Jsem vděčný i za ulovení jediného kusu

 

Feeder a úhoři

Úhořů je stále méně a začíná mě děsit představa, že tu pravou úhoří noc nikdy nezažiju. A tak jsem vděčný za každý kus v jakékoli velikosti. Protože patřím k rybářům, který se snaží pro úspěch udělat maximum, tak se i při lovu úhořů se snažím maximálně zjemňovat (samozřejmě v rámci nějakých rozumných mezí). Právě proto jsem je začal lovit „vodní hady“ na feeder. Důvodem nebyla nějaká extrémní opatrnost úhoře, ale spíše včasnost záseku. 

Někdo se na úhoře v kombinaci s feederem dívá skepticky. Nicméně proč na feeder hady nelovit, že? Vždyť se vlastně jedná o klasickou položenou, jen s jiným signalizátorem záběru a jemnější montáží. A právě ta „jemnost“ mi přináší momenty, které se mi na chytání líbí. 

Každý, kdo kdy lovil úhoře na položenou, asi zná ten pocit, když mu poskočí číhátko a po centimetrech se sune blíž a blíž k prutu. Člověku se z toho úkazu rozbuší srdce, zvýší tep a doslova očima tlačí policajta k blanku, aby mohl zaseknout. O to hořčí zklamání pak zažije, když se signalizátor těsně pod vrcholem zastaví. Pak lovci nezbývá než hádat, jaká to mohla být ryba. Byl to skutečně úhoř? A jak byl dlouhý? A fantazie jede na plné obrátky…

V opačném případě pokud zásek sedí, tak po metrovém vytažení průvěsu je ryba pravděpodobně docela dost zažraná. Tato skutečnost neulehčí život ani úhořovi, ani rybářům. V takovém případě nezbývá než úhoře ustřihnout. Nechci polemizovat o tom, jak se na to tváří úhoř. I když je to „tvrďák“ k pohledání a pravděpodobně si se zaseknutým háčkem sám poradí (tedy pokud se mu nevězí v srdci či játrech – takové smrtelné zranění nerozplave ani on). Nicméně pro nás to znamená menší komplikace v podobě ztráty času při navazování a hlavně nutnost zbytečného svícení, kdy k sobě přitáhneme kdejakou komáří havěť. Koneckonců každé světlo na břehu je při lovu nežádoucí - přeci jen, noční dravci jsou světloplaší tvorové.

 

Při lovu po tmě je dobré šetřit světlem

 

Kde?

Tak jako u každého druhu ryb je, i úspěch při lovu úhořů, hlavně o místě. Člověku se někdy stane, že jak na potvoru, chytne úhoře na místě, kde je to skutečně náhoda. Následně ztrácí na stejném místě čas řadou promrhaných nocí. Proto se pokusím poukázat na zajímavá místa. Úhoř je noční poutník, který v noci vyplouvá za potravou. Nicméně odněkud vyplout musí. Takové místo bude určitě někde, kde je měkké dno, do kterého se může zavrtat nebo nějaké „pařeniště“ či jiný flek s dostatečným množstvím překážek. 

Například na jednom rybníku, jenž měl panelové břehy, se chytali „hadi“ jen v těsné blízkosti břehu, protože se úhoři ukrývali v mezerách mezi panely. Lovit u břehu nebo nahazovat dále? To je častá otázka hlavně na velkých vodách. Upřímně, doteď z toho nejsem moudrý! Jednou mi přišel záběr pod větvemi stromu, co se klaněly nad vodu, jindy zase desítky metrů od souše. V současné době se snažím takovým pokusům vyvarovat a lovím tam a tak, abych je nemusel řešit. Tím myslím na typická úhoří místa - např. zátoky a přítoky do nádrží či řek. Vybírám si prostě jen ukázkové lokality, které mají úhoři rádi a na „tuty“ je navštěvují! V těchto místech nahazuji jeden prut pod břeh a jeden někam dál - nicméně mezi pruty je jen malá vzdálenost. Tím jsou prakticky oba ve hře, ať už úhoři plují kudykoli! 

Na řekách jsou určitě top místa v blízkosti koryta, podél kamenitých náspů, pod splavy, na rozhraní tišin a proudů. Pokud je voda navíc zakalená a ve vzduchu visí bouřka, šance na úlovek jdou strmě vzhůru.

 

Místo splňující včechny podmínky nadějného lovu - přítmí pod mostem nabízí úhořům dobrý úkryt

 

Kdy?

Kdy na úhoře vyrazit? Osobně na ně vyrážím od druhé půlky dubna a pak hlavně v květnu. Už jenom z toho důvodu, že se prodlužuje denní doba lovu. Samozřejmě jednou je zima delší jindy kratší... 

Např. o štikách se říká, že se třou, když kvete podběl. O úhořích existuje rybářské úsloví, že úhoří čas nastává tehdy, když kvetou trnky, anebo odkvétají pampelišky. 

Úhoř je ryba mystická a tajemná! Možná proto, že o ní toho moc nevíme, a tak aby se úhořům dostalo ještě více tajemnosti. Údajně mají víc brát, když padá rosa a za úplňku (!?). Ve skutečnosti to jsou spíše babské povídačky a situace je úplně jiná. Nutno říct, že úhoř je na počasí a hlavně na změny atmosférického tlaku velmi citlivý. Vysoký tlak vzduchu přináší úlovek pouze do teoretické roviny, naopak pokles tlaku vzduchu probouzí v úhořích chuť k jídlu. 

A konečně se dostávám i k měsíční fázi. Úhoř je noční živočich a tedy „světloplaché stvoření“! Takže jasná obloha za úplňku nedává příliš dobré vyhlídky k lovu, protože „had“ ani nevystrčí nos z úkrytu. Naopak tmavé noci kolem novu by měly být ty pravé! 

Rovněž jsem kdesi vyčetl, že úhoři neberou, když padá rosa. Nejsem meteorolog, takže si nejsem schopný dát dohromady souvislosti, proč tomu tak může být. Nicméně, při vyjasněné obloze pod svitem tisíce hvězd, jsem nikdy extra nezachytal. 

Samozřejmě stejně nevhodné bývá náhlé ochlazení. Třeba dlouhodobé pršení ochladí vodu a je po braní. Příhodný je naopak náhlý a prudký déšť (např. přívalová bouřka z horka), který zakalí a zvedne hladinu řeky – ten bývá znamením, že by mohla nastat ta správná noc.

 

Přikalená voda po dešti u okraje rákosu = teď a tady budou slídit!

 

Potrava

Úhoř, jakožto poutník noci, si příliš nevybírá. Jak je známo, pohybuje se zejména u dna a tomu odpovídá i jeho jídelníček. Životem si před ní nejsou jistí korýši (raci a blešivci), červi (nitěnky, pijavice), larvy vodního hmyzu (chrostíci, vážky, pošvatky), pakomárů (patentky), měkýši (škeble) a plži (plovatky, okružáci). A samozřejmě ani všechna stádia rybek (jikry, potěr, dospělci, uhynulé rybičky). Ze „suchozemských“ nástrah na úhoře platí i kousky drůbežích jater, „voňavý“ sýr a samozřejmě rousnice. 

Rousnice si můžeme snadno nasbírat po lijácích ve velkém množství. Nicméně nastává problém, jak je dlouhodobě uchovat. Já k tomu používám plastovou nádobu, do které dám hlínu, vršek přikryji mechem, aby držel vlhkost, k tomuto účelu dobře slouží i namočený vyždímaný kartón natrhaný na kusy. Nedoporučuji noviny, které obsahují spoustu tiskařských barev a žížaly by se z nich mohly otrávit. Jako potravu rousnicím dávám zbytky z kuchyně, např. listy salátu nebo kávovou sedlinu. Krabici s žížalami uchovávám v lednici nebo v chladném sklepě. Občas stačí nádobu prolít vodou, aby se hlína opět zvlhčila. Takto uchované rousnice vydrží opravdu dlouho. Pokud jich nasbírám dost, tak na rousnice nasbírané na jaře lovím ještě v létě okouny. 

 

Rousnice - úhoří klasika!

 

Krmení

Otázka ohledně vnadění úhořů, může být dosti diskutabilní. Někdo bude tvrdit, že to smysl nemá. Ale já říkám: proč ne? Ano, budu-li chytat u kraje, kde se právě třou ryby, bude pravděpodobné, že se na jikry budou úhoři stahovat. Nicméně v jiných případech, lze vnaděním zneužít skvělého úhořího čichu ve svůj prospěch. Nemyslím vyloženě hada něčím krmit, protože třeba rozsekané rousnice či hnojňáci by přilákaly spoustu „nežádoucích“ druhů ryb, takže by se úhoř k nástraze snad ani nedostal. 

Nicméně když už lovím úhoře feederem, tak proč nevyužít feedrové krmítko. Konkrétně nějaké uzavřené, např. to na masňáky, a dát tam něco co bude zanechávat pachovou stopu. Stačí do něj umístit vatu s lososovým olejem, sardinky, či jinou „voňavou delikatesu“ a úhoři budou lépe navedeni na lovné místo. Poslední dobou tento typ vnadění zkouším a přiznám se, že určitě není na škodu, i když nějaké výrazné zvýšení počtu záběrů mi zatím nepřineslo. Nicméně třeba ještě nebyla ta pravá noc...

 

Uvádí se, že úhoř má 1000x citlivější čich než pstruh - proč tedy nezkusit vnadění...

 

Vybavení

Někteří rybáři by mohli mít o lovu úhořů na feeder  jisté pochybnosti. Jsou to hlavně ti, kteří jsou přesvědčeni, že úhoř musí s nástrahou chvíli ujíždět, aby se mohl lépe zaseknout. Realitou však bývá, že takto chycený úhoř mívá háček hluboko v jícnu. Feeder je stejně vhodný jako prut na položenou. Nicméně pro trochu silovější zdolávání jsou třeba pruty s označením heavy, nebo alespoň tvrdá media. Ideální sestavu na lov úhoře lze snadno sestavit z dobrého vlasce o průměrech 0,22 - 0,25 mm. V silnějším proudu bude heavy prut jasnou volbou. Naviják řešit nemusím, stačí jakýkoli model střední velikosti. Stejně vesměs nenahazuji nikam daleko, protože většina úhořů šmejdí po tmě v těsné blízkosti břehu.

Volba tvrdosti špiček je snadná! Řídím se podle konkrétní vody. Stojaté vody si žádají nejměkčí špičky, proudné zase ty tvrdší. U úhoře nemusím mít strach, že bych záběr prošvihl, většinou při záběru ohne i horní část prutu. Na špičku připevňuji chemické světýlko, k jeho připevnění nejlépe postačí klasická izolačka.

 

Ani včasný zásek při chytání na feeder nemusí zabránit hlubšímu zažrání, háček však většinou bývá v okraji čelistí.

 

Sestava

Jakou zvolit na hada montáž? V jednoduchosti je síla! A u úhoře to platí dvojnásob. Proto lovím na klasickou průběžnou montáž. Pro ty rybáře, kteří mají pocit, že se úhoři musí dát více času, bych navrhl páternoster. Při chytání bohatě vystačíme s kmenovým vlascem, trošku slabší vlasec na návazce, obratlík, aby utlumil kroucení se úhoře, olovo a háček. Zátěž používám co nejlehčí, která se v daných podmínkách dá použít. To znamená, aby se udržela v proudu, eventuelně abych s ní dokázal nahodit tam, kam potřebuji a abych o ní dokázal vypnout špičku. 

Pokud lovím v blízkosti břehu, tak olovo ze sestavy vyškrtnu úplně a funkci zátěže přenechám pouze samotné rousnici či mrtvé rybce. Co se tvaru háčku týče, lze použít klasický „úhořák“. Má tu výhodu, že na delším ramínku jsou vroubky, které zabraňují sjíždění rousnice, a hlavně je v obloučku tak úzký, že dobře vnikne do úhoří tlamky. Lze použít i háčky, jaké se používají při feederování, jen by měly být ve větších velikostech – tj. 8 až 6. Háček by měl být určitě z pevnějšího drátu. Ovšem značkou ideál budou staré dobré „dráťáky“, které nejsou z žádných slitin a úhoř se jich v případě zažrání a odstřižení snadněji zbaví. Na první pohled se může zdát, že mnou uváděné háčky jsou malé. Nicméně mám s nimi ty nejlepší zkušenosti, a to nejen u úhořů, ale i u ostatních druhů ryb. Pakliže bych použil větší háček, na který nastražím rousnici, bude nějaká adekvátně velká část žížaly mimo háček. Ryba vycítí zradu a záběry jsou takové všelijaké... Ryba tahá za volnou část žížaly a snaží se odtrhnout aspoň malou část sousta. Oproti tomu když nastražím půl nebo celou rousnici na malý háček, který není nijak nápadný, ryby nic neřeší a hltají! I když nasadím rousnici jako „nohavici“, záběr sedí! Přece jen, žádná ryba v přírodě nemá čas nalezené sousto ožužlávat, nebo si s ní hrát. Prostě připluje, nasaje a pokračuje, jinak hrozí, že připluje jiný konkurent a o sousto ji připraví. 

 

Díky menším háčkům se had, relativně nepoškozen, může snadno a rychle vrátit do své vodní říše

 

Zásek a zdoláváni

Jak jsem již předeslal, zásek následuje bezprostředně po záběru! Čekat na nějaké zažírání není ani třeba. Nesekám samozřejmě hned první zachvění špičky, ale vyčkám na normální záběr. Asi takový, jaký bych švihl třeba při lovu na rohlík či masňáky. 

Neřekl bych, že úhoří záběr na feeder je nějak extra specifický. Někdy jde prut táhle do luku, jindy je to zas poklepávání špičky. Záběr od větších hadů je většinou razantnější - vezmou a jedou! 

Jestliže úspěšně rybu zaseknu, hned se mi honí hlavou: Je to had? Není to had...

Úhoř na háčku se dá poznat snadno – prvním pocitem je zásek „do tvrda“. Ryba najednou povolí, nechá se kus přitáhnout a opět zabere. Jakoby se zastavil na místě. Pak opět povolí, a tak to jde stále dokola až ke břehu. A proč je důležité vědět co nejdříve, že se jedná o úhoře? Protože úhoř musí rychle z vody! Při jeho zdolávání není čas na nějaké vychutnávání si souboje. Úhoř má tendenci se zachytit každé překážky na dně. A jak se jednou kolem něčeho omotá, už se nepustí. 

K podebrání úhoře používám plavačkový podběrák s hustou síťovinou. Velká oka v síti jsou na úhoře nevhodné, úhoř bych se do nich snadno zamotal. Další možností vylovení je úhoře nepodebírat, ale rovnou ho zhoupnout a zachytit ho do hadru. 

Když už je dobojováno, zbývá úlovek vyprostit a popřípadě změřit. Ovšem úhoř ze své mrštnosti neztrácí nic ani na souši, a tak se zdají být oboje činnosti takřka nemožné. Nicméně hlazením úhoře po břiše docílíte toho, že se ryba přestane svíjet a znehybní.

 

Úhoř se dá spolehlivě podebrat do prostorného podběráku s hustou sítí.

 

V tomto příspěvku jsem chtěl vyzdvihnout univerzálnost feederových prutů a ukázat rozdíl v chytání oproti klasické položené s policajtem. Tedy možnost včasného záseku a minimalizování hlubokého zažrání. Značnou výhodou je, že při lovu na řece nemusím bojovat s tahem vody, které mi budou číhátko vytahovat vzhůru. 

Pro mě, jako fandu feederu, má noční lov neopakovatelné kouzlo. Už jen proto, že se nepřipravuji o záběry jiných zajímavých a méně hltavých ryb, které by mi na položenou nejspíše nepřišly. Proto si myslím, že i tento způsob lovu stojí za vyzkoušení.

 

Text a fota: Dušan Poliak (Duši)