Rybník – hojně navštěvované rybníky jsou ideální k rybolovu bez klasického krmítka, kterému se opatrnější ryby na velkou dálku vyhýbají.

Proč nevnadit?

Mám zkušenost s jedním starším rybářem, který mě na jednom skutečně malém rybníčku několikrát přechytal, přičemž nepoužíval vůbec žádné vnadění. Scénář byl vždycky stejný - od šesti rána jsem netrpělivě čekal na záběr kapříka. Ten se někdy dostavil, někdy ne. Po sedmé hodině na kole přijel starý rybář, rozbalil své nádobíčko, splávek nahodil asi tři metry od břehu. Druhou udici na těžko s napařeným rohlíkem o něco dále. Do půlhodiny od prvního nahození se mu začali hlásit první kapři, cejni a plotice. Celkově byl mnohem úspěšnější než já. Na mou kukuřičku zpravidla zabrali jeden nebo dva kapři. Zato kolega krom toho, že kaprů chytil více než já, se mohl těšit i z dalších druhů ryb. To mě vedlo k zamyšlení, proč takové rybáře nevídáme častěji? Vždyť je tato metoda rybolovu jednodušší (na přípravu), mnohdy úspěšnější a v neposlední řadě ekonomičtější. Co kdybychom místo dlouhého vysedávání před nehybnými číhátky ryby hledali?

Mezi největší přednosti patří:

• možnost aktivního vyhledávání rybího hejna, s častým přehazováním (výhoda lehké - tiché zátěže)
• jednoduchá příprava před lovem
• odlišení se od většiny rybářů, větší šance přelstít opatrné ryby
• neplašení si ryb vnaděním
• možnost ulovení jakékoli velikosti a druhu ryby
• „nepřekrmení“ lovného místa
• omezení záběrů drobných rybek
• krása ze záběrů několik metrů od břehu

Asi nejpodstatnějším záporem je, že bez dobrých znalostí zvyků rybí obsádky vašeho vytipovaného revíru, se prakticky neobejdete.

Bílá ryba – velké množství drobných ryb někdy zcela znemožňuje rybolov. Když se však vzdáme zakrmování a použijeme kompaktnější nástrahu, je cesta k většímu úlovku hned otevřenější.

Než nahodíme

Při tomto způsobu lovu se nejčastěji zacílíme na příbřežní partie, obvykle menších vod. Nejvhodnější jsou rybníky či slepá ramena do 2 ha, kde je lokalizace ryb nejjednodušší. Skvělých výsledků můžeme docílit i na vodách rozsáhlejších, a to hlavně v noci, kdy ryby vyjíždějí do mělčích partií podél břehu. Takto se obvykle chytají úhoři. Při jejich lovu není vůbec žádnou výjimkou úlovek pěkného lína nebo okouna.

Nejprve se zaměříme na členitost dna a hloubku. Jakékoli prohlubně, zátočiny a zlomy jsou dobrými indikátory úspěchu. Bohužel na těchto mělkých loužích jsou spíše vzácnost než pravidlo. Častěji se setkáme s potopenými stromy nebo vodním rostlinstvem. Najdeme-li nějaké takové překážky, máme z poloviny vyhráno.

V závislosti na roční a denní době klademe naše nástrahy do různých partií revíru. Všeobecně platí úměrnost, čím nižší teplota vody, tím se ryby zdržují ve větší hloubce. V praxi to ale není docela pravda. Třeba začátkem března jsem na rybníku s úspěchy lovil cejny v hloubce necelého metru. Hlavní příčinou vysoké aktivity ryb byl blízký potopený strom, kde ryby nalézaly útočiště. Tomuto místu jsem věnoval zvýšenou pozornost i další vycházky, a to jak letní, tak i zimní. Byl jsem odměněn mnoha pěknými rybami a dokonce i dvěma krásnými vánočními kapříky uprostřed prosince.

Hodně záleží i na typu dna nebo přítoku. Největších úspěchů se v teplých ročních obdobích dočkáme brzy ráno a pozdě večer. Tehdy u vody nastává největší klid. Nejhezčí chvilky strávené na rybách jsem zažil za rozbřesku, kdy se nad klidnou hladinou pomalu povaluje opar. Právě v těchto chvílích jsou ryby hlavně v mělčích partiích revíru, vhození několika koulí krmení by bylo jen na škodu.

Potopený strom – perfektní místo k nahození, pokud se v revíru nachází jediná větší překážka, budou se ryby zdržovat právě u ní.

Dalším, asi nejdůležitějším, faktorem jsou samotné projevy ryb ve vodní nádrži. Zpravidla se jedná o výskoky nad hladinu, mraky vodního kalu a řetězce bublinek stoupající ode dna. V případě dravých ryb to jsou výskoky pronásledovaných rybiček a leckdy i dravců nad hladinu. Podle velikosti a počtu výskoků nebohých rybek poznáme, jestli se jedná o hladové hejno okounů či zalovení samotářské štiky. Kapři se prozradí většími bublinkami v opravdu velkém počtu (když se „pase“ celé hejno voda vypadá, jako by vřela). Také rádi skáčou poměrně vysoko nad hladinu, hlavně na vodách, kde se cítí bezpečně. Naproti tomu třeba cejn je známý řetízky malých bublinek pomalu stoupajících vodním sloupcem až k hladině. Prakticky všechny ryby se prozradí postáváním za slunečných dnů, v době okolo poledne, těsně pod hladinou. Mezi další projevy patří „šípy“ a vlny proplouvajících ryb. 

Poznání základních návyků na vaší oblíbené vodě sice nějaký čas zabere, ale jak jednou objevíte top místa, můžete se těšit z úspěšného rybolovu několik sezón.

Splávky – plavaná právem patří mezi nejhezčí rybolovné způsoby. Pokud chytám v těsné blízkosti vodních překážek, dobře poslouží splávky domácí výroby, jejichž ztráta tolik nebolí.

A hurá na ně!

Samotný lov je jednoduchý. Nejčastěji volím jednu udici na plavanou a druhou na těžko. Parametry samotného náčiní závisí především na charakteru revíru. Dvougramový splávek a dvacítka vlasec na většinu vod postačí. U druhého prutu na těžko se mi nejvíce osvědčila pětadvacítka vlasec a asi 2 až 6 gramové průběžné olůvko. Těžší zátěž by byla spíše na škodu, mohla by zapadnout do bahna a hlasité plesknutí o vodní hladinu v rybách také moc důvěry nevzbudí. Nesmíme zapomenout, že chytáme v hloubce jen několika málo desítek centimetrů! Někdy dokonce olovo nepoužívám vůbec, neboť v něm při lovu těsně u břehu vidím spíše obtíž. Velikost háčku závisí na roční době, lovené rybě a nástraze. Osobně nejčastěji používám velikost univerzální, tj. tu, na kterou jsem schopen ulovit co nejvíce druhů ryb. Při objevení hejna větších kaprů nebo amurů není nic jednoduššího než během několika vteřin velikost háčku poupravit, tak aby odpovídala.

Na samotné montáži nic složitého není. Kmen, olůvko a slabší návazec okolo 25 cm. Někomu se může zdát bytelnost vlasce přehnaná, ale ve vodě plné překážek by nic jiného nemělo opodstatnění. Navíc malé nádrže často barvou připomínají spíše kafe než křišťálovou studánku, proto obavy z odhalení vlasce, podle mého názoru, nejsou na místě. Na plavanou se dá experimentovat o něco více, pouhou změnou hloubky o několik centimetrů můžeme docílit výrazně větších úspěchů. Také posunutím vyvažovacích bročků, směrem ke splávku dosáhneme přirozeného propadávání nástrahy vodním sloupcem. Tato strategie je účinná zejména na plotice. 

Po velmi tichém příchodu k vodě nejprve roztáhnu podběrák a nahodím splávek těsně ke břehu. Když vybalím zbylé nářadí, nahodím druhý prut asi pět metrů od břehu, kousek stranou. V těsném okolí břehu se často nachází hodně překážek, tak by byla škoda tak lukrativní místo zcela zanedbat. Vždyť většina rybářů u břehu skutečně chytá, avšak u protějšího. Přičemž místo doslova „pod nosem“ neprávem zanedbává.

Po prolovení nejbližšího okolí břehu se zaměřím na nejnadějnější části revíru – většinou místa se zvýšenou aktivitou ryb. Pokud ani tehdy záběr nepřijde, nebo jsou veškerá výše zmíněná místa zdoláváním ryb rozplašená, tak pomalu, systematicky prohledávám velkou část revíru. Na každém místě ponechám nástrahu asi 15 minut a následně nahazuji o 2 až 5 metrů vedle. V případě, že se pod vodní hladinou nachází překážka, tak se na tomto místě zdržím o trochu déle. Když to ještě zkombinujeme s občasnou změnou místa, tak naděje na úspěch je opravdu veliká.

Velmi osvědčenou variací je kombinace zakrmeného lovného místa (první udice) a aktivní vyhledávání ryb (druhá udice). Než rybí hejno najede na náš flek, to někdy trvá i několik hodin, si pomocí aktivního přístupu pěkně zachytáme. Jakmile dá první šupináč o sobě ze zakrmeného místa vědět, vrátíme se ke klasickému pasivnímu chytání.

Další samostatnou kapitolou je lov z hladiny.

Pečivo – patří mezi léty osvědčenou klasiku, které mnoho ryb neodolá. Nejčastěji používám napařený rohlík nakrájený na úzká kolečka. Zaručeně patří do sekce univerzálních nástrah.

Co napíchnout na háček?

Pokud jde o nástrahy, tak ve fantazii se meze nekladou. Nějaká přesná pravidla (naštěstí) neexistují, tudíž vše je jen otázkou naší důvěry ve zvolenou pochoutku. Pro začátek je ale lepší se přiklonit k osvědčeným produktům, které ryby dobře znají, tj. pečivo, luštěniny, žížaly, červi, rybky, ovoce... Do velké míry záleží na samotném revíru. Teplejší období patří spíše rostlinným nástrahám, oproti tomu chladnější části roku masitým soustům. Různé dipy, atraktory a ochucovadla také nejsou na škodu. Nic se však nesmí přehánět. Osobně ale nejraději používám klasické rousnice, u kterých není výjimka, že za jednu vycházku chytnu i více jak pět druhů ryb.

Kapr – malé nádrže navštěvované jen první měsíc po zarybnění skrývají i poklady, jen je třeba vědět, jak na ně.

Závěrem...

Nakonec chci upozornit, že existují i jiné techniky lovu než „olověné krmítko napěchované šrotem a nahozené šedesát metrů od břehu” a jiné ryby než kapr. Největším nepřítelem rybáře je rybář sám, když přestane s experimentováním a zkoušením nových věcí, zasekne se na místě a tehdy se rybaření stává všedním koníčkem.

Text a fota: Michal Polešovský