Vázání emergerů je poměrně jednoduché. Nezřídka jsou úplně prvními výtvory vazačů - začátečníků. Pro rozence je typické jepicové tělíčko se štěty a jemným kroužkováním. Štěty by ale měly být delší, než u standardně vázaných jepic. Doporučuji je vázat z vybraných kohoutích srpků, které najdete na nejkvalitnějších skalpech. Jedním z nejlepších materiálů pro vázání štětů jepic a celkově suchých mušek je kohout Coq de leon. Jedná se o skalp, který má velice jemné a lesklé peří s dlouhými větvičkami. Štěty z takového kohouta jsou potom perfektně žíhané a tuhé. Jejich neskutečnou výhodou je, že menší vzory jepic, nebo emergerů, udrží na hladině už jen tři navázané štěty. Pokud rádi chytáte na suché mušky, určitě doporučuji si tento skalp, nebo alespoň peří z něj pořídit. Pár kvalitních pírek postačí na stovky uvázaných jepic. Coq de leon se dá pořídit v muškařských potřebách. 

 

 

Tělíčko emergera můžete vázat prakticky z čehokoliv. Záleží na zvoleném odstínu nebo konkrétní barvě, která ve vaší oblíbené lokalitě funguje, nebo jí máte přinejmenším vyzkoušenou. Univerzální vzor se dá snadno navázat z přírodních štětů a tělíčka z CDC peří, včetně zárodků křídel z CDC peří. Kompletní muška z CDC je podle mého názoru jedna z nejuniverzálnějších vůbec. Pokud vážeme mušku jen z jednoho materiálu (a neplatí to jen pro CDC, ale také ostatní materiály, jako je například srnec, nebo různé syntetické materiály), je nutné si pořádně pohlídat siluetu mušku. Vázání z jediného materiálu si vyžaduje maximální pečlivost, protože se může lehce stát, že místo mušky vznikne nevzhledná chlupatá bambule. Naopak, pokud se muška váže z několika odlišných materiálů, tak při vázání vznikají potřebné tvary. Mám hodně dobré zkušenosti s emergery, které jsem vázal ze zaječího ouška. Je však nutné, aby dubing byl skutečně originál a ne nějaká napodobenina. Doporučuji vám, sehnat si skalp z masky zajíce – včetně uší a čumáčku. A také kousek kůže ze hřbetu. Srst na hřbetu je po vytrhání podsady výborná na štěty právě k těmto typům mušek.

Emerger - zaječí ouško se váže snadno a muška vypadá, ale i chytá, perfektně. Štěty jsou z malého snopečku srsti (bez podsady) na tělíčko používám jemný dubing z králíka, který se překroužkuje tenkým měděným drátkem. Zárodky křídel jsou ze dvou až tří pírek CDC. Počet křidélek závisí na velikosti mušky. Pokud máte hodně CDC, tak můžete i na menší mušky používat tři pírka. Na emergery vybírám vždy kratší pírka CDC a nemusí být nutně nejlepší kvality. Tím ovšem nemyslím smáčivé prachové peří, nebo pírka prokousaná od molů, ale třeba menší, nebo nalomená pírka. Na zárodky křídel rozenců, která se stejně stočí a přehnou do tvaru malé bublinky, by byla věčná škoda použít velká kvalitní pera. 

CDC peří si vždy předem přeberu na tři hromádky. V první mám materiál na křidélka malých jepic, druhá obsahuje vytříděné peří na křidélka chrostíků, emergerů a křídel jepic a ve třetí je výběr velkých kvalitních a dlouhých pírek, které se používají buď k dubování do smyčky, nebo na vázání křídel velkých májovek. 

Hlavohruď zaječího ouška musí být trochu objemnější než tělíčko. Ideální je ostříhat ostrými dlouhými nůžkami tuhnou srst přímo ze zaječího ouška, pak ji jen nahrubo protřít mezi prsty, aby se srst pomíchala. Potom jí zpracuji pomocí prstů nebo rotačním setrvačníkem. Setrvačník je jistota, ale prsty jsou zase rychlejší, i když riskujete, že pokud to „nemáte v ruce“, tak více než polovina dubingu spadne na zem. Což je určitě velká škoda, protože ze zaječí masky uděláte dobrých pár desítek mušek. Je to nenapodobitelný a nenahraditelný materiál, který zase není tak často dostupný. Pokud se hlavohruď dubuje do smyčky, není špatné přidat do skřipce půlku pírka z koroptve. Drobný náznak nožiček také udělá ve vodě své. 

Emerger, jak jsem výše naznačil, není extra složitý na vázání. Jediným krokem, kde by mohl nastat problém, je vázání zárodků křídel z CDC. Existuje více možností, jak tuto CDC bublinku vytvořit. Ta nejjednodušší se dá snadno a rychle naučit. Dvě stejně dlouhá pírka CDC se přiloží špičkami k sobě. Pírka musejí perfektně lícovat. Potom se obě přiloží na místo, kde bude hlavohruď a vázací nití se přichytí k ramínku háčku. Obě pírka naráz se přichytí přímo za špičky a pak se naváže hlavohruď. U očka si nechám místo jen na hlavičku. Při přehnutí pírek dopředu si jehlou podržím pírka tak, aby nebyla moc připlácnutá k tělíčku. Utáhnu vázací nit a několika oviny pírka zafixuji. Potom je přeložím dozadu, a co nejtěsněji u očka je zastřihnu. Vázání zakončím ztraceným uzlem a hlavičku zalakuji. 

 

 

S rozencem chytám jako s jedinou suchou muškou. Jen pokud je voda více „olejovitá“, mohu použít i dvě mušky naráz. Je potřeba si uvědomit, že emerger není brouček nebo chrostík na brázdění hladiny. Lov na rozence je celkem jemná záležitost a o to více je zábavný. Na rozence se dají pěkně chytat pstruzi, lipani, jelci, perlíni a spousta dalších hmyzožravých ryb. Rozence vážu rád na menší háčky, muška je tak jednoduchá, že není problém jí navázat na malé háčky velikosti 18 a 20. A pokud vám to nedělá problémy, tak i na ještě menší háčky.

 

 

 

Vázací materiál

Háček vel. 14, kvalitní pírko na štěty, přírodní dubing z vačice nebo zajíce, dvě CDC pírka, hrubý dubing z vačice, pírko z koroptve, nit na kroužkování. 

 

 

Postup vázání:

1) Háček upnu pevně do svěráčku a navážu vázací nit. 


 

2) Zhruba čtyři větvičky z pírka kohouta navážu na ramínko háčku. 


 

3) Navážu kroužkovací materiál - niť, odraný paví dřík, lametku (záleží na vkusu). 


 

4) na nit si nasoukám dubing z vačice a nesmím jej moc utáhnout, protože tělíčko by mělo být volnější. 


 

5) Tělíčko překroužkuji zlatou nití. 


 

6) Přiložím k sobě pírka CDC a za špičku je navážu na ramínko háčku. 


 

7) S pomocí rotačního setrvačníku si vytvořím smyčku, do které vložím hrubý dubing, včetně několika větviček z pírka koroptve. 


 

8) Roztočím plynule hlavu rotačního setrvačníku, aby materiál nevypadával ze smyčky. Setrvačník je potřeba včas zastavit, aby se nit nepřekroutila. 


 

9) Knotek natočím na ramínko háčku a zafixuji vázací nití. CDC pírka mírně stočím a přehnu je dopředu. Hned je zafixuji vázací nití, ale ještě jí úplně nedotáhnu. Jehlou je potřeba popotáhnout a dotvarovat bublinku z CDC pírka. Po dotvarování už jen zakončíme ztraceným uzlem a zalakujeme hlavičku.


 

10) Muška je hotová! 


 

 

Autor textu a snímků: Tomáš Vítek (Tomucha)