Bílá larva - mast na kapry, ale i parmy!

 

S mouchou na kapry (a parmy)

Dnešní díl bych rád věnoval lovu kaprů a parem. Drtivá většina mých docházek s mušákem míří na pstruhovky, kde zkouším nové vzory much, nebo pořádně testuji ty vyzkoušené. 

U kaprovitých ryb (konkrétně u kaprů) jsem zakotvil asi u pěti stálých modelů, které mě nikdy nezklamou. Jedná se v celku a jednoduché a na vázání nenáročné vzory, které fungují i při nepravidelných docházkách na mimopstruhovku. Na rozdíl od pstruhových mušek jsem zatím neměl potřebu udělat na těchto muškách nějaké zvláštní úpravy - od původních vzorů jsem sice upravil vázací materiály, ale to pouze pro větší odolnost mušek. 

Při lovu kaprů na stojaté vodě používám standardně tři druhy mušek, které umístím ve dvojících nebo samostatně na dlouhý návazec (cca 3 – 4 m) s plovoucí muškařskou šňůrou. To z toho důvodu, že kapr je velice opatrná ryba, tudíž nemám s krátkými návazci dobré zkušenosti. Na stojaté vodě lovím kapry vždy tzv. „na viděnou“. Technika lov spočívá v tom, že je důležité se přiblížit ke skupině kaprů, kteří se během léta vyhřívají na hladině. Lepší je změřit se na samostatné jedince mimo hejno, protože každý zaseknutý kapr většinou vyplaší celé okolí. Z tohoto důvodu je lepší zaměřovat se na ryby mimo hejno, tmavé stíny v houfu pod hladinou sice lákají k nahození přesně doprostřed, ale s rybou se můžete rozloučit. 

Mušku nahodím „za či vedle“ vyhlídnutého kapra (cca do vzdálenosti 1 až 2 metrů). Dopad mušky na hladinu a její smočení musejí být co možná nejnenápadnější. Vše nepřirozené, co kapr zaznamená, vyhodnotí jako nebezpečí a šance na záběr je okamžitě v prachu. Kapr se většinou za muškou otočí a jednoduše ji pouze nasaje. Celý tento proces je potřeba pozorně sledovat a ihned po předpokládaném kontaktu ryby s nástrahou rázně přiseknout. Záběr od kapra při chytání „na slepo“ lze zaznamenat jen obtížně. Vyžaduje to maximální soustředění a stoprocentní kontakt s muškou. Osobně jsem již několik kaprů chytil ze dna nebo ze sloupce, nicméně to vždy zavánělo velkou náhodou. Jednak kapr nebyl mojí cílovou rybou a ani se neprojevil jako kloudný záběr. Při lovu „na viděnou“ používám vlasec průměru 0,12 – 0,14 mm. Čím silnější je návazec, tím menší je šance na záběr. 

K lovu kaprů je dobré používat jezerní pakomárové pruty, které poskytnou pohodlí pro delší hody a bezpečnější zdolávání s tenkým vlascem. Na rybníku je výhoda, že si můžeme kapra pěkně povodit - většinou nemá kam ujet, ani využít sílu proudu. 

Z trojice zmíněných mušek používám nejčastěji bílou larvu (jejíž výrobu představím), potom klasickou bodygalssovou patentku s červeným marabou peřím a třetím favoritem je jednoduchá napodobenina pulce vázaná jako malá černá lura. 

 

Bílá larva

Na tuto nástrahu jsem přišel před několika lety úplně náhodou, když jsem kamarádovi prohlížel jeho poloprázdné muškovnice, všiml jsem si jednoduché mušky vázané z prapodivného materiálu. V zápětí jsem jí doma navázal tak, aby byla co nejpodobnější odpozorovanému originálu. Po čase jsem ji spolu s dalšími výtvory vyselektoval jako čistě kaprovou mušku. 

Jedná se o velice jednoduchý vzor larvy, jejíž účinnost spočívá právě v kombinaci dvou barev bílé a černé, spolu se správnou velikostí a siluetou. Vázání je velice jednoduché. K zapotřebí je pouze vetší gammarový háček č. 6 - 10, dále bílá pěnová fólie, která se používá jako ochrana při přepravě elektrospotřebičů. Fólie se nastříhá nebo nařeže na dlouhé tenké pásky, které se potom použijí při výrobě tělíčka. Tento materiál má hned dvě výhody. Za prvé: je téměř zdarma a ve velkém množství. Za druhé: ve vodě nemění barvu, a výborně se s ním pracuje i při vázání menších mušek. 

 

Zátěžovka s nalitým tělíčkem.

 

Oranžová varianta.

 

Olivová varianta.

 

Vázací postup larvičky je na doprovodných fotografiích. Jedná se pouze o tělíčko z pěny, které je podmotané olověným drátkem. Pozor při zatěžování tělíčka je důležité zatížit je co nejméně. To proto, aby muška na stojaté vodě klesala co nejpomaleji. Hlavohruď larvy je vázaná z černého dubingu z tuleně nebo zajíce, který je převinutý třemi oviny černým kohoutím srpkem. Vzniknou tak nožičky, které nahoře zastříhnu zároveň s hlavohrudí a dole je nechám zastřižené jako nožičky. Zastřihávat nožičky nůžkami je sice proti všem zásadám vázání, nicméně tento vzor to přímo vyžaduje. Docílím tím bílého kónického tělíčka, které nezmění barvu ani ve dvoumetrové hloubce. Vypadá tak jako malý červík, kterého ryba identifikuje právě na základě barevného kontrastu. 

Stejnou larvu používám ve větších velikostech i k lovu parem. Na rozdíl od kapřích vzorů jí vážu pořádně zatíženou několika vrstvami olověného drátku, aby se pohybovala co nejblíže dna. 

Vázací materiály: Gammarový háček č. 8, olověný drátek, bílá pěnová folie, černý dubing a černý srpek z kohouta nebo slepice. 

 

 

 

Vázací postup:

 

1. Háček upnu pevně do svěráčku.


 

2. Navinu dvě vrstvy tenkého olověného drátku tak, aby vytvořily základ pro tvar tělíčka.


 

3. Navinu vázací nit a olověnou zátěž s ní několikrát převinu. 


 

4. Za kraj si přichytím bílou folii. Je potřeba s ní pracovat opatrně, aby nepraskla nebo jí nit nepřeřízla.


 

5. Na nit si nadubuju kousek jemného dubingu a vytvořím základ tělíčka.


 

6. Nit položím do držáku a s pomocí rotačního ramene začnu navíjet folii na ramínko háčku. 


 

7. Odstřihnu zbytek folie a nachystám si prostor pro hlavičku.


 

8. Navážu černý srpek a odstřihnu dřík. 


 

9. Nadubuju si černý dubing a několika oviny udělám hlavohruď. 


 

10. Knotek navinu, aby vznikla hlavohruď. 


 

11. S pomocí skřipce navinu srpek kolem hlavohrudi.


 

12. Zafixuji špičku srpku a odstřihnu jí. 


 

13. Zakončím mušku ztraceným uzlem a nožičky upravím dle obrázku. Muška je hotova!

 

Text a fota: Tomáš Vítek