Jak odradit adepta přívlače…

Řeka Morava – červenec 2003: Sotva líbezná TV rosnička ohlásila horké počasí na nadcházející víkend, zadrnčel mi mobil. Kamarád Zdeněk sledoval předpověď souběžně se mnou a v hlavě mu ihned uzrála myšlenka na skvělé využití dvou volných dní! Jeho plán byl prostý jako facka. Spočíval v tom, že velkými nástrahami promrskáme Moravu a seznámíme se s co největším počtem místních sumců! Hned mě také zaúkoloval. Měl jsem obvolat všechny známé v okolí řeky a získat tipy na konkrétní „top-fleky“. Následoval tedy telefonát do Zlína, abych od kamarádů vyzvěděl něco o stavu i čistotě vody a obdržel návrhy, kde začít lovit. Z pěti doporučených míst se mi jedno okamžitě zalíbilo. Jednalo se totiž o rozlehlý jez, který jsme zatím neměli čest navštívit. A „neoraná pole“ nás vždy lákala…

V pátek odpoledne vyrážíme směr Zlín. Po nekonečné cestě konečně zastavíme u správného splavu. Podle Zlíňáků se tu prý moc nevláčí, avšak ve vývařišti jezu spatříme hned tři „třpytkaře“ - dva dospěláky a malého kluka. Až dodatečně zjistíme, že to jsou vlastně naši „informátoři“. Jdeme se přivítat. Na setkání zakoluje pravá valašská slivovička - opravdu zdařilý místní zvyk! Smůlu má pouze Jirkův synovec – devítiletý Kuba. Strýc je neoblomný, a tak malý rybář dostane k obsahu lahve jen přičichnout. Chystáme náčiní a mládežník se od nás nehne na krok. Netuším, co mu Jirka o nás napovídal, ale kluk na nás kouká jako na svaté obrázky. Dávám se s ním do řeči a vzápětí vím vše. Až doposud chytil na těžko s krmítkem jen plotice, cejny a sem tam nějakého kapříka. „Dobrák“ strejda mu ale nakukal, že jsme super-kapacity na sumčí přívlač a s námi ho jistě fousáč nemine! Snažím se chlapci scestný názor vyvrátit, ale Kuba má slova bere jako falešnou skromnost. 

Konečně máme navázáno a jdeme bičovat vodu. Celkem čtyři a půl rybářů se snaží přemluvit k útoku nějakého vousatého démona řeky. Na twister mi zaútočí jen sumčí mimino, jinak se nic neděje. Zvolna se na hladinu snáší soumrak. Mezi náhozy děláme čím dál větší pauzy, které vyplňujeme porovnáváním vláčecího vybavení, přehlídkou nástrah, vyprávěním o bohatýrských lovech minulosti…a pocucáváním voňavé slivovičky. „Ostré švestky“ pěkně rozvazují jazyk a některé zážitky už začínají drobet zavánět rybářskou latinou. Malý Kuba je z nich vyvalený jako koza ve velkoměstě. V družném hovoru čas plyne rychleji než říční proud. Blíží se konec povolené doby lovu. Ve chvíli, kdy skládáme pruty a chystáme se do aut pro spacáky, ozve se z dáli půlnoční odbíjení. Pro Zdeňka je hlas zvonu signálem k poslednímu náhozu. Opět svižně zkompletuje prut a chvástavě prohlásí: „Teď, anebo nikdy!“ Pak pošle navázanou plandavku vstříc druhému břehu. Po dopadu nástrahy pootočí kličkou a… zařve: „Je tam!“ Jeho výkřik nás nechává v klidu – latiny už bylo dost! Zbystříme, až prohrčí brzda. Krátké bliknutí čelovkou na špičku prutu odhalí, že si z nás kamarád výjimečně blázny nedělá. Horní polovina tvrdého Sportexu pulzuje opravdu nezaměnitelně. Do toho občas zakňourá i naviják. Zdeněk má v souboji navrch - náčiní má dimenzováno na „sichr“! Na dvacetikilové šňůře tvrdě vleče rybu napříč proudem. Než se dravec z mohutného pumpování vzpamatuje, je zakotvený u nohou přemožitele. Ve svitu baterky mu Zdeněk vrazí palec do tlamy a zbylé prsty zaklesne „pod bradu“. Šup... a úlovek opouští vodu! Celá akce od záběru až do vylovení netrvala déle než nějakých pět minut! Přitom zdolaný sumec zas úplný mrňous není - měří dokonce pár cenťáčků přes metr. V kuželu světla se kroutí jako užovka. Během pozorování dravce Jirka plácne malého synovce po zádech: „Kubo, teď jsi názorně viděl, jak se zdolává sumec!“ Vzápětí se ozve zklamaný dětský hlásek: „To je všechno? Já je chytat nebudu! Sumci jsou líní a nechtějí vůbec bojovat. Lepší jsou kapři, ti se alespoň na háčku mrskají!“ 

Tak a je to! Zdeňkovo razantní zdolávání způsobilo, že budoucí adept přívlače zběhl zpět ke „krmítkářům“. Strýček Jirka musel dodatečně vynaložit hodně úsilí, aby umíněného synovce opět vrátil mezi nás – lovce dravců…

Tento příběh měl však ještě dohru. Zdeněk chyceného sumce věnoval Jirkovi jako odměnu za tip. Jiřík byl z daru radostí bez sebe – poprvé v životě vezl domů sumce! Hned po návratu rychle předal malého synovce rodině a sotva zaparkoval auto před domem, už se letěl s „úlovkem“ pochlubit známým. Pranic mu nevadilo, že půlnoc dávno minula. Žádný z jeho kamarádů o pozdní návštěvu nestál, a tak do Jirky akorát nalil panáčka a poslal ho o dům dál. Když Jirka se sumcem v časných ranních hodinách dorazil domů, byl nalitý jak váza. V tomto stavu rozrazil dveře do ložnice, rozsvítil a zablábolil: „Že že ženuško, dívej, co sem ti přinesl!“ A než se manželka stačila rozkoukat, hodil jí slizkou zkrvavenou rybu do peřin. Co vypuklo poté, to si každý umí představit! Jirka následně vyfasoval půlroční zákaz rybolovu i návštěv kamarádů! To prý proto, aby měl dostatek času na zpytování svědomí...

Pokračování příště 

Text a fota: ToRo