálně pomáhá „gumu“ (myšleno twister, ripper, banjo apod.) držet u hlavičky. U smáčků deformuje přirozeně tenké tělíčko a u některých smáčků dojde i k samovolnému prasknutí tělíčka.

 

B) Na klasickou jiggovou hlavičku (skládající se jen z kulaté nebo oválné zátěže a háčku) sice občas může smáček sjíždět, ale i tak je jeho držení dostačující. Pro agresivní vedení při dobrém braní ryb používám těžší hlavičku. Pro plynulejší vedení a nízkou aktivitu dravců spíše lehčí zátěž. Pro lepší držení je možné fixovat vteřinovým lepidlem, které nanesu mezi olovo a hlavičku smáčka. 

 

C) Na speciální jigovou hlavičku – určenou právě pro smáčky bývá vytvořen volný nálitek, který zamezuje sjíždění gumové rybky z háčku, ale současně ji chrání před prasknutím.

 

D) Na jigovou hlavičku s vlepenou bužírkou – dosáhnete stejného efektu jako u předchozí verze. Navíc se dá snadno vyrobit podomácku. Stačí na ramínko háčku přilepit tlustostěnnou bužírku sekundovým lepidlem. Nástraha je lépe fixovaná a nebude sjíždět!

 

E) Na samotný háček - je vhodná montáž pro netečné ryby, u kterých je potřeba vzbudit zájem. Gumka se navlékne na jednoháček s očkem (streamerový s rovným ramínkem) a zátěž (menší průběžné olůvko se zarážkou, popř. brok) se umístí na vlasec asi 30 – 50 cm od nástrahy. Sestava je vhodná pro lov netečných okounů, nebo „vyškolených“ pstruhů. Vodí se stejně jako vláčená mrtvá rybka.

 

F) Na strýmrový či offsetový (dropshotový) háček s vyměnitelnou kloubovou zátěží (Čeburaška) - umožňuje jednak kombinovat jakoukoliv zátěž s takřka jakkoli velkým háčkem s očkem a vytváří neokoukaný dáždivý pohyb. Offsetové (dropshotové) háčky mohou být delší - i kousek za polovinu délky tělíčka, neboť jde raménko háčku mimo tělíčko a smáček zůstává v celé délce ohebný.

 

G) Na jiggovou hlavičku s rotačním listem – bývá výbornou variantou do zhoršených světelných podmínek (kvetoucí či přikalená voda). Rotační list vysílá výraznější vibrace a vizuální signály do okolí, které mají za úkol upoutat pozornost dravce.

 

H) Na přídavnou hlavičku v kombinaci s dvoj(troj)háčkem – jde o „chytlavou“ montáž vhodnou pro větší smáčky, kde je potřeba „maximálně vyzbrojit“ delší tělo nástrahy. Spojení komerčně vyrobené hlavičky a prodlouženého dvojháčku je možné jen u průhledných nástrah – tělíčko vytváří přirozenou zábranu proti vyvléknutí očka dvojháčku ze závěsu v zátěži. 

 

Jiný postup je potřeba zvolit u neprůhledného tělíčka. Ramínko dvojháčku protáhnu tělem tak, aby jeho očko vyčnívalo z hlavové části nástrahy, a navléknu jej do závěsu hlavičky. Proti samovolnému vyháknutí jej zajistím bužírkou. 

 

U hodně dlouhých nástrah lze využít kombinace prodloužených dvojháčků i trojháčků. Všechny „víceháčkové“ sestavy mají jednu nevýhodou – při propadu vodou se může některý z volných hrotů snadno zachytit za vlasec a vyřadit tak smáčka ze hry. Je to daň za spolehlivější zužitkování záběru. 

 

 

Kromě těchto nejpoužívanějších montáží lze smáčky nastražit i jinak – např. na drop shot, nebo se dají využít na různé systémky (drachkovitch a jiné), mohou rovněž posloužit jako doprovodná lákadla u tvrdých nástrah.

 

Sedmero zásadních chyby při nastražování

I. Háček vyčnívá blízko zátěže – může mít za následek spoustu planých záseků. Zkrátka, docela velká část ryb „nedošplhá“ na háček, nebo jen beztrestně zatahá za ocásek. Obecně platí, že háček má vyčnívat z přední třetiny tělíčka nástrahy. 

 

II. Háček vyčnívá až za půlkou těla nástrahy – ramínko háčku vytváří jakoby drátěnou páteř nástrahy a díky této strnulosti smáček ztrácí svůdnou poddajnost. Takto topornou a umrtvenou nástrahu je téměř neřešitelný problém rozpohybovat.

 

III.  Daleko vyvedený háček – tělíčko je zdeformované, při tažení vodou se kroutí a rotuje. Oprava je snadná – přepíchnout nástrahu znovu a háček vyvést dřív. 

 

IV. Háček není v ose těla – při tažení se smáček přetáčí a háček se častěji chytá za vlasec. Pomůže nové přepíchnutí - rovně a středem!

 

 

V. Háček je moc „utopený“ v nástraze – na pevnější zaseknutí dravce zbývá „málo místa“. Znovu přepíchnout, aby ramínko háčku těsněji kopírovalo hřbítek rybky a ven vyčnívala alespoň polovina obloučku háčku. Obr. 6E

 

VI. Hrot je skrytý za klenutým hřbetem rybky – vzniká tím zbytečná zábrana, na kterou čelisti dravce narazí dřív než na háček. Zde se spíše vyplatí vyvést hrot háčku na břišní straně nástrahy.

 

VII. Deformace těla díky dvojháčku – smáček musí mít rybí siluetu! Tady ji narušuje rozevření dvojháčku. Stačí rybku přepíchnout tak, aby háčky vyčnívaly víc v přední části, popř. nastřihnout místa odkud obloučky vyčnívají z tělíčka ven. 

 

Oprava poškozených smáčků

Poškozené smáčky nikdy nevyhazuji! Mohou ještě dobře posloužit. Kolikrát stačí odpovídajícím způsobem provést jen jeho zkrácení. Následně mohu ještě zeštíhlit tělíčko uříznutím bříška a získám skvělou napodobeninu malého potěru. 

 

Se smáčky si rád hraji nejen ve vodě, ale i na souši. Jejich správné nastražení a vyladění chodu rozhoduje o zájmu či nezájmu dravců. Kolikrát jejich správný chod zkouším dlouhé minuty na mělčině. Teprve až jsem s jejich prací spokojen, vyšlu je na vodní misi. Pamatujte: Chytá jen ta nástraha, které rybář bezmezně věří! 

 

 

 

Text: Milan Rozsypal

Fota: autor a archiv redakce