Tento karas je na pohled zcela zdravý, jen na jeho žábrech však jistě parazitují stovky malých červů – monogeneí

Helmintózy

Nemocí způsobených parazitickými červy je velké množství a vyskytují se běžně nejen u ryb, ale i ptáků či savců (člověka nevyjímaje). Komu by například něco neříkali takoví „příjemní“ společníci, jako jsou roupi, škrkavky nebo tasemnice. Škála chorob, které způsobují cizopasní červi, je však mnohem širší a tyto infekce patří vůbec k nejčastěji se vyskytujícím onemocněním (i u člověka). V některých případech může dokonce docházet i k přenosu infekce z napadených zvířat na lidi (známý je případ svalovce stočeného u divokých prasat). U lidí či hospodářských zvířat představují tyto choroby závažný zdravotní problém především v oblasti tropů. Jako příklad můžeme uvést schistosomózu (způsobují ji motolice rodu Schistosoma – tzv. krevničky), filariózu (původcem jsou hlístice filárie) a další jaterní, střevní či plicní motolice.

Helmintózy u ryb

I rybám způsobují parazitičtí červi celou škálu různorodých chorob a představují proto velké zdravotní riziko. Příznaky těchto nemocí jsou často nespecifické a projevují se až při masivním napadení.  Parazité mohou mít vývojové cykly jednoduché, ale také velmi složité a ryby se stávají jak jejich hostiteli, tak i mezihostiteli (kromě ryb mohou být mezihostiteli i např. vodní ptáci nebo mlži). Zástupci helmintóz parazitují jak na povrchu těla, tak i ve vnitřních orgánech ryb a dělíme je do několika základních skupin:

a) Monogenea (monogenea)

b) Cestoda (tasemnice)

c) Trematoda (motolice)

d) Acanthocephala (vrtejši)

e) Nematoda (hlístice)

f) Hirudinea (pijavky)

V dnešním díle si představíme velmi početnou skupinu monogenea.

Monogenea

Jedná se převážně o ektoparazity sladkovodních a mořských ryb, řada z nich však cizopasí i u obojživelníků či želv, jeden zástupce dokonce napadá savce, konkrétně spojivku oka hrocha obojživelného. Do této početné skupiny patří více než 1500 druhů, jejichž příslušníci cizopasí zejména na žábrech, kůži a ploutvích. U těchto druhů je typická druhová specifičnost, tzn., že mnozí příslušníci této skupiny napadají vždy jen konkrétní druhy ryb (např. kapra nebo karasa). Monogenea představují skupinu parazitů, kteří většinou nejsou pouhým okem viditelní, ale zároveň se vyskytují zcela běžně a ve velkém početním množství. Když například ulovíme v letních měsících kaprovitou rybu (např. karasa), bude se nám zdát na první pohled zcela v pořádku. Kdybychom ji však prohlédli pod mikroskopem, nalezli bychom jen na žábrech určitě stovky těchto malinkých cizopasníků. Je tomu tak proto, že do určitého množství je výskyt těchto parazitů běžný a zdravou dospělou rybu nijak zvlášť neohrožují. Příznaky nemoci se u ryb projevují až teprve při opravdu masivním napadení. 

Životní vývoj těchto cizopasníků většinou probíhá bez mezihostitele - volná larvička se uchytí na hostiteli a postupně se vyvíjí v dospělce. Důležité však z hlediska vývoje i způsobu parazitování je to, zda se jedná o druhy vejcorodé nebo živorodé. U živorodých monogeneí probíhá celý vývoj v mateřském těle (cca 5 dní), vejcorodé monogenea kladou vajíčka do vody, kde se v průběhu několika dnů (závisí na teplotě vody) líhnou volně plovoucí obrvené larvičky, tzv. onkomiracidia, které jsou za pomoci obrvení schopné aktivně se pohybovat. Larvičky musí v průběhu několika hodin najít svého hostitele, jinak uhynou. Jakmile hostitele naleznou, uchytí se na něm, ztrácejí řasinky a v průběhu týdne dorůstají v dospělce. Hostitele larvičky hledají pomocí zraku a dále také s pomocí chemoreceptorů a mechanoreceptorů. Díky takto jednoduchému životnímu cyklu jsou monogenea schopná velmi rychlého namnožení, což může vést k problémům zejména u intenzivních chovů ryb. Zdrojem napadení u vejcorodých monogeneí jsou jejich larvy, které se do prostředí mohou dostat i s přítokovou vodou. Naopak u živorodých jsou zdrojem invaze dospělci.

Monogenea v místech jejich přichycení dokážou rybám způsobit krváceniny a nekrózy, mohou se vyskytnout i rány a mechanické poškození, při nichž vzniká nebezpečí druhotné bakteriální či plísňové infekce.  

Druhy monogeneí

Původci onemocnění jsou nejčastěji zástupci rodů Dactylogyrus, Gyrodactylus a Eudiplozoon.

Zástupci prvních dvou rodů jsou velcí od 0,2 – 1 (1,5) mm. Jedná se o zploštělé červy, kteří mají na zadní části těla příchytný disk tzv. haptor. Na haptoru se nacházejí háčky, jejichž počet, tvar a uspořádání jsou důležitým kritériem pro rozlišení jednotlivých druhů od sebe. Kromě háčků mohou být na příchytném disku také různé přísavné destičky či přísavky. Zajímavostí je, že u zástupců rodu Dactylogyrus je dalším rozlišovacím znakem také stavba a tvar kopulačního ústrojí. Příslušníci tohoto rodu jsou vejcorodí (uvolňují za vhodných podmínek okolo 5-10 vajíček za den) a parazitují čistě na žábrech. Vesměs jsou druhově specifičtí, takže příslušníci jednoho druhu napadají vždy jen konkrétní druh ryby. U nás známé druhy parazitující například na kaprovi nebo na línovi. Jsou nebezpeční zejména plůdku ryb, kterému při masivním napadení mohou způsobovat těžké nekrózy žaber.

Na obrázku parazitů z rodu dactylogyrus vidíme příchytný disk haptor na zadní části těla, z něhož vyrůstají 2 uchycovací háčky

Tvar, počet a uspořádání háčků jsou důležitým kritériem při rozlišování jednotlivých druhů příslušníků rodu dactylogyrus

Příslušníci rodu Gyrodactylus jsou živorodí a parazitují na žábrech a kůži. Nejsou tak druhově specifičtí jako v případě rodu Dactylogyrus. Jejich přítomnost se projevuje zejména mechanickým poškozením tkáně, při silném napadení až anémií žaberních lístků a jejich nekrózou. Ztráty při silném napadení byly popsány pouze u plůdku ryb. 

Snímek pořízený elektronovým mikroskopem ukazuje příslušníky rodu gyrodactylus

Zástupci rodu Eudiplozoon  u nás napadají především žábra kaprovitých ryb. Typickým znakem těchto parazitů je tvar těla do písmene X; v porovnání s rody popsanými výše jsou jeho příslušníci také podstatně větší  - délka těla dosahuje až 6 mm. Vývoj těchto parazitů je nesmírně zajímavý: dospělec vzniká tak, že srostou dva dříve samostatní jedinci, přičemž místo srůstu dělí tělo na delší přední a výrazně kratší zadní část, která slouží jako příchytný orgán. Na přichycení používá čtyři páry dobře vyvinutých přísavek. Celý vývojový cyklus má dvě fáze, první probíhá mimo rybu ve vodním prostředí, kdy dospělec, který parazituje na žábrech, produkuje vajíčka, z nichž se líhnou volně pohyblivé larvičky (onkomiracidia), které nutně potřebují najít svého hostitele a přichytit se na žábrech ryb. Zde začíná druhá fáze vývoje na další stupeň larvy, tzv. diporpa a až teprve spojením těchto dvou diporp vzniká dospělý jedinec. Ten, jakmile dosáhne pohlavní zralosti, začne produkovat vajíčka a celý vývojový cyklus začíná nanovo. 

Dospělec rodu eudiplozoon, vzniklý srůstem dvou jedinců

Větší invaze těchto parazitů, při nichž by docházelo přímo k úhynům ryb, v našich podmínkách naštěstí dosud nebyly zaznamenány.

Pro příslušníky rodu eudiplozoon je typický tvar těla do písmene X

Příznaky, projevy a léčba nemocí

Jak už bylo výše řečeno, příznaky onemocnění se při mírném napadení neprojeví, pouze při velké invazi se ryby (zejména plůdek) shlukují u hladiny či přítoku, tedy v místech s lepším přísunem kyslíku. Jsou známy případy, kdy monogenea napadla a poškodila žaberní epitel takovým způsobem, že to plůdek tzv. neudýchal a rybky uhynuly následkem udušení. Příčinu smrti poznáme podle žaber, které jsou zduřelé a objevují se na nich krváceniny a oblasti s nekrózou. Ryby napadené ve větším množství rodem Gyrodactylus (parazitujícím na kůži) se také mohou otírat o předměty ve vodě a objevuje se na nich větší množství slizu.

Při velké invazi cizopasníků se ryby shlukují u hladiny či přítoku, místech s lepším přísunem kyslíku

Jako léčebné terapie se v rybochovech mohou aplikovat koupele ve formaldehydu. V rybničních chovech se dříve používal i Soldep, který je však v současné době zakázaný.

Prevence těchto chorob spočívá v zabránění přenosu cizopasníků do chovného prostředí (dostanou se tam buď s nemocnými rybami, nebo přítokovou vodou) a dále zajištění dostatku přirozené potravy na nádrži, aby byl plůdeček v dobrém kondičním stavu a překonal období expanze cizopasníků.

Text: Tomáš Lotocki

Foto: autor, Lukáš Vetešník