Velká voda = velké ryby, nebo také velká trápení!

 

Úskalí velkých vod

Rybáři, kteří s velkým revírem nemají žádné zkušenosti, snadno shoří jak papír! Prostě nevědí, jak zde chytat. Platí tu jiné zákonitosti než na menších vodách. Možná to pramení i z jistého „podcenění soupeře“, neboť pří pohledu na blyštící se nekonečnou hladinu, musí neznalý člověk nabýt pocitu, že kam jeho oko dohlédne, tam jsou ryby v patrech nad sebou a na háček budou skákat samy. To že ryby budou skákat na háček samy, bývá dost nepravděpodobné. To, že budou v patrech, možné sice je, ale stejně tak nemusí být v daném místě ani šupina. 

Typickými představiteli velkých revírů jsou např. mušovská jezera, která jsou pověstná svými „mrtvými obdobími“. Přesto bych jejich návštěvy úplně černě neviděl, podle mě se vždy dají aspoň nějaké ryby pokaždé ulovit. Jen záleží na tom, kde se bude lovit. Rozhoduje hlavně vhodný výběr místa a správné předložení nástrahy. 

Novomlýnské nádrže lákají především rybáře z přilehlého okolí, ale vlastně i z celé republiky. Mnoho kolegů si je vybírá za cíl své letní dovolené, ale nezřídka odjíždějí zklamaní s výmluvami na parna a s nimi související rybí hladovkou. Vlastně by toho v konečném výsledku ulovili mnohem víc, kdyby dovolenou trávili na svém domovském revíru, který dobře znají a chodí na něj chytat po celou sezónu.

 

Na rozlehlé revíry se jezdí hlavně kvůli kaprům.

 

Průzkum terénu

Pokud máte velká jezera za humny, je to vždy podstatná výhoda!. Znáte totiž spoustu užitečných informací - kde je jaká hloubka, jaké je dno, kde lovit v jakou dobu, apod.  Pak už jde jen o to, jak rybě nabídnout nástrahu. Samozřejmě nesmí chybět trocha toho štěstí. 

Pokud dané zkušenosti nemáte, je to docela hlavolam! V panice pozorujete několika set hektarovou vodní plochou, a jen těžko odhadnete, kam zapíchnout vidličky. Snad se dá částečně řídit podle ostatních rybářů, ale mohou to být také jen „bezradní přespolňáci“. Samozřejmě nejideálnějším řešením je loďka s echolotem a hurá na vodu! Nicméně to není zprávě základní vybavení kdejakého feederaře. Běžnější už jsou nahazovací echoloty, které mohou v počátcích průzkumu revíru posloužit celkem dobře. Nejde u nich ani tak o to, aby ukázaly, kde je kolik ryb, ale spíše o změření hloubky a zjištění profilu dna. Tím se dá vyvarovat riziku, že jste ve špatné chvíli na špatném místě. Další alternativní pomůckou, může být marker, s jehož pomocí si zmapujeme hloubkové poměry v okolí.

 

Kde chytat? 

Proč se vůbec zabývám hloubkovými poměry v nádrži? Protože výběr místa je první věc, která rozhoduje o úspěchu či neúspěchu při chytání. Vždyť i v závodech je nejdůležitější jaké místo si kdo vylosuje, pak už jen záleží, kolik ze zvoleného místa vytěží. Ono na velké nádrži skutečně ryby nebudou všude na patrech. Jejich abundance (početnost), se bude lišit podle míst, kde nacházejí aktuálně ideální podmínky. Migrace ryb v nádrži probíhá z několika důvodů. Tím prvním bude rozmnožování, druhým výskyt potravy a třetím chemismus vody tj. pH, množství kyslíku apod. Čtvrtý důvodem, který je nutno vzít v potaz, je počasí, které vše může více či méně ovlivnit.

Například síla a směr větru je důležitý faktor, který může zvýšit, nebo naopak snížit „akcie“ rybolovu na velkých vodách. Důležité je zvolit si správnou stranu. V létě na návětrné straně budou ryby skutečně nahoufované, protože se tam voda nárazy o břeh prokysličuje a také tam bude navátá potrava. V mělkých úsecích nebo na hranách dochází vlivem vln k zákalu, na což ryby reagují hledáním potravy. V tomto případě vítr hraje v rybářův prospěch. Jakmile se však silněji ochladí, může se lov na návětrném břehu obrátit v neprospěch. Silný ledový vítr srazí teplotu vodu dolů a ryby na to zareagují odplutím do teplejší zóny. To určitě rybáři nepotřebují!. 

Vítr také může ke břehu navát i velké množství vodního květu. Tyto úseky jsou poté téměř bez života, protože zde bude docházek k extrémnímu kolísání chemických parametrů vody. 

Samozřejmě je-li léto, tak to neznamená, že budeme svůj pobyt u vody trávit v tričku a kraťasech -  rozmary počasí jsou v posledních letech nevyzpytatelné. Zažít takový rozmar klimatu na rybách (zvláště při prudkých změnách), to nikdy nevěstí nic dobrého. 

Dalším faktorem je sluneční svit. Na jaře budou prosluněné mělčiny tím pravým místečkem k lovu. V létě je zde lepší zatažená obloha nebo i slabý déšť. Naděje na záběr se tím výrazně zvýší po většinu dne. Přeháňka či bouřka v létě představuje pro ryby úlevu, protože se již teplá voda v případě eutrofních nádrží ochladí a prokysličí. Naopak deštivé ochlazení ve studeném období roku, snahu ulovit něco v mělké vodě posouvá někam do říše náhod. V průběhu roku je příjemnější, když změny nastávají postupně. Ne že by rybám vadilo, když prší, ale spíše na ně působí měnící se tlak vzduchu, který s tímto jevem souvisí. Naopak ustálí-li se tlak na několik dní, tak ryby dostanou chuť k jídlu.

 

Můžete brát!

 

Kam s tím?

Tak teď jste se ocitli ve fázi, když už jste konečně zvolili místo, zapíchli vidličky, rozložili pruty a chystáte se k úvodnímu náhozu. Otázkou je - kam nástrahy poslat? Daleko nebo blízko? Existuje spousta odpovědí. Rozhoduje, jak kdo loví, jaké má vybavení, jaké jsou cílové ryby a vůbec, co komu vyhovuje. Pojem feeder je odvozen od slova krmit, takže pokud budete chtít dostát jeho názvu, musíte se zabývat problémem, jak dopravit požadovaný objem vnadidla na krmné místo, a to ještě s požadovanou přesností. Takže se budete potýkat s délkou náhozu a jeho přesnost náhozu. Samozřejmě délka náhozu se odvíjí od hmotnosti naloženého krmítka, průměru použitého vlasce nebo pletenky, které náhozy prodlužují, až po tuhost prutu a tuhost samotné špičky. Pro opravdu dlouhé náhozy jsou k dostání pruty heavy, které lze sehnat i v délkách 3,96 cm. Naopak pruty light vás odsuzují k lovu nakrátko. Když jsem již zmiňoval protivítr, tak i když může být užitečný, při samotném nahazování je váš nepřítel. Co se týče délky v souvislosti s přesností náhozu, nikdy nevolte místo, které chcete rozkmit, v takové dálce, které bude na hranici vašich nahazovacích možností. Ne vždy tam totiž dohodíte! Navíc jak se budete vší sílou opírat do prutu, budete mít větší odchylku do stran. Prostě na úkor síly ztratíte směr! Hlavně pokud se rozfouká ještě silněji, tak třeba již na dobře rozkrmené místo po zbytek dne vůbec nedohodíte. 

Na ryby jste přijeli s „nějakým“ prutem, s „nějakým“ návinem „něčeho“ na cívce a teď už jen záleží, jakou použijete zátěž či krmítko. Já, pokud už jsem nucen sedět mezi ostatními rybáři, snažím se lovit jinde než oni, prostě někde tam, kde ryby mají větší klid, kde v jedné lajně nebude spousta hromádek krmení a ryby si tak nebudeme navzájem přetahovat. To znamená, že budu lovit blíž břehu, nebo naopak budu krmnou zónu rybářů přehazovat. V druhém případě už to chce opravdu umět házet i s předpokladem, že budu s přesností náhozu trochu na štíru. 

Při použití klasických krmítek (košíků), se obvykle spokojím s lovem nablízko, protože jejich aerodynamika není nejlepší, a také by se mohl zamotat návazec. Nához ještě tudíž vhodné před dopadem sestavy přibrzďovat. Chytání „na krátko“ má tu výhodu, že snáze dosáhnu naprosté přesnosti. Takže můžu krmit ostošest!

 

Lov nakrátko je výborný na menší a středně velké ryby.

 

Krmení 

K tomuto účelu existuje celá plejáda krmných raketek, bomb, velkých krmítek určených výhradně ke vnadění. Tyto pomůcky mohu plnit čímkoli - od partiklu přes pelety, až po krmné směsi. Většinou vše funguje. Nevýhodu spatřuji pouze v tom, že čím blíže lovím ke břehu, tím je tam povětšinou méně ryb, a tudíž trvá déle, než najedou. Jsou u břehu menší ryby než v dálce? To nevím, ale určitě tomu nebude naopak. 

Třetí faktor úspěchu při lovu je ten, zda vhozený objem krmiva skutečně dokáže udržet ryby na místě lovu po celý čas chytání. Je to asi opravdu revír od revíru, protože znám vody, které jsou hladové, a na fleku mi je udrží trocha strouhanky. Opakem jsou revíry, kde člověk může házet krmení lopatou a stejně tam ryby neudrží. Může to být vybíravostí ryb, nebo také jejich vysokou početností, kdy místo hned po zakrmení rychle „vyzobou“.

 

Klipování

Každopádně, když už lovím touto strategií, potřebuji přesně házet do stejného prostoru. K tomu mi na navijáku dobře poslouží jednoduchý klip, do něhož stačí vlasec zasunout. Nicméně i klip přináší pár úskalí. Prvním je, že po záběru nějakého splašeného kapra bývá včasné uvolnění vlasce z klipu skoro nadlidský výkon. Druhé úskalí přináší samotná cívka, neboť pokud na ní bude ostrá nezaoblená hrana, vlasec se může narušit nebo utrhnout už při náhozu či po záběru.

Dobrou alternativou je klipovaní přes gumičku, kdy ve zmiňovaných katastrofických scénářích nepraská vlasec. To je asi největší klad gumičky. Gumičku navleču nadvakrát přes cívku při odklopeném překlapěči, z toho jeden její ovin zacvaknu do klipu na cívce. Pozor: u některých navijáků tam gumka prostě nejde zasunout!

Pokud mám k dispozici starou duši z kola, tak mám třetí alternativu. Tou je přetažení kousku duše přes cívku, a tím cívkový klip k ničemu nepotřebuji - v případě potřeby se dá duše docela pohodlně stáhnout a rybě povolit vlasec.

Čtvrtou variantou je znamení na vlasci pomocí značkovací tužky. Pravda, to už vlastně není žádné klipování. Nához si zbrzdím sám, při sledování odvíjejícího se vlasec z cívky. Mohu si rovnou vybrat, jakou barvou značku vytvořím. Nejčastěji používám bílou, která je na tmavém vlasci dobře vidět. Doporučuji si udělat ještě jednu značku - cca 3 m, od té původní. Ta napoví, kdy je potřeba vlasec začít brzdit, aby krmítko spadlo přesně tam, kam má – tj. na lovné místo. Nakreslené značky se časem setřou, takže nemusíte mít obavy, že na vlasci zůstanou na věky. Naopak není na škodu si během lovu dvakrát či třikrát značky obnovit. Barva by měla pořádně zaschnout, aby na vlasci dobře držela, stačí na to tak půl minutky.

 

Klipovaný vlasec na cívce.

 

Lov „nakrátko“

Pravdou je, že při tomto lovu spotřebujete poměrně velký objem krmení, ale nachytáte spoustu ryb o více druzích a různých velikostí. Právě o tom je ten pravý aktivní feeder, kdy stále nahazujete, zasekáváte a zdoláváte. 

Nicméně já už takto chytám jen přes zimu. Dnes už nepočítám každou běličku a také netoužím chytit padesát ryb za vycházku. Samozřejmě to je má volba a nikoho od toho nezrazuji, i já takto spoustu let chytával. 

Vlastně tak chytám doteďˇ, i když jen přes zimní období, kdy to opravdu chce víc přesnosti než kdykoliv jindy. Ryby jsou ztuhlé a nikam daleko nepoplavou! Takže když už je najdu, byl by hřích je nechat na pokoji. Navíc rybám v chladném období stačí málo a litry krmení skutečně ne(s)potřebují. 

Když už jsem zmínil přesnost náhozu, musím zdůraznit tvar krmítek. Oválná krmítka budou padat více kolmo ke dnu než hranatá, ta naopak mají tendenci ujíždět při klesání do strany a čím budou padat hlouběji, tím se bude odchylka zvětšovat. V souvislosti se zimním lovem chci, aby se obsah krmítka vysypal až na samotném dně a obsah se nevysypával na větší plochu už při propadáním sloupcem. Zde je vhodné použít krmítka uzavřená, nebo alespoň klasické krmítko oblepit obyčejnou izolačkou, aby se tím zaslepily postranní otvory.

Jak jsem napsal výše tak nějak by to mělo vypadat, a doufám, že někdo, kdo chce chytat tak, jak se má, tyto rady třeba nějak využije. Nicméně ruku na srdce - kolik feedrařů takto loví? V praxi to vypadá spíše tak, že krmítko se nacpe krmením, na jehož etiketě je dobře vypadající kapřík, na háček se píchnou červíci, a šup s tím někam do vody! Však on si to nějaký šupináček najde. Ano, on si to opravdu někdy najde, vlastně není důvod, proč by nenašel – krmení ve vodě je a na háčku také je také něco nastražené. Nicméně otázkou je, kolikátá ryba v pořadí je ochotna sousto pozřít. Bílá ryba bude z jemných částeček u vytržení, a pokud bude ještě něco v krmítku, bude se kolem něj motat. Tudíž je velká pravděpodobnost, že se vrhne i na nástrahu. Nicméně dnes je doba, kdy je alfou i omegou feederování kapr. O toho většině rybářů jde! 

 

Jeseni jsou ryby pobřeží, takže se s nimi budete setkávat častěji než v dálce.

 

Jak krmit?

Já bych ovšem chtěl ukázat trošku jinačí cestu, i když na podobném principu. Musím se přiznat, že nejsem rozhodně žádný velký fanda kaprů, ale když jdu na ryby, jsou pro mě velikostně zajímavé ryby od cca 45 cm výše. Pakliže vyrazím na stojatou vodu, je pro mě kapr nejsnáze ulovitelným představitelem této velikostní kategorie. Na stojácích se proto zaměřuji převážně na něj. Následující poznatky se tedy budou vztahovat ke kaprům možná víc, než bych chtěl... 

Abych navázal tam, kde jsem skončil - bílá ryba bude u vytržení z krmítka plného strouhanek, ale kapra to až tak nezajímá. Z logiky věci vyplývají otázky: Jak dlouho ve vodě plné bílé ryby zůstane krmítko o průměrné velikosti naplněno něčím k snědku? Proč by se měl kapr přebírat v pidičástečkách nějaké jalové strouhanky či šrotu? Jak dlouho by asi trvalo, než by částečky z krmítka vyzobalo hejno kapříků? O tom, že by se tím kapři udrželi na místě, nemůže být řeč! A to, že si někdo ve snaze o zadržení ryb nahází pár koulí na plochu hokejového hřiště, nemá z dlouhodobého hlediska žádný význam.

Rád bych vám vyprávěl dva případy, které mě odradily od masivního krmení na větší vodě.

 

Případ první

Místo a čas činu - Mušov na podzim! Jel jsem na ryby s tím, že si naposled pořádně zachytám pěkné cejny, než se začnu věnovat dravcům. Vybral jsem k lovu táhlou mělčinu, kde, k mé lítosti, už moc ryb nebylo, nebo aspoň ne tak blízko, abych k nim byl schopný nahodit. Rozhodl jsem se nešetřit a rozmíchal celou tříkilovku krmení. Poctivě jsem zaklipoval, zvolil si bod na protějším břehu, nasázel tam poctivých patnáct krmítek a čekal. Chvíli trvalo, než ryby najely. Přišly záběry v rychlém sledu, přesně řečeno tři záběry asi v pětiminutovém intervalu a ejhle... nastala hodinová pauza. I když jsem hned dokrmil, vykoledoval jsem si opět dva záběry a zase pauza. Hejno cejnů krmení bleskově vyzobalo a odfrčelo dál. Trvalo dlouho, než najelo nové hejno. Pro mě to znamenalo jediné - za chvilku se po tříkilovce jen zaprášilo, a házením jsem byl víc ztrhaný než z přívlače...

 

Mušovský cejn průměrné velikosti.

 

Případ druhý

Tento zážitek mě utvrdil v přesvědčení, že mnou zvolená cesta, je ta správná. Kamarád si, tentokrát na jaře, rozkrmil místo blíž břehu, aby mohl chytat „na přesno“. Naházel do místa měkké krmení, partikl i pelety a... světe div se, čistá nula! Nevím, jestli tam ty ryby vůbec nebyly, nebo jen nebraly. Vlastně nebraly určitě, protože já se svoji taktikou chytil jen několik menších kousků, ale v širokém okolí jsem byl jediný jakžtakž úspěšný.

A jak jsem toho dosáhl? Lovím tak, že eliminuji záběry velikostně pro mě méně zajímavých ryb. To znamená, že používám selektivní nástrahy a do krmítka dávám něco opravdu „nabušeného“ - voňavého a výživného, co by větší rybě stálo za to, aby se zastavila a ochutnala. Vnadím hrubými částicemi a nebojím se používat do krmítka třeba jen pelety. Prostě mé ambice nejsou udržet hejno na místě, ale snažím se přemluvit kapra (amura, velkého cejna, jesena, atd.), aby zastavil a „zobl“. Pak už nezbývá než spoléhat na rybí nenažranost či potravní konkurenci, a čekat až se krmící ryba splete a vezme i háček nástrahou. A protože nekrmím, nechytám na přesnost, snažím se nástrahu dopravit tam, kde je nejvyšší pravděpodobnost výskytu ryb. Obecně tedy házím co nejdál, což se mi daří hlavně díky užívání krmítek typu method, které letí takřka jako šrapnel. Ve finále mi odpadá všelijaké klipování, a mohu si tak v klidu užívat „hrčáků“, nespotřebuji litry krmení a odpadá mi i nekonečné dokrmování. Ono ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je síla! 

Prakticky chytám stejně jako kdejaký feederař, ovšem ti zkušenější by si asi klepali na čelo. Jediný rozdíl mezi mnou a jím je v tom, že krmím a chytám na kvalitní věci. Nic neředím, nenastavuji, šetřím na množství, ale ne na kvalitě surovin, které rybám předkládám. 

Samozřejmě uznávám, že v mém podání už to není úplně ten pravý feeder, ale spíše takový přechod ke kaprařině. Nicméně pro mě je „má“ metoda plně vyhovující. 

 

Hodně štěstí při feederování na rozlehlých vodách!

 

Doufám, že se mi povedlo nějak uceleně podat základní zásady a zkušenosti, jak obstát i na velkých revírech. Každý ať si vybere, jakou se dá cestou, co jemu bližší. Koho by můj styl lovu zaujal, stačí si najít starší příspěvek o method feederu, protože ten je pro mě na rozlehlých vodách jednoznačně No.1!

 

Texta a fota: Dušan Poliak (duši)