Jarní lovy jsou ve znamení nejjemnějších technik - plavačky a feederu.

 

Není všechno zlato, co se třpytí!

Ačkoli se zdá být jaro nejlepší částí lovné sezony, zdání občas klame. Pravdou je, že jsou ryby po zimě při chuti, ale často si rybář sám dokáže lov pokazit a docílit nulového výsledku. Na vině však mohou být i věci a vlivy, které neovlivní - třeba takové počasí, teplotu a stav vody. Nebudu se rozepisovat o vlivu počasí a vody na braní ryb, spíše se zaměřím na chyby, které může zapříčinit „lidský faktor“.

Co může rybář ovlivnit?

1) Zvolené náčiní a způsob lovu!

2) Výběr revíru a lovného místa!

3) Přístup k lovnému místu a chování na něm!

4) Krmení!

5) Nástrahu!

6) Informace!

 

Náčiní a způsob lovu

Náčiní volím nejjemnější, jelikož záběry bývají zpočátku jara velmi opatrné. Se zvyšující se teplotou vody pomalounku přecházejí k těm nejpoctivějším. Zásadně lovím v příbřežních partiích a ideálním způsobem lovu je plavaná. Začínám s brčky a klacíky (tuto metodu jsem popsal v jednom z dřívějších příspěvků) a v závislosti na braní ryb přecházím na klasické kaprové splávky. Obdobně je to i s vlascem a háčky. 

Jaro je kouzelné v tom, že se počty záběrů ryb a jejich bojovnost během tří měsíců neustále zvyšuje. Přichází čas i na jiné techniky, třeba na feeder, který bývá mnohdy i účinnější než plavaná. Na klasickou položenou zjara lovím pouze v případě, že mi povětrnostní podmínky neumožňují lov na plavanou.

 

Na jarní ryby platí tenký vlasec a menší háčky.

 

Výběr revíru a lovného místa

Sezónu zahajuji pravidelně na malých revírech. Vhodné jsou rybníčky a slepá ramena do pěti hektarů. Voda se v nich daleko rychleji prohřívá než ve velkých vodních plochách. Navíc se ryby na menších revírech snadněji vyhledávají. 

Ideální lovné místo se přímo specifikovat nedá, někdy je známé přísloví: „Změna místa, ryba jistá!“, víc než sůl nad zlato. V zásadě platí pravidlo, že začínám chytat v hlubších partiích revíru a s přibývající teplotou vody se přemisťuji do mělčin. Další zásadou je, že se snažím lovit vždy v blízkosti překážek. 

Proč nelovím na jaře na přehradách a řekách? Přehrady bývají dlouho studené díky množství rozpuštěného sněhu. Sněhová voda je i důvodem, proč nelovím na řekách, tedy s výjimkou pstruhových vod. Další důvod je ten, že na přelomu jara a léta začínají malé revíry prorůstat okřehkem a jinou vodní buřinou a stávají se nelovitelné. Až potom pro mě nastává správný okamžik soustředit svou pozornost na větší vodní plochy a řeky. Do té doby jsou malé revíry „IN“!

 

Slepá ramena zaručují klid a první úlovky sezóny.

 

Správné chování na lovném místě

Tento bod by měl být pro každého rybáře zákonem celoročně! Ovšem na jaře, kdy ryba měla v zimním období absolutní klid, platí dvojnásob! Jelikož zmiňuji malé vodní plochy, tak je víc než jasné, že se musím u vody chovat absolutně tiše a nenápadně, navíc když se k tomu přidá lov u břehu, tak každý nepatřičný cizí zvuk rybu vyplaší na pěkně dlouho. Už proto je zapotřebí po břehu minimálně přešlapovat. 

Jelikož po zimě bývá poměrně čistá voda a slunce je většinu dne níže nad obzorem, je dobré si zvolit taková místa k lovu, kde by při jasných dnech slunce nevrhalo stín postavy na hladinu. Vhodné je také z fleku předem odklidit různé předměty v podobě volných kamenů či větví, aby nedocházelo k nechtěnému pádu kamene do vody či prasknutí větévky pod nohou. Takové drobnosti dokážou rybolov změnit v nekonečné čekání na záběr. Samozřejmostí by mělo být, že na místě bude „čisto“ i při odchodu od vody. Což znamená jediné - co si sebou k vodě přinesu, to si odnesu i zpět! Někdy mi toto pravidlo připadá jako nekonečný boj a přitom je to tak snadné. Nedokážu pochopit, proč prázdné sáčky, láhve, kbelíky a plechovky dělají mnoha rybářům problém odnést zpět do civilizace, když už skoro nic neváží. Asi jde jen o jejich pohodlí. Však on to někdo uklidí...

 

Při chytání u břehu je potřeba být jako duch, jinak si můžete nechat zdát o úlovku plachých ryb.

 

Krmení

Někdy míň znamená víc! Tohle heslo na jaře platí stoprocentně. Masivním zákrmem si rybář může dokonale zkazit vycházku. S nabídkou návnadových a nástrahových partiklů se roztrhl pytel a rybáři (na rozdíl od ryb) výrobcům a obchodníkům vše spolknou i s navijákem. V jarním období, kdy se ryba teprve zvolna rozkoukává a pomalu nabírá na síle, je důležité vědět, že se kvůli jakékoli návnadě nepřetrhne. Když už se u ní zdrží, tak jen párkrát zobne a dál odpočívá. Prostě se nenacpává jako v letním čase a teplé vodě. S tímto ohledem by mělo být odměřeno i zakrmování. Pokud nic nebere a neexistuje ani známka, že by na lovném místě byly ryby, je zcela zbytečné, ba přímo škodlivé, dál přihazovat krmení. Pokud se záběry dostaví, tak se jen úměrně dokrmuje. Rozhodně se vyhněte tuhým nebo tvrdým partiklům, naopak krmné směsi by měly být vláčné, měkké a tím i lehké na pozření. Na boilí a pelety zapomeňte, pokud tedy nepatříte do klubu „zarputilých kuličkářů“ čekajících 14 dní na jediný záběr. Osobně si obvykle vystačím s rozmočeným chlebem zalitým spařenou řepkou - to vše zahustím strouhankou. Na jaře jsou silně aromatické směsi spíš na závadu, zvláště pak na malých vodách.

 

Méně znamená více! Když ryby nezasitíte krmením, je větší šance, že se vám pověsí na háček. Stejně jako tento línek.

 

Nástrahy

Podobně jako u krmení je zapotřebí přistupovat i k nástrahám. Můj názor je, že obyčejný rohlíček (ať už napařený či nikoli) bude tvořit páteř lovu, kterou rozšířím o kopanou či hnojní žížalku. Burison a křupka také neuškodí. V závěru jarního období bývá atraktivní i měkká kukuřička z plechovky. Nesmím samozřejmě opomenout různá těstíčka. Z toho seznamu se dá vyčíst, že je zapotřebí se vyhnout tvrdým nástrahám, kterým nastává ten pravý čas až v následujícím letním období. 

Nechci tím nikoho odrazovat od jeho milovaných kuliček, můj článek pojatý z hlediska všeobecného, tudíž je určen pro rybáře, kteří si chtějí na jaře obstojně zachytat „cokoli“. Kuličkáři ať si klidně zůstanou věrní svému způsobu lovu. Koneckonců jim nejde ani tak o druhové spektrum ryb, ale jen o jeden druh a hlavně o pohodlí při lovu, jelikož se nemusí obtěžovat s přehazováním. Prostě ráno kouli hodí do vody, a když ji navečer vytáhnou, jsou spokojení. 

To já raději dvacetkrát za hodinu přehodím. Ale to je každého věc. Pravda je taková, že tyto kuličky a pelety díky výrobcům a hlavně kvůli reklamě v médiích „zblblo“ hodně rybářů. Přitom se v mnoha případech jedná pouze o cílený tah na peněženky, nic tak závratného v nástrahách není. Vzpomeňte si na časy, než „koule“ přišly na trh, to se stejné ryby na našich revírech lovily na kukuřici či hrách! Náklady na suroviny však byly nižší a záběrů bylo možná víc. Dnes už ryby mají „moderní“ nástrahy docela přečtené, a tak se musí nákladným způsobem vymýšlet nové a nové variace. Kdežto kukuřici a hrachu kapři zůstali věrní do současnosti.

 

Karas je vděčným jarním úlovkem, který si pochutná na všech druzích nástrah.

 

Vše vyzrazeno, můžu začít od začátku…

Takhle by se dal nazvat způsob, jak se dá rychle zkazit jarní chytání na revíru a konkrétním lovném místě. Umění utajit úspěch je dnes velkým uměním, které málokterý rybář ovládá. Přílišným mluvením a chlubením se dá vyvolat enormní tlak na revír. Následkem je zklamání, protože když své místečko příště navštíví, už si zde nezachytá. Ejhle, oni tam sedí chlapi z hospody, kterým se svěřil, a kteří do té doby vodu neznali. Proto vždy doporučuji dodržovat informační embargo, popřípadě mlžit a nepouštět žádné detaily.

 

První kapři v sezóně potěší, jenom pozor, jestli se někdo nedívá...

 

Co dělat, když neberou?

V zásadě platí pravidlo, které jsem zmiňoval hned v úvodu, tedy - změna místa, ryba jistá! Rybu je zapotřebí hlavně zkraje jara aktivně vyhledávat. Většinou se pohybuje v hejnu, které pomalu proplouvá teritoriem a slídí po potravě. Než čekat až k vám připluje, raději mu běžte naproti. Osobně se zdržuji na lovném místě hodinku až hodinku a půl, pokud nic nezabere, změním stanoviště. Pokaždé si přitom vyberu místo s jinou hloubkou. Snažím se i změnit způsob lovu nebo nástrahu. S násaďáky problém nebývá, ti se většinou hlásí o slovo jako první, ale pokud chci lovit i jiné ryby, jako třeba líny či větší cejny, musím začít víc kombinovat. 

Poslední možností vedoucí k úspěchu je radikální změna revíru. Na jaře bývají většinou malé vody velmi rychle překrmené vším možným, a ryba prostě nemá důvod pídit se aktivně po potravě, když ji má všude kolem nasypáno dosyta.

 

Násaďáci se o slovo hlásí jako první...

 

Na závěr jarní příběh

V loňském roce se nedalo s určitostí říct, kdy vlastně nastalo jaro, jelikož nebyla skoro žádná zima. Tato skutečnost se nutně podepsala i na rybolovu. Vše bylo jaksi, lidově řečeno, rozhašené. Oproti předchozím rokům šly ryby do tření v průměru o měsíc dříve, a také o měsíc dřív bylo ve vodě dostatek přirozené potravy. O to těžší byl pak start lovné sezony a hůř se dosahovalo úspěchu u vody. Jaro postupovalo urychleným tempem. 

Dalo mi hodně práce se těmto podmínkám přizpůsobit, najít rybu a přesvědčit ji k záběru. Bídným výsledkům napomohli samotní rybáři, kteří dokázali rozmrzlé vody masivně zkrmovat již od února. V březnu a dubnu pak nadávali, že se nedá chytit ryba. A tak jsem udělal výjimku a začal hned zkraje navštěvovat rozlehlejší vodu. Malé revíry byly permanentně obsazené rybáři, kteří svou intenzitu zakrmování stále zvyšovali, ale jejich efekt klesal k nule. I když jsem provedl změnu lokality, stejně jsem začal lovit v příbřežních partiích s hloubkou maximálně do dvou metrů. Chytal jsem na plavanou a s tím nejjemnějším náčiním. Za nástrahu mi sloužil čerstvý rohlík, který jsem pouze po malinkých soustech odlamoval a nastražoval na háčky. Záběrů se dostavilo nečekaně mnoho, ale veškeré úlovky patřily převážně do kategorie „nástražek“. 

Po hodince jsem se přemístil k padlému stromu. Očekával jsem, že by se tam mohli skrývat větší ryby. K mé smůle se tam převalovaly pouze štiky provádějící svůj rozmnožovací rituál. Úplně jsem žasl, jací krokodýli ve vodě žijí. Když jsem se dosyta vynadíval, vydal jsem se najít klidnější zónu. 

Narazil jsem na mělčinu, která se asi pět metrů od břehu prudce lomila do hloubky. Ze dna mi nástrahu opět okusovaly malé rybky, a tak jsem rohlíček zvednul výš do sloupce a snažil se ho udržet nad hranou. Že jsem vyhrál v loterii, jsem poznal záhy. Byla to ta správná mast na amury! Tahal jednoho za druhým - jak o závodech! Nebyli velcí, tak kolem míry, ale jejich souboje na dvanáctku vlasec byli neskutečné. 

Druhý den jsem se na toto místečko opět vrátil. Rychle jsem rozbalil cajk, aby už byl rohlíček v rybí kuchyni. Bylo mi to málo platné - až do večera zůstala nástraha bez povšimnutí. Prostě amuři spižírnu opustili a přesunuli se neznámo kam. 

V průběhu jara jsem se tam vrátil ještě několikrát. Ryby však definitivně zmizely. Pak jsem si všiml, že štiky u padlého stromu ukončily tření a nastal tam klid. Na zkoušku jsem se tam přemístil. Po chvilce lovu jsem zjistil, že tam jsou „napáskovaní“ hledaní amuři! Jenže se už víc zajímali o různé smetí na hladině, než o můj rohlík. Když se tam postupně začali objevovat i kusy okolo jednoho metru, byl to můj TOP flek! Bohužel jen do okamžiku, kdy jsem jednoho takového amura zapřáhl. Souboj s ním neunikl pozornosti ostatních rybářů a od té doby jsem si tam až do podzimu nesedl...

 

Amuři z jara bývají hodně při chuti a je zapotřebí s nimi počítat!

 

Přeji vám úspěšné jarní lovy!

 

Text a fota: Petr Ramian alias Petula