Konečně přes devadesát!

O takovém kaprovi jsem vždy snil

Během chvilky jsme byli na místě. Na výběr bylo sedm chytacích míst na jižním rybníku, kde se vytáhne hodně ryb, ovšem menších velikostí (tak kolem 60-70 cm). Nebo tři lovná místa na severním rybníku, kde ryb není tolik a podle slov majitele tam nezachytá úplně každý, nicméně když už se něco chytí, tak to stojí zato! Tato slova pro nás byla opravdovou výzvou...

Nastala pro nás rybářská noční můra - vytahat všechny věci z aut, postavit tábor a připravit veškerý vercajk včetně krmení. Zabralo to dobré dvě hodinky, takže jsme se shodli, že je čas na malou přestávku, na pivko a sváču. Ono nebylo kam pospíchat, byly před námi tři dny lovu.

Jako návnadu a nástrahu jsem zvolil boilie od Sportcarpu, konkrétně Focus oliheň v průměru 20 mm a Ekonom s příchutí kaviáru v 18 mm průměru. Pro jistotu jsem si zabalil i plovky téhož výrobce z řady Fluo příchutě Fruit secret, Lake wizzard a ananas. Na zalití toho všeho padla volba na CSL od Extra carp s příchutí olihně a sladkého nektaru. Pomocí kobry jsem si zakrmil předem vytipovaná místa - jedno u ostrůvku a dvě podél rákosových polí u pravého břehu. Konečně došlo i na nahození mých montáží. Pak už jsem jen čekal, a čekal, a čekal, až přijde první ryba. Ryba přišla Zdendovi! Byl to krásně stavěný lysec v délce kolem 65 cm! Nicméně kvůli tomuhle „šmudlovi“ jsme tu přeci nebyli... 

Má montáž

Jak to v tak v kaprařině bývá, krátili jsme si čekání na záběr blafáním o všem možném i nemožném. V podvečer naštěstí přišla řada i na mě. Potahal jsem si kapra, který byl na svou velikost neskutečně bojovný, ale pořád to nebyl ten z TOP kategorie, o kterém nám vyprávěl majitel. Večer došlo na „tipische tsechische“ večeři - řízeček s chlebem jsme zapili pivkem a šly si nechat zdát o megakaprech. Ve čtvrt na čtyři ráno mě vzbudil neskutečný „ječák“ mých nových hlásičů. Vykopal jsem se ze spacáku, doběhl ke stojanu a zasekl prut nahozený podél rákosu. V tom začalo rodeo! Naštěstí v našich místech nebyly vázky, takže nebyl problém mému soupeři víc povolit. Po dvaceti minutách souboje se konečně kousek před podběrákem zjevil kapří krasavec. Koukal jsem na něj jak na zjevení, protože byl neskutečně velkej! Po změření a zvážení vygradovala má radost. Konečně jsem měl kapra přes devadesát! Konkrétně měřil 94 cm a vážil 14 kg. Zažíval jsem skvělé pocity a po tom lítém boji jsem usnul jak špalek.

První přes devadesát!

Spalo se mi tak dobře, že mě vzbudilo až sluníčko opírající se o náš bivak. Bylo jedenáct dopoledne! Celý den bylo naše snažení o dalšího krasavce zcela marné. Až navečer se mi opět rozezvučel hlásič a přišla jízda. Tentokrát na nástrahu u ostrůvku. Začalo další rodeo! Místní ryby byly ukrutní svalovci a síly měly na rozdávání. Za zhruba dvacet minut byl další „pupkáč“ v podběráku. Byl to krásně stavěný šupík s mírami 92 cm a 14,5 kg. 

Druhý kousek!

Před půlnocí se na nás ještě přišel podívat jeden šupinatý domorodec. Sice o něco menší, ale i tak měřil 88 cm a vážil 13 kg. Noc pak byla klidná, takže jsme oba se vyspali do růžova.

Další ráno začalo záběrem. Zdenda si povodil třičtvrtěmetrového kapra, ale jiný se mu už nepovedl. Zato mně se dařilo na výbornou! Navečer jsem měl další záběr od rákosu. Po dlouhém souboji přišlo na řadu pomazlení s devadesát centimetrů dlouhým, avšak nízkým šupíkem o váze 12 kg.

Dlouhý, ale nízký...

Poslední noc byla opět klidná. Alespoň jsme mohli nabrat síly na ranní uklízení a balení. To nám trvalo mnohem déle než vybalování. Domu se nám vůbec nechtělo, ale pracovní povinnosti nám nedovolily zůstat ani o hodinu déle.

Zdendova ryba

Byl to příjemně strávený čas na místě, kde byl božský klid a úlovky opravdu stály za to. Určitě až bude volno, na tuto vodu rád vyrazím zas.

Text a fota: Radek Pokorný