Tlouštík této velikosti je průměrnou závodní rybou.

Závodní ryba č. 1 = tloušť!

Nadpis odstavce není pouze mým tvrzením, potvrzuje to dlouhodobě sledovaná statistika úlovků závodníků. Jelikož už pár let zpátky převažují závody v letních měsících, jejich pořádání spadá do období nejvyšší tlouští aktivity. Už proto jsou tloušti nejčastějšími úlovky. Často i samotní pořadatelé se snaží vybrat revíry s hojnějším výskytem těchto ryb. Pokud se tloušti v daném revíru vyskytují ve větším množství, je to pro kvalitu závodů velmi dobré. Tloušťů se v sezóně chytí neskutečné množství! Pokud by se započítávaly i úlovky v tréninku před závody, byl by jejich počet přímo astronomický. Tloušť je svou podstatou skvělou sportovní rybou. Na jejich chytání si rybáři mohou vyzkoušet nabyté zkušeností a naučit se odstraňovat chyby v rybářském umění. Výhodou je, že tloušť není extra dobrý pro konzumaci, takže ho bez lítosti pustí každý rybář. Snad jen s výjimkou nepolepšitelných masařů. Ale i u nich nechápu, proč ho raději neponechají vodě. Počty tloušťů proto víceméně vinou rybářů neklesají, tak jako u opravdových dravců.

Pokud závody zasahují do pozdnějšího podzimu, jejich úlovky strmě klesají. Ryby se stahují do hlubších vod a zde se loví o dost obtížněji. Na druhou stranu se zvyšují úlovky ostatních dravců – hlavně okounů a štik.

Velké kusy kolem 40 cm se v závodech uloví spíše výjimečně.

Závodníkovo loviště

Konkrétní místo lovu je snad ze všech nejdůležitější! Při běžné vycházce mám na výběr spoustu lokalit, kam mohu vyrazit s vláčákem. V závodě ovšem o tuto volbu přicházím. Pořadatelé vytyčí tratě a v nich sektory pro jednotlivé závodníky. V praxi to znamená, že na závodníka připadá 50-100 metrů řeky, ve kterých se musí snažit ulovit co nejvíce ryb. V losem určeném sektoru chytá většinou dvě hodiny. Pak následuje krátký čas na rotaci závodníků dle stanoveného klíče - rotací se rozumí výměna sektoru s některým ze soupeřů.

Rázem jste něčím omezeni a neexistuje jiná možnost, než ze sebe vydat co nejvíce úsilí na ulovení ryb, které se právě v tomto místě nacházejí. Anebo se tam také žádné nemusí vyskytovat, což je malér. Ale to nikdo nikdy dopředu neví... 

Úsek, jeho délka a čas lovu jsou dané, to ostatní už je jen na nás. Nikdy nesmíme soudit místa podle toho, zda se nám líbí nebo ne! Proto taková místa nikdy nevynechávám ani při běžné přívlači. V závodě zaručeně vylosujeme místo, které nám něčím neimponuje. Přesto se v něm musíme snažit udělat výsledek. Často se stává, že na první pohled nezajímavé místo je plné ryb. Ne každý závodník je na to připravený, tak některé fleky prochytává laxně a nesoustředěně. Tím nechá spoustu nezrazených ryb svým soupeřům.

Před závodem je vždy určen určitý čas na přípravu, kterou běžně na vycházce nepotřebujeme. Na závodech se má přípravě věnovat velká pozornost. Úspěšní závodníci určený čas vyplní poctivě. Je důležité vylosovaný úsek důkladně vizuálně prozkoumat a odhadnout nejzajímavější úkryty či stanoviště ryb. S tím souvisí taktika výběru postupu prochytávání sektoru. Pokud neodhalíme, kde se ryby zdržují, můžeme si do nich zabrodit, a to znamená konec nadějí na solidní výsledek. Na normální vycházce se jen přesuneme jinam, ale v závodech je to osudová chyba!

Po ukončení první části závodu následuje rotace a následně lov v již prochytaném úseku. Není to nic jednoduchého, snažit se po někom chytit rybu. S tím se běžný rybář moc nezabývá. Také nemá proč. Těžko se stane, že by před ním někdo lovil dvě hodiny přesně v místě, kam zrovna vyrazil na ryby. V závodě to ovšem je holá skutečnost, se kterou se musíme vypořádat. 

Většinou se během rotace snažím získat co nejvíce informací od závodníka, kterého v sektoru střídám. Ale známe to - jsme sice normálně kamarádi, ale v závodech soupeři. Každý je tak trochu v transu a podávat pravdivé informace se nikomu moc nechce. Tak mi ještě zbývají nestranní kolegové, rozhodčí a nakonec aspoň rychlá vizualizace prochytaného sektoru. Nejhorší bývá rotace po závodníkovi, který má vysokou kvalitu a výkonnost. Je však dobré, že se soupeři navzájem slušně znají a vědí o sobě spoustu věcí. Už z jejich způsobu chytání a výběru nástrah se dá domyslet, co se v úseku před námi dělo. Každý ze závodníků má svůj styl. Sice podobný, ale nikdy ne úplně totožný. Z dlouhodobých poznatků vím, že po některých závodních je téměř nemožné uspět, protože dokážou důkladně pročesat celý úsek a jen tak nějakou nepopíchanou rybku soupeři nenechají. 

Po některých závodnících se druhé kolo chytá špatně!

Příprava náčiní

„Nářadíčko“ už máme většinou připravené dopředu. V přípravě před závody už jen ladíme detaily. To znamená, že se snažím zvolit správnou délku a akci prutu, naviják a sílu vlasce, nástrahy a doplňky atd. Je toho samozřejmě podstatně víc, ale to už jsou taková malá tajemství a vychytávky každého závodníka. 

Pokud se vypravím na běžné chytání, tak nářadí kontroluji s trochu menší důkladností. Pokud nemám vyložený problém, tak ho prostě neřeším. Na závodech se však jakýchkoli problémů musím vyvarovat. Není čas zabývat se například zdlouhavým rozmotáváním smyčky vlasce nebo opravovat stávkující naviják. V takový moment musí být u ruky připravena náhrada, která bude fungovat bez potíží, a tak se mohu dál plně koncentrovat na chytání.

Na závodní nádobíčko musí být 100% spolehnutí!

Nástrahy

Troufám si tvrdit, že nástrahy, vybavení, ruce, mozek a štěstí jsou hlavní devizou těch nejlepších závodníků. Současná a budoucí závodní přívlač bude vždy hlavně o přípravě. Kdo tento krok zanedbá, nebo ho bude považovat za méně důležitý, nikdy nemůže pomýšlet na výsledek v nejvyšších patrech. Každý sport má své tajnosti v přípravě. Přívlač v tomto není výjimkou.

Pokud si budu chtít jít jen tak zachytat, nástrahy si připravím vždy. Vždyť je to ten poslední článek, který dělí rybáře a rybu od společného setkání. Kdo se nedokáže přizpůsobit, tak nebude kloudně chytat nikdy.

Vrcholoví závodníci stráví přípravou nástrah neskutečné množství času. Nejvíce ho zabere zimní období, kdy se toho stejně moc dělat nedá. Ovšem na druhou stranu pak nemusíme bláznit do noci až těsně před závody. V dnešní době skoro není nástraha, která by se aspoň trochu neupravila. Komerčně vyráběné výrobky prostě mají stále dost much, které se musí vychytat. I když se zdá, že nástraha vyhovuje vším, stejně vyměníme minimálně háček nebo trojháček za bezprotihrotové. Buď je koupíme samostatně, nebo protihroty odstraníme. Snad se to v budoucnu změní a výrobci budou brát ohled i na závodní přívlač. Lovem s nástrahami bez protihrotů se zkracuje doba manipulace s rybou a minimalizuje její poškození. I proto už se za pár dní po závodech dá v úsecích zase skvěle zachytat.

U některých nástrah nevyhovuje tvar, barva či jejich váha. Každý závodník si je upravuje podle svých zkušeností a samozřejmě neustále zkouší něco nového. Možností je téměř neomezeně. Úpravy se samozřejmě netýkají pouze rotaček. Upravujeme i plandavky, wobblery, twistery atd. 

Nástrany závodníků jsou vesměs vylepšené komerční výrobky známých firem.

Závodník

Závodní rybařina bolí! A to jak fyzicky, tak psychicky. Při rekreační vláčce si vykračujeme kolem vody v klidu a pohodě, kdežto při závodech jsme tlačeni časem a nutností vychytat slušný výsledek. Takže vše opět nahrává do karet připraveným. Ten kdo není, dosáhne jen málokdy něčeho lepšího. Spousta závodníků si udržuje kondici a má určitou sebekázeň. Unavená hlava a ruce udělají výsledek jen vzácně. Samozřejmě jsou výjimky, ale těch je jen pár...

Po celovíkendovém závodním kolotoči běžně trvá dva dny, než se aktivní účastník srovná. Ale závody nejsou jen o jediném víkendu. Ve hře je spousta dalších závodních víkendů a tréninků. Sice někdy bolí, ale příjem nových zkušeností je k nezaplacení.

Víc než fyzickou únavou a bolestí trpí závodník psychicky. Stačí, když mu ryby neberou, nebo prošvihne pár záběrů a dostane se do stresu. Jakmile mu podlehne a uzavře se do „bubliny“, už z ní nemusí vyplavat ven. Závodník musí být schopen vnímat své okolí, ale přitom bez ohledů na něj podat špičkový výkon. Nesmí ho deptat případný neúspěch, vždy musí hledat příčinu, proč a kdy se dostavil. Jakmile si to dokáže v hlavě srovnat, poučit se z chyb a překonat je, stává se opět silnějším. Ostatním soupeřům vyšle jasnou výzvu, že se s ním musí počítat.

V tento moment asi většina z vás – čtenářů - radši zůstane v klidu na rybách. Proč se takhle ničit a neužívat si volnosti u své oblíbené vody. Jenže v každém z nás dřímá trocha té soutěživosti. A i když netoužíte být tím úplně nejlepším, vyzkoušet se má prý úplně všechno...

Trochu teď vezmu iluze závodníkům. Dost často si uvědomím, že když si jdu třeba zachytat candáty, kteří se v závodech běžně nechytají, tak mě strčí do kapsy každý druhý rybář. Je dobré si to přiznat. I z těchto „proher“ si je dobré vzít ponaučení a nedělat ze sebe machra, který zná všechno. Když jsem ještě aktivně závodil, záviděl jsem občas běžným rybářům, že si umí rybařinu daleko víc užívat a jsou v pohodě víc než my - závodníci. 

Jen fyzicky i psychicky odolní závodníci se dostanou na vrchol.

Závodní přívlač

V porovnání s běžným vláčením je nesrovnatelná! Během závodů opravdu dochází k záležitostem celkem nepochopitelným. Pokud jsme si před závodem určili taktiku, nemusí pokaždé vyjít. Potom následuje zběsilé improvizování. Může se stát, že ryby nejsou tam, kde bychom je čekali, nebo jim zkrátka „nevoní“ nabízené nástrahy. Často stačí naprosto nepatrný detail, který ukáže míru naší připravenosti. Umět si zavčasu uvědomit nutnost nějaké změny – místa, vedení nástrahy, nebo i její výměny za jinou. 

Rybám často nevyhovuje jen chod nástrahy, nebo náš pohyb po břehu či vodou. Někdy stačí vyšší opatrnost, malá změna úhlu vedení a ryba je naše. Pohyb v sektoru je důležitý po celý závod. Musíme sledovat i přesuny soupeřů a rozhodčích, aby nám nezpůsobili nějakou neplechu. Hlavně soupeři umí dosti neohleduplně vyplašit hraniční pásma sektorů. Doporučuji neoplácet, ale domluvit se. Několikrát se mi už něco podobného stalo. 

Například kolega pode mnou byl prostě rozhodnutý, že půjde vodou proti mně. Nenechal se ani za nic přemluvit k opačnému postupu. Jak jsme brodili proti sobě, každý z nás nevědomky před sebou tlačil hejno cejnů, kteří nám následně v panice vyplašili všechny další ryby. Pořádný kus obou sektorů tak byl totálně „vyrybněný“! Tím jsme nechtěně dali šanci soupeřům, kteří po rotaci přišli po nás. A ti ji v uklidněné vodě dokonale využili! 

Ovšem taková nedohoda se stává jen výjimečně. Rozumní závodníci se domluví a mají klid na chytání.

Před závodem nikdy nevíme, jak dlouho budeme prochytávat svůj úsek. Někdy je už po pár minutách jasné, že to nebude žádná „hitparáda“ a celý sektor se stihne prochytat i několikrát. Jsou však řeky, kdy máme co dělat, abychom ho stihli prolovit až do konce. Buď tam bývá početná rybí osádka, nebo se ryby podle charakteru řeky tolik neplaší a nemusíme postupovat nijak rychle.

Během určeného času se snažím protáhnout snad každý centimetr úseku a většinou hody směřuji do stejných míst z jiného úhlu. Říční ryby bývají často v neustálém pohybu, navíc proplouvají sektory, jak se jim zlíbí. Vybrození nebo zabrození některého ze soupeřů je vždy rozhýbá. Ne vždy se to dá vysledovat, spíš to musíme předpokládat. Nikdy nesmíme vstoupit přímo do dráhy ryb, to bychom si na delší chvilku nezachytali. To platí vždy a všude! Opatrnost a předvídavost je základem úspěchu.

Rychle do podběráku!

Po závodě

Ať už skončil závod výborně nebo ne, je nutné jeho výsledek sám pro sebe vyhodnotit. Myslím, že to dělá každý jen trochu cílevědomý rybář, kterému vrtá hlavou, proč mu to dnes (ne)šlo. Pokud to konstatuje pouze jako fakt, a ne poučení, tak se z chyb nepoučí a příště je zase zopakuje. 

Vítězství bere člověk jako skvělou věc, ale pokud neví, jak ho dosáhl, tak může být také vítězstvím posledním. Samozřejmě v závodě se cení přední příčky, ale pokud má závodník v sobě aspoň trochu pokory, tak uzná, že vítězstvím je pro něj třeba i místo desáté. Musí si sám sobě přiznat, zda měl na víc, nebo ne.

Smířit se s porážkou je dost těžké. S tou se člověk může vyrovnávat hodně dlouho, ale nikdo to nesmí trvat příliš. Je nutné se zamyslet, stejně jako u vítězství, proč k ní došlo, a co musím pro příště zlepšit. Zapracovat na tom a vyzkoušet si to i při následném tréninku. Tak a tím jsme opět u běžného rybáře s jeho snahou o lepší a zajímavější úlovek.

Závodění je hlavně o poctivé přípravě, loveckém instinktu přesnosti a rychlosti. A také o štěstí...

Přeji všem rybářkám i rybářům, závodnicím a závodníkům, ať se jim jejich snaha daří. Věřte, že příště to bude určitě mnohem lepší.

Text a foto: David Maixner