KDO SI POČKÁ – TEN SE DOČKÁ!

Spodní tok Svratky – srpen 2003: Slunce je proklatě nízko a co nevidět zmizí nenávratně za kopcem. Spolu s bratrem se chystám proházet místa, která známe jako vlastní vláčáky. Nejednou jsme se tu v minulosti dočkali úspěchu. Zdejší úsek řeky je totiž doslova učebnicovým příkladem, jak má vypadat typické sumčí stanoviště. Silný proud vymlel pod protějším břehem prostornou jeskyni. Její vchod je hustě lemován kořeny olší a aby toho nebylo málo, o něco níže je v průrvě zaklíněn mohutný kmen topolu. Z pohledu sumců je to pohodlný a bezpečný hrad. Z pohledu rybáře nedobytná tvrz, na které se dá lehce materiálně i psychicky „vykrvácet“. Zvláště, když je třeba nástrahy posílat co nejblíže ke „kapse“ pod břehem, popřípadě až k dřevěným překážkám. Absolutně „in“ jsou pak náhozy, které míří do volných ok mezi větvemi – „hic sunt silures“ (zde jsou sumci!). Za denního světla se těsnoty dají zvládnout, ale s nastupujícím soumrakem je každý hod tak trochu ruskou ruletou. Proto navečer přichází čas levných, podomácku vyrobených wobblerů. 

Výraznějším ztrátám zabraňuje pletenka. Ještě štěstí, že za úplné tmy sumci sami opouští brloh a vyráží na noční lov do volné vody. Potom už na ně lze bez zvýšeného rizika natrefit kdekoli...

Je pár minut po osmé a naše nástrahy bombardují těsné okolí protějšího břehu. Ve čtvrt na devět vyfasuju první záběr! Zaseknutý sumec se cpe do stromu, ale „sedmnáctka“ Fireline jeho snahu utlumí. Dravec metá kozelce na místě a… nástrahy se zbavuje. Kontroluji trojháčky a čistím šňůru od slizu. Rychle s wobblerem do vody, fousáči vyplouvají na trestnou výpravu! O půl deváté dostanu druhý záběr. Dravec se tlačí ke dnu. Zamlátí ocasem po šňůře a je zas v p…ekle! Co to? Nová kontrola trojháčků, přiostření hrotů a nástraha letí vstříc dalšímu útoku. Sotva deset hodů a je tu další festovní úder. Rybu silou stahuji z dosahu stromu a celkem v pohodě ji navádím před sebe. Moc neodporuje. Brzy se nám naskytne pohled na asi metrového sumečka, který se líně převaluje u břehu. Je atypicky zbarvený do světle zelena. Nástrahu nevidím, je pohřbená kdesi v útrobách tlamy. Přehodím si prut do druhé ruky a spolehlivou pravačkou hmátnu po rybě. Sumík začne pomalu couvat. Mordu má otevřenou dokořán a pohybuje skřelemi, jakoby se dávil. Hvízd! Bez varování mi kolem ucha prosviští katapultovaná nástraha. Osvobozený dravec zabere „pádlem“ a osprchuje mě od hlavy k patě. Je fuč! „Skotský střik“ mě sice schladí, ale nezabrání, abych neexplodoval! Nadávám jako cirkusový papoušek. Bratr mě uklidňuje: „Alespoň máš záběry! Co mám já!?“ Jeho slova jsou pro mne hodně slabou útěchou. Co mě ještě čeká a nemine?

Zkouším zlomit nepřízeň osudu pokračováním lovu. Až těsně po 22.00 hodině obdržím sumčí záběr s pořadovým číslem 4. Dravce napálím, jak to jen jde! Musí mít pysky sešité k sobě! Zdolávám razantně, žádné mazlení! Rybu po pár minutách lítého zápasu dostanu pod nohy. Ale ani tento úlovek mi není souzen. Při poslední vývrtce do hloubky si dravec opět vytrhne wobbler z tlamy. Nevím, jestli mám klít, nebo brečet! Znovu kontroluji nástrahu. Na její vizáži se začíná projevovat zvýšený sumčí zájem: povrch je celý podrápaný, drátěná očka jsou zkřivená a hroty háčků vyhnuté. Pro jistotu přezbrojím trojháčky za fungl nové. Bratr mění (už po několikáté) wobbler za jiný. Po další půlhodince chytání mi svatý Petr nabídne ještě jednu šanci. Dravce však pouze škrábnu! Zdrceně padnu na kolena a do tmy zařvu: „Za co! Proč?“ Když to nejde, tak to nepůjde, i kdyby sis prst v řiti zlámal! - bleskne mi hlavou rčení. Dočista zdeptán začnu balit. Napřed složím prut, abych mu náhodou v afektu neublížil.

„Kašlu na to!“ houknu na bráchu a předám mu svou veleúspěšnou nástrahu. Pokývne jen hlavou. Je na něm vidět, že se mnou soucítí. „V jedenáct budu u auta!“, slyším za sebou, ale to už supím do kopce. Prchám pryč od vody i jejich zrádných slizkých obyvatel… 

Po dvě stě ujitých metrech zarazí mé kroky vzdálený výkřik. Zastavím a poslouchám. Teď znovu! Nocí zazní známý signál. Brácha! Provedu čelem vzad a poklusem se vracím. Seběhnu z protipovodňového valu k řece a málem vrazím do přikrčené postavy. Fuj, to jsem se lekl! Co je? Bratr cosi hledá na zemi. Bliknu baterkou. Nic nehledá! Snaží se vyprostit můj wobbler z koutku sumčí tlamy. Dravec leží jako fošna a spíše připomíná pravěkého mloka než rybu. Měří 124 cm a odhadem má 13 - 15 kg. Kníratý úlovek je skutečnou odměnou za rybářovu trpělivost.

Bratr na rozdíl ode mne nepropadl pesimizmu, vydržel házet a navíc se mu podařilo spolehlivě zúročit jediný záběr, který si vykoledoval. Inu štěstí přeje nejen připraveným...

Text: ToRo 

Fota: autor a přátelé