Sumec díky svému zjevu a velikosti dal podnět báchorkám o vodnících.

 

Sumec je v módě!

Lov sumce v posledních létech zažívá masívní boom. Kdejaký čudlař najednou touží popasovat se s pořádným „sumárem“ a zvítězit nad ním. Tomuto stavu napomohlo rozšíření zkušeností německých, francouzských a italských sumcařů a jejich zpopularizování moderních rybolovných metod. Následně se na našem trhu objevil dostatek kvalitního vybavení a pomůcek k lovu sumců. Dnes díky širokému výběru spolehlivému cajku není vytažení velkých kusů (myšleno nad dva metry) zas až takovou raritou, jako tomu bylo před čtvrtstoletím... 

I když je v současnosti sumec „in“, ne vždy mám z jeho záběru radost. Pokud držím svou „baldu - medvědobijku“ vše je v pořádku, jestliže ale svírám nějaký „dětský“ cajk, tak jen útrpně drtím tiché kletby mezi sevřenými zuby. V prvním případě mě čeká napínavý souboj s 50% šancí na vítězství, v druhém případě neodkladné fiasko. Právě to bývá jedním z momentů, kdy sumce z duše nenávidím...

 

Každý touží zvítězit nad sumcem!

  

Sumec neodpouští chyby, ani podcenění pevnosti náčiní! 

Když vyrazím na sumce cíleně, vím, do čeho jdu! Problém nastává v okamžiku, kdy líčím na úplně jiný druh ryby a fousáč se náhodně na nástraze přiživí. Někdy se sice dá dravec nachytat v nedbalkách a podaří se ho zdolat, ale pokaždé se na to nedá spoléhat. Pokud zabere větší jedinec na poddimenzovanou výstroj, dokáže se s rybářem dříve či později rozloučit. 

Po záběru obvykle sumec vyvine mohutný odpor a vydá se na daleký a nezastavitelný únik. V té chvíli snad rozjetý dravec ani netuší, že ho něco brzdí. Na rozdíl od rybáře, který s vyvalenýma očima bezmocně sleduje rychlé tání vlasce na cívce, ryba přesně ví, kam směřuje. Míří k nejbližší překážce! Nezřídka v ní pak zaparkuje jako vlak v depu...   

Sumec má na svých obvyklých loveckých trasách skvěle zmapovaný okolní terén. Je tudíž skvěle obeznámený s nejrůznějšími „únikovými východy“. Těmi mohou být balvanité kaskády, zatopená křoví a pařezy, ponořené stromy, podemleté břehy apod. Pokud podobná překážka v dosahu chybí, bude se hrnout do největší hloubky a přitom nezapomene důsledně kopírovat dno – co kdyby z něj trčela větev obalená škebličkami, nebo alespoň osamocený balvan. 

Sumec zkrátka o svobodu nikdy nebojuje férově. Jeho krédem je: zamotat, uváznout a utrhnout!

 

Sem bude sumec směřovat! Jak ho zastavit a dostat ven...

 

Nekonečné zdolávání

Když sumec neuspěje s dalekým únikem a dosažením spásné překážky, vyzkouší další osvobozující prvky. Klasikou jsou „kopance“. Fousáč svým veslem „fackuje“ napnutou šňůru a díky její neprůtažnosti si dokáže zaseknuté háčky z čelistí vyviklat. 

Jeho pověstnou specialitou je i tzv. „zalehnutí“. Osobně si myslím, že valné většině případů se spíš jedná o stav, kdy se už zachytí ve vázce a díky ní znehybní. Dost často se při této příležitosti vyprostí a ufrnkne. Mezitím rybář zuřivě cloumá s prutem a snaží se „odpočívajícího“ dravce rozpohybovat. Jenže ten už je bůhvíkde...

Sumci ovšem někdy opravdu umí kvůli oddychu a nabrání čerstvých sil zalehnout. Stává se to nejčastěji v tažných úsecích řek. U dna, kde se nachází „proudový stín“, si najdou hlubší dolík a doslova se do něj přilepí. Nestává se to však tak často, jak se traduje. 

Když usilovně zavzpomínám, tak na spočítání podobných případů by mi stačily prsty na obou rukách.

Před léty jsem vláčel na řece Moravě. Kolem poledne mi zabral lepší sumec. Dravec se stále vracel do místa záběru a pokaždé v něm znehybněl. Až když jsem za ním vlezl do vody, zjistil jsem, že leží v široko daleko jediném hlubším korýtku ve dně. Všude okolo byla mělčina, do níž se dravec bál plout. Sumce jsem nakonec z jamky doslova vyšlapal.  

 

Tentokrát to dobadlo dobře...

 

Sumčí nevypočitatelnost!

Sumec je značně nespolehlivý tvor, který kašle na veškeré teoretické návody sloužící k jeho chycení. Jeho pověstné výkyvy nálad poznal na vlastní kůži nejeden profi-specialista. Co je o něm psané, nikdy není dané! Někdy nastane den, který je přímo vystřižený přímo z publikace o lovu sumců, ale „knírači“ jakoby ve vodě nebyli. Zdálo by se, že jen potměšile sledují chod umělých nástrah, hodnotí koncert vábničky, nebo z nudy plaší nastražené ryby. Když už otevřou tlamu, tak jen proto, aby si zívli. 

Jindy panuje naprosto „nevhodný“ (ne)čas, a sumci se přesto zblázní a chňapají po všem, co je v jejich dosahu. Sumec se v příhodných podmínkách dokáže neskutečně přežrat! Stává se to hlavně v období výtěru bílých ryb, kdy jim láskou zaslepené ryby doslova samy vplouvají do tlam. Podobná situace nastává při prudkém zvýšení průtoku vody po letních přívalových deštích, v tomto případě zběsile hltají po všem masitém, co splouvá po proudu. Sumcům je naprosto jedno, jestli to jsou utopení suchozemští živočichové, žížaly, hlemýždi, či zákalem dezorientované rybky. 

Po dnech hojnosti si s nacpaným břichem zalezou do překážek, kde leží jako placky a tráví. Vzhledem k tomu, že se po bouřkách voda výrazně ochladí, sumcům se zpomalí metabolismus a nemají potřebu cokoli pozřít třeba i tři týdny! Je to pak k uzoufání snažit se vydráždit netečné odpočívající dravce, kterým téměř vyhasl lovecký pud. Nejhorší variantou (v dnešní době vůbec ne neobvyklou), když se ryby z přežrání začnou zvolna probírat a dorazí další „přívalák“ a s ním nový půst. Kotrmelce počasí tak mohou veškeré výraznější šance na chytání sumců na dlouhou dobu dočista zazdít. 

Jedno je jisté – lov sumců je časově náročnou záležitostí. Určitě náročnější než například číhání na velké kapry.

 

Před bouřkou jsou sumci víc než akční.

 

Sonar v rybí kůži

Sumec je téměř slepý! Rozeznává jen světlo a tmu. Co mu však příroda ubrala na zraku, to mu nadělila na ostatních smyslech. Má výjimečně „vytuněný“ sluch, hmat, čich a hlavně - „čidla pohybu“ (postranní čáru a čivné jamky). 

Dravec tiše proplouvající vodou má neuvěřitelný přehled, co se děje kolem něj. A to i na několik desítek metrů. Uvádí se, že tlaková vlna při tlesknutí dlaněmi s ním škubne na vzdálenost 60 metrů! Není potom divu, když si neopatrný a přespříliš hlučný rybář na lovném místě ani neškrtne. Vždyť kolikrát stačí jen špatný došlap, kdy se pod botou praskne větev, zaskřípou oblázky, nebo se převalí kámen a vyrušený „fousáč“ okamžitě dostane avízo, že na břehu číhá nebezpečí. Hned si nechá zajít chuť něco hltat! Při vláčení se proto raději ještě za světla „zapatkuji jako autojeřáb“ na dobře vyšlapaném místě, jen abych později za tmy zbytečně nelomozil. Sumčí sluch se dá lépe oklamat na tekoucích vodách - konkrétně v proudech a podjezí. V klidnějších úsecích a na stojácích, pokud silný vítr nerozbouří hladinu, je nutné chovat se naprosto tiše. Stále mluvím o lovu sumců přívlačí. Pokud bude mít rybíčkář své montáže zavezené sto (a víc) metrů od sebe, nemusí si dělat žádné násilí.      

Nejlépe je citlivost sumčího sluchu patrná při chytání s vábničkou. Stačí vyloudit „falešný tón“ a dravci se rozprchnou jako špačci pod palbou vinaře. Při této příležitosti si vzpomínám, jak se nám v jedné zátoce za hlasem vábničky zvedlo hned pět „kníratých posluchačů“. S napětím jsem sledoval na monitoru jejich „echa“ a čekal na věci příští... Jenže v nejnapínavější okamžik se zatoužil kouknout i můj parťák. Jakmile se předklonil, vypadl mu na dno lodi mobil! I nepříliš hlučné klepnutí stačilo k tomu, aby po „vodním publiku“ nezbyl ani stín...

Jak už to tak bývá, někdy sumci veškeré teorie postaví na hlavu. Tak se mi přihodilo, že jsem kupříkladu na wobbler zapřáhnul dvacetikilového cvalíka sotva dvě desítky metrů od rušné pláže a ve vodě plné koupáčů. I v tom dokáže být sumec nevypočitatelný!

 

Po tmě se úspěch dostaví jen za naprostého ticha a bez zbytečných přesunů!

 

Fousatí provokatéři

Skutečnost, že se sumci někdy ukazují, ještě neznamená, že se bezhlavě vrhnou na každou nástrahu, která jim zkříží cestu. Už jsem zažil situace, kdy se fousáči ve vodě promenádovali jako akvabely - „surfovali“ po hladině, plácali do ní svými vesly a prováděli delfíní obloučky. Tyto úkazy se nejčastěji odehrávají těsně před příchodem pořádné bouřky. Sumčí „povrchové hrátky“ nějakým způsobem musejí souviset s náhlým poklesem tlaku vzduchu. Určitě nesouvisí se slíděním po kořisti, protože ač jsem pokaždé spustil kulometnou palbu náhozů, skutek utek! Dosáhl jsem jen toho, že jsem od vody odcházel bez záběru a promočený na kost. 

Stejně tak už jsem zažil večery, kdy na nevelkém úseku řeky operovalo několik desítek sumců a přestože dravci pukali ostošest, do nástrahy mi nepraštil ani jeden! Přitom se očividně jednalo o aktivně lovící ryby. Proč? 

Kamarád, který úspěšně chytá sumce na přívlač, pro to má zajímavou teorii. Tvrdí, že sumci na noční lovecké výpravě urazí i několik desítek (až stovek) metrů, přičemž jsou v neustálém pohybu a nedělají žádné zastávky. Z toho vyplývá, že jestliže rybář nahodí do místa, kde se sumec před okamžikem ozval, je stejně pozdě, protože dravec už dávno urazil pár metrů. Přinutit tak po tmě k útoku na umělou nástrahu pukajícího dravce, je jako snažit se polapit ducha! Pomůže jen obrovská náhoda, kdy mu nástraha žbluňkne přímo pod vousy.

Kamarád dále tvrdí, že když se sumec prozradí zálovem za bílého dne, je naopak celkem snadno chytitelný. Není totiž vyloženě na lovu, jen sedí v díře a občas se zvedne, aby zaútočil do ryb, které proplouvají jeho teritoriem. V této chvíli je vlastně stanovištním dravcem, který provádí jen krátké výpady do okolí. V případě, že tudy propluje rybářova nástraha, tak je víc než pravděpodobné, že ji atakuje.

 

Polední kousek z vývařiště jezu

 

Likvidátor nástrah i rybářova sebevědomí

Ale i když sumec nástrahu přece jen sbalí, rozhodně není zdaleka vyhráno. Jeho tlama vyzbrojená ozubenými kartáči bývá tvrdým oříškem i pro nejkvalitnější háčky. Tuhostí se dá přirovnat k pneumatice kamiónu. Aby toho nebylo málo, sumec dokáže mezi čelistmi vytvořit tlak rovnající se stisku lisu, takže síla působící na (troj)háček zaťatý v kartáčích je skutečně drtivá. Až v této chvíli se obvykle pozná, zda rybář použil opravdu kvalitní výrobek, nebo „ušetřil“. Zdeformované, narovnané nebo zlomené hroty už bývají pozdním varováním, že výbavu na sumce není radno ošidit.

Mě, coby zarytého vláčkaře, štve, jak mi sumci likvidují nástrahy! Nedělají přitom rozdílu mezi levnými gumami a nejdražšími značkovými wobblery! Spíš se mi zdá, jakoby měli škodolibou radost, když mohou podrtit cenné balzové modely, a pak beztrestně fouknout. Ve svém archivu „pomníčků“ mám podobných „nástrah - invalidů“ slušnou řádku. Chybí jim nořítka, trčí jim středové dráty z rozpáraného tělíčka a povrch mají zjizvené od kartáčů. A to ani nekomentuji narovnané trojháčky nebo roztažené kroužky. 

Umělá nástraha nejvíc „dostává za uši“ pokud ji sumec skřípne přímo mezi ozubené čelisti. Z této mlýnice kartáčů se nikdy nedostane se zdravou kůží! Absolutně nejhorší variantou je tzv. „držení na telefon“, kdy je wobbler zaseknutý napříč tlamy. Díky protitahu rybáře je na nástrahu vyvíjena ukrutná páka, která v lepším případě končí narovnáním hrotů a roztažením kroužků, v horším případě rozpáráním těla wobbleru. Do výčtu škod ani nepočítám slušnou porci nástrah, kterou mi sumci ukradnou kompletně! 

Sumec zaseknutý na telefon = test odolnosti nástrahy

 

Spolehlivější držení sumce jakžtakž garantuje jen zaseknutí do koutku jeho tlamy. Tady se nachází změť svaloviny a šlach, a ani tlak čelistí zde není tak silný. Podobnou šanci na lepší zaseknutí nabízí i relativně „měkké“ horní patro, oblast jazyka, žaberních oblouků a jícnu. U nástrah „utopených“ v sumčí tlamě naopak hrozí zvýšené riziko předření šňůry o zoubky v kartáčích. Nezřídka jimi sumec šňůru po vlákýnkách ubrousí. Tím si sice zajistí svobodu, ale ne už dlouhý život – po čase ho mohou „sejmout“ právě hluboko zaseknuté háčky v citlivých částech tlamy. Téměř každoročně nacházím mršiny nafouklých sumců, kterým mezi čelistmi trčí zbytky vlasců či šňůr.

Utržení sumce rybáři na sebevědomí nepřidá! Může tisíckrát zpytovat vědomí a modlit se za zdraví dravce, ale je to marné - rybě už většinou život nevrátí...

 

Zmařená stopadesátka

 

Smrtonosná sumčí hrozba

Občas si vyslechnu (samozřejmě z druhé ruky), že tam a tam gigantický sumec utopil rybáře. Za dlouhá léta, co se věnuji rybaření, bych podobných hororových zkazek sesbíral na slušně tlustou knihu. Jako nejčastější důvod skonu lovce se uvádí amatérská chyba při vylovování ryby, kdy si rybář v závěru souboje namotal šňůru okolo ruky (popř. se napíchl na volný hrot vlastního háčku) a sumec ho stáhl pod hladinu. Obdoba podobné situace bývá doplněná o převrácení loďky a následné utopení celé posádky plavidla. 

Co k tomu dodat? Snad jen to, že vylovení sumce sice určité riziko ohrožení zdraví přináší, ale určitě nepředstavuje žádnou smrtelnou hrozbu. Svéprávný (střízlivý) jedinec si určitě nenamotá stokilovou šňůru na ruku, nebo nebude bez světla sumci hrabat do tlamy! Kromě toho se domnívám, že ryba, která se nechá přitáhnout k lodi (ke břehu) už většinou bývá se silami u konce a nemá páru na to, aby vyvinula „na couvačku“ tak silný odpor, aby s sebou vzala dospělého (střízlivého) člověka. 

Pravdou je, že při sumcařině může dojít k úrazu snáze, než při chytání jiných druhů ryb. Jedná se vesměs o pořezání šňůrou, napíchnutí na hroty (troj)háčků, nebo poškrábání o sumčí kartáče. K většině případů dochází převážně při samotném vylovování ryby, popř. při neodborné manipulaci s úlovkem na souši. Rybář si koleduje o malér hlavně tehdy, když se snaží bez rukavice sáhnout do tlamy málo znavenému sumci, dost často navíc za naprosté tmy. Pokud se v té chvíli holé prsty potkají s volným hrotem háčku, průšvih je nadosah! Vystresovaný dravec také umí bez varování a bleskurychle sklapnout čelisti a začít rotovat kolem své osy. Neopatrný lovec nakonec může být rád, když si z „tělesného kontaktu“ s rybou odnese jen krvavé šrámy na kůži.

Šrámy od sumčích kartáčů se dlouho a špatně hojí! I když se jedná pouze o povrchová zranění a rány nejsou nijak hluboké (na rozdíl od štičích a candátích tesáků), přeci jen se do nich dostane rybí sliz a nečistoty, které se mohou snadno zanítit. 

Před léty jsem měl z banálního poškrabání o sumčí zoubky náběh na otravu krve a musel jsem vyhledat odbornou lékařskou pomoc. Dodnes mám na památku schovaný lístek od doktora, kde je v kolonce anamnéza uvedeno: Pokousán sumcem!  

 

Bezedná díra ohraničená kartáči - pozor na úraz!

 

Cílený lov sumců je natolik specifickým oborem, že se s ostatními rybolovnými technikami ani moc srovnávat nedá. Není jen o používání „bytelného cajku“, ale hlavně o usilovnějším přemýšlení. Třeba o výběru vhodného revíru, konkrétního místa lovu, optimálního počasí, způsobu lovu a nástrah. Jen ten rybář, který se dokáže vcítit do slizké sumčí kůže, má našlápnuto k úspěchu! A naopak ten, kdo to neumí, bude mít rázem o důvod víc, proč sumce nemít rád!

 

Poctivé držení v koutku

 

Text a fota: Tomáš Rozsypal