Na druhou stranu pletenka nabízí neocenitelnou službu v maximální pevnosti při minimální síle šňůry, což je výhoda při chytání v silnějším proudu. S její pomocí se dá dál nahodit a také zachrání spoustu uvázlých nástrah. Už proto je při chytání sumců přívlačí pletená šňůra mou favoritkou...   

 

Pletenka nad zlato!

Dyje – srpen 1999: Celý měsíc kraji vládnou úděsná vedra. Řeka ustupuje ze břehů a voda odstínem připomíná hrachovou polívku. Rybařit se dá jen navečer, kdy se rozpálená zem zahalí do milosrdného stínu. Kdo by ale doufal, že se po tmě rozpoutá „tornádo záběrů“, žije v hlubokém omylu! Ryby jsou malátné a celková mizérie přetrvává i v noci. 

Měníme revíry a vyhledáváme letní top místa – splavy a přítoky, kde by logicky měl být nevyšší přísun kyslíku a tudíž i nejhustější koncentrace ryb. Ale ani tady se nám nedaří smolné prokletí zlomit! Je zvláštní, že vůbec neberou teplomilní úhoři a sumci, ačkoli by jim měla zvýšená teplota vody způsobovat zrychlení metabolismu a tím i častější kručení v žaludcích. Přestože jdeme dravcům „po krku“ za soumraku, po tmě i před úsvitem – vše se zdá být zbytečné. Až jednou, zcela náhodou...

 

Wobbler letí k padlému kmeni. Napřed jej vodím v úctyhodné vzdálenosti od překážky, avšak brzy ztratím ostych a nástrahu naperu přímo mezi větve. Přesně podle hesla: "kdo neriskuje, ten nemá!" Kdyby něco, spoléhám na svou pletenku „dvanáctikilovku“.

A je to tu!

Riskoval jsem až moc a wobbler „sedí na konári“! Opřu se do prutu a rozkmitám zrádnou haluz – díky neprůhledné vodě ani netuším jak je tlustá a dlouhá. Znovu zapumpuji a... Pak se nestačím divit! Větev se ještě nestačí ustálit, když z ničehož nic dostanu herdu do špičky prutu! V místě, kam se zařezává šňůra, se vyboulí hladina a vzápětí se všemi směry řítí „tsunami“. Hladina je rozbitá na tisíc kapek. V epicentru se cosi zavlní. To snad není možný – wobbler zaseknutý ve větvi byl čímsi atakován! 

Prutem mi zacloumá neurvalá síla. Hned nato z vody vyletí ocas jako veslo a naplocho pleskne o hladinu. Identifikace potvrzena! Útočníkem je sumec! V několika vteřinách dravec provede sérii výkrutů a ruuup - oddělí se od vázky. K mé velké radosti stále cítím v prutu odpor. Ryba je zmatená víc než já – paradoxně neprchá do úkrytu pod strom, ale naopak míří od větví pryč. Asi už nechce mít se dřevem nic společného. 

 

 

Nechávám dravce odjet co nejdál na volnou vodu a následuji ho po břehu. Zpátky do dubového doupěte se, už doufám, nevrátí. Mimo dosah všech překážek snadno přebírám otěže zápasu. Rybu přesto z vody moc nedrancuju. Starost mi dělají trojháčky na nástraze, neboť po vytrhnutí z větve museli dostat řádně na frak. 

Po desetiminutovém souboji je sumec definitivně „na odpis“ a mohu ho vylovit. Velikostí je akorát – váhu odhaduji na 8 - 9 kg. Wobbler v koutku tlamy visí kupodivu pevně, ale po jeho vyproštění se nestačím divit. Zadní trojháček je úplně zdeformovaný a drátěná osa nástrahy je vyrvaná bokem. Veškerý nápor tak nesl mírně rozjetý „břišní“ trojháček, který zázrakem vše přežil. Další šok mi přinesla prohlídka šňůry. Těsně nad nástrahou je doškubaná, jakoby přejížděla po zubech pilky! I přes potrhaná vlákna a průměr snížený téměř na polovic, se pletenka stejně nedá rukou přetrhnout. Jen jí mohu děkovat za záchranu nástrahy, úlovku, a také záchranu vlastního rybářského sebevědomí... 

 

 

 

Text a fota: ToRo