Bylo krásné odpoledne, a tak se vydali zavláčet na blízkou říčku Svitavu. Zpočátku jsme jen tak zbůhdarma koupali naše smáčky a doufali v záběr jelců, popřípadě menších pstruhů. Pár jelečků se nám zdolat podařilo, ale pstroužek žádný. Najednou brácha Lukáš uviděl v čisté vodě velkou rybu, která majestátně a beze spěchu sjela do hlubší tůně. 

„To by bylo něco, zapřáhnout takové torpédo!“ povzdechnul si nahlas. Opatrně jsme slezli co nejblíže k řece a vytvořili si tak ideální místo pro náhozy. Chvíli jsme čekali a jen tak monitorovali vodu. Najednou se ode dna odlepil velký stín a dostal se do našeho zorného pole.

Byl to obrovský pstruh! Okamžitě jsme se snažili nahodit naše nástrahy kus za něj. Jen, aby se velikán nepolekal! Potom jsme se ho jemným třepáním špiček snažili vyprovokovat k záběru. Dvakrát se ryba bez zájmu od gumových rybek odvrátila. Teprve napotřetí, v momentu, kdy se smáček ocitl přímo před jeho tlamou. Až napotřetí, nástraze popojel vstříc a slupnul ji jak malinu. Začalo rodeo! 

Nebyl to však nijak divoký souboj doprovázený výskoky a bleskovými výpady do hloubky. Ryba se spíš válela v proudu a snažila se využít svou váhu a mohutnost. Ale i to stačilo, aby byl zápas napínavý až do konce. Když už měla dost, musel jsem pro ni vlézt do vody, aby nedošlo k jejímu poškození. Potom už následovalo rychlé focení a měření, aby byl pstruh co nejdříve zpět ve vodě. Naštěstí máme v tomto směru nějakou tu praxi z kaprařiny, Po krátkém rozplavání tečkovaný krasavec odplaval zpět do tůně.

 

 

To je on, 69 cm dlouhý král tůně!

 

Odjížděli jsme domů s pocity vítězů. Hřál nás pocit, že jsme zdolali a pustili potočáka 69 cm dlouhého!

S přáním pěkných ulovků 

 

Ondřej Karas