Známý rybář a spisovatel Antonín Bardoun, si při svých obchodních cestách v cizině rád zarybařil. Při jedné z cest do Belgie a Německa, se zúčastnil místních rybářských závodů. Závod sice nevyhrál, velkým překvapením a hlavně inspirací se však stal průběh závodů. Nesoutěžilo se pouze v chytání ryb, jak bylo u nás tenkrát zvykem, ale i v různých sportovních disciplínách, které vyžadovaly zručnost a praxi v ovládání rybářského náčiní. Belgičané a Němci mezi sebou soutěžili v hodu na terč, do dálky nebo přes různé překážky. Psal se rok 1934 a pan Bardoun se pro tento způsob soutěžení velmi nadchl. Po návratu do vlasti začal soutěžní rybařinu propagovat, až získal další spojence. Největším nadšencem byl Josef Michalec z Jindřichova Hradce. Po skoro ročním přesvědčování se jim podařilo získat od c. k. hejtmanství povolení k provozování soutěžení v rybářské zručnosti s příslibem, že nedojde k žádnému porušování sousedského spolužití, narušování dobrých mravů atd. Historicky první závod v rybářském klání na vodě i na suchu proběhl 28. 9.1935 v Jindřichově Hradci. Tímto závodem byl položen základní kámen závodění v rybolovné technice. K soutěžení se nepoužívalo pouze rybářské náčiní, ale i různé překážky ve stylu branek různých výšek. Touto disciplínou se suplovaly opravdové překážky, kdy se nahazuje například pod stromem nebo přes různé naplaveniny.

 

Antonín Bardoun

 

Největším problémem bylo kvalitní náčiní

Češi měli zpočátku náčiní velmi primitivní a soutěžili s bambusovými nebo dokonce lískovými pruty. Největší problém však měli s navijáky. S jednoduchými polovrháky nedokázali zahraničním soupeřům konkurovat. Zlaté české ručičky si však dokázaly poradit. Při jednom mezinárodním klání se jim Němci pochlubili s navijákem, který byl na svou dobu absolutní novinkou. Češi jednoho německého kolegu uprosili, aby jim naviják půjčil. Do rána ho stihli ve fabrice okopírovat a deset kusů vyrobit. Mezitím už sehnala první prototypy vrhacích navijáků i firma Rousek. Velkou zásluhu na propagaci měl První rybářský klub v Praze. Postupem času se závodní činnost rozšiřovala i do dalších krajů Čech, Moravy a Slovenska. Druhá světová válka však závodní činnost značně utlumila. Po válce se z nejlepších závodníků stali profesionálové, kteří za peníze předváděli rybářské náčiní široké veřejnosti. Pracovali například pro firmu Rousek, kdy kromě reklamy přinášeli i cenné informace vývojářům a konstruktérům.

 

Závodní rybařině se kdysi věnoval i známý zpěvák Jiří Korn

 

Inspirace přišla z Anglie

První smekací naviják zhotovil v roce 1905 Angličan Illingworth. Jednalo se o zcela nový systém a je zajímavé, že Angličané začali smekací navijáky hojně používat až okolo roku 1920. První podoba navijáku byla ještě hodně vzdálená dnešní podobě, jednalo se vlastně o velké kolečko, které díky převodu pohánělo malou, podlouhlou cívku. Další Illingworthovy modely už posunuly vývoj o velký kus vpřed a navijáky postupně získávaly dnešní podobu. Zprvu bylo takové zboží na našich pultech vzácností a díky vysoké ceně navíc pro mnoho rybářů nedostupné.

 

Anglické navijáky Stanley a Duplex

 

Hugo Burok

Jeden z nejznámějších dovozců rybářského náčiní, který sídlil na Malém náměstí 14, Praha 1. Vznik firmy je datován dokonce do roku 1863! Kromě anglických výrobků firem Allcock, Milward nebo Hardy, začal Burok později prodávat i výrobky našich firem SOL, Rousek, Paulát aj.

 

Rybářský věstník 1941

 

Dobový sáček

 

Podobný sortiment provozovali i další obchodníci, jako třeba Václav Vejvara, který provozoval na Praze 2, v Hybernské ulici č.p. 3 prodej rybářských potřeb a odborné voňavkářství.V dobových inzerátech v Rybářském věstníku hlásal, že jako rybář rád poradí. Některé dovážené zboží označoval svojí značkou.

 

Anglický prut od Vejvary

 

Rybářský věstník 1937

 

Jaroslav Stibůrek

Firma dalšího známého výrobce byla založena v roce 1929 a sídlila v Podlipného ulici č.p. 1063, Praha Pankrác. Firma vyráběla rybářské potřeby pod licenčním názvem Hudson. Specializovala se na výrobu prutů bambusových, tonkinových, štípaných a nechyběly ani pruty z lehkých kovů. Sortiment navijáků byl zprvu zaměřený na jednoduchá nottinghamská kolečka. Velký úspěch však přišel v podobě otočných navijáků Hudson.

 

 

Nottinghamský naviják

 

Rybářský věstník 1941

 

Hudson 1 a Hudson 2

Jednalo se o polovrhací navijáky za lidovou cenu, které si oblíbila nejširší vrstva rybářů, což dle citace z inzerce, dokazovaly stovky děkovných dopisů od nás i ze zahraničí. Reklama dále hlásala, že navijáky Hudson svým jednoduchým řešením předčí navijáky i sebevíce složité, které často v rozhodné chvíli zklamou, a vysoký obnos věnovaný za luxusní naviják jest vyhozen oknem. 

Otáčivý kloub umístěný na patce navijáku umožňuje dlouhé vrhy jako u navijáků smekacích.

Vpředu jest zamontovaná tichá brzda, řiditelná maticí a zajištěna šroubem. Matice brzdy se podle potřeby nařídí, takže cívka se otáčí buď zvolna, nebo rychleji. Na zadní straně navijáku je vypínač velmi citlivého signalizačního zařízení, které upozorní na záběr ryby.

Aby se s navijákem provedl hladký a daleký vrh, jest nutno, aby na cívce bylo dostatečné množství šňůry nebo imitace.

Vrhání děje se následovně: Před vrhem se otočí cívka do pravého úhlu a vrh se provede známým způsobem jako u smekacích navijáků. Po nahození se cívka vrátí zpět do původní polohy. Naviják je vhodný pro běžné rybaření i přívlač.

 

Poloha při navíjení

 

Poloha při nahazování

 

Při vrhu s živou nástrahou (řízkem), bylo v roce 1940 docíleno vzdálenosti 40 metrů.

Navijáky byly vyráběné v plastové a tzv. přepychové verzi z kovu. Cena byla opravdu lidová.

 

V roce 1941:

Hudson 1 – K 75,-  

Hudson 2 – K 95,-. 

Po roce 1945

Hudson 2 - 142,- Kčs, v přepychové niklové úpravě187,- Kčs.

 

Skromný rybář si vystačil s Hudsonem a obyčejným bambusovým prutem za pár stovek. Naopak fajnšmekra stál jenom smekací naviják TAP tisíc korun a podobnou sumu zaplatil i za kvalitní štípaný prut. Cena byla pochopitelně úměrná kvalitě.

 

Hudson 1

 

Hudson 2

 

Hudson 2 v přepychové úpravě

 

Automatický vrhací naviják Hudson Special  

Výroba byla zahájena až po válce a na svoji dobu šlo o velmi kvalitní kousek. Masivní konstrukce z lehkých kovů, ložiska z oceli, třecí součásti a soukolí z bronzu. Obloukový vodič a ložisko probíhající šňůry z kalené oceli. Cívka z nerozbitné hmoty s kovovou vložkou nebo z hliníku.

Výrobce zcela vyloučil možnost zamotání šňůry pod cívku. Váha navijáku 260 gramů, kapacita cívky 100 metrů imitace 0,35 mm. Cena 590,- Kčs.

 

Modernější verze navijáku Hudson Special 2

 

 

 

Značení prutů Hudson Stibůrek

 

Kromě výroby a prodeje rybářských potřeb zajišťoval Jaroslav Stibůrek i opravy prutů a navijáků všech značek. V této činnosti pokračoval pan Stibůrek i po znárodnění, pochopitelně již v socialistickém podniku. Měl však velké štěstí, že se mohl své oblíbené profesi věnovat. 

Rybářský věstník 1944

 

Máte doma nějaké poklady rybářské historie? Napište o nich a případně zařadíme do rubriky nebo odkoupíme. 

 

Autor: Zdeněk Hofman 

Foto a reprodukce: Lenka Hofmanová

Zdroj: Rybářský věstník, Rybářství, Antonín Bardoun, archivář Pepa Vosa, internet a pamětníci