Jednou z výhod wolframových kapek je jejich vyšší hmotnost a možnost umístění podél celého ramínka háčku. Kapka je delší než klasický kulatý gold, čili je možné jí použít jako hlavohruď nymfy, kdy kapka bude téměř kompletně viditelná. Druhou možností je kapku dorazit až k očku háčku, a tím vytvořit pouze zlatou (nebo jinak barevnou) hlavičku. Na první pohled pak vypadá jako klasický tungstenový korálek, protože z kapky je vidět jen první část a zbytek kapky je schovaný v tělíčku. Taková muška je však mnohem těžší, než se na první pohled jeví.  

Vzhledem k délce a kónickému tvaru kapky se práce může trochu komplikovat. Prvním drobným úskalím je pevné usazení kapky na háčku, po nasazení na ramínko se totiž volně protáčí. Vyzkoušel jsem různé možnosti, jak kapku co nejlépe a nejrychleji zafixovat na háčku tak, aby se neprotáčela a nejlépe se osvědčil způsob, kdy podržím kapku u očka a pak silnější vázací nebo tělíčkovou nití vymotám základ, na který se zátěž nasadí. Drážka v kapce je na knot k provlečení háčku, čili potom už stačí jen pár ovinů a kapka se na háčku usadí spolehlivě. Potom už stačí kapku zafixovat vteřinovým lepidlem. Doporučuji také nanést trochu lepidla na zúženou část kapky a před jeho úplným zaschnutím udělat několik ovinů nití. Tím se vytvoří základ pro pozdější vázání. Tělíčková nit by totiž po hladkém kovu stále klouzala dolů. Výše uvedeným způsobem lze kapku připevnit za pár vteřin a po zaschnutí lepidla je potom vše nachystané k dalším krokům vázání. 

Wolframové kapky se vyrábějí v různých velikostech (XS, S, M, L a XL) a v rozličných barevných variantách. Nejmenší velikosti jsou určené na mikronymfy a tenké pakomáry. Střední velikost se používá při chytání pstruhů nebo lipanů na řekách. XL jsou už opravdu „těžkotonážní“ nymfy, které se hodí k „bagrování“ hlubokých tůní nebo rychlejších proudů. 

Velikost XL vážu na háček VMT č. 8, na mušky středních velikostí mi sedí háčky VMT č. 14.  Kupodivu na mikronymfy a malé pakomáry s hlavičkou velikosti XS chytám i velké ryby. Tyto mušky jsou sice malé a tenké, ale rychle se propadají ke dnu. 

Wolframové kapky se na trh dodávají v rozličných barevných variantách. Stejně jako klasické tungstenové kuličky se vyrábějí v základních barvách - stříbrné, zlaté, měděné nebo černé. Osobně používám hlavně zlato a někdy měď. Stejně jako kuličky jsou i wolframové kapky konstruované tak, aby se daly použít na různé typy háčků. Pokud se nebudete snažit navléknout hlavičku velikosti XL na suchý háček vel. 16, tak si myslím, že by v tomto směru neměl vzniknout problém. 

Variant mušek, které se dají navázat s wolframovou kapkou je nespočet. Tělíčka z dubingů používám stejná jako u klasických kuliček. Na kapky se mi osvědčily mušky vázané z letkových nebo ocasních per bažanta, volavky, nebo krocana. 

V dnešní lekci si uvážeme mušku, která bude mít tělíčko navázané právě z  letkového pera krocana (popř. výra), které je mezi vazači poměrně oblíbeným vázacím materiálem. Hlavně díky své barvě a struktuře tělíčka se používá nejčastěji k vázání tělíček suchých chrostíků, nymf nebo jepic. K vázání se používají sekundární letková pera, podobně jako při vázání výřezových křidélek. Krocan má ale mnohem jemnější peří, a tak tělíčka z natočených snopečků jsou pěkně jemná a chlupatá. Navíc se s ním dobře pracuje, a pokud jej natáčíme klasicky bez rotačního svěráčku, tak se netrhá. Tělíčko je, stejně jako u ostatních materiálů tohoto typu, potřeba zafixovat proti prasknutí nebo předření paprsků. Menší problém je pouze v tom, že větvičky z pera krocana je potřeba natáčet na ramínko háčku naplocho. Stvoly u jednotlivých větviček jsou poměrně tlusté a při stočení jsou potom na tělíčku vidět. Krocana je dobré překroužkovat tenkou zlatou nitkou nebo zlatým drátkem. Barvu kroužkovacího materiálu je lepší volit podle konkrétního odstínu pera. Na tmavší tělíčka používám měděný drátek nebo tmavší nit. Naopak u světlejších tělíček volím kroužkovací materiál v podobné barvě jako má tělíčko, nejčastěji žlutou nití, zlatým drátkem, nebo lametkou. 

Zatíženou nymfu používám z jara a během léta při pochytávání hlubších tůní a jam s rychlejší vodou, kde je nutné dostat mušku co nejvíce ke dnu. Nymfa je díky wolframové kapce poměrně těžká, takže se s jemnějším prutem hodí i k chytání na krátkou nymfu. Zatížená nymfa s tělíček z krocana se mi osvědčila jako univerzální muška na pstruhy, jelce, lipany a další ryby. Tento typ mušek používám výhradně jako koncové v kombinaci s jinou – méně zatíženou nymfou nebo mokrou muškou. Při případném umístění takto zatížené nymfy na horní přívěs by většinou docházelo k vázkám, protože horní muška by stáhla lehkou nástrahu na konci sestavy a při prvním protažení by už visela v překážce. 

 

Vázací materiály

Háček nymfový vel. 8 až 16, wolframová kapka, štěty z pera kohouta medové barvy, pero z krocana, zlatá tenká nit, a mix dubingu z australské vačice s lesklými vlákny. 

 

 

Postup vázání:  

 

1) Na háček VMT č. 8 navlékneme wolframovou kapku. Navážeme si silnější vázací nit a pod kapkou vymotáme základ pro nasazení kapky. Kapka se při vázání základu musí volně protáčet. 


 

2) Potom, co je základ z nitě hotový, na něj nasadíme hlavičku do požadované vzdálenosti od očka. Zespodu do drážky kápneme slzu vteřinového lepidla a trochu naneseme i na povrch kapky.


 

3) Než lepidlo zaschne, tak ještě vymotáme nití základ pro vázání tělíčka. 


 

4) Navážeme si klasickým způsobem štěty z béžového kohouta. Štěty jako vždy podvážeme, aby se nesklopily dolů. 


 

5) Jako další krok navážeme kroužkovací materiál - v tomto případě zlatou kroucenou nit. 


 

6) Za špičku navážeme snopeček větviček z pera krocana. Větvičky přiložíme k niti, stáhneme a snopeček začneme natáčet spolu s nití pomocí rotačního ramene svěráčku.


 

7) Větvičky zafixujeme vázací nití a odstřihneme jejich přečnívající konce. Tělíčko okroužkujeme v protisměru navinutí krocana. Zlatou nit na konci zafixujeme vázací nití. 


 

8) Na nit si nadubujeme mix dubingu z australské vačice a lesklých vláken. 


 

9) Pomocí rotačního ramene nadubujeme hlavohruď a zakončíme mušku ztraceným uzlem. 


 

10) Hlavičku zalakujeme, odstřihneme vázací nit a muška je hotova!

 

 

Autor textu a snímků: Tomáš Vítek (Tomucha)