Feeder na ostroretky platí!

Krátké představení soupeře

Ostroretka není rybou všude běžnou. Původně se u nás vyskytovala jen v povodí Odry. Dnes žije i Bečvě a dokonce byla introdukována i v Čechách v povodí Labe. V posledních letech se rozšířila i do Berouky, Sázavy, Vltavy, či Divoké Orlice.

Ostroretky, i když jsou v některých oblastech nepůvodním druhem, nijak neohrožují původní populace ryb. Ba naopak, jejich kladem je, že v revíru využijí i potravu, která by ostatními rybami využita nebyla. Ostroretka je býložravým druhem, i když ne úplně ortodoxním, což dokazují úlovky na masňáky, nebo při UL přívlači. Ostroretka se živí nárosty řas či rozsivek, jako doplněk stravy slouží drobný zoobentos. Kapitální kusy však dokážou ulovit i potěr. Příroda k seškrabování řas ostroretky vybavila speciálně uzpůsobenou tlamkou. Jedná se o zrohovatělou štěrbinu, jež má funkci jakési škrabky.

Ač býložravec, občas se snaží ulovit i masitou potravu.

Kam na ně?

Pakliže se už rozhodnu vyrazit na ostroretky, měl bych se porozhlédnout po proudných úsecích řek - přeci jen se jedná o reofilní rybu. Nicméně i když je ostroretka rybou proudomilnou, lze ji lovit i v klidných nadjezích. Jedná se o ryby, které se ve svém výskytu nenechají limitovat ani hloubkou vody v řece, lze je lovit v hlubokých partiích i v úsecích řek, kde je voda jen lehce nad kotníky. A to paradoxně i za slunečného počasí. U většiny ryb platí, že pokud slunce prosvítí mělké partie řeky, není po nich ani vidu ani slechu. Ostroretky si ze slunečního svitu hlavu nedělají! Jejich šiky postupují dál pozvolna proti proudu. Zdálo by se, že u ostroretky jakoby příroda počítala s tím, že se nebude vyhýbat slunci. Každý kdo ostroretku někdy viděl vykuchanou, ví, že na stěnách dutiny břišní je černá blanka. Ta pravděpodobně slouží k ochraně pohlavních produktů před slunečním zářením. 

Ostroretka je rybou, která se slunce nebojí.

Takže sečteno podtrženo: co se týče hloubky vody, v níž se ostroretky vyskytují, není limitována denní dobou, ale spíše ročním obdobím. Na podzim se ryby stěhují do hlubších partií, aby se na jaře zas vydaly proti proudu do mělkých podjezí, kde se vytírají.

Ostroretka je zdatný cestovatel! Hejna mění své stanoviště i několikrát za den. Jestli chcete zjistit, zda se ostroretky vyskytují ve vašem revíru, je vhodné se zaměřit právě na již zmíněné mělké partie. Ostroretky se tam samy prozradí. Při seškrabování nárostů řas se jejich těla naklání na stranu a v proudu pak jsou vidět patrné stříbrné záblesky.

Na jaře jsou hájené a mají jiné starosti, než se přetahovat s rybáři. Měly by mít trochu klidu k výtěru. Ostroretky jsou známé svými početnými třecími migracemi. Do vhodného podjezí se obvykle dostaví snad všechny ryby z dlouhého úseku řeky. Mohou to být stovky i tisíce roztoužených ryb.

Jarní ostroretka

Na ostroretky chodím hlavně na podzim. Podzim je nejlepší dobou jejich lovu! Ryby se stáhly z mělkých partií, kde byly v létě a přesunou to hlubších nadjezí. Zde se dají celkem spolehlivě chytat až do prvních mrazů

Čas jejich lovu přichází na podzim. 

Co si nachystat?

Co se náčiní, nutného k lovu ostroretek týká, není třeba vymýšlet žádné složitosti, nebo je naddimenzovávat. Bohatě postačí běžná feederová výbava. Tyto ryby se na svoji velikost dokáží celkem obstojně bránit, ale rozhodně to nejsou žádné nepřemožitelné bojovnice. Typický je pro ně tah do boku s krátkými svižnými kopanci. Takže nejlépe si souboj užijete na prutech s označením medium. Jestliže to proud v řece dovolí klidně i na lightech s adekvátně velkým navijákem. Kmenový vlasec nemusí být nijak silný, ostroretky se zdržují na čistém kamenitém dně bez vázek. Navíc ani při zdolávání nevyhledávají překážky, takže bohatě vystačíte se slušnějším vlascem „šestnáctkou“. Do vlasce o nižším průměru se bude méně opírat voda a snáze udržíte montáž, tam kde chcete. Návazcový vlasec bych volil hodně jemný, u ostroretky má význam každá setinka, takže bych nešel výš nad průměr 0,12 mm.

Portrét ostroretky s jejími rohovitými ústy.

Sestavy

U ostroretky rozhodně neplatí přímá úměra! To, že větší nástraha rovná se větší ryba, v jejím případě neplatí. Spíše naopak. Sousta volím menší než průměrné, z toho se odvíjí i velikost háčků, kterou volím někde mezi 12-16. Háčky by měly být malé pevné a hlavně ostré, neboť tlamka ostroretky je dost tvrdá. U háčků je nutné najít nějaký kompromis, neboť úzká tlamka ryby přímo vybízí k použití jemného malého háčku. Nicméně tam, kde jsou ostroretky, pravděpodobně nebude nouze ani o parmy, a pokud chcete mít šanci zdolat případně i parmu, pak je potřeba se poohlédnout po háčku ze silnějšího drátu. Malý, ale silný háček by měl být tou správnou kombinací.

Použít páternoster nebo „průběžku“? To je složitější otázka. Nejvíce zde záleží na tom, jak se ostroretky „vyspí“. Začínám jako vždy průběžnou sestavou s dlouhým návazcem podle síly proudu. Někdy se stane, že záběry přichází bezprostředně po náhozu do nakrmeného místa. Dokonce je ucítím, ještě než stačím prut odložit do vidličky. A jestliže záběr propásnu, pak už čekám docela dlouho na další. V takovém případě je vhodné rychle převázat na páternoster, neboť ostroretky budou chtít nástrahu pohupující se v proudu nad dnem.

Na zimu se houfně stěhují do hlubších ndjezí. 

Nástrahy a návnady 

Tady není nutné vymýšlet žádné složitosti. Jak jsem již zmínil výše, při lovu ostroretky volím malé háčky a s tím souvisí i malá sousta na háček. Kousek rohlíku o rozměrech 5x5 mm, dva masňáci či stará dobrá krupka - budou tím ořechovým. Tlamka ostroretky je opravdu malá a navíc tyto ryby nejsou žádní extra žrouti. Mnohokrát se mi stalo, že jsem měl krásné záběry a i přes stále prodlužování návazce se mi nedařilo zaseknout. V takovém případě je třeba si se zásekem chvíli počkat a zasekávat v okamžiku až se zdá, že se ryba na konci pokouší ukrást prut. 

Ostroretky jsou poněkud zvláštní ryby. Někdy berou takřka na hod, a někdy člověk může nahazovat doprostřed blýskajících se šiků, a ne a ne je přimět k záběru. Občas berou nadmíru opatrně (viz popis výše). V tomto případě má rybář i pochybnosti o tom, zda to jsou záběry od ostroretek, nebo si s masňáky pohrávají jen drobné rybky. Ono přeci jen dva masňáci nejsou pro rybí drobotinu žádnou překážkou, a pomačkaní (resp. vycucaní) červíci jsou právě charakterističtí pro drobné rybky. Ostroretky červíky pomačkají svými chrupavčitými ústy jako nic a jakmile se jim něco nezdá, sousto pustí. Ostroretka je náladová ryba, která lítá od zdi ke zdi. Jednou je po čertech opatrná, jindy se vrhne zběsile po čemkoli jedlém.

Nejsem zastáncem teorie, že hlavní podíl na úspěchu v lovu má návnada či nástraha, ale v případě ostroretek se spíše kloním k vhodné prezentaci nástrahy. Ostroretky jsem ulovil na ořechové, sladké čí masové krmení. Když si však chci aktivně a cíleně zachytat, volím slané krmení. Kdy jindy v obchodě sáhnout do regálu po slaném nebo sýrovém krmení, když ne před lovem říčních ryb? 

To samé jsem tedy udělal já, když jsem potřeboval nafotit nějaké ryby k tomuto příspěvku. Abych pravdu přiznal, neměl jsem zrovna ideální den, protože jsem se na ostroretky vydal druhý den po prudkém ochlazení a řeka byla stále zvednutá po předešlých deštích. Navíc jsem neměl ani masnáky, protože jsem se ten den vrátil z dovolené (jak jinak strávit zbytek volného dne než na rybách?) a vypekli mě i u nás v potravinách, neboť neměli kroupy, takže jsem neměl do krmení žádnou hrubší složku. Samotný lov ještě ztěžoval průtok a množství listí ve vodě! V první chvíli jsem se proklínal, že jsem raději nezůstal doma! Nicméně, naštěstí ostroretky nezklamaly. Po chvíli hledání jsem je objevil. Vzaly za vděk klidnější vodou asi metr od kraje a nakonec jsem si obstojně zachytal.

Nejnáladovější ryba ze všech kaprovitých.

Slaná je dobrá!

Zpětně vím, že jako základ slané krmení bylo dobré, ale chyběla mu nějaká nástavba, abych mohl doufat v trochu větší ryby. Masňáci jsou dražší složkou krmení, nicméně odvedou spoustu práce. Troufám si říct, že samotnou krmnou směs zvednou o 100% na atraktivitě, a krom toho je jsou ochotné sbírat ryby všech druhů a velikostních kategorií. Přeci jen vyplavení červící z krmítka, které pomalu unáší proud a sem tam se zachytí za kameny, si přímo koledují, aby je něco nasálo. V případě, že budete červy vnadit, tak je určitě lepší je nezamíchat do směsi, ale vždy je nabrat do krmítka zvlášť a jen je z obou stran zazátkovat směsí. Rybář tak má jistotu, že je červíků pokaždé v krmítku stejně (resp. může snadno zvyšovat nebo snižovat jejich množství v krmítku dle potřeby). Nicméně i kroupy a ostroretky jdou k sobě velmi dobře a věřím, že kdybych měl v krmném místě alespoň takovou hrubou složku, oslovil bych jí rovněž větší exempláře. Do třetice na atraktivitě krmení určitě neubere ani takové pražené konopí, které budou ostroretky také velmi ochotně přijímat.

Ale abych se vrátil ještě k slanému krmení. Někdo se na ně může koukat skrze prsty, ale kdo nevyzkoušel, měl by mu alespoň jednu vycházku obětovat. Pravdou je, že slané krmení má „papírově“ fungovat ve studené vodě, tedy na podzim, v zimě a časně z jara, troufám si však říct, že slané krmení funguje celoročně, tedy i v létě. Otázkou je, kterým rybám slané krmení servírujeme. Kapr, karas, lín? Tyto druhy sůl nijak neprožívají. Plotice, parmy? Ty už si slaného zobnou ochotněji. Zato podoustve a ostroretky sůl přímo milují! Jak je známo, ryby nejlépe rozlišují sladké a slané, naopak hořkou a kyselou chuť skoro necítí. Takže za prvé lze říci, že jim to nějakým způsobem chutná. I když si člověk v krámě koupí sladké krmení a ochutná ho, může cítit, že je na pozadí slané. Už i babičky dávaly do buchet špetku soli, aby podtrhly či zvýraznily sladkost, resp. chuť. Dokonce sůl zvyšuje i apetit k jídlu. Dále se uvádí, že slané krmení na jaře funguje proto, aby si z něj ryby po zimě doplnily minerály. Že sůl neobsahující jód nemusí být pro sladkovodní ryby nutně škodlivá, dokazuje i fakt, že sůl se užívá v rybnikářství v boji proti ektoparazitům a mimo to napomáhá i hojení ran.

Slané krmení má něco do sebe. Zkuste ho!

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)