Jesen - "doprovodný dravec".

 

Hmyzožravý bratránek tlouště

Jedním z nejbližších příbuzných tlouště je jelec jesen. Tato nádherná ryba s výraznějšími barvami a plnoštíhlejším tvarem těla v současnosti patří mezi chráněné druhy, ale na spoustě revírů je povolená výjimka k jeho lovu. Přesto málokdy a málokde se chytá cíleně. Spíše patří k doprovodným druhům. Platí to i u přívlače. 

Oproti tloušti má jesen o něco vyšší, ale zároveň plošší trup. Šupiny jsou o něco menší a třpytivější (samozřejmě záleží na místních podmínkách). Párové ploutve a ocasní kormidlo jesena většinou mívají jasně červenou barvu, jen u ryb větších velikostí se jejich odstín mění do oranžova. Tvar ploutví je také více ostrý a rozeklaný. Hlava je menší než u tlouště a střední ústa jsou poměrně malá. I přesto dokáže směle zaútočit i na objemné nástrahy. 

Spousta rybářů si jesena plete s velkou ploticí nebo perlínem, a tak vlastně ani nepozná, jak zvláštní a někde i poměrně vzácný úlovek vlastně ulovili.

Jesen se vyskytuje v místech, kde je doma i tloušť, často jsou oba druhy v hejnech promíchané. Je zajímavé, že jesenům se nedaří všude. Pokud jsou ovšem v řece přítomeni, obsadí takřka všechny partie. Patří k domácím rybám hlavně ve větších nížinných řekách, ale vyskytují se i v menších říčkách parmového pásma. Zde byli většinou uměle vysazeni, anebo se tam dostali po povodních z odchovných zařízení.

 

Domovem jesenů jsou hlavně větší nížinné řeky.

 

Jeseni jsou více hákliví na čistotu vody a druhovou skladbu potravy, takže se jim po vysazení nemusí v toku zrovna dařit - někdy zcela vymizí, nebo se posunou níž po proudu. Jejich vysazování jsou určitě dobrým tahem ke zpestření rybí obsádky v lokalitách. Často se pak už sami přirozeně vytírají. Období výtěru se většinou překrývá s třením ostatních druhů kaprovitých ryb v řece. Někdy tak vzniknou mezidruhoví kříženci. 

 

Patří mezi nejopatrnější druhy ryb v našich vodách.

 

Jesen je rybou, která je ve vodě vidět už od „dětství“. Drobné rybky velmi čile shání potravu u hladiny a jejich kolečka po sebrání spadlého hmyzu z hladiny na ně vždy upozorní. Často se stává, že při vysazování je vypuštěn do volné přírody i zlatooranžový jesen, který byl vyšlechtěný pro okrasné účely. Z hladiny sbírá jesen rád i v dospělosti. Pokud je tomu tak na klidných a úsecích, stává rybou velmi složitě ulovitelnou. Velmi dobře na dálku pozná blížící se nebezpečí a svým rychlým úprkem do hloubky upozorní i ostatní ryby z hejna. S jeho obezřetností souvisí jedna má zkušenost ze závodů. 

 

Osudný kiks

Už několik minut jsem přikrčený na místě. S odklapnutým překlapěčem navijáku a prstem na vlasci čekám na signál zahajující závod. Jenže signál stále nepřichází. Naviják překlopím zpět a narovnám tuhnoucí záda. Sotva minutu nato zazní startovní výstřel. Bohužel zapomenu na oblouček navijáku a vši silou se opřu do náhozu. Rotačka razantně pleskne o hladinu kousek přede mnou. Jen smutně sleduji vlny od prchajících ryb s rudými ploutvemi. Nejraději bych se v tu ránu za školáckou chybu neviděl. Musím místo hned opustit. Vrátím se zpět tak za půlhodinu, abych měl šanci na reparát. Když jsem svůj kiks povyprávěl po kole kamarádům, mohli smíchy potrhat. Naštěstí pro mě závod dopadl celkově dobře. Mohlo mi však být ještě veseleji... 

 

Vybavení na jeseny

Jesen se nejlépe loví v proudných úsecích řek, kde předvádí díky tahu vody podstatně napínavější souboj. Nejlépe si zápas vychutnám s jemným vybavením. Proto jelce (jeseny i tlouště) chytám s pruty do 10 g a v délkách, které přizpůsobím rozlehlosti toku a hustotě pobřežní vegetace. Nejradši sáhnu po kratších prutech, v délkách 1,80 – 2,10 m. Používám lehčí navijáky ve velikosti 2000 s přední brzdou. Důležitá je jemnost brzdy, protože chytám převážně na malé nástrahy a tenké vlasce v průměrech 0,10 – 0,14 mm. Vždy je dobré mít u vody náhradní cívky se silnějším či naopak slabším vlascem. Tenkost vlasce (ale i jeho kvalita) je nutná nejen pro daleké a přesné nahazování, a také hlavně pro úspěšný zásek ryby a její následné zdolání. Pokud vlasec nemá potřebnou kvalitu, může praskat nebo se příliš kroutí, a tak místo pohodového relaxu zažijete u vody jen samé mrzutosti.

 

Moje oblíbená sestava na jeseny.

 

Nástrahy

Myslím, že ve vybavení a výběru nástrah pro chytání jesenů a tloušťů není velkých rozdílů. Možná snad jen velikost a zbarvení nástrah někdy hrají výraznější roli. Jesen je docela velký detailista. Tloušť sice také dokáže být dost vybíravou rybou, ale jesen je ještě o level větší „hnidopich“. Často jsem vídával, jak nástrahu doprovázel, ale nakonec ji nechal být, anebo ji přenechal tloušti. V takových momentech rád experimentuji a často prohrabu všechny krabičky, abych vyhledal ještě něco „extraspeci“.

Vybíravost jesena se snad ani nedá nazvat vybíravostí. Spíš se jedná o kombinaci pudu sebezáchovy a zvědavosti. Jakmile totiž nástraha nepředstavuje něco, co ryba alespoň trochu zná ze svého jídelníčku, tak na vějičku jen tak snadno neskočí. 

Při výběru nástrah se musím vždy více rozmyslet, než něco navážu. Podle mých zkušeností jsou hlavními faktory výběru nástrahy tvar, barva tělíčka (příp. křidélka) a velikost nástrahy.

Tvar je velmi důležitý hlavně v čisté vodě, kdy má jesen možnost nástrahu si dobře prohlédnout a zhodnotit, zda se jedná o potravu nebo jen o šidítko. Je na rybáři jaký druh nástrahy zvolí. Osobně nemám rád nástrahy s agresivním chodem. Mám radši plynulejší chod, který sám oživím pozastavením navijáku nebo pocuknutím špičky prutu. 

 

Na klidných vodách jeseni nástrahy dlouho pronásledují a prohlížejí. Záběr je také jemnější než v proudných úsecích.

 

Nejčastěji jeseny lovím na rotačky. Typů je samozřejmě mnoho, svým způsobem si jsou funkčně dost podobné. Osobně na jeseny preferuji rotační třpytky typu aglia, které dokážu nejlépe ovládat. Navíc pracují velmi dobře i při hodně pomalém vláčení, což je pro chytání jesenů poměrně důležité. 

S wobblery je to už jiné. Existuje totiž daleko víc možností výběru různých tvarů, velikostí s rozličnou hloubkou ponoru. Každý typ wobbleru se vyznačuje osobitým chodem a různorodostí v potápivosti. Zde si opravdu vybere každý a navíc si může přidat k vedení svůj osobitý styl a zkušeností. 

Na podzim občas ulovím jeseny i na twistery a kopýtka. Většinou se jedná o velké kusy, kterým nedělá problém zhltnout gumu 5-8 cm velkou.

 

Barvy nástrah

Zbarvení nástrahy je hodně důležitým faktorem úspěšného lovu jesenů. Právě vybíravost těchto ryb brzy odhalí rybářova (ne)schopnost improvizovat. Rozhoduje i zásoba nástrah v krabičkách, protože platí: kde nic není, ani jesen nebere! Pokud nemáte požadovaný odstín nástrahy, dá se občas vypomoci lihovými fixami a domalovat s nimi křidélka rotaček či tělíčka wobblerů. Křidélko se dá dobarvit z rubové i lícové strany, případně z obou najednou. Barevná škála úprav je daná výběrem barev lihových fixů. Většinou používám čtyři základní barvy – černou, červenou, modrou a zelenou. Fantazii se meze nekladou. 

 

Nepohrdne ani gumkou...

 

Spousta rybářů nedává barvě nástrah zvláštní význam, ale je to určitě chyba. Hmyzožravé druhy ryb mají skvělý zrak. V tomto ohledu jesen patří do stejné skupiny „bystrozrakých“, spolu s bolenem, tlouštěm a lososovitými rybami. Nelze se proto v jeho případě spokojit s jedním barevným korálkem na konci rotačky. Tělíčko třpytky se dá upravit i radikálněji, než jen pomalováním lihovými fixy. Touto možností je rotačku rozebrat a složit si nové tělíčko z různobarevných korálků a tungstenů. Podle mých zkušeností se jesen projevuje tzv. „barevnou náladovostí“, která se rychle mění. Někdy stačí zvýraznit (nebo naopak utlumit) nějaký detail na nástraze a ryby se zblázní. Pokud vyrazím na jelce, tak se často rybolov zvrhne do nekonečného zkoušení všech možných nástrah a jejich barevných kombinací.

Při experimentování s barvami se nevyhýbám ani wobblerům. Většinou u nich trochu začervením bříško, přidám pár pruhů nebo teček na boky, abych zvýraznil jejich konturu proti obloze nebo pozadí. Občas zabarvím i lopatku, což má za účel zvýraznit nástrahu ve špatných světelných podmínkách – v přikalené či kvetoucí vodě, při rozednívání a stmívání nebo při zakaboněné obloze. Stejný účel vlastně mají i pestré jiggových hlavičky.

S gumkami zacházím podobně jako s wobblery. I ony se dají „zkrášlit“ tečkami a proužky. Jejich výhodou je, že se snadno dají měnit i jejich tvary. U twisterů stačí ztenčit ocásek, nebo do něj vyrazit malé dírky, a hned je pohyb nástrahy úplně jiný. Vždy ale začínám lovit na základní nástrahy, a teprve když zjistím, že nefungují, jak by měly, sáhnu po vylepšování.

 

Velikosti nástrah

Každý rybář má svoji oblíbenou velikost nástrahy a obvykle s ní i začíná lovit. Já začínám nejčastěji s malou nástrahou, např. rotačkou vel. 00-0, nebo navážu wobbler kolem 5 cm. Nástrahy zvětšuji (nebo zmenšuji) podle aktuální aktivity ryb.

U jesenů je výběr dost specifický, protože se u něj optimální velikost nástrahy nemusí najít hned. Pokud berou ochotně, tak je vcelku jedno, jak je nástraha velká. Spíš potom záleží na jejím vedení a barvě. Ze zkušeností vím, že na pomalu tekoucí vodě, která není příliš hluboká, a také na menších tocích, fungují převážně menší nástrahy. Je to samozřejmě dané výskytem rybek konkrétní velikosti v lokalitě. V mělkých vodách se převážně drží potěr, takže nasazení větší nástrahy přináší riziko, že ji ryby budou ignorovat, nebo se rovnou bojí. Kromě toho musím dodat, že na takových vodách je potřeba být opravdu opatrný a přibližovat se k rybám co nejnepádněji. I pozdější zdolávání jesena většinou zbylé ryby v lovišti vyplaší a je nutné se přemístit „o dům dál“.

 

Extrémní případ - nevelký jesen zaútočil na štičí nástrahu s lankem. Držte se spíš těch drobnějších.

 

Na rozlehlejších tocích s vyšším průtokem naopak nasazuji větší, agresivnější a nápadnější nástrahy, aby ji jeseni vnímali z větší vzdálenosti. Výhodou je, že zde ryby žijí v početnějších skupinách, takže v rámci konkurenčního boje o potravu zaútočí dost razantně.

 

Taktika lovu

Mohu konstatovat, že se taktika chytání jesenů nijak zvlášť neliší od lovů tloušťů. Snad jen v tom, že musím být daleko opatrnější při přístupu k vodě i při vlastním lovu. Velkým pomocníkem jsou polarizační brýle, které odhalí jeseny pod hladinou dříve, než si vás všimnou. Pokud jsou ryby při chuti, tak umí svými záběry připravit nezapomenutelné zážitky. 

Záběr jesena často přichází při změně pohybu nástrahy nebo při jejím krátkém pozastavení. Bývá to docela slušná rána do prutu, která zpočátku nedává mnoho informací, co si vlastně na nástrahu trouflo. Zde si pak opravdu užijete práci jemného a dobře seřízeného vybavení.

Jesen je nesmírně aktivní zápasník - často hned po záseku vyrazí na hladinu a přitom se divoce prohýbá v bocích. Nevydává se na žádné daleké úniky, spíš bojuje na místě, ale o to víc využívá tahu proudu. Dá se říci, že se uklidní až po vytažení z vody.

 

I když jsou zákonem chránění, nikdo ale nespočítá, kolik jesenů je odneseno omylem jako plotice či perlíni...

 

Závěr

Jelec jesen byl dlouhá léta v ČR zákonem chráněn, neboť jeho početnost celoplošně klesala. V současnosti už je jeho lov v některých povodích povolen, což však rozhodně neznamená, že je z nejhoršího venku. Vyšší výskyt je zaznamenán jen na některých lokalitách, takže ochrana má stále svůj smysl. Smutné na tom je, že mnozí rybáři stále jesena nepoznají a odnáší ho od vody jako „bělici“ na zavináče a karbanátky. To je určitě škoda, protože je výbornou sportovní rybou.

 

Text: David Maixner

Fota: autor, redakce Chytej.cz a přátelé